Výsledky vyhledávání pro dotaz hotel

Výsledky vyhledávání v sekci: Turistika

Vládní vila Luhačovice – unikátní ubytování tehdy i dnes

Píše se rok 1906 a pan Alois O. Samohrd, stavební rada, oznamuje Obecnímu úřadu v Luhačovicích, že zamýšlí na pozemku zakoupeném od hraběte Serényi, uherského šlechtice a majitele luhačovického panství, postavit letní vilu. Ta by prý měla nést jeho jméno, tedy  Samohrd. A přesně tehdy se začala psát historie budoucí vládní vily. Stavitel nechal vilu opatřit freskami od malíře Ládi Nováka. Ten například vymaloval pražský dům u Rotta podle návrhů Mikoláše Alše. Pan Samohrd ve vile pak hostil významné osobnosti a příslušníky šlechty Rakousko-Uherské monarchie.Později vilu zakupuje Josef Ander, významný podnikatel a majitel firmy ASO – Ander a syn Olomouc. Z vily učinil reprezentační letní sídlo. Josef Ander ml. byl také významným sběratelem, mecenášem umění a podporovatelem masového sportu, především tenisu a fotbalu. Příslušníci rodiny bydleli ve vile až do roku 1984.Nová etapa vily se začala psát v osmdesátých letech minulého století. Po rozsáhlé rekonstrukci a přestavbě vzniká Vládní vila sloužící pro ubytování vládních a stranických delegací, které zavítaly do Československa. Objekt byl pod neustálým dohledem ochranky, a běžné veřejnosti tedy zcela nepřístupný. V letech devadesátých se ve vile vystřídali noví vrcholní představitelé společenského i podnikatelského života z Čech i Slovenska. Hosty byli mimo jiné Václav Klaus s manželkou Livií, Thomas George Baťa – současný prezident Baťovy světové organizace, režisér Juraj Jakubisko a mnoho dalších známých osobností.V současné době slouží vila jako atraktivní boutique hotel s rodinnou atmosférou. Nachází se v centru lázní Luhačovice v bezprostřední blízkosti lázeňského parku, kolonády a historických staveb architekta Dušana Jurkoviče.Vládní vila je příjemným místem pro trávení dovolené v malebných Luhačovicích, i atraktivní zastávkou v případě krátké návštěvy tohoto lázeňského unikátu.zdroj: https://vincentluhacovice.cz/

Pokračovat na článek


Velká Fatra

Kantorská dolina, Turčianská Štiavnička, Sklabinský hrad, Katova skalaCelá tato oblast má mnoho k nabídnutí. Turčianská Štiavnička je obec, kde je Révayovský zámeček (v rekonsturkci) s krásným parkem a arboretem, nebo bývalá Révayovská krypta, která dnes slouží jako obecní dům smutku. V těsném sousedství jsou tzv. Teplické serpentíny, což je soustava rybníků spojených potůčkem, který teče v serpentýnách podél cesty. Vyúsťuje zde Kantorská dolina, ve které se nachází zřícenina Sklabinského hradu a vesnička Sklabinský podzámok. Cestou ze Štiavničky směrem k Podzámku je chutný a upravený minerální pramen. Nad Podzámkem se tyčí impozantní a pověstmi opředená Katova skala. Výstup na ní je spíše středně náročný (převýšení je cca 400m), výhled na Turiec, Velkou i Malou Fatru se ale vyplatí. V Podzámku je i trampská osada Kantor s tábořištěm, kam může kdokoliv zavítat a obeznámit se s trampským způsobem života. Základnu mají v místní hospůdce, kde seženete potřebné informace. Dále dolinou vedou cyklistické a turistické značky, které navazují na Turčianský hřeben a především vedou na Velkofatranský Kľak (1394m), hrdě se tyčící nad koncem doliny.Sklabinská dolina, Velkofatranský Kľak, Turčianký hřeben, Sučianský hradPoblíž obce Sklabiňa a Sklabinského hradu je několik dalších míst, které by někoho mohli zajímat a zároveň leží na cestě na dominantu Turčianského hřebene - Velkofatranského Klaku. Jedna možnost, jak se dostat na hřeben je Sklabinská dolina, do které se dostaneme z obce Sklabiňa. Po cestě je odbočka na nižší vrchol Lučenec a hlouběji v dolině je prozměnu menší horský hřbet široký pouze 1km, který odděluje Sklabinskou a Jasenskou dolinu. Dále dojdeme na vrchol Jarbiná (1314m, střední obtížnost), která leží na Turčianském hřebeni a pak pokračujeme na nejlepší vyhlídkový bod okolí - Klak (střední až náročné). Jiná možnost je tůra na Klak z obce Podhradie. Při tomto výletu lze navštívit Sučiasnký hrad, což jsou jen zarostlé základy a nic moc k vidění zde není. Cestou na hrad z vesnice Podhradie je asi 100m od rozcestí Kľak/Sučiasnký hrad slabý minerální pramen (nikde nezaznamenaný). Další prameny jsou směrem na Kľak, na okraji vesnice vedle potoka. Jsou však nevyužívané a často zanesené vodou z potoka. Na Turčianském hřebeni severně od Klaku jsou nižší nevýrazné vrcholy, na kterých jsou však v některých místech louky poskytující úchvatné pohledy na blízkou Malou Fatru.Lysec, Jasenská dolinaLysec ne příliš výrazná hora, která je vidět při pohledu od města Martin. Leží na konci boční rozsochy vycházející z Turčianského hřebene a díky tomu je poměrně málo navštěvovaná. Přitom z ní lze přehlédnout celé pohoří. Podle vrcholu je pojmenovaná i jedna z oblastí Velké Fatry, do které patří nejen sousední vrcholy a doliny, včetně známé Jasenské s turistickým zázemím a lyžařským střediskem, či sousední Belianské doliny, na jejímž konci je turistické zařízení Havranovo a krásný vodopád v Došnej - ale i další lokality, o kterých již bylo psáno výše. V bezprostředním okolí hory Lysec lze vymyslet několik výletů různých náročností a to včetně návštěvy Lysce samotného a dále Malého Lysce a i Borišova, který je v dosahu.Gader, Ostrá, TlstáGader je podle původního rozdělení pohoří celá podčást Velké Fatry. Leží na západním okraji hor a vstupní branou je starobylá vesnice Blatnica. V podstatě se jedná o labyrint divotvorně zpřehýbaných horských masívů, skalních věží, galerií, alpínských luk a strmých údolí. Oblast obsahuje několik dolin a vrcholů a táhne se až pod hlavní Fatranský hřeben. Je pojmenovaná po Gaderské dolině, která je turisticky nejoblíbenější. Kromě přírodních krás je v ní zřícenina Blatnického hradu . Do lokality se kromě jiných počítají např. také Blatnická a Žarnovická dolina a hlavními dominantami viditelnými ze širokého okolí jsou vrcholy Tlstá a Ostrá, které jsou oblíbeným vyhlídkovým místem. Za zmínku stojí i vrchol Drieňok, potažmo z okolních kopců viditelná místa jako Pekárová, Kozia Skala, Skalná, či dolina Padva (ty však nejsou přístupné po turistických stezkách).Turčianske Teplice, Harmanecká dolinaBezprostředně u hranic NP Velká Fatra leží lázeňské městečko Turčianské Teplice, ve kterém je kromě klasických lázní (koupele, léčba, lázeňský park, atd.) i aquapark. Turistické a cyklotrasy vedou přímo z města do Velké Fatry, přes lokality, jako je místní lesopark s atrakcemi pro děti a veřejným ohništěm, kolem salaše u obce Čremošné, nebo přes Rakšianské rašeliniště. Město leží na silniční a železniční spojnici Žilinského a Banskobystrického kraje, která vede mezi Velkou Fatrou, Kremnickými vrchy a Starohorskými vrchy tzv. Harmaneckou dolinou. Silnice vede serpentýnami přes sedlo Malý Šturec a železnice soustavou tunelů a viaduktů. Tunely byly budovány tzv. rakouskou metodou a je zde známý Čremošnianský tunel, který je nejdelším železničním tunelem Slovenska i někdejších ČSD. Každopádně cestovat tudy jak vlakem, tak i silnicí (např. na kole) je zážitek. Dalšími zajímavostmi je známá Harmanecká jeskyně, nebo přírodní rezervace Harmanecká tisina, což je původní tisový les, jeden z největších v Evropě. Na první pohled to však není poznat :-). Harmanecká dolina, Turecká dolina a obec Staré Hory jsou pak místa, ze kterých je to nejblíže na Královu Studňu a vrchol Krížna, které jsou při volbě jiných přístupových cest mnohem více z ruky. No a v neposlední řadě Harmanecká dolina sousedí se zmíněnými Kremnickými vrchy, ale také se Starohorskými vrchy, které jsou také turisticky velmi zajímavé a kdo tu tráví nějaký ten čas, neměl by se omezovat jen na Velkou Fatru.Hôlna Fatra, centrální částHolý hlavní hřeben a okolí je výztižně nazýván Holná Fatra. Na ose vodorovné leží zhruba uprostřed a na ose svislé ve střední a jižní části hor. Spadají sem nejhezčí části pohoří, které jsou samozřejmě i nejnavštěvovanější. Např. Králova Studňa, Ostredok, Borišov, Čierny Kameň, Rakytov atd. Z Turčianské strany je nejdostupnější vůbec nejoblíbenější část s vrcholy Borišov, Ostredok, Krížna a v rámci tohoto úseku chata pod Borišovom a horský hotel Králova Studňa. Je však nutné absolvovat poměrně dlouhé a nudné cesty dolinami do centrální části pohoří, než se člověk dostane do vyšších poloh, proto je lepší naplánovat dvoudení trek. Při něm je možné využí spaní ve zmíněných zařízeních (nutno domluvit předem), nebo v některé z hojných útulen a salaší (samo že ve spacáku). Odměnou je však návštěva nezapomenutelných míst.

Pokračovat na článek


České Švýcarsko

Sice u nás v Česku nemáme takové přírodní památky, jako jinde ve světě, ale přeci jen se zde najde několik míst s překrásnou přírodou. Jedním z nich je Národní park České Švýcarsko, který se rozkládá na severu na hranicích s Německem. NP byl vyhlášen v roce 2000 a hlavním předmětem ochrany jsou unikátní pískovcové útvary. Najdeme zde skalní věže, brány, stěny, rokle a města, jež vznikly v období čtvrtohor. Nejznámějším skalním útvarem Českého Švýcarska je Pravčická brána, která se stala symbolem parku.V Českém Švýcarsku jsme strávili dva dny a jako výchozí bod jsme zvolili Děčín. Jedná se o větší město, které má samo o sobě co nabídnout. Děčín se nám moc líbil a panoramata okolo byla opravdu úžasná. V Děčíně si můžete prohlédnout Zámek Děčín, který je umístěný na skále a pyšní se krásnými zahradami a chovem pávů. Dále je Děčín známý především svými mosty. Najdeme zde Staroměstský kamenný most a jedinečný řetězový most Dr. Tyrše. V Děčíne jsme byli ubytovaní v Zámecké Sýpce přímo u zámku a hned v centru. Ubytování můžeme jen a jen doporučit. Super cena (250 Kč/osoba/noc), čisto, zdarma Wi-Fi, společná kuchyňka s ledničkou a non stop recepce. První den jsme měli naplánovanou asi 25 km dlouhou túru, která měla být završena u Pravčické brány. Vstali jsme brzy ráno, abychom vše stíhali a vyrazili vlakem na poslední zastávku v ČR - Dolní Žleb, kde jsme se chtěli nechat převézt přívozem přes Labe a poté pokračovat po druhé straně řeky na vyhlídku Belvedér. Bohužel byla velká sucha a přívoz nebyl v provozu. Museli jsme se tedy vrátit vlakem zpět do Děčína a na druhou stranu dojet autobusem. Ještě jsme nic neušli a už jsme měli dvouhodinové zpoždění. Autobusem jsme se poté svezli až přímo k vyhlídce Belveder (zastávka Labská Stráň, 27 Kč/osobu), která nás zabavila na dobrou půl hodinku. Výhled byl opravdu krásný! Poté jsme již šli pěšky (po zelené) k Suché Kamenici do Hřenska. Suchá Kamenice je malý potok plný balvanů, který je unikátní v tom, že přes léto je většinou vyschlý. No, zrovna nebyl. :-D Cesta trvala asi hodinku a asi v půlce začal velký liják. Byli jsme celí promrzlí, zmoklí, otrávení dopoledními komplikacemi a měli jsme chuť se vrátit zpět do Děčína a nechat túru na jindy. Naštěstí nás ale zachránil malý penzion, kde jsme si dali rozpustné kafčo za 15 korun a česnečku a mezitím nám oblečení uschlo a my získali opět chuť chodit. Než jsme došli do Hřenska (po červené), dokonce vysvitlo sluníčko a my byli šťastní, že jsme to nevzdali. V Hřensku začíná stezka soutěskami (rozcestník Hřensko - hotel Klepáč, poté po žluté), která byla opravdu perfektní. Nádherná příroda a v rámci možnosti i klid od turistů. Cesta se nám velmi líbila. Došli jsme až k Edmundově soutěsce, přes kterou se dá dostat pouze převozem. Cesta po vodě je dlouhá asi 1 km a pan převozník nás u toho neustále bavil různými historkami. Převoz vychází na 80 Kč pro dospělého, 40 Kč děti do 15 let. Otevřeno je denně 9.00 – 18.00. Pro zájemce cesta soutěskami pokračuje k další, Divoké, soutěsce, my se ale vydali již jinudy k Pravčické bráně (po zelené až k rozcestníku Mezní Louka, poté po červené až k samotné Pravčické bráně). Cesta byla dlouhá asi 6 km a po překonání výškového rozdílu jsme se většinu cesty kochali krásnou přírodou a pískovcovými útvary. K Pravčické bráně jsme dorazili kolem páté hodiny večer. Pravčická brána je opravdu majestátná a je symbolem NP, nicméně vstup 75 Kč pro dospělého nám přišel trochu přehnaný. Studenti a děti 25 Kč. Otvírací doba denně 10.00 – 18.00.Zpět do Děčína jsme využili opět autobusové dopravy (zastávka Hřensko, Pravčická brána, 27 Kč/osoba). Další den jsme vyrazili do Jetřichovic a z nich poté na Malou Pravčickou bránu a zříceninu hradu Šaunštejn ze 14. století. Od zastávky autobusu (Jetřichovice, Vysoká Lípa, rest., 40 Kč/osobu) to bylo asi 1,5 km, takže příjemná procházka (po žluté, následně po červené). Hrad Šaunštejn, neboli Loupežnický hrad, nás docela překvapil, jelikož se nejednalo o hrad, nýbrž vysoké skály plné žebříků a zábradlí, kde chodili lidé a obdivovali krásy okolí. Cesta nahoru byla docela adrenalinovým zážitkem, ale za ten krásný výhled určitě stála. Poté jsme již pokračovali trošku náročnějším terénem k Malé Pravčické bráně. Brána samotná nebyla nic moc, obzvlášť ve srovnání s její větší sestrou, ale jako procházka dobrý. Poté jsme se vrátili zpět do Jetřichovic a vydali se k Dolskému mlýnu (po žluté, následně po modré). Terén byl docela šílený, obzvlášť pak cesta zpátky. Dolský mlýn je zřícenina mlýnu z 16. století. Známý je Dolský mlýn i z pohádek – můžeme ho vidět například v Pyšné princezně a v Pekle s princeznou. Mlýn se nám moc líbil a byl opravdu fotogenický, radost pohledět. Navštívili jste někdy České Švýcarsko? Co se vám zde líbilo a co vás naopak zklamalo?Podělte se s námi v komentářích... :-)

Pokračovat na článek


Zámek Hluboká

Hluboká je dle našeho názoru jeden z nejkrásnějších zámků v České republice. Zámek je v dnešní podobě teprve krátce, ale jeho vnější podoba, interiéry a obrovské parky jsou božské. Pokud zavítáte do jižních Čech, určitě doporučujeme prohlídku zámku nevynechat. Navíc se zámek Hluboká nachází jen pár kilometrů od jihočeské metropole - Českých Budějovic. Zámek Hluboká je dalším zámkem v Jihočeském kraji, který jsme navštívili během naší dvou týdenní cesty. Doprava vlakem je velmi omezená a vlakové nádraží je od zámku ještě pořádný kus cesty. Doporučujeme proto zvolit autobus nebo ještě lépe auto. Zámek určitě nepřehlédnete, je opravdu majestátný. Velmi se nám líbila celková organizace a prostředí uvnitř zámku, kde jako velkou výhodou shledáváme skříňky, kde si může kdokoli nechat batohy či jiná zavazadla. My toho využili, jelikož jsme přišli akorát poté, co odešla prohlídka, a museli jsme hodinu čekat na další. Mezitím jsme si prošli část parku a zahrady. Parky jsou opravdu obrovské, nicméně žádné extra úpravy nečekejte, upravená část je pouze v zahradách bezprostředně u zámku. Prohlídka se nám líbila, bohužel náš průvodce byl trošku zvláštní a ne příliš sympatický pán, což určitě ubralo na dojmu. Ale i tak byl zámek moc pěkný a prohlídka trvající asi 60 minut stála za to. Vstupné je 150 Kč pro dospělé a 100 Kč pro děti/studenty. Otevírací doba v sezóně denně 9.00 až 17.00. Byli jsme zde kolem poledne, a tak jsme se rozhodli dát si něco dobrého k snědku. Na náměstí jsme při cestě k zámku viděli Čínskou restauraci, ale při cestě zpět nám padla do oka denní nabídka před Hotelem Štekl přímo u zámku, kde měli meníčko i s polévkou za 99 Kč. Řekli jsme si, že to tedy zkusíme. Celý hotel i s restaurací je veden v „zámeckém stylu“ a to samé platí i o zahradě. Prostředí bylo opravdu moc krásné. Jídlo bylo dobré, ale že bychom byli nějak nadšení se říct nedá. Normální ceny jídel zde byly docela vysoké, takže bychom čekali o trochu lepší i samotné jídlo.

Pokračovat na článek


Luhačovice

První dovolená tohoto léta byla v České republice. Luhačovice patřily vždy mezi mé nejoblíbenější lázně a tak tomu asi bude i nadále. Letos jsme se opět podívali do Luhačovic, tentokrát na týden a poprvé jsme s sebou vzali i kola.DopravaDo Luhačovic jsme jeli autem, takže žádné levné lístky doporučit nemůžeme. Jde o malé město, takže na Student Agency můžeme zapomenout, pravděpodobně by se dalo jet vlakem s několika přestupy. Luhačovice leží ve Zlínském kraji asi 15 km od Zlína.UbytováníUbytovaní jsme byli v hotelu Vincent Luhačovice. Poloha penzionu byla opravdu pěkná, do centra to bylo kousek a v okolí spousta zajímavých míst. Ubytování v dvoulůžkovém pokoji vyšlo na super cenu. Parkovat se dalo uhotelu bez poplatku.Pokoj i koupelna byly čisté a dostačující s televizí a Wi-Fi. V penzionu byla velmi příjemná a rodinná atmosféra a soukromí.ObchodyKaždý správný lázeňský švihák by neměl vynechat obchod s lázeňskými oplatky. Druhů je nespočet a teplý oplatek do ruky nabízí za 5 Kč. A samozřejmě lázeňský hrneček. Byla jsem docela překvapená, jak se tyto hrnečky vytrácí, na kolonádě pil skoro každý z plastových kelímků a tyhle fešné hrnečky mělo jen pár lidí. Obchodů zde moc není, v centru Luhačovic je pouze Albert, drogerie a pár vietnamských obchůdků. Největším trendem léta byl stánek Ovocňák na luhačovické přehradě, kde dávali ovocné šťávy do plastové palmičky. To jsme prostě museli mít! :DZajímavá místaTak pro mě osobně v lázních vždy vedou prameny. Miluji Ottovku a letos byl k mému překvapení otevřen nový pramen – Nový Jubilejní. Pitných pramenů je tu celkem šest (co já vím a co jsem ochutnala). Prameny jsou studené a poměrně hodně mineralizované. Krásná je luhačovická kolonáda s dominantním Jurkovičovým domem, kašna Jestřábí a japonská zahrada. Každoročně se tu koná i hudební festival Leoše Janáčka. Nedaleko je luhačovická přehrada, kde je vybudován nově aquapark. Přehrada je bohužel koncem léta většinou už velmi špinavá, my se v ní ale začátkem července koupali bez újmy na zdraví. :-) Aquapark nás moc nelákal, jelikož v teplých dnech byl přeplněný a přišel nám vhodný spíše pro děti. Kolem přehrady si přijdou na své i sportovci. Okruh kolem přehrady má 3,25 km a je z krásné hladké asfaltové cesty. Ideální pro in-liny nebo skateboardy/longboardy. Z velkých měst je v okolí Uherské Hradiště a Zlín. My si s sebou přivezli kola. Krásná rovina spojovala větší města, jinak to byl samý kopec (no jo, Bílé Karpaty :D). Největší „dojem“ na nás udělala „cyklostezka“ z Uherského Brodu do Uherského Hradiště. Čekalo nás deset kilometrů pustinou do kopce přes nejrůznější pole, štěrk, kameny, kukuřici… Stálo nás to plno nervů a jedno píchlé kolo, takže rekreačním cyklistům rozhodně nedoporučujeme!ZávěrLuhačovice byly krásné jako vždy předtím, hotel byl příjemný a na pěkné lokalitě. Obzvlášť se nám líbila blízkost k pramenu Aloiska, kde je větší klid od naparáděných důchodců, dá se tam v klidu číst a užívat volna aniž by člověk poslouchal, kdo trpí jakou nemocí a co zrovna dělá Pepíček od Andulky. Kola jsme si celkem užili, ale už nikdy víc, kopců máme hodně i na Vysočině u rodičů! Užitečné odkazy:https://www.treking.cz/regiony/luhacovicke-toulky.htmhttps://inzine.cz/clanek/lazne-luhacovicehttps://www.horydoly.cz/turiste/prochazka-po-lazenskem-meste-luhacovice.htmlhttps://vincentluhacovice.cz/cs/poloha-a-okoli

Pokračovat na článek


Kam za pivem na východě Čech

Pivovarnictví má ve Východních Čechách velkou tradici. Pivovary Nová Paka, trutnovský Krakonoš, náchodský Primátor, broumovský Opat, pardubický Pernštejn či hlinský Rychtář jsou známé nejen v Čechách ale i v zahraničí. Rozšiřte si svůj "pivní" obzor o další východočeské pivovary. V článku vám přinášíme ucelený přehled včetně popisu pivovaru, seznamu pivních produktů a informací o možnostech prohlídky. Pivo z východu Čech mají lidé velmi rádi a svědčí o tom i řada úspěchů a ocenění. Za rok 2012 byla oceněna piva z Poličky, Žlebských Chvalovic, Pardubic, či z Náchoda. 1.  Pivovar KrakonošPivovar Krakonoš se nachází v centru města Trutnov. V současné době se zde vaří pět druhů piva, na Vánoce a Velikonoce je trh obohacen o speciální světlé pivo Krakonoš. Pivo se distribuuje především ve Východních Čechách a na Moravě. V červenci 2005 byla dokončena rekonstrukce “pivovarské restaurace” na hotel Krakonoš.  Historie sahá daleko do minulosti. Do první poloviny 16. století se vařilo po jednotlivých domech. Od druhé poloviny začínají vznikat společné pivovary, z nichž se připomínají Dolní a Horní. Od roku 1582 se však všichni spojili a začali vařit pivo v jednom pivovaru. Historii poznamenaly četné požáry.Možnost prohlídkyV době tvorby článku nebyla prohlídka pivovaru možná. Součástí areálu pivovaru je hotel Krakonoš a podniková prodejna. V prodejně je možné zakoupit jak lahvové, tak i sudové pivo Krakonoš. Dále jsou k dispozici propagační předměty a materiály. V hotelu Krakonoš, který byl zrekonstruován v červenci roku 2005, je možné se ubytovat. Nabízí 65 lůžek ve 26 pokojích. V přízemí hotelu se nachází restaurace, letní zahrádka, pivnice a vinárna.  2.  Pivovar se sladovnou v Nové Pace    Historie vaření piva v Nové Pace má dlouhou minulost. Již v 16. století získalo město povolení pro stavbu pivovaru, sladovny, vaření piva a následný prodej. Historické prameny ale potvrzují, že zde pivovar i sladovna stávaly dříve předtím. Před vybudováním pivovaru se nacházely dva menší v Dřevěnici a na Pecce. Poté, když byl v roce 1871 vybudován nový moderní pivovar, oba zanikly. Od dob založení se nikdy nepřestalo vařit. V současné době má pivovar 60 zaměstnanců a vaří se 7 druhů piva. Místní pivovar je orientován především na export do zahraničí. Téměř 40% míří za hranice České republiky, především do USA, pobaltských států, Německa, Polska, Izraele, Jižní Koreje a do Finska.2.2.  Možnost prohlídkyExkurzi s průvodcem je možné si objednat pro skupiny minimálně 10 osob. Při prohlídce jsou návštěvníci seznámeni s výrobou sladu, přičemž si prohlédnou naduvníky a prostory sladovny. Dále pokračuje výkladem na historické varně s technologií z roku 1929. Cestou do sklepa se prochází přes prostor bývalých chladicích štoků. Sklep je plný ležáckých tanků se zrajícím pivem. Pro některé návštěvníky může být splněný sen nacházet se na místě s takovým množstvím piva. Prohlídka pokračuje do nově vybudované varny, kde mohou ochutnávat již hotové pivo. Za pomocí moderních technologií je znovu představen pivovar i s historickým vývojem a postupy při výrobě piva.Ceny – dospělí 120,- studenti 80,- děti do 10 let v doprovodu rodičů zdarmaPivo je možné nakoupit ve dvou podnikových prodejnách. První se nachází přímo v areálu pivovaru a a druhá prodejna se nachází na Kumburském Újezdě u silnice vedoucí do Jičína. 3.  Pivovar BroumovPivovar Broumov je malý soukromý východočeský pivovar, který se nachází v městečku Broumov, v okrese Náchod. Pivovar má vlastní sladovnu a zdroj vody, je tak téměř soběstačný. Nakupuje pouze chmel z žatecké oblasti. Výrobky jsou rozváženy po celých východních Čechách. Část sortimentu putuje za hranice do sousedního Německa.   Historické začátky vaření piva jsou datovány k roku 1348, kdy byly městu uděleny městská práva od Karla IV. Po druhé světové válce byla postavena nová varna a zahájilo se stáčení do lahví. Od roku 1994 funguje nová stáčírna.3.2.  Možnost prohlídkyPivovar zve organizované skupiny na prohlídky pivovaru a výrobních prostor. Při nich lze nahlédnout do tajemství jednoho z nejstarších klášterních piv. Prohlídky jsou obohacené o ochutnávky. Nyní se však nabídka ještě rozšířila o malou stálou expozici pivovarnictví zaměřenou především na počátky zdejšího pivovaru. 4.  Pivovar NáchodHistorie vaření piva v Náchodě sahá až do Středověku, kdy se zde vařilo pivo po domech. Avšak v roce 1871 rozhodla městská rada o zřízení vlastního obecního pivovaru. Základní kámen stavby byl položen v dubnu roku 1872 a první várka piva se vařila již o rok později. Do 19. století se vařilo hlavně deseti a jedenácti stupňové pivo. Vícestupňové bylo k dodání pouze na Vánoce a Velikonoce. Jelikož oblíbenost stále rostla, tak se rozhodlo pro rozšíření a v roce 1925 byla postavena nová varna. Již o 10 let později se začala užívat ochranná známka Primátor. V roce 2006 pak zahájil pivovar rekonstrukci technologie sklepa. O rok později začal pivovar dodávat svým zákazníkům lahvové pivo Primátor s novými graficky moderními etiketami. V současnosti se zde vyrábí třináct druhů piva a limonády.4.2.  Možnost prohlídkyPivovar Primátor v Náchodě zve skupiny návštěvníků od 10 do 120 na prohlídky. Prohlídka trvá zhruba jednu hodinu a návštěvníci se během ní dozví vše důležité o historii a výrobě piva ve zdejším pivovaru, prohlédnou si prostory a pak mají možnost zakončit prohlídku ochutnávkou piv ve vagónu z první republiky, či využít posezení v moderním návštěvnickém centru s kapacitou pro 120 osob. Samozřejmostí je také prodej vybraného sortimentu, dárkových balíčků, či reklamních předmětů. 5.  Pivovar TamborPivovar Tambor ve Dvoře Králové vznikl v roce 2009, avšak to neznamená, že se dříve zde ve městě pivo nevařilo. Stejně jako v ostatních větších městech se pivo vařilo po domech již kolem třináctého století. Bylo zde několik větších pivovarů, avšak dlouho nevydržely. Jeden vyhořel a další byl obsazen a vydrancován pruskými vojáky. V dražbě ho později zakoupil pan František Klazar z Kruhu u Jilemnice, a později ho převzal jeho syn Jan. V roce 1978 zde byl pozastaven provoz sladovny a o rok později bylo zrušeno i vaření piva. Ještě tři roky poté se pivo vozilo z Trutnovského pivovaru a stáčelo se zde, avšak v roce 1982 byla zrušena i “lahvovna a sodovkárna”. Přesně třicet let trvalo obnovení vaření piva. V únoru roku 2009 proběhlo slavnostní vysvěcení varny nového pivovaru.5.2.  Možnost prohlídkyPivovar Tambor nabízí prohlídky po pivovaru pro skupiny 10 osob. V letech 2009 a 2010 pořádal pivovar tyto prohlídky zdarma, ale protože většina návštěvníků nebyla ani schopna vyjádřit dík zakoupením výrobků ani drobných suvenýrů, tak bylo rozhodnuto v roce 2011, že se bude ročně pořádat cca 20 prohlídek v 10 dnech během roku pro ty, co mají opravdu zájem o to, zjistit něco více o místním pivovaru a jsou za to ochotni zaplatit 200,- Kč. Samozřejmě, v ceně prohlídky je i ochutnávka piva. V areálu se nachází pivovarská prodejna, kde můžete zakoupit lahvové i sudové pivo a také drobné suvenýry.7.  Pivovar PoličkaPrvní zmínky o vaření piva v Poličce pocházejí z roku 1517, kdy se vařilo ve 113 domech. V 18. století, za císaře Josefa I. bylo rozhodnuto o stavbě pivovaru. Netrvalo však dlouho a nastaly problémy, nejdříve požár a poté se zde přestalo pivo dokonce vařit. V roce 1865 se začal stavět nový pivovar, který zde stojí i dnes. Pivovar získal za dobu své existence řadu ocenění, mezi která například patří ocenění Pivovar století z roku 2000, nebo Zlatá pečeť pro 10° výčepní světlé Hradební pivo.7.2.  Možnost prohlídkyDo pivovaru se můžete samozřejmě podívat. Probíhají zde exkurze s vnitřní prohlídkou pivovaru spojené s kulturně historickým výkladem. Celá prohlídka trvá asi hodinu a půl a je zakončena ochutnávkou nefiltrovaného piva. Poté si zde můžete nakoupit pivo a reklamní předměty.  8.  Pivovar PardubicePardubický pivovar a vaření piva ve městě má stejně jako většina velkých současných pivovarů dlouhou tradici, která sahá až do počátků 14. století. Až o dvě století později se pivovarnictví začná více rozvíjet. V této době si konkurovaly čtyři pivovary – městský, obecní, zámecký a farní. V roce 1871 pardubičtí podnikatelé rozhodli o vybudování nového pivaru. Specialitou pivovaru je tmavé pivo Porter 19°, které se zde vaří již od roku 1890 a získalo již desítky ocenění.8.2.  Možnost prohlídkyPardubický pivovar zve návštěvníky na prohlídku výrobních prostor, kde se vaří pivo již od roku 1871.Součástí prohlídky je samozřejmě výklad o historii a výrobě piva v místním pivovaru. Připravený je krátký videofilm o pivovarnictví. Správným zakončením prohlídky je ochutnávka piva a nealko výrobků ve stylové Staročeské restauraci. Exkurze se pořádají pro skupiny minimálně 10 osob. Firemní prodejny - “Pivovarky” se nacházejí nejen v Pardubicích (jedna přímo v areálu pivovaru), ale také v Chrudimi, Přelouči, Hradci, Holicích, Vysokém Mýtě a v Lázních Bohdaneč.9.  Pivovar RychtářPivovar Rychtář v Hlinsku se řadí mezi pivovary s krátkou historií, protože byl založen poměrně pozdě a to až v roce 1913. V době vzniku se řadil mezi nejmodernější pivovary, avšak jeho vývoj zabrzdila okupace a další problémy. V 80. letech minulého století se opět začínalo pivovaru dařit, zvyšovala se výroba, proběhla rekonstrukce stáčírny lahví a byl vybudován nový sklep. Od roku 2005 získal pivovar více než dvě desítky ocenění. Nejúspěšnějším pivem je Rychtář Speciál.Možnost prohlídkyExkurzi je možné objednat po telefonické dohodě předem. Prohlídka je možná jen od pondělí do pátku od 8 do 13 hodin. Maximální počet osob je 30. Samozřejmostí je na konci prohlídky ochutnávka piva. Návštěvníci si mohou také nakoupit všechny druhy sortimentu včetně propagačních materiálů přímo v prodejně v areálu pivovaru.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Cestování

Německo - Berlín

V dubnu jsme podnikli asi nejspontánnější výlet vůbec. Asi rok zpátky jsme na internetu našli tip na aplikaci Hotel Tonight, která nabízela pro nové klienty, popřípadě za promo kódy, bonus ve formě kreditů v eurech. Tak se nám podařilo každému nasbírat 101 €, ale jak šel čas, tak jsme na tuto aplikaci málem zapomněli… Náhodou v dubnu zapínáme aplikaci a koukáme, že začátkem května vyprší platnost nasbíraných kreditů. A tak jsme si naplánovali víkend v Berlíně! Byla by přeci škoda to nevyužít, nemyslíte?DopravaAutobusDopravu do Berlína jsme řešili přibližně týden dopředu, pravděpodobně se dají lístky koupit levněji, než jsme je koupili my. Rozhodovali jsme se mezi autobusovými přepravci Eurolines a Student Agency. Jelikož to cenově vycházelo téměř stejně (Student byl levnější o 20 Kč), dali jsme nakonec přednost společnosti Student Agency, jelikož nám jejich servis přijde lepší. Nakonec nás tedy zpáteční cesta vyšla na 1 063 Kč na osobu a trvala pět hodin. Jelo se bez pauzy, stavěli jsme pouze na pět minut v Drážďanech, což byla zároveň naše jediná zastávka. MHDBerlín je poměrně velké město, takže jsme se tady nevyhnuli využití dopravních prostředků. Jenom samotná cesta z autobusového nádraží je do centra celkem dlouhá. Velkou výhodou v Berlíně je to, že na lístek na MHD můžete využívat všechny dopravní prostředky a ne jak to mnohdy jinde bývá (Francie), že má každý dopravní prostředek svůj lístek. V Berlíně jsou tři základní tarifní zóny: vnitřní město – A, vnější město – B a okolí Berlína – C. Pro pohyb v centru postačuje zakoupení zóny A. Nejvýhodněji potom vychází celodenní lístek (platí do 3.00 následujícího dne, ne 24 hodin!), který vychází na 6.90 €. Za jednorázové lístky zaplatíte 2.70 € a platí dvě hodiny. Na lístku je napsáno, že platí jenom v jednom směru, což jsme tedy úplně nepochopili, ale usoudili jsme, že takovýto lístek nemůžete použít k cestě do centra pro nákup a na stejný lístek jet zpět domů… Výhodněji vycházel potom balíček čtyř jednorázových lístků za 9 €, kde pak jeden lístek vyšel na 2.25 €. Trasu si můžete naplánovat a vyhledat na oficiálních stránkách městské dopravy.Automaty na lístky jsou přehledné a snadno pochopitelné. Akceptují platební karty, mince a bankovky (nejvyšší akceptovatelná bankovka je 10 €).Metro zde má několik linek, je poměrně rozvětvené, ale dá se zde dobře orientovat a vše je zde moderní (tabule se směry, často i elektronické tabule ve voze, …). Jen je třeba si dát pozor na označovací turnikety, které jsou občas umístěny docela nešikovně. Co se týče revizorů, tak jsme žádné ani nezahlédli. :-)Městem dále jezdí klasické tramvaje, příměstské vlaky a autobusy. Vše je dobře značené a platné na jeden a ten samý lístek. Zajímavé byly některé dvoupatrové autobusy. Dočetli jsme se, že údajně autobus číslo 100 jezdí kolem zajímavých památek, takže si za cenu MHD můžete udělat vyhlídkovou jízdu. :-) My to bohužel nestihli, tak třeba příště.StravováníNejdříve musíme určitě zmínit vynikající snídaně, které byly v ceně našeho ubytování. Příjemné bylo, že se snídaně podávaly od 6.30 do 12.00, což jistě ocení i ti, co mají plán již od brzkého rána a nemusí tedy čekat do 8.00, jak tomu často bývá. Snídaně byly formou švédských stolů, což není neobvyklé ani u tříhvězdičkových hotelů, ale kvalita jídla byla o poznání lepší (možná to je Německem samotným, nemůžeme porovnat). Několik druhů teplého pečiva, nejrůznější šunky, salámy a sýry (zapomeňte na šunkový nářez a Eidam třicítku), müsli, jogurty, marmelády, nutella, ovoce, zelenina, saláty, losos, palačinky, grilovaná rajčata, několik druhů dezertů, teplé croissanty, … K pití káva, čaj (sypaný nebo sáčkový), čtyři druhy džusu Granini, minerální voda či mléko. No byla to opravdu paráda a bohužel jsme za ty dva dny ani nestihli vše ochutnat.Jelikož jsme se poměrně obstojně nasytili u snídaně, tak jsme většinou přeskakovali oběd a pouze večeřeli. Ke svačině jsme si občas vzali jablko na recepci nebo koupili něco v místních supermarketech. Nemohli jsme ale vynechat typickou berlínskou pochoutku Currywurst. Jedná se o bílou klobásu zalitou kečupem a kari omáčkou, ke které se většinou jí pečivo nebo hranolky. Další variantou byla bílá klobása v housce s hořčicí. A nezapomněli jsme si vychutnat pravé berlínské pivečko na střešní terase našeho hotelu. UbytováníUbytování bylo vlastně důvodem, proč jsme se rozhodli navštívit Berlín. Začátkem května nám každému končila platnost kreditů v hodnotě 101 € na ubytování přes mobilní aplikaci Hotel Tonight. Částka už je to poměrně slušná, tak jsme se rozhodli, že každý zaplatíme jednu noc a budeme mít pěkný víkend v lepším hotelu za hubičku. Ubytování se přes tuto aplikaci dá zabookovat maximálně týden dopředu. Aplikace je přehledná a vše proběhlo naprosto v pořádku. Vybírali jsme z několika hotelů tak, aby nás ubytování nestálo vůbec nic, popřípadě pár korun. Všechny hotely zde vycházely minimálně na 1 800 Kč na noc. Nakonec jsme si zvolili čtyřhvězdičkový hotel Upstalsboom Hotel Friedrichschein, který nám vyhovoval dostupností, polohou a recenzemi. Hotel nás tedy vyšel na krásných 9 Kč pro jednoho za dvě noci! Navíc ještě ale musíme připočítat poplatek (pobytová taxa), který byl placen přímo v hotelu a činil 3.50 € (96 Kč) za osobu. Jelikož se řadíme mezi low cost cestovatele, tak tenhle hotel pro nás byl opravdu luxus. Navíc ve čtyřhvězdičkovém hotelu snad nikdo z nás zatím ještě nebyl, pokud nás paměť neklame. Hotel byl pěkný, moderně zařízený, čistý a klidný. Leží v klidné ulici trochu dál od centra. V ceně hotelu byla snídaně, fitness centrum, sauna a střešní terasa. Pokoje byly vybaveny minibarem a vodou zdarma a celý pokoj byl moc útulně zařízený, stejně tak koupelna, kde bylo mýdlo, šampon a jiné drobnosti jako tyčinky do uší, odličovací tamponky samozřejmostí. O to větší radost z hotelu jsme měli, když jsme ho pořídili prakticky zadarmo. Musíme přiznat, že jsme museli i trošku „osekat“ náš program, abychom stihli využít alespoň nějaké aktivity našeho hotelu. :-) ObchodyNáš výlet, původně za pár korun, se nám trošku prodražil právě díky obchodům. Hned po příjezdu jsme navštívili Rossmann, abychom dokoupili nějakou kosmetiku a drogerii (jedeme autobusem, tak proč ne). Nakoupili jsme si nějaké krémy, mýdla, kosmetiku a podobné nezbytnosti, včetně pár narozeninových dárků. Hned první den jsme chtěli oběhat i jiné obchody, protože jsme se jimi nechtěli v sobotu zdržovat a v neděli tu mají zavřeno. Večer jsme teda vyrazili do Primarku, kde jsme se zdrželi snad dvě hodiny. Byla to naše první návštěva tohoto řetězce a moc jsme nevěděli, co očekávat… Čtyři patra narvaná oblečením, bižuterií, doplňky do domácnosti, botami, … A v tom všem i kolem osmé večer pobíhaly stovky lidí. Nabrali jsme si každý několik věcí, co nás zaujaly, a šli je vyzkoušet do zkušebních kabinek u pánského oddělení (tam je podstatně méně lidí). Nakonec jsme si odnesli jednu slušně velkou a ještě slušněji těžkou tašku a na hotel jsme dorazili kolem jedenácté večer. Oblečení vyšlo cenově opravdu pěkně, takže nemusíme litovat. Navíc jsme nenakupovali jen pro sebe, ale už jsme sfoukli i nějaké vánoční dárky. :-D Další věcí, kterou jsme na internetu našli jako „typickou berlínskou“ byly Fotoautomaty. Jsou to ty klasické fotoautomaty, které vám blýsknou čtyři různé fotky pod sebou v rozmezí několika sekund. Po Berlíně je několik automatů jak na černobílé, tak na barevné fotky, které vychází na 2 €. Rozhodli jsme se tedy automaty vyzkoušet – v barevné verzi.Dále je zde velké nákupní centrum Alexa nedaleko Primarku, kde se dá taky velmi pěkně nakoupit. Nachází se zde kolem 180 obchodů. Téměř ihned vedle Primarku je T. K. Maxx, což je několikapatrový outlet se značkovým oblečením. Obchod má několik pater a je to tu poměrně na dlouho, my se zde z časového hlediska moc nezdrželi. Pro ty, co mají rádi luxusní zboží, je zde KaDeWe, neboli Kaufhaus des Westens, což je obchodní dům plný značkové módy a kosmetiky. KaDeWe je druhým největším obchodním domem v Evropě. My sem jenom nakoukli, ochutnali citronovou makronku a šli pryč. :-D Zajímavá místaGendarmenmarktJedná se o krásné náměstí v centru Berlína nedaleko Alexandrplatz a jeho historie sahá až do 17. století. V jeho středu se nachází socha básníka Fridricha Schillera a dvě katedrály v barokním stylu – Deutscher Dom (vstupné zdarma, ÚT-SO od 12 do 17 hod., NE od 11 do 17 hod.) a Francösischer Dom (2 €, denně od 10 do 18 hod.). Náměstí je poměrně klidné, dá se zde posedět na lavičkách nebo ve venkovní restauraci. Checkpoint CharlieCheckpoint Charlie je patrně nejznámějším hraničním přechodem Berlína z doby studené války, kde měli přechod z jedné části Berlína do druhé dovolený s povolením pouze diplomaté, novináři či obyvatelé jiné než německé národnosti. Dnes se zde nachází kopie původní tabule s nápisem ve čtyřech jazycích, který příchozím připomínal, že opouštějí americký sektor a vstupují do sovětského sektoru. K vidění zde je i kopie první strážní budky z roku 1961 a vojáci s vlajkami, kteří se s vámi za 1 € rádi vyfotí. Pokud si budete chtít fotku pořídit sami, pravděpodobně se jim to nebude moc líbit. Poblíž je Museum Haus s historickými dokumenty a Photoautomat na černobílé fotky. OberbaumbrückeOberbaumbrücke je most vedoucí přes řeku Spree, který kdysi spojoval berlínské čtvrti Friedrichshain a Kreuzberg. Je považován za symbol znovu nalezené jednoty města. Jedná se o krásný historický most v Berlíně, přes který dnes jezdí i auta a metro. Vedle mostu začíná známá East Side Gallery – nejdelší kus berlínské zdi. Berlínská zeďEast Side Gallery je muzeum pod širým nebem, které se nachází na pomezí bývalých berlínských čtvrtí Friedrichshain a Kreuzberg, tedy hned vedle Obermanbrücke. Jedná se o jedno z mála míst ve městě, kde ještě můžete spatřit zbylé kusy berlínské zdi. Jedná se vůbec o největší muzeum pod širým nebem na světě, neboť vystavená zeď táhnoucí se podél břehu řeky Spree je více jak 1,3 km dlouhá. Dnes jsou zbylé kusy zdi pomalovány až 106 grafikami různého typu od umělců ze všech koutů světa. Většinou se jedná o náměty z historie města nebo dějin Německa. Asi nejznámější grafikou na zbylých kusech zdi je polibek Ericha Honeckera a Leonida Brežněva od Dmitrije Trubela. Palác CharlottenburgPalác Charlottenburg byl postaven jako barokní letní palác pro Charlotte Sofii, ženu krále Fridricha I. Pruského. Jedná se o největší palác v Berlíně, kde se v současnosti nacházejí umělecké sbírky francouzských obrazů z 18. století či sbírky čínského a japonského porcelánu. K paláci se jde nádhernou alejí a v okolí paláce jsou obrovské zahrady, do kterých je vstup zdarma a lidé sem chodí běhat, se psy na procházku nebo relaxovat. Vstupné do paláce je kolem 10 €, my uvnitř nebyli. Olympijský stadionOlympijský stadion je největším sportovním stadionem Německa, který byl postaven při příležitosti Letních olympijských her v roce 1916. Kvůli první světové válce se však LOH nekonaly, nicméně i přesto Německo pokračovalo s výstavbou stadionu, který byl později využit jako místo pro konání finálových zápasů Mistrovství světa ve fotbale. Ve své době se jednalo o největší sportovní stadion světa a bylo možné v něm usadit na 40 000 diváků. Otevřeno je denně od 9 do 19 hod., snížené vstupné – 3 €. Budova Říšského sněmu v Berlíně Budova Reichstagu byla vystavěna jako sídlo původního parlamentu Německé říše. V současné době se v budově nachází sídlo německého spolkového sněmu a od roku 1994 se zde koná každých pět let Spolkové shromáždění, které volí prezidenta. Budova byla poničena sovětskými vojsky v roce 1945. Po rozdělení Německa se budova ocitla na území Západního Berlína a byla používána pouze pro reprezentační setkání a výstavu o dějinách Německa. V roce 1992 byla vypsána architektonická soutěž na rekonstrukci budovy, kterou vyhrál britský architekt Norman Foster a největší vizuální změnou je nová kupole, sloužící zároveň jako vyhlídka. Do Reichstagu je umožněn vstup zdarma, ale vzhledem k velkému zájmu je potřeba zamluvit si prohlídku aspoň den dopředu, což my bohužel neudělali a museli jsme si tedy prohlídku nechat ujít. Televizní věžVěž má 368 m a je nejvyšším vyhlídkovým bodem v Berlíně. Vrchol věže má údajně připomínat sovětskou družici Sputnik 1. Věž je také čtvrtou nejvyšší stavbou v Evropě. Na jejím otáčivém vrcholu se nachází kavárna a vyhlídkový ochoz, z nějž je za jasného počasí vidět až 42 km daleko. Otevřeno je denně od 9 hod. do půlnoci. Vstupné je 10 € pro dospělé. Holocaust MahnmalPamátník holocaustu se nachází mezi Braniborskou bránou a náměstím Potsdamer Platz. Památník tvoří 2 711 šedivých betonových kvádrů různé výšky a velikosti a rozkládá se na ploše více než 19 000 m2. Z výšky má památník tvořit dojem vln. Pod památníkem se nachází informační centrum, kde jsou k vidění různé materiály, jenž úzce souvisí s holocaustem. Vstup do venkovního památníku je 24 hodin denně a je zdarma stejně jako vstup do informačního centra, kam se čeká fronta a prochází se bezpečnostní kontrolou.Pamětní kostel Viléma I.Jedná se o novorománský pamětní kostel Viléma I. z konce 19. století. Z původních čtyř věží, které jej obklopovaly, dnes stojí pouze věž jedna a střecha hlavní věže částečně chybí, neboť byl kostel za 2. SV vážně poničen. Po skončení války se vedly spory o tom, zda kostel zničit úplně a postavit na jeho místě kostel nový. Nakonec byl původní kostel zachován a dnes je jednak symbolem válečných hrůz, ale i snah o udržení míru. Vedle něj vznikl kostel nový v moderním stylu a designu. Otevřeno je denně od 9 do 19 hod., vstup je zdarma.Braniborská bránaBraniborská brána z roku 1791 je asi nejznámější památkou v Berlíně vůbec, díky čemuž se stala jeho symbolem. Symbol brány můžete vidět téměř na každém kroku, nejvíce nás zaujala okna v metru, která jsou zdobena tímto symbolem. Brána původně sloužila jako městská brána, kde se platilo mýtné. Brána je inspirována především antickou Akropolí. Řecká bohyně vítězství, která řídí vůz tažený čtyřmi koňmi, měla symbolizovat mír a pokoj v hlavním městě pruského království. Berlínská katedrála (Berliner Dom)Berliner Dom je největším kostelem ve městě a byl vystavěn v polovině 18. století. Berliner Dom byl téměř zničen během 2. SV a trvalo několik dekád, než se jeho rekonstrukce dokončila. Lustgarten, neboli Zahrada touhy, na níž se nachází Berliner Dom, sloužila v minulosti k různým účelům. V 16. století ji vládnoucí dynastie Hohenzollernů využívala jako místo pro pěstování exotických plodin a o století později se z ní stala vycházková zahrada. Nyní se jedná o pěkný park. Vstupné pro dopělé je 5 € (snížené vstupné činí 3 €), otvírací doba je PO-SO od 9 do 20 hod., NE od 12 do 20 hod. Alexandrovo náměstíNáměstí bylo pojmenováno podle ruského cara Alexandra I. a sloužilo jako dobytčí trh a posléze jako prostor pro výstavy nebo přehlídky. Dnes se zde nachází kancelářské prostory, obchody (Primark, T. K. Maxx, New Yorker, …), stánky a restaurace. Určitě nepřehlédnete slavné Hodiny světa z roku 1969, které ukazují čas v různých městech po celém světě. Korunu Hodin světa tvoří rotující sluneční soustava. Poblíž se také nachází Červená radnice, kde má dnes sídlo starosta Berlína a berlínský senát.Victoria ParkVictoria park je park dále od centra s krásným vodopádem, který stéká shora kopce Kreuzberg, který je o výšce pouhých 66 metrů vůbec nejvýše položeným místem v Berlíně. Park byl teď na jaře krásně rozkvetlý, bylo zde plno lidí a ze samého vrcholku je pěkný výhled na město. KalkulacePůvodně jsme očekávali, že bude výlet do Berlína trochu levnější, ale díky nákupům se nám trošku posunul rozpočet. Pokud tedy do celkové částky započítáme i nákupy, vyšel nás víkend v Berlíně na 6 446 Kč, což dělá 3 223 Kč pro jednoho. A to jsme měli ubytování téměř zadarmo. Pokud ale zahrneme jenom základní výdaje, dostaneme se na částku 2 953 Kč pro dva, tedy 1 477 Kč na jednoho, což už vypadá lépe. :-) NezbytnéKčAutobus2 125 KčUbytování18 Kč + 185 Kč (TAX)Metro625 Kč 2 953 KčExtra Památky0 KčJídlo916 KčNákupy2 577Kč 3 493 Kč  CELKEM:6 446 Kč (2 osoby)ZávěrVíkend v Berlíně byl opravdu super. Počasí nám vyšlo nad naše očekávání, bylo teplo a vše začínalo kvést. Z Prahy do Berlína to trvá pět hodin, což v porovnání s jinými cestami nic není a samozřejmě nejvíce nadšení jsme byli z luxusního ubytování, které jsme sehnali v podstatě zadarmo. Ještě dlouho poté jsme vzpomínali na vynikající snídaně v hotelu! Samotný Berlín nabízí poměrně vyvážený poměr památek, nákupů, zábavy a dobrého jídla. Dojem trochu kazila nejrůznější podivná individua, kterých je v Berlíně poměrně hodně. Feťáci, pouliční „umělci“, žebráci a jiní povaleči. Navíc zde bylo neskutečně mnoho odpadků. Různé obaly, papíry a lahve se válely snad v každém parku a cestě. Tohle bychom zrovna v Německu nečekali. Sice tento výlet do Berlína nebyl náš první, ale věříme, že se sem zase někdy podíváme – tentokrát včetně Tropical Islandu.TipyV neděli je většina obchodů zavřená.Pokud budete mít čas a lístek na MHD, projeďte se dvoupatrovým autobusem číslo 100 okolo nejznámějších památek.

Pokračovat na článek


AMSTERDAM – NOČNÍ ŽIVOT, COFFEE SHOPY A KVĚTINOVÉ TRHY

Poprvé jsem Amsterdam navštívila ve 2. ročníku na vysoké škole. Na tento výlet jsem se dostala v podstatě omylem a narychlo. Každopádně jsem byla naprosto unesená kulturou tohoto města, lidmi, nočním životem, architekturou a celkově historickým bohatstvím. Když jsme o rok později se spolužačkami přemýšlely, kam na pár dní vypadnout před stresem ze státnic a dopisování bakalářek, volba padla právě na Amsterdam. Jako bývalá návštěvnice tohoto města jsem začala poctivě plánovat celý výlet a proto vám přináším pár tipů.METROPOLE ZA PÁR KORUNV první řadě je nutno podotknout, že výlet do Amsterdamu je opravdu otázkou pár korun. Nejedná se o žádný předražený výlet kolem světa. Amsterdam je evropské metropolitní město, které je cca 2 hodinky letu z Prahy.  Zpáteční letenky můžete bez problémů sehnat okolo 1500 Kč (doporučuji nízko nákladové společnosti jako například EasyJet), ubytování na cca 3 noci lze sehnat v podobné cenové hladině, samozřejmě nečekejte pětihvězdičkový hotel v centru města.I AM STERDAM!!!Pokud plánujete si užít toto město na maximu, rozhodně byste neměli opomenout muzea, kterých je v Amsterdamu víc než dost. V první řadě si vyčleňte půl den na Van Gogh muzeum, které je opravdu úžasné. Samozřejmě s sebou neberte žádné umělecké barbary, kteří budou mít muzeum proběhnuté ve stylu letem světem a pak na vás musí otráveně dvě hodiny čekat. Hned naproti tohoto muzea je muzeum diamantů, které je také velice zajímavé. Opomenout také v žádném případě nesmíte muzeum tulipánů a světově známé muzeum Anny Frankové, kde si budete s největší pravděpodobností muset vystát nemalou frontu, ale zážitek to bezesporu je. Pro amsterdamské nadšence je připravena speciální „I Am sterdam“ karta, kterou si pořídíte za cca 60 Euro a máte v ní mnoho slev na téměř všechny muzea (některé máte dokonce zadarmo), stejně tak doprava po celém městě a mnoho slev do restaurací a podobně. Slevu rozhodně využijete například při koupi jízdenky vlaku, abyste se dostali na okraj Amsterdamu, kde jsou proslulé holandské mlýny. Tento výlet si rozhodně nenechejte ujít, jedná se o jeden z nejkrásnějších zážitků, navíc je umocněn vůní sýrů, která se rozléhá po celém okolí, neboť se právě tam nachází farmy na výrobu sýra.ČERVENÉ ULIČKY A COFFEE SHOPYNepostradatelnou součástí tohoto města jsou tzv. červené uličky, které jsou plné prostitutek nakrucujících se v červeně ozářených výkladních skříní podél celé ulice. Překvapením je, že každá druhá je Češka nebo Slovenka. Ve stejné ulici narazíte také na muzeum sexu, které každopádně stojí za návštěvu. Další povinnou návštěvu musíte podniknout do Coffee shopu, kde můžete legálně kouřit trávu a jiné lehké drogy. Povinnost to samozřejmě není, ale užít si požitek z toho, že sedíte a pijete třeba jen obyčejný čaj, právě v holandském Coffee shopu je úžasná. Zapomenout nesmíte ani navštívit palačinkárnu, květinový trh a nákup tulipánů. Amsterdam si prostě zamilujete!

Pokračovat na článek


Djerba, severní brána orientu

Pokud se chystáte Vaši dovolenou strávit právě tady, jistě Vás potěší některé základní informace týkající se místních hotelů, obyvatel i kultury. Djerba je prosluněné místo s pravou letní prázdninovou atmosférou. Místní obyvatelé jsou velmi milí a vstřícní lidé. Djerba samotná je takovým malým slunečným rájem ve středozemním moři.Djerba je turisticky velmi oblíbený ostrov na okraji severní Afriky. Z Česka se na tuniskou Djerbu dostanete přibližně po tříhodinovém letu a vybrat si můžete ze středisek  Zarzis, Midoun a Houmt Souk. Písčité sluncem zalité pláže a jasná modrá obloha Vás jistě na první pohled okouzlí. Rozloha Djerby je asi 520 km2 a počet místních obyvatel se pohybuje kolem 120 000 tisíc. Najdeme zde především olivovníky, datle a fíky nevalné kvality sloužící spíše pro krmení velbloudů. Cestovní ruch je velmi významnou složkou místní ekonomiky.Subtropické suché podnebí je ideální pro dovolenou od května do října.  V ostatních měsících zde může foukat silný vítr a převládat sychravé počasí s teplotami kolem šestnácti stupňů.Ubytování na Djerbě a animační programyPokud se rozhodnete pro dovolenou na Djerbě, doporučovali bychom Vám volit hotel s minimálně třemi hvězdičkami. Hotely bývají moderní a luxusní. Animační týmy složené většinou z místních obyvatel Vám zajistí zábavu po celý den. Ve většině hotelů potkáte i evropské animátory pracující většinou pro některou z cestovních kanceláří. Denní program skládající se z nejrůznějších sportovních aktivit, vtipných soutěží a tance bývá následován večerní show pro děti i dospělé. Takže pokud nemáte zrovna chuť vyrazit na pláž, o Vaši zábavu bude i tak postaráno. Většina tuniských hotelů je též vybavena relaxačním studiem nabízejícím masáže či možnost fitness. Přibalte si proto do kufru i nějaké to lehké sportovní oblečení. Hotelové obchůdky nabízejí základní praktické zboží, místní výrobky i suvenýry. Ceny často ale bývají o něco vyšší než ve městech. Bakšiš je drobný poplatek, který se zanechává personálu. Většinou se Vám za to pak odmění a nějakým způsobem vylepší své služby, které jinak nemusí zcela odpovídat Vašim představám. Je zvykem nechávat bakšiš například hotelovým zaměstnancům za pomoc s kufry či úklid pokoje.Pláže na DjerběPláže jsou krásné a písčité, ovšem může se stát, že čas od času moře připlaví řasy, které uvíznou na pláži. Platí zde přísný zákaz jejich masivního odklízení, protože “co moře dalo, zase si vezme zpět„ a za krátkou dobu je vše zase jako v pohádce. Na plážích můžete často narazit na velbloudáře, koňáky i prodavače suvenýrů. Většinou to bývají milí lidé, ovšem i mezi nimi najdeme podvodníky stejně jako v každé jiné zemi. Pokud se rozhodnete využít nabídku výletu, je nejlepší předem se domluvit na ceně. Předejdete tak nemilému překvapení, kdy se z Vás ten milý pán s velbloudem bude snažit dostat příliš vysokou částku. To samé platí i o fotografování zvířat. Mělké moře je ideální pro dospělé i děti.Bohatství i chudobaDjerba je plná moderních luxusních hotelů v kontrastu chudých okolních vesniček. Místní obchodníci jsou velmi milí a rádi si povídají. Ovšem jak už to tak v arabském světě chodí, nejeden z nich se Vám bude snažit nabídnout „zaručeně originální a kvalitní“ zboží od oblečení světoznámých značek přes keramiku až po koberce za neuvěřitelně přemrštěné ceny. Ti z Vás oplývající obchodním talentem jistě usmlouvají výraznou slevu:).  Ovšem prodejci pak už zdaleka nebývají tak milí a přívětiví. Většinou se snaží hrát na city a dohnat Vás k tomu, abyste si neúměrně drahé výrobky koupili za jejich cenu.Hlavní město Houmt Souk a další zajímavá místaZa jakési hlavní město Djerby je považováno zhruba čtyřiceti tisícové město Houmt Souk ležící v severní části ostrova. Je plné nejrůznějších kamenných obchůdků. Turisticky zajímavé jsou pravidelně pořádané trhy se zbožím všeho druhu. Zvědavci mohou dále navštívit například honosnou pevnost Borj el-Kebir u břehu moře. Po náročné procházce jistě ocení možnost občerstvení se v některé z místních kaváren, rychlých občerstvení či restaurací.Druhým největším městem je Midoun, do kterého směřují kroky nejednoho z turistů. Známé jsou především tradiční páteční trhy. Městečko je nabyté nejrůznějším obchůdky s oblečením, orientálním kořením, šperky či upomínkovými předměty pro turisty. Nechybí zde ani klasické potraviny či lékárna. Po dlouhém dni si můžete odpočinout v jedné z nesčetných kaváren či restaurací. Velkým lákadlem je unikátní krokodýlí farma nedaleko města. Stovky krokodýlů od těch nejmenších až po opravdové obry se pohromadě skutečně nevidí každý den.Vesničku Guellala celosvětově proslavila výroba keramiky. Originální a kvalitní kousky můžete zakoupit v některém z místních obchůdků. Někteří z výrobců Vám jistě rádi své umění předvedou. Synagoga La Ghriba je jednou z nejznámějších synagog vůbec. Nachází se nedaleko vesničky Er Riadh a patří mezi nejvýznamnější tuniská poutní místa. Její interiér je opravdu nádherný. V minulosti se stala terčem teroristického útoku. Pro cestování po Djerbě bývají ideální volbou žluté taxíky, které jsou bezpečnou, lacinou a rychlou variantou pro cesty za zábavou či na nákupy do měst. Cena jízdného je v nočních hodinách nepatrně vyšší než přes den. Cestovatelé jistě ocení lehké volnější volnočasové oblečení z chladivých materiálů.Místní stravaCo se týče stravování, obezřetní by měli být Ti z Vás trpící především žaludečními či střevními potížemi. Voda z vodovodů není vhodná k pití, ovšem vyčistit zuby si v ní můžete. Ovoce a zelenina bývá často mytá právě v této vodě, proto někomu nemusí udělat dobře kombinace místního jídla a horkého počasí… Už před odletem je dobré si nechat preventivně předepsat léky na žaludeční nevolnost. K dostání jsou u nás bez problémů na lékařský předpis. Pro tuniskou kuchyni jsou typické ryby a mořské plody, skopové maso, ovoce a zelenina. Tradičním arabským pokrmem je kuskus vytvořený z krupice z tvrdé pšenice, zeleniny a kousků masa. Mezi řadou dalších arabských pokrmů vyniká harrisa. Jedná se o opravdu velmi pálivou pastu vyrobenou z chilly papriček, oleje a česneku. Cukrovinky bývají až nezvykle sladké, většinou se jedná o různé druhy ovoce a oříšků v marcipánu, medu či cukru.Arabská káva i čaj jsou velmi silné. Káva je navíc výrazně aromatická a je možno ji podávat s mlékem. Tradiční čaj je hořký a bývá servírován s mátovými lístky. Tuniský dinár a co si za něj můžete užítNa Djerbě, stejně jako v celém Tunisku platí měna Tuniský dinár, který se dále dělí na milimy.  Kurz měny se pohybuje kolem třinácti korun za jeden dinár. Djerba žije i v noci. Pro turisty nabízí velké množství diskoték, kaváren či restaurací. V každém případě bychom Vám, především dívkám a ženám, doporučovali pohyb minimálně ve dvojicích. Místní rádi a často na kolemjdoucí či tančící slečny rádi povykují a někteří mohou být i dotěrní… Na co nezapomenout v TuniskuDjerba již dlouhá léta patří mezi oblíbené turistické destinace. S místními obchodníky i hotelovým personálem se lépe či hůře domluvíte francouzsky, anglicky či německy. Ovšem každý správný turista ovládající řeč „ rukama, nohama“ se nakonec s Tunisany nějak dohodne. :) Lidé pracující v cestovním ruchu a obchodech Vás povětšinou mile překvapí i několika frázemi v Češtině. V posledních letech mají mladí Tunisané zavedenou povinnou školní docházku. Některé předměty jsou vyučovány v jejich rodné Arabštině, ovšem od vyšších ročníků jsou nejdůležitější předměty vyučovány Francouzsky. Tunisko, jakožto bývalá francouzská kolonie má na tuto evropskou zemi stále silné vazby, což dokazuje i velký příliv právě francouzských turistů. Tunisko patří mezi muslimské země. Jejich kultura je naprosto odlišná od té naší, evropské. I přestože je zde islám méně radikální než například v Egyptě, neměli byste tuto skutečnost opomínat. Místní ženy především v turistických oblastech už většinou nechodí zcela zahalené. Můžete je potkat v hezkých tričkách s dlouhými rukávy a džínách či sukních s délkou k zemi. Mešity, které jsou veřejnosti přístupné, smíte navštěvovat pouze se zahalenými rameny a koleny. Někdy je vyžadována i pokrývka hlavy. Jedním z nejznámějších znaků islámu je Ramadán, devátý měsíc islámského kalendáře. Muslimové si půstem připomínají okamžik, kdy Bůh zjevil Mohamedovi první poselství. V období Ramadánu muslimové smí (nebo spíš by měli :)) jíst a pít až po západu slunce, zříci se veškerých požitků a věnovat více času modlitbám. Na chod hotelů to v dnešní době nemá až takový vliv, ale pokud se na Djerbu dostanete právě v tomto období, je dobré o něm vědět alespoň základní informace. 

Pokračovat na článek