Výsledky vyhledávání pro dotaz hraběcího rodu

Výsledky vyhledávání v sekci: Turistika

Zámek Veltrusy

Pohled do života slavného rodu ChotkůPíše se rok 1698 a Marie Terezie ze Scheidlerů se právě provdala za rytíře Václava Antonína Chotka. Antonín Chotek tak získává nejen ruku Marie Terezie, ale také význačné státní funkce, díky kterým je později povýšen do hraběcího stavu. Získává také i věno, včetně veltruského panství. S narůstajícím hmotným bohatstvím začaly narůstat také nároky na životní a kulturní styl. Stoupající životní úrovni musela odpovídat i reprezentace, a tak v roce 1704 začíná vznikat zámek Veltrusy. Pojďme se společně vrátit v čase a nahlédnout do života slavné hraběcí rodiny Chotků. Rozkvět zámeckého panstvíPůvodním plánem Václava Antonína bylo postavit menší letohrádek, lovecký zámeček. Realizována byla tak nejprve hlavní budova se stanovou střechou. Kupole, která zdobí zámek dnes, byla přistavěna až v pozdější době. Ačkoliv se plány na stavbu zámku nedochovaly, lze jej spojit s tvorbou jednoho z nejpřednějších tvůrců barokní architektury v Čechách té doby, Giovannim Battistou Alliprandim. Za Rudolfa Chotka se následně začala přistavovat obě křídla zámku, pokoje pro služebnictvo, pokoje pro hosty nebo zámecká kuchyně. Tehdejší pán nechal také v okolí zámku vystavět hned několik pavilonů, které zdobí areál zámku dodnes. Za vlády hraběte Jana Rudolfa Chotka vzkvétalo veltruské panství nejvíce. Kromě pavilonů založil i dančí oboru, která v současné době čítá kolem 60 kusů daňků skvrnitých. Některé z vás možná překvapí adresa zámku – Ostrov. Zámek se totiž opravdu nachází na bývalém ostrově, který vznikl na začátku 18. století při velké povodni řeky Vltavy. Oblast o rozloze 300 hektarů zůstala tehdy izolována od města. Cykloprohlídka zámeckého areáluZpestřete si návštěvu zámku cykloprohlídkou po zámeckém okolí. Při komentované prohlídce na kolech objevíte romantická zákoutí s drobnými pavilony, rozmanité mosty nebo pohledy do místních luk, polí a sadů.

Pokračovat na článek


Zámek Hrádek u Nechanic – jeden z nejmladších zámků v Čechách

 roce 1829 zakupuje rod Harrachů sádovské panství spolu s Nechanicemi od rodu Schafgotschů. Na takzvaném Lubenském vrchu se pak rozhodli nechat vystavět zámek. V roce 1839 započínají stavební práce na novém reprezentačním a letním sídle hraběcího rodu Harrachů. Člověk, který učinil rozhodnutí nechat sídlo vystavit, byl František Arnošt, hrabě z Harrachu. Ten byl významným představitelem jilemnické rodové linie. Stavební práce na zámku byly finálně dokončeny v roce 1857 a lesk a sláva hraběcího rodu Harrachů se vtiskla do nového zámku nesoucí jméno Hrádek u Nechanic. Chytří si tedy jednoduše spočítají, že zámku je pouhých 160 let. Přesto však na Vás na nechanickém zámku dýchne atmosféra starých časů. Hrádek u Nechanic je poslední velkou novostavbou svého druhu u nás a zároveň jedním z prvních zámků oděných do romantického novogotického hávu. KAMENNÝ MOTÝL NA ZELENÉ PLÁNI ANEB KOUSEK ANGLIE V ČECHÁCHStavební práce svěřili majitelé mladému vídeňskému architektovi Karlu Fischerovi, který se podílel i na výzdobě a vybavení interiéru. Jako předloha pro stavbu romantického zámku posloužil projekt vypracovaný anglickým architektem Edwardem Buctonem Lambem  ve stylu tudorské gotiky. Lamb se nechal inspirovat návrhem přestavby anglického zámku Crewe Hall.  Karl Fischer si pak Lambovi plány poupravil.„Zámku je často přezdíváno Malá Hluboká.“Architektům byla do jisté míry ponechána volná ruka v jejich práci. Zámek měli totiž vystavět na zelené louce, zelené ploše. I proto zde mohla být dodržena dispozice typická pro stará anglická sídla 16. a 17. století. Snad i z tohoto důvodu má zámek na české poměry velmi neobvyklý půdorys. Připomíná totiž motýla s rozevřenými křídly. Možná jste tedy už zaslechli jednu z přezdívek hradu – kamenný motýl. Mezi návštěvníky je však více rozšířen název Malá Hluboká.V roce 1844 souběžně se stavbou zámku pak Harrachové pověřují zahradního projektanta L. Krügera úpravou okolního lesa. Společně se zámkem se tak mění i jeho okolí, a to konkrétně v krajinářský park, oboru a bažantnici. A že byl pozemek hraběcího rodu Harrachů opravdu rozlehlý dokládá i fakt, že pouze zmiňovaná bažantnice dosahovala výměry 200 hektarů. TAJEMNÁ POVĚST, MASKOVANÉ DVEŘE A TAK TROCHU ZVLÁŠTNÍ KŘESLONa vybavení zámeckých interiérů Harrachové rozhodně nešetřili. Kromě vybavení dle návrhu Karla Fischera, zhotoveného v převážné míře místními řemeslníky, byla na zámek svezena řada starožitností a to zejména z Itálie a Rakouska. Často se jednalo o celé portály, stropy či kompletní vybavení celé místnosti.Zámek Hrádek u Nechanic ukrývá 117 pokojů. Jedním z nich, a vlastně také prvním, který při prohlídce zámku navštívíte, je Rytířský sál. Stojíte před velkými, zdobenými dveřmi do Rytířského sálu. Dveře se otevírají a vy za doprovodu hudby vstupujete do bohatě zdobené, honosné místnosti. Právě díky dobové hudbě se přenesete do časů, kdy brnění, které si v sále prohlédnete, bylo nedílnou součástí každého šlechtice. Z obrazů, jež místnost zdobí, na vás shlížejí významní členové rodu. K sálu se však váže také zvláštní a tak trochu strašidelná pověst. Podle ní se na jinak tichém Hrádku ozývají tajemné zvukové úkazy, kdykoli má někdo z rodiny zemřít.Za nejkrásnější místnost celého zámku je však považován sál Zlatý. Podle čeho dostal tento sál své jméno poznáte ihned, jak překročíte jeho práh. Stěny pokrývají tapety ze 17. století. Vyrobeny byly z telecí kůže a dovezeny z Belgie. Do kůže se pak razil ornament, který byl následně pozlacen, postříbřen, kolorován. Tapety sloužily nejen jako dekorace, ale také jako tepelná izolace. Zajímavostí je, že na jeden plát tapety bylo zapotřebí kůže z jednoho telete. Tapetových, čtvercových plátů je pak v celé místnosti na 150. ZAPOMENUTÝ ŽENICHNad dubovým schodištěm, jež vede do pánské části zámku, visí jedna ze 3 existujících kopií renesančního obrazu Diettrichsteinská svatba. Ta se konala v roce 1515, a váže se k ní poněkud kuriózní historka. Původně na něm totiž nebyl namalován ženich. Když si tento nedostatek malíř uvědomil, bylo už pozdě. Na čestném místě, u stolu, nebylo pro ženicha místo. Malíř tedy zapomenutého domaloval úplně doleva k rámu jako pána v zeleném plášti.Harrachové chtěli, aby Hrádek u Nechanic působil starobylým dojmem. Jediná místnost v novogotickém stylu je pracovna samotného hraběte. Právě zde můžeme obdivovat jednu z nejkrásnějších řezbářských prací na zámku, a to skříň, kterou místní řemeslníci vyráběli údajně 10 let. Po důkladnějším prozkoumání však zjistíme, že se zas až tolik o skříň nejedná. Jde totiž o dveře, a to velmi dobře maskované dveře, které vedly na toaletu hraběte. NĚKOLIK DVĚŘÍ, ALE JEN JEDEN KLÍČPánská část zámku je důmyslně oddělená od části dámské, a to hned 2 dveřmi. Aby bylo zajištěno soukromí obyvatel v jednotlivých apartmá, byly dveře dvojité. Ke každým dveřím pak existoval pouze jeden klíč. Bez vzájemné domluvy se tedy dveře používat nedaly.Největší kuriozitou zámku je však křeslo, které odpočívá v salonu hraběte. Křeslo je houpací, má pohyblivé opěradlo, podložku na nohy a svým tvarem připomíná jednu velmi neoblíbenou věc, která v mnohých z nás vyvolává pocit strachu. Sedí se v něm pohodlně, avšak má to jeden háček. Pokud to osoba v křesle sedící s lenošením přehnala a dostala se do polohy v leže, nebylo snadné se z této polohy dostat svépomocí. Sám hrabě si dokonce často musel na pomoc zavolat služebnictvo. Uhodli jste, že křeslo má tvar pohřební rakve?ZÁMECKÝ PARK GOLFOVÉ VYŽITÍNedílnou součástí romantického zámeckého sídla byl přírodně – krajinářský park.Romantické parky kladly důraz na sblížení člověka s přírodou. První parky tohoto typu vznikaly okolo roku 1720 v Anglii. U nás první takový park založil Jan Rudolf Černín v Krásném Dvoře okolo roku 1779. Brzy následoval park ve Veltrusích, založený roku 1785 Janem Rudolfem Chotkem. Nejznámějším parkem tohoto typu je lednicko – valtický areál budovaný od roku 1790 Liechtensteiny.Zámecký park na Hrádku u Nechanic byl založen původně na rozloze 29 hektarů. Dnes má park rozlohu asi 18 hektarů. Základ parku tvoří rozlehlá louka s kulisami stromů a vklíněnými lesy. Přístupovou cestu k zámku pak lemuje lipová alej. Parkem také vede okružní cesta, která návštěvníkům naskytne malebné pohledy na zámek. Na zámecký park pak dříve navazovala lovecká obora o rozloze 412 hektarů.V roce 1995 v prostorách zámeckého parku vzniká golfové hřiště s 9 jamkami. Na své si přijdou ostřílení golfisté, i úplní začátečníci, kteří mohou využít tréninkového centra pro začínající golfisty.KDYŽ SE NA ZÁMKU OBJEVILA VEČERNICEZámek je jako vystřižený z pohádky. Proto není divu, že se stal oblíbenou destinací filmařů.  Třeba režisér Václav Vorlíček tu v roce 1978 natočil krásnou českou pohádku Princ a Večernice. V roli Večernice se nám tehdy představila Libuška Šafránková, která se na zámek vrátila znovu v roce 1990 při natáčení seriálu Náhrdelník. Z pohádek pak můžeme dále jmenovat například Aničku s lískovými oříšky. Zavítal sem i Jan Svěrák s filmem Tmavomodrý svět. Zámek je však oblíben i režiséry zahraničními. Proto Hrádek u Nechanic přivítal také filmařské návštěvy z Ruska, Velké Británie i Ameriky.

Pokračovat na článek


Zámek Dobříš

Rokokový zámek Dobříš pochází z druhé poloviny 18. Století. Tehdejší majitelé z rodu Mansfeld se spojili sňatkem s rodem Colloredo a do roku 1942 byl zámek ve vlastnictví rodiny Colloredo-Mansfeld. Během druhé světové války rodina o zámek přišla, ale v roce 1998 byl zas navrácen a prošel několika rozsáhlými rekonstrukcemi. Současným majitelem je Dipl. Ing. Jeorme Colloredo-Mansfeld. Zámek Dobříš je známý také díky francouzskému a anglickému parku. Vzácná ukázka rokokové zahradní architektury ve francouzském parku je doslova pastvou pro oči. Anglický park, který pochází z 19. Století, je zajímavý tím, že se zde nachází minizoo s handicapovanými zvířaty ze záchranné stanice Hrachov. Zámek Dobříš je skvělý tip nejen na celodenní výlet s rodinou! 

Pokračovat na článek


Na hradišti Slavníkovců

Když pojedete z Poděbrad podél řeky Labe, tak východním směrem asi po pěti kilometrech vyjedete z lužních lesů do krajiny luk a polí. Vzduch zde voní řekou, čerstvě zoranými poli a babím létem. K zemi se snášejí zlatavé lístky přicházejícího podzimu a na stromech podél cesty dozrávají červená jablka. Po chvíli jízdy si povšimnete, že se změnilo i jméno řeky podél které jedete. A tou je řeka Cidlina, která se zde vlévá do Labe.A za chvíli dojedete do malebné obce jejíž jméno zní Libice nad Cidlinou. Dle slov kronikáře Kosmy z počátku 12.století „ležící v místech, kde řeka Cidlina ztrácí své jméno a vlévá se do volnějšího toku řeky Labe“.A tady, v těchto místech, na vás dýchnou doby dávno minulé, opředené tajemstvím a záhadou proč a co přesně se tady vlastně stalo.Zde totiž stojí nížinné hradiště, situované kdysi do blat, která vytvářela rychle tekoucí řeka Cidlina. Dnes je situace trochu jiná, protože soutok Labe a Cidliny se posunul kousek od hradiště a z původního řečiště vznikly mokřady.Hradiště LibiceVe své době se jednalo o velmi významné hradiště o rozloze asi 26 hektarů rozdělené na tři díly – akropole a hradiště v západní části a východní část předhradí, která je dnes zastavěna obcí.  Hradiště bylo chráněné od východu starým korytem řeky Cidliny a bylo opásáno poměrně mohutnou hradbou – na západě stála vnitřní centrální část a od východu bylo připojeno předhradí.Hradiště bylo hlavním sídlem rodu Slavníkovců, velmi mocným rodem v období raného středověku. Na akropoli měli Slavníkovci vybudovanou pohodlnou rezidenci – stál zde zděný kostel a dřevěný palác, nejméně tři chrámy, hospodářské stavby a měli zde dokonce i vlastní mincovnu, kde razili své mince – denáry.  Východně v předhradí stával ještě jeden kostel, který snad býval předchůdcem dnešního obecního kostela. V blízkosti hradiště vznikaly osady.Vyvraždění rodu SlavníkovcůRostoucí moc Slavníkovců čím dál víc zasahovala do politiky vládnoucích Přemyslovců a mocenské rozpory nakonec vyústily v otevřený konflikt.28. září v roce 995 s vědomím Přemyslovců napadlo Libici vojsko Vršovců a všechny přítomné Slavníkovce vyvraždilo. Velká část rodu včetně žen a dětí byla zabita. Přežili pouze biskup sv. Vojtěch, hlava rodu „dux“ Soběslav a jejich nevlastní bratr Radim, kteří tou dobou nebyli v Libici přítomni. Zničení Slavníkovců ukončilo sjednocování Čech a stálo u založení českého státu pod vládou Přemyslovců.Hradiště bylo tedy vypáleno, ale nedlouho poté tu vzniklo přemyslovské správní centrum. Přemyslovci vybudovali na troskách původního hradiště podezděnou palácovou stavbu a zřídili zde správní středisko polabského kraje. Celé hradiště zasáhl někdy kolem roku 1130 mohutný požár, a tak osidlování místa pokračovalo již jen v místě východního předhradí – v místech dnešní obce, které tím vlastně položilo základy. Kronikář Kosmas popisuje přepadení Libice a vyvraždění Slavníkovců takto:„Toho času kníže nemohl vládnouti sám sebou, ale vládli předáci. Tito obrátivše se v nenávistníky Boha, ničemných otců nejhorší synové vykonali velmi zlý a ničemný skutek. Neboť jednoho svátečního dne vnikli do hradu Libice, v němž bratří svatého Vojtěcha a hradští bojovníci všichni jako nevinné ovečky stáli při slavné mši svaté, slavíce svátek. Oni však jako draví vlci ztekli hradní zdi, muže a ženy do jednoho pobili, a sťavše čtyři bratry svatého Vojtěcha se vším potomstvem před samým oltářem, hrad zapálili, ulice krví zkropili, a obtíženi krvavým lupem a krutou kořistí, vesele se vrátili domů.“Co však bylo motivem ke krveprolití?Tato otázka je sporná a odborníci na ní nemají přesnou odpověď.Motivem mohlo být bohatství Slavníkovců a jejich hradů Libice a Malín položených na obchodních koridorech do Slezska, na Moravu a do Malopolska. Mluví se také o zásobách stříbra nebo zlata těženého v okolí. Vládnoucím Přemyslovcům mohlo toto přílišné bohatství vadit. Roli tak hrálo jejich bohatství i nepřátelství vůči nim.Dalším motivem mohl možná být incident, při kterém Vojtěch jakožto pražský biskup poskytl na Pražském hradě církevní azyl cizoložnici a zastal se tak jí i cizoložníka, svého jáhna. Nepohodl se přitom velmi ale s nějakými bojovníky, patrně Vršovci, kteří církevní azyl nerespektovali a přes jeho naléhání ženu vyvlekli z kostela a přes nesouhlas jejího manžela jí před zraky Vojtěcha sťali hlavu. V závěru přepadení pak bylo vyhrožováno Slavníkovcům pomstou za to, že jejich člen Vojtěch bránil okamžitému trestu ženy. V rámci incidentu tak do hry vstupovala dvě práva. Církevní azyl zakódovaný v církevním právu nebyl respektován a v rámci tehdejšího zvykového rodového práva bylo vyhrožováno vendetou, krevní mstou, obvyklým způsobem tehdejšího řešení obdobných problémů. Panovník Boleslav II. pak této případné vendetě nedokázal zabránit, ačkoliv to bylo jeho úlohou, protože byl indisponován mozkovou mrtvicí a nebyl schopen vládnout. Hradiště Libice v dnešní doběHradiště je dnes archeologickou expozicí v přírodě a jeho okolím vede naučná stezka, která spojuje soutok řek Cidliny a Labe s obcí  Libice nad Cidlinou. Trasa je nenáročná, zcela bez převýšení, vede téměř výhradně po kvalitních asfaltových cestách a je bez problémů sjízdná například s kočárky nebo invalidními vozíky. K samotnému hradišti se dostanete po zelené turistické značce ze stanice ČD Libice nad Cidlinou. Místo leží kousek od frekventované silnice spojující Poděbrady s dálničním sjezdem a silnicí na Kolín.Hradiště je od roku 1989 chráněno jako Národní kulturní památka.V jeho západní části dnes naleznete zakonzervované a rekonstruované zbytky základů kostela, paláce, vstupní brány a věže. Před základy kostela stojí bronzové sousoší sv. Vojtěcha a jeho bratra sv. Radima. A když tu tak stojíte mezi poli a díváte se do krajiny, kde se odehrávaly naše dějiny, tak si uvědomíte, že je jen těžko uvěřit v jaké smršti se tu dějiny hnaly a čeho všeho byly kamenné zdi svědkem. Ale když budete chtít, budou vám možná vyprávět. Můžete se tu jen tak posadit a užívat si výlet, nebo si zkoušet představit hrdé hradiště v dobách své nepokořené slávy, kdy mocná knížata spřádala politickou budoucnost nic netušíc o jejich krvavém konci. A pokud Vás putování historií přece jen unaví a budete potřebovat osvěžení, mám pro Vás ještě jeden tip. Nedaleko hradiště, hned za jeho valem vede cesta mezi mokřady a vonící loukou a po této cestě za pár minut dojdete k pískovému jezeru. A pak už je jen na Vás, jestli se osvěžíte ve vodě, nebo se jen tak posadíte na jeho písčitém břehu, zadíváte se do dáli a užijete si slunečný den babího léta. Protože ať si to uvědomíte či nikoli, tak i dnes v tuto chvíli se píší naše dějiny a my jsme právě teď jejich součástí… 

Pokračovat na článek


Kostnice v Sedlci

Na dvě stě padesát tisíc návštěvníků zamíří každoročně do kostnice v podzemní kapli Hřbitovního kostela Všech svatých v Sedlci u Kutné Hory. Z pohledu zájmu turistů se jedná o jedno z nejvyhledávanějších míst u nás, které láká do středních Čech unikátní výzdobou z lidských kostí a lebek.Jde o dílo Františka Rinta z druhé poloviny 19. století, kdy Hřbitovní kostel po zrušení klášterů císařem Josefem II patřil pomalu už sto let Schwarzenbergům z orlické větve. Než ale vstoupíme po schodech do podzemních prostor kostnice, stojí za to si připomenout něco z historie tohoto místa.Elegantní gotika na svatém poliGotický Hřbitovní kostel Všech svatých byl původně součástí cisterciáckého opatství, které v Sedlci založil už ve 12. století Miroslav z Markvartic. Samotný kostel byl postaven mnohem později. Doba jeho vzniku ale není nikde doložena. Zřejmě začátkem, nebo koncem 14. století. Šlo o tak zvaný karner, tedy patrovou stavbu s kaplí v patře a kostnicí v přízemí. Zajímavé na ní kostelíku je, že postrádá typickou cisterciáckou strohost, a naopak ukazuje eleganci a jemnost, které řadí právě tento kostel k mimořádným památkám a potvrzuje význam sedleckého hřbitova.Za vzor zřejmě sloužily podobné stavby v Jeruzalémě, protože podzemní kaple v Sedlci je dost podobná té na jeruzalémském poli Hakeldama, kam byli pohřbívání poutníci. Při diplomatické misi do Jeruzaléma tak dostal jeden ze sedleckých opatů nápad. Z hakeldamského pole přivezl hrst hlíny a rozprášil ji na klášterním hřbitově v Sedlci. Tím se toto místo stalo svatým polem, dokonce nejstarším ve střední Evropě, a to vyvolalo obrovský zájem být pohřben právě zde. Nejvíce nebožtíků přibylo po moru roku 1318, kdy zde bylo pochováno na třicet tisíc mrtvých. Dalších deset tisíc tady pohřbili za husitských válek. Po zrušení hřbitova na konci 15. století se kosti nebožtíků skládaly do kaple a kolem ní a podle dochovaných záznamů je poloslepý mnich seskládal v pozemní do velkých pyramid.Nápaditý řezbář z České SkaliceS obnovou kláštera na začátku 18. století, kterou připravil opat Snopko, se pozornost soustředila i na Hřbitovní kostel. Prací se ujal slavný architekt Jan Blažej Santini-Aichl, který kostelík staticky zajistil tím, že vestavěl štít mezi věže, a ještě přidal přístavbu západní předsíně, kterou dnes vstupujeme. Po schodech dolů se vchází do kostnice, vpravo stoupají schody do kaple. Santini ale neopomenul ani interiér a připravil návrhy na výzdobu z kostí.Když v roce 1784 císař Josef II. rušil kláštery, zanikl i sedlecký klášter a hřbitovní kostelík se dostal do držení rodu Schwarzenbergů. Jejich stavební mistr a řezbář František Rint z České Skalice provedl v roce 1870 mimořádně nápaditě úpravu podzemní kaple a pomocí kostí a lebek ze zmíněných pyramid vyzdobil interiér, kde nechybí majestátní lustr, svícny, obrazce na stěnách, obří pohár a také Schwarzenberský znak. Nebyla to rozhodně snadná práce, protože kosti, které Rint použil k výzdobě, nejprve dezinfikoval a vybělil chlorovým vápnem. Jeho dílo dnes přijíždějí obdivovat návštěvníci z celého světa a jsou z Kostnice nadšeni. 

Pokračovat na článek


Vyšebrodský poklad

Když navštívíte cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě, je to jakoby se na malou chvíli zastavil čas. Ten neúprosný čas, který Vás neustále nutí vytvářet stále nové a nové hodnoty, nejen v práci, ale i v osobním životě, protože máte strach, aby Vám něco neuteklo. Ne vždy je podle mě dobře se zarytě snažit dosáhnout svého vysněného „štěstí.“ Mnohem důležitější je umět se v dnešní hektické době zastavit, vychutnávat si líbezný zvuk poklidného ticha. Není to jen pokladnice naší historie, ale i místo kde se můžete alespoň na malou chviličku poklidně zastavit. Pojďte tedy s námi navštívit perlu Vyššího Brodu.U zrodu kláštera stála významná osobnost rodu Vítkovců a jedné z jeho rodových větví Rožmberků, Vok z Rožmberka, který se stal fundátorem kláštera v roce 1259. Podle legendy Vok z Rožmberka zatoužil navštívit malou kapli, stojící na místě dnešního klášterního hřbitova, protože se v ní nacházel uctívaný obrázek Matky Boží Sedmibolestné, avšak aby dosáhl svého toužebného přání, musel překonat řeku Vltavu. Naneštěstí takto učinil v době, kdy byla Vltava značně rozvodněná a Vok z Rožmberka v ní téměř utonul. Díky své víře a příslibu, že pokud přežije, nechá postavit v nedalekém okolí klášter, přežil a dostalo se mu pomoci ze shora. Přes anděla, matku boží se mu podařilo dostat se na břeh z rozbouřených vod a svůj slib dodržel.Pokud chcete navštívit cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě, máte možnost si vybrat ze dvou prohlídkových tras. Ta první je zaměřena především na klášterní kostel, obrazovou galerii, knihovní chodbu, filosofický sál a teologický sál. Za zmínku rozhodně stojí například filosofický sál, který společně s druhým sálem teologickým představuje nádherné prostory, zdobené tematickými freskami. Jedná se o třetí největší klášterní knihovnu v České republice a není se čemu divit. Nachází se zde přes 70.000 svazků v několika světových jazycích. Samozřejmě mezi dominující jazyky patří zejména němčina nebo latina, avšak své zástupce čeština, řečtina a mnohé další. Nejstarší rukopisy, které jsou v klášterní knihovně uschovány, zasahují až do roku 765, což je velmi úctyhodné a ne každá klášterní knihovna se takovými unikáty může pyšnit. Nosným kamenem druhé prohlídkové trasy je Závišův kříž, relikvie byzantského původu, jedinečná národní památka představující skvostnou práci zlatnického umění. Tento 70 cm vysoký unikát, je protkán pestrou škálou drahokamů a obrovských perel a jedná se o skutečný poklad vyšebrodského kláštera. Říká se, že v nitru tohoto skvostu je ukrytý kus dřeva s pravého Kristova kříže.

Pokračovat na článek


Vydejte se s námi do Krumlova

Pomalu procházíte z jednoho nádvoří na druhé a vdechujete noblesní nostalgii, která vás na takovém místě zcela jistě pohltí. Nacházíte se na státním hradě a zámku Český Krumlov, na místě, kde se historie střetává s úctou ke zručnosti našich předků budovat velké věci. První písemná zmínka týkající se Českého Krumlova jako města samotného se datuje již k roku 1309. Mezi nejvýznamnější rody, které kdy měly tento zámek ve své správě, patří bezesporu Rožmberkové, protože během třech staletí jejich vlády byl nejen hrad, ale i celé město ve svém největším rozkvětu. To dokazuje i všudypřítomný symbol tohoto šlechtického rodu, pětilistá růže.

Pokračovat na článek


Jednou Rožmberk prosím

Návštěva hradu Rožmberk patří zcela jistě mezi silné zážitky. Představte si, že máte autem namířeno z Českého Krumlova směrem na Rožmberk nad Vltavou. Po celou cestu prakticky nevytáhnete paty z lesa, přičemž Vás po křivolaké cestě neustále doprovází řeka Vltava. Nenuceně přejíždíte jedné zatáčky do druhé a s jistou dávkou zvědavosti očekáváte, kdy už tam budete. Náhle se vysoko nad Vámi objeví. To co vidíte je starší část rožmberského dvouhradí, nazývaná Dolní hrad. První písemné zmínky o této stavbě pocházejí z roku 1250, tudíž se jedná o jeden z nejstarších hradů v Jižních Čechách.Už jen podle názvu je zřejmé, že hrad je spojen s jedním z nejvýznamnějších šlechtických rodů v Čechách, Rožmberky, a to až do jejich posledních dnů v roce 1612, kdy zemřel Jan Zrisnký ze Serynu. Jan byl synovec Viléma a jeho bratra Petra Voka, kterým se nepodařilo zplodit pokračovatele rodu, a proto se Petr Vok rozhodl, že svým dědicem jmenuje právě Jana Zrinského, který zajistí jeho pokračování. Avšak s neblahou ironií osudu zemřel Jan pouhých pár měsíců po smrti Voka a slavný rod zaniknul.Během letních měsíců hrad Rožmberk poskytuje pro náročnější návštěvníky, kromě dvou stálých tras, zážitkovou prohlídku v podobě návštěvy místní katovny. Konkrétně se jedná o muzeu hrdelního soudnictví, kde mají příchozí doslova na dosah nejrůznější nástroje, jako jsou například repliky popravčích mečů, jejichž originály je možné shlédnout na hlavní prohlídkové trase hradu. Intenzitu zážitku vytváří především i fakt, že se jedná o přesné kopie nástrojů včetně všech odchylek. Z tohoto důvodu Vás lehce zamrazí při pohledu na jednotlivá odštípnuta místa hrany čepele meče, jakožto nesmazatelný důkaz odsouzení každého z provinilců. Zájemci o prohlídku se zároveň dozví mnoho zajímavých poznatků, spojených s běžným pracovním dnem kata nebo historií hrdelního soudnictví a útrpného práva v českých i okolních zemích.

Pokračovat na článek