Výsledky vyhledávání pro dotaz ještě

Výsledky vyhledávání v sekci: Turistika

Zrcadlový labyrint a kaleidoskopické kino – Imaginarium v centru Prahy

Možná při toulkách Prahou zamíří vaše kroky do centra. Možná se projdete po Václavském náměstí,  a možná dojdete až na Můstek. Pokud vaše cesta nabere směr právě sem, určitě nevynechejte zrcadlový labyrint. Ten se totiž skrývá právě na adrese Na Můstku 3.Návštěvníky tohoto na první pohled nenápadného muzea čeká nevšední zážitek v podobě bludiště, ve kterém se vás bude snažit zmást více než 80 zrcadel. Bludiště je záměrně navrženo tak, aby zrcadla svým vzájemným odrazem vytvořila efekt nekonečných chodeb. Člověk polapený v labyrintu tudíž přesně s jistotou neví, jakým směrem se v bludišti vydat.Pokud jste si mysleli, že po zdolání bludiště budete vítězi, není tomu úplně tak. Očekává vás totiž další, složitější úkol, a to proplést se labyrintem číslo dva. Tento je však z čirého skla, což orientaci v prostoru ještě více ztěžuje. Naprosté soustředění je tedy na místě. Pokud by se vám však přece jen stalo, že do některého ze skel narazíte, nic se nestane. Všechna skla jsou bezpečností a nárazům zmatených návštěvníků odolají.Na konci zdánlivě nekonečného labyrintu čeká odměna – kaleidoskopické kino. Někteří čtenáři jistě dětské kukátko s tisíci barevnými korálky pamatují ze svých dětských let. Na stejném principu funguje i kaleidoskopické kino na Můstku. Pomocí soustavy zrcadel a zadní projekce prezentuje kino filmové záběry tak, aby při pohledu vznikla veliká trojrozměrná koule.Přijďte si do jednoho z největších zrcadlových labyrintů v České republice otestovat svou orientaci v prostoru, a vrátit se do dětství prostřednictvím kaleidoskopu.

Pokračovat na článek


Slovanský klášter Karla IV – Emauzský klášter

Ambicím českého krále a císaře říše římské Karla IV vděčíme za to, že vyrostlo Nové Město pražské a v něm našly své místo i působivé církevní stavby. K nejvýznamnějším patřil klášter slovanských benediktinů, kterému se začalo říkat na Slovanech nebo také Emauzy.Jen na vysvětlenou. Původně se klášter nazýval na Slovanech, protože zde působili řeholníci, které Karel IV zřejmě povolal z Dalmácie a Chorvatska. Název Emauzy má prý původ z času vysvěcení kláštera v roce 1372, kdy se předčítala část evangelia o zjevení Ježíše Krista učedníkům cestou do Emauz, a toto biblické jméno se ujalo.Na Novém Městě pražskémEmauzský klášter se nachází jen pár roků od Karlova náměstí. V době nejslavnějšího z Lucemburků se ale nazývalo Dobytčím trhem. Na počest Karla IV bylo přejmenováno až v roce 1848. Co se nezměnilo, je rozloha náměstí. Díky velkorysému urbanistickému plánu, podle kterého bylo postaveno Nové Město pražské, zůstává největším v České republice. A dnes se ještě může pochlubit tím, že tudy vede nejvíce tramvajových linek v Praze. Společně se stanicí metra je to místo městskou dopravou výborně dostupné.  Na druhé straně i hodně hlučné. Stačí ale projít jižní částí Karlova náměstí a vydat se Vyšehradskou ulicí dolu směrem k Albertovu. Asi po sto metrech projdete branou do Emauz a ocitnete se rázem v oáze klidu. Orientační tabulky vás bezpečně zavedou až ke vchodu do klášterních prostor, které byly v roce 1990 opět navráceny benediktinům. A tak jsem se vydal na asi hodinovou prohlídku míst, kde se zachovaly jedny z nejkrásnějších středověkých interiérů z doby Karla IV.Remešský evangeliářZ historických pramenů se ví, že klášter s chrámem sv. Jeronýma, Cyrila a Metoděje, Vojtěcha a Prokopa a později Panny Marie založil Karel IV dne 21. listopadu 1347 pro řád slovanských benediktinů. V době Karla IV šlo o jediný slovanský klášter a centrum vzdělanosti ve staroslověnském jazyce v západní Evropě. Klášter se brzy stal jedním z významných center vzdělanosti a umění. Mezi studenty cyrilometodějského jazyka najdeme třeba mistra Jana Husa či Jeronýma Pražského a vznikla zde například řada iluminovaných literárních skvostů, ke kterým patří i tzv. Remešský evangeliář. Ten přes Cařihrad doputoval až do Francie, kde se stal součástí korunovačního královského pokladu.Evropská gotická raritaNejcennějším místem Emauzského kláštera je dnes jeho ambit, nebo také křížová chodba. V šedesátých letech 14. století byl vyzdoben cyklem 85 nástěnných gotických maleb s náměty z Nového a Starého zákona. Jde o jednu z nejvzácnějších památek české gotiky. Ambit je vyzdoben párovou malbou, která zobrazuje výjevy z obou zákonů. Je to druh fresky, která je evropskou raritou.  Autory fresek jsou nám dnes už neznámý Mistr emauzského cyklu, dále Mikuláš Wurmser ze Štrasburku a Mistr Oswald. Při procházce ambitem můžete vstoupit v jeho jižním křídle také do refektáře, na východní straně do Císařské kaple a v severním rohu  je vchod do kostela. Trojlodní stavba na první pohled asi každého překvapí svojí mohutností a také tím, jak působí moderně. Chrám ke cti sv. Jeronýma, Cyrila a Metoděje, Vojtěcha a Prokopa a později Panny Marie má některé architektonické prvky, které naznačují, že je zřejmě dílem stavební hutě, kterou vedl Matyáš z Arrasu. Kostel, který byl bez věží, se stavěl pětadvacet let a ve své době byl největším v Praze. Vejde se sem až dva tisíce lidí.Působivá moderní dominanta Za husitských válek klášter přešel na stranu kališníků, a tak nebyl poničen. V 17. a 18. století se uskutečnily barokní úpravy, při kterých chrám dostal dvě věže, a současně klášterní budově přibylo jedno poschodí.  Koncem 19. století pak Emauzský klášter přestavěli beuronští benediktini do novogotické podoby. Při americkém náletu na Prahu 14. února 1945 byl ale areál prakticky zničen. Poválečná rekonstrukce trvala hodně dlouho. Nejprve byly opraveny gotické fresky a pak i kostel, který dostal nové architektonické řešení střechy a věží.  Jde o návrh Ing. arch. F. M. Černého, který přišel se zcela moderní konstrukcí. Kostel tak dostal působivou dvaatřicet metrů vysokou skořepinovou dominantu s bílého betonu zakončenou dvěma čtyřmetrovými zlatými špicemi. Jen pro zajímavost jejich výška od země je 52 m a na pozlacení se spotřebovalo 1,3 kg čtyřiadvacetikarátového zlata. A na své místo do levého rohu vedle oltáře se vrátila i socha sedící Matky Boží Montserratské, která při bombardování jako zázrakem nebyla poškozena. Po prohlídce určitě stojí za to obejít klášter na stranu k Vltavě, kde se z terasy otevírá hezký pohled na řeku a její nábřeží.

Pokračovat na článek


Na hradišti Slavníkovců

Když pojedete z Poděbrad podél řeky Labe, tak východním směrem asi po pěti kilometrech vyjedete z lužních lesů do krajiny luk a polí. Vzduch zde voní řekou, čerstvě zoranými poli a babím létem. K zemi se snášejí zlatavé lístky přicházejícího podzimu a na stromech podél cesty dozrávají červená jablka. Po chvíli jízdy si povšimnete, že se změnilo i jméno řeky podél které jedete. A tou je řeka Cidlina, která se zde vlévá do Labe.A za chvíli dojedete do malebné obce jejíž jméno zní Libice nad Cidlinou. Dle slov kronikáře Kosmy z počátku 12.století „ležící v místech, kde řeka Cidlina ztrácí své jméno a vlévá se do volnějšího toku řeky Labe“.A tady, v těchto místech, na vás dýchnou doby dávno minulé, opředené tajemstvím a záhadou proč a co přesně se tady vlastně stalo.Zde totiž stojí nížinné hradiště, situované kdysi do blat, která vytvářela rychle tekoucí řeka Cidlina. Dnes je situace trochu jiná, protože soutok Labe a Cidliny se posunul kousek od hradiště a z původního řečiště vznikly mokřady.Hradiště LibiceVe své době se jednalo o velmi významné hradiště o rozloze asi 26 hektarů rozdělené na tři díly – akropole a hradiště v západní části a východní část předhradí, která je dnes zastavěna obcí.  Hradiště bylo chráněné od východu starým korytem řeky Cidliny a bylo opásáno poměrně mohutnou hradbou – na západě stála vnitřní centrální část a od východu bylo připojeno předhradí.Hradiště bylo hlavním sídlem rodu Slavníkovců, velmi mocným rodem v období raného středověku. Na akropoli měli Slavníkovci vybudovanou pohodlnou rezidenci – stál zde zděný kostel a dřevěný palác, nejméně tři chrámy, hospodářské stavby a měli zde dokonce i vlastní mincovnu, kde razili své mince – denáry.  Východně v předhradí stával ještě jeden kostel, který snad býval předchůdcem dnešního obecního kostela. V blízkosti hradiště vznikaly osady.Vyvraždění rodu SlavníkovcůRostoucí moc Slavníkovců čím dál víc zasahovala do politiky vládnoucích Přemyslovců a mocenské rozpory nakonec vyústily v otevřený konflikt.28. září v roce 995 s vědomím Přemyslovců napadlo Libici vojsko Vršovců a všechny přítomné Slavníkovce vyvraždilo. Velká část rodu včetně žen a dětí byla zabita. Přežili pouze biskup sv. Vojtěch, hlava rodu „dux“ Soběslav a jejich nevlastní bratr Radim, kteří tou dobou nebyli v Libici přítomni. Zničení Slavníkovců ukončilo sjednocování Čech a stálo u založení českého státu pod vládou Přemyslovců.Hradiště bylo tedy vypáleno, ale nedlouho poté tu vzniklo přemyslovské správní centrum. Přemyslovci vybudovali na troskách původního hradiště podezděnou palácovou stavbu a zřídili zde správní středisko polabského kraje. Celé hradiště zasáhl někdy kolem roku 1130 mohutný požár, a tak osidlování místa pokračovalo již jen v místě východního předhradí – v místech dnešní obce, které tím vlastně položilo základy. Kronikář Kosmas popisuje přepadení Libice a vyvraždění Slavníkovců takto:„Toho času kníže nemohl vládnouti sám sebou, ale vládli předáci. Tito obrátivše se v nenávistníky Boha, ničemných otců nejhorší synové vykonali velmi zlý a ničemný skutek. Neboť jednoho svátečního dne vnikli do hradu Libice, v němž bratří svatého Vojtěcha a hradští bojovníci všichni jako nevinné ovečky stáli při slavné mši svaté, slavíce svátek. Oni však jako draví vlci ztekli hradní zdi, muže a ženy do jednoho pobili, a sťavše čtyři bratry svatého Vojtěcha se vším potomstvem před samým oltářem, hrad zapálili, ulice krví zkropili, a obtíženi krvavým lupem a krutou kořistí, vesele se vrátili domů.“Co však bylo motivem ke krveprolití?Tato otázka je sporná a odborníci na ní nemají přesnou odpověď.Motivem mohlo být bohatství Slavníkovců a jejich hradů Libice a Malín položených na obchodních koridorech do Slezska, na Moravu a do Malopolska. Mluví se také o zásobách stříbra nebo zlata těženého v okolí. Vládnoucím Přemyslovcům mohlo toto přílišné bohatství vadit. Roli tak hrálo jejich bohatství i nepřátelství vůči nim.Dalším motivem mohl možná být incident, při kterém Vojtěch jakožto pražský biskup poskytl na Pražském hradě církevní azyl cizoložnici a zastal se tak jí i cizoložníka, svého jáhna. Nepohodl se přitom velmi ale s nějakými bojovníky, patrně Vršovci, kteří církevní azyl nerespektovali a přes jeho naléhání ženu vyvlekli z kostela a přes nesouhlas jejího manžela jí před zraky Vojtěcha sťali hlavu. V závěru přepadení pak bylo vyhrožováno Slavníkovcům pomstou za to, že jejich člen Vojtěch bránil okamžitému trestu ženy. V rámci incidentu tak do hry vstupovala dvě práva. Církevní azyl zakódovaný v církevním právu nebyl respektován a v rámci tehdejšího zvykového rodového práva bylo vyhrožováno vendetou, krevní mstou, obvyklým způsobem tehdejšího řešení obdobných problémů. Panovník Boleslav II. pak této případné vendetě nedokázal zabránit, ačkoliv to bylo jeho úlohou, protože byl indisponován mozkovou mrtvicí a nebyl schopen vládnout. Hradiště Libice v dnešní doběHradiště je dnes archeologickou expozicí v přírodě a jeho okolím vede naučná stezka, která spojuje soutok řek Cidliny a Labe s obcí  Libice nad Cidlinou. Trasa je nenáročná, zcela bez převýšení, vede téměř výhradně po kvalitních asfaltových cestách a je bez problémů sjízdná například s kočárky nebo invalidními vozíky. K samotnému hradišti se dostanete po zelené turistické značce ze stanice ČD Libice nad Cidlinou. Místo leží kousek od frekventované silnice spojující Poděbrady s dálničním sjezdem a silnicí na Kolín.Hradiště je od roku 1989 chráněno jako Národní kulturní památka.V jeho západní části dnes naleznete zakonzervované a rekonstruované zbytky základů kostela, paláce, vstupní brány a věže. Před základy kostela stojí bronzové sousoší sv. Vojtěcha a jeho bratra sv. Radima. A když tu tak stojíte mezi poli a díváte se do krajiny, kde se odehrávaly naše dějiny, tak si uvědomíte, že je jen těžko uvěřit v jaké smršti se tu dějiny hnaly a čeho všeho byly kamenné zdi svědkem. Ale když budete chtít, budou vám možná vyprávět. Můžete se tu jen tak posadit a užívat si výlet, nebo si zkoušet představit hrdé hradiště v dobách své nepokořené slávy, kdy mocná knížata spřádala politickou budoucnost nic netušíc o jejich krvavém konci. A pokud Vás putování historií přece jen unaví a budete potřebovat osvěžení, mám pro Vás ještě jeden tip. Nedaleko hradiště, hned za jeho valem vede cesta mezi mokřady a vonící loukou a po této cestě za pár minut dojdete k pískovému jezeru. A pak už je jen na Vás, jestli se osvěžíte ve vodě, nebo se jen tak posadíte na jeho písčitém břehu, zadíváte se do dáli a užijete si slunečný den babího léta. Protože ať si to uvědomíte či nikoli, tak i dnes v tuto chvíli se píší naše dějiny a my jsme právě teď jejich součástí… 

Pokračovat na článek


Muzeum Boženy Němcové v České Skalici – životní příběh velké spisovatelky

Malebná Česká Skalice ukrývá hned několik pokladů. Jedním z nich je nejstarší české literární muzeum s pozůstalostí po nejznámější české spisovatelce Boženě Němcové. Pozůstalost věnovala do rukou českoskalického městského muzea její dcera v roce 1919. Muzeum se poté začalo více a více soustředit na osobnost a dílo Boženy Němcové. V roce 1931 pak bylo slavnostně otevřeno první české literární muzeum – Muzeum Boženy Němcové. Ve dvou muzejních areálech se tak návštěvníci mohou detailně seznámit s osobností české spisovatelky a projít si její životní cestu od narození až do Boženina skonu.V první části expozice vás čekají Boženina nejznámější díla přeložena do několika světových jazyků. Můžete zde tak najít například dílo Babička v italštině, francouzštině nebo třeba také japonštině a čínštině. Několika překladů se dostalo také knize Pan učitel, kde spisovatelka popisuje svá léta ve školní lavici. V další části expozice se pak prostřednictvím textů, dopisů a fotografií přenesete do Boženina života. Začátek expozice vám představí spisovatelčiny rodiče, postupně se pak pročtete k jejímu dětství, později manželství, myšlenkám o napsání knihy, jejím dětem, radostem i rodinným problémům.Součástí expozice je také nedaleká Barunčina škola, kde spisovatelka trávila svá školní léta, a kde vyučoval právě ten pan učitel, o kterém později napsala oblíbenou knížku. Součástí expozice Barunčiny školy je mimo jiné seznam nejvzornějších žáků, takzvaná zlatá kniha. Co myslíte? Najdete v ní Boženu Němcovou, tehdy ještě Barunku Panklovou?Zavítejte do České Skalice a poznejte detailně život naší nejznámější české spisovatelky.

Pokračovat na článek


Kostnice v Sedlci

Na dvě stě padesát tisíc návštěvníků zamíří každoročně do kostnice v podzemní kapli Hřbitovního kostela Všech svatých v Sedlci u Kutné Hory. Z pohledu zájmu turistů se jedná o jedno z nejvyhledávanějších míst u nás, které láká do středních Čech unikátní výzdobou z lidských kostí a lebek.Jde o dílo Františka Rinta z druhé poloviny 19. století, kdy Hřbitovní kostel po zrušení klášterů císařem Josefem II patřil pomalu už sto let Schwarzenbergům z orlické větve. Než ale vstoupíme po schodech do podzemních prostor kostnice, stojí za to si připomenout něco z historie tohoto místa.Elegantní gotika na svatém poliGotický Hřbitovní kostel Všech svatých byl původně součástí cisterciáckého opatství, které v Sedlci založil už ve 12. století Miroslav z Markvartic. Samotný kostel byl postaven mnohem později. Doba jeho vzniku ale není nikde doložena. Zřejmě začátkem, nebo koncem 14. století. Šlo o tak zvaný karner, tedy patrovou stavbu s kaplí v patře a kostnicí v přízemí. Zajímavé na ní kostelíku je, že postrádá typickou cisterciáckou strohost, a naopak ukazuje eleganci a jemnost, které řadí právě tento kostel k mimořádným památkám a potvrzuje význam sedleckého hřbitova.Za vzor zřejmě sloužily podobné stavby v Jeruzalémě, protože podzemní kaple v Sedlci je dost podobná té na jeruzalémském poli Hakeldama, kam byli pohřbívání poutníci. Při diplomatické misi do Jeruzaléma tak dostal jeden ze sedleckých opatů nápad. Z hakeldamského pole přivezl hrst hlíny a rozprášil ji na klášterním hřbitově v Sedlci. Tím se toto místo stalo svatým polem, dokonce nejstarším ve střední Evropě, a to vyvolalo obrovský zájem být pohřben právě zde. Nejvíce nebožtíků přibylo po moru roku 1318, kdy zde bylo pochováno na třicet tisíc mrtvých. Dalších deset tisíc tady pohřbili za husitských válek. Po zrušení hřbitova na konci 15. století se kosti nebožtíků skládaly do kaple a kolem ní a podle dochovaných záznamů je poloslepý mnich seskládal v pozemní do velkých pyramid.Nápaditý řezbář z České SkaliceS obnovou kláštera na začátku 18. století, kterou připravil opat Snopko, se pozornost soustředila i na Hřbitovní kostel. Prací se ujal slavný architekt Jan Blažej Santini-Aichl, který kostelík staticky zajistil tím, že vestavěl štít mezi věže, a ještě přidal přístavbu západní předsíně, kterou dnes vstupujeme. Po schodech dolů se vchází do kostnice, vpravo stoupají schody do kaple. Santini ale neopomenul ani interiér a připravil návrhy na výzdobu z kostí.Když v roce 1784 císař Josef II. rušil kláštery, zanikl i sedlecký klášter a hřbitovní kostelík se dostal do držení rodu Schwarzenbergů. Jejich stavební mistr a řezbář František Rint z České Skalice provedl v roce 1870 mimořádně nápaditě úpravu podzemní kaple a pomocí kostí a lebek ze zmíněných pyramid vyzdobil interiér, kde nechybí majestátní lustr, svícny, obrazce na stěnách, obří pohár a také Schwarzenberský znak. Nebyla to rozhodně snadná práce, protože kosti, které Rint použil k výzdobě, nejprve dezinfikoval a vybělil chlorovým vápnem. Jeho dílo dnes přijíždějí obdivovat návštěvníci z celého světa a jsou z Kostnice nadšeni. 

Pokračovat na článek


Zpátky do minulosti – archeopark Netolice

Netolice se nacházejí na křižovatce několika význačných obchodních cest. Procházela tudy například odbočka Zlaté stezky do Bavorska nebo stezka Linecká do Rakouska, na které právě probíhá související projekt cestovního ruchu. Takto významný bod nemohl zůstat bez povšimnutí, a proto zde bylo vybudováno hradiště, tzv. kastelánský hrad. Jedná se o uměle opevněné místo, částečně chráněné přírodním terénem, například kopcem, plnící řadu důležitých funkcí, jako politickou a mocenskou, bylo také nezbytným útočištěm, strážným bodem, kulturním a náboženským centrem. Existují důkazy, že místní lokalita byla osídlena už od pradávna, protože archeologové zde nalezli artefakty z doby pravěku, avšak vznik hradiště je datován až v 10. století, tudíž v období budování českého státu. Raně středověké hradiště bylo součástí první rozsáhlé správní soustavy, o jejíž vybudování v Čechách usiloval kníže Boleslav I.Od roku 2000 je na místě bývalého netolického hradiště Na Jánu prováděn archeologický průzkum společností Archeos za spolupráce pracovníků a studentů Jihočeské univerzity z Českých Budějovic. Na jeho místě se zároveň před několika lety začala budovat replika podle předpokládané podoby hradiště, a to pod vedením tesaře pana Petra Růžičky. V současné době jsou vystavěny ukázky opevnění, palisády s věží, sloužící návštěvníkům jako rozhledna, ze které je velice hezký výhled na převážnou část Netolic a šumavské vrchy. Velmi ceněným faktem je i to, že na výstavbu této repliky byla použita výhradně dobová technika, včetně materiálu i nástrojů, bez použití hřebíků.  Spodní část palisád a strážní věže tvoří mohutné dřevěné sruby s dubových klád vyplněné kamením. Do budoucna je v plánu celý komplex ještě rozšířit o repliku raně středověkého kostela na místě, kde stával kostelík svatého Jana, dále kastelánský palác, několik obytných srubů, které by sloužily k předvádění dobových řemesel, a návštěvnické centrum.Netolické hradiště je součástí dvou naučných stezek, jejichž souhrnný název je „Historická krajina Netolicko“. První naučná stezka, takzvaný „malý okruh“, provede návštěvníky významnými kulturními památkami města Netolice a skládá se celkem z 16 zastávek. Tento okruh není nikterak náročný, protože je dlouhý zhruba 3 km. Druhá stezka, neboli „dlouhý okruh“, je přibližně 50 km dlouhá cyklotrasa, vedoucí nádhernou jihočeskou krajinou v nenáročném terénu po zpevněných komunikacích, jejíž středem jsou právě Netolice. Tato trasa má také 16 zastávek, kde je možné, kromě hradiště Na Jánu, shlédnout další zajímavé historické památky. Například mohylová pohřebiště v Krtelském lese, renesanční statek Greinarov, zaniklý hrad Poděhusy nebo zámek Kratochvíle a mnoho dalších. Cyklostezka je pro lepší orientaci značena rožmberskou růží, zřejmě i z důvodu, že značná část trasy prochází bývalou rožmberskou oborou, zvanou Netolická.

Pokračovat na článek


Malá a Velká Amerika

Každý určitě zná Ameriku, tu za tou velkou louží. To ale není jediná Amerika, kterou byste mohli navštívit. Tady v Čechách máme dokonce dvě! A to Malou a Velkou. Jedná se o dva vápencové lomy, které naleznete v Českém krasu, kousek od známého hradu Karlštejn.Můžete zažít krásný jednodenní výlet spojený s dobrodružstvím. Trasa začíná u vlakové stanice Karlštejn, odkud stačí jít po ukazatelích vedoucích až na hrad. Ten si v případě zájmu samozřejmě můžete prohlédnout, neboť trasa vede přímo přes něj. Určitě bude čas i na komentovanou prohlídku, které zde probíhají po celý den.Od hradu se vydáte po červené turistické značce, která vás dovede na rozcestí jménem Dub Sedmi bratří. Zde je ideální chvilka na svačinu. Nejen, že naberete energii, ale můžete zde vyzkoušet, kolik je potřeba lidí na obejmutí opravdu starého dubu. A kolik mu je let? To vám prozradí informační cedule poblíž starého stromu. Jakmile si odpočinete, můžete pokračovat, tentokrát po žluté trase, která vás dovede až do lomu Malá Amerika. Hned z kraje se vám otevře úžasný výhled na celý lom. Po těžbě zde zůstaly ve stěnách těžební cesty, které jsou rozházené po celém okruhu a v různých úrovních těžebních pater. Pokud máte dost odvahy, můžete sejít až dolů k vodě a vychutnat si plavání v azurově modré vodě. Nečekejte ale, že bude voda teplá. Ba naopak!Pokud se u informační cedule Malé Ameriky vydáte vlevo kolem lomu, najdete malou lesní pěšinku, půjdete dál kolem ruin staré budovy a zhruba po 200 metrech se dáte malou odbočkou vpravo a po několika metrech jste na místě. A kde? Budete se nacházet u vchodu do staré štoly. Tu si také můžete projít, ale pozor, bez baterky to opravdu nepůjde. Nemusíte se bát, že byste se ztratili, chodby jsou slepé a žádný velký komplex to není. V zimních měsících se zde chovejte tiše, jedná se také o zimoviště netopýrů. Pokud by vám tato štola nestačila, stačí hledat. V okolí se jich nachází více a větších, k té nejbližší stačí přejít kopec za vchodem do této štoly a jste tam.Po prohlídce štoly se vrátíte zpět k Malé Americe a po turistické značce můžete pokračovat dále. Po nějaké době se vám po pravé ruce, když trochu sejdete ze stezky, ukáže lom Kanada. Nemusíte se bát, že byste lom přešli. Jsou tam vyšlapané cestičky, jak tam stále chodí výletníci lom obdivovat.Kousek před hlavním cílem se vám ukáže ve své plné kráse ještě jeden lom, lom Mexiko. Jedná se o druhý největší lom v blízkém okolí. Na okraji je krásná vyhlídka, která však není pro každého. Ten, kdo se bojí výšek, bude mít možná problémy se k zábradlí přiblížit. Za ním se totiž nachází několik desítek metrů propasti.Lom Velká Amerika se již nachází jen kousek od vás. Stačí ujít pár metrů a jako na dlani se vám otevře neskutečný výhled. Krásný dlouhý lom s azurově modrou vodou. Do lomu je oficiálně vstup zakázán, ale pokaždé, když půjdete okolo a bude svítit slunce, uvidíte dole plno koupajících se a opalujících lidí. Dolu se dostanete z jeho čela, ke kterému přijdete od Mexika. Cesta je trochu strmá, ale dá se zvládnout bez větší fyzické zátěže. Koupání je to opravdu náramné. Vidíte několik metrů pod sebe,voda se krásně leskne a chvílemi vidíte i nějakou tu rybku.Po vykoupání a uschnutí můžete pokračovat dále. Nyní už vás čeká cesta zpět na nádraží. Vylezete stejnou cestou z lomu, obejdete ho dále po turistické trase, projdete vesničkou Mořina, kde se napojíte na modrou turistickou trasu a půjdete směr Karlštejn. Po zhruba 2 kilometrech se objevíte pod rozcestím Dub Sedmi bratří, kde už to budete znát. V restauraci Pod Dračí skálou, která se nachází kousek po hlavní silnici za rozcestím, se můžete naposledy občerstvit a pak už jen a jen z kopce až k nádraží. 

Pokračovat na článek


Třešť – Půjdem spolu do Betléma

Třešť patří mezi významnou betlemářskou lokalitu s více než 200letou tradicí a lidové umělecké tvořivosti si zde místní lidé velice váží. Během naší návštěvy jsme navštívili místní expozici spolkových betlému kousek od náměstí v Schumpeterově domě, kde nás přivítali manželé Roháčkovi. Zde je již po několik let vystavena stálá expozice betlémů, o kterou se starají členové Spolku přátel betlémů v Třešti, založeného roku 1997.Všechny betlémy jsou tvořeny stupňovitou krajinou z pařezů a mechů, představující rozsáhlé skalnaté komplexy a louky. Místní řezbáři svou prací nevdechují život pouze základním postavám z tohoto biblického příběhu, ale vytváří celé scenérie, skládající se z muzikantů, pradlen, rybářů, kovářů, jednotlivých druhů zvířat, stavení a mnoho dalšího. Co se týče samotných betlémů, počátky převážné většiny z nich, které jsou k vidění přímo v muzeu, jsou datovány okolo roku 1920. Jedná se o práce vyřezávané ze dřeva, jejichž délka v některých případech dosahuje téměř 7 metrů a obsahují okolo 500 figurek. Největší unikát se nachází ihned u vchodu do výstavy, kde je situován nejstarší betlém, papírový z roku 1849. Ještě větší zážitek z celé podívané navodí pohyblivost některých částí betlémů a některé betlémy jsou velice hezky podsvícené, což vynikne, když se začíná stmívat.Každý rok v listopadu se všechny betlémy rozkládají, opravují, doplňují novými čerstvými mechy a sestavují opět dohromady, avšak jejich seskupení je pokaždé jiné, aby se výstava celkově oživila. Největší nápor návštěvníků se očekává samozřejmě od začátku prosince do 2. února, ale jsou i tací, kteří mají zájem navštívit betlemářské muzeum během letních měsíců. Ti mají možnost si v místním turistickém informačním centru zakoupit lístky. Pokud však dorazíte v hlavní sezóně, vstupné je dobrovolné a přispíváte jím na činnost spolku, který se o muzeum po celý rok intenzivně stará. Mimo zmiňované expozice se Spolek přátel betlémů v Třešti už od roku 1999 úspěšně zabývá organizací festivalu o dřevořezání. Původně byl uspořádán při příležitosti oslav 650letého výročí první písemné zmínky o Třešti. Tato akce se účastníkům natolik líbila, že se jí Spolek rozhodl pořádat každým rokem, a to 5. a 6. července. Mezi příjemnou tradici patří, že všichni, co se na seminář přijeli podívat, přispějí svojí soškou do společného betléma. Tento betlém je součástí stálé výstavy v Schumpeterově domě a je jako jediný nemalovaný. V současné době má tento ohromný společný betlém přes 800 příspěvků. Výsledkem akce Dřevořezání je i sousoší Svaté trojice v nadživotní velikosti, které je po celý rok umístěno u Třešťského potoka.

Pokračovat na článek


Ráj klobás

Pokud budete mít někdy cestu do okresu Znojmo, nezapomeňte si do navigace zadat obec Pavlice, protože o takový zážitek, který doslova „zakusila“ naše redakce, byste určitě neradi přišli. V obci Pavlice sídlí místní mistr uzenář, pan Jaromír Novák, a my vás zveme na malou ochutnávku do jeho ráje klobás.Hned při příchodu do prodejny, vlastně ihned při prvním nadechnutí, budou vaše chuťové pohárky doslova na pokraji extáze, a to díky všudypřítomné omamné vůni chutných uzenin. Ovládne vás nekontrolovatelná touha vše v okruhu několika metrů vykoupit a odvést si veškeré produkty co nejdříve domů. Druhé pomyslné šílenství vzniká ochutnáním prvního lahodného kousku jakékoli klobásy, protože pro pana Nováka je především důležité, aby jeho zákazníci věděli, co jim chutná a měli představu o produktu, který si v této provozovně zakoupí.Veškeré výrobky jsou zhotovené pouze z masa jednotlivých kusů zvířat a přírodního koření, které pro firmu připravuje certifikovaný dodavatel, a to přesně podle jejich konkrétních požadavků. Jaromír Novák podotýká, že každý jeho výrobek je chuťově jiný a nezaměnitelný. Vyrábí spoustu výrobků s různými příchutěmi, které dávají konečnému produktu charakteristickou chuť i vůni. Dalo by se pomalu říct, že se jedná o určitou formu alchymie. Všech stádií výroby se totiž účastní ostatní zaměstnanci firmy, avšak co se týče samotného dochucování, tak to pan Novák nesvěří nikomu jinému, jen sám sobě. Celkem tato malá rodinná firma vyrábí okolo 100 druhů jednotlivých výrobků, z nichž některé patří do nabídky stálé a jiné se obměňují například podle dostupnosti, svátků nebo na přání zákazníků.Při vstupu do prodejny vás určitě zaujme opravdu obdivuhodná sbírka mysliveckých trofejí, kterých je tam vystavených na několik desítek a slouží k výzdobě prodejny. Pan Novák je totiž vášnivým myslivcem a s hrdostí může říci, že vystavené exponáty, jež jsou v uzenářství k vidění, jsou především jeho zásluhou, na což je opravdu hrdý. Sám ještě dodává, že část jeho trofejí byla ulovena kulovnicemi z České zbrojovky, kterých tento hrdý lovec vlastnil několik.. Pro mnohé zákazníky, zejména neznalce, slouží tyto trofeje také jako vodítko při koupi daného produktu a pro ty nejmenší i jako ukázka místní fauny.

Pokračovat na článek


Do hloubky – vodní elektrárna Lipno

Během prohlídky mají návštěvníci možnost se dozvědět zajímavé informace o historii a současnosti za doprovodu názorné videoprojekce, a to přímo v informačním centru vodního díla Lipna. Výstavba elektrárny Lipna 1 započala v roce 1951 a byla dokončena v roce 1959, kdy se do chodu uvedla první ze dvou turbín elektrárny, přičemž o rok později ta druhá. Zajímavé je, že vodní elektrárna Lipno 1 se řadí mezi elektrárny špičkové, což znamená, že je v provozu zejména ráno nebo večer, popřípadě v období jarního tání sněhu či během přívalových dešťů, kdy je nezbytné přítok vody regulovat.Pro zvídavější návštěvníky umožňují po domluvě vybraní zaměstnanci přístup do podzemí, do samotného nitra elektrárny, což je samozřejmě kapacitně i věkově z bezpečnostních důvodů omezeno. I přesto, zdali se vám poštěstí, ocitnete se na místě, které bylo vybudováno do žulové skály 160 m pod hladinou vody. Jediná přístupová cesta do podzemí prochází obrovskou, 210 m dlouhou šachtou, jejíž součástí je osobní výtah, který vás pod úhlem 45° dopraví přímo do strojovny.Prostor strojovny je tvořen celkem ze tří podlaží, přičemž my se nacházíme v podlaží generátorů turbín elektrárny. Samozřejmě navzdory tomu, že elektrárna je plně automatizovaná a její najíždění a odstavování je řízeno dálkově z Prahy ze Štěchovic, přítomnost zaměstnanců je nezbytná také přímo na místě. Nebylo by to zarážející, kdybych se o celý provoz elektrárny se vždy během směny stará pouze jedna osoba, což je neskutečně obrovská odpovědnost.Zájem o elektrárnu neustále roste. V minulém roce návštěvnost vodního díla Lipno dosáhla prozatím rekordních čísel. Za rok 2014 navštívilo vodní elektrárnu přes 9.000 osob, což bylo o více než 1.000 návštěvníků více než rok předešlý. Jak to bude v letošním roce, zatím ještě nevíme.

Pokračovat na článek


Malá Fatra

KľakNezaměnitelný a velice známý vrchol, který poskytuje výhledy především na Rajec, Strážovské vrchy, směrem na Moravu a samozřejmě na Malou Fatru od jihu. Přístupný je z obce Vrícko (bus) a po cestě můžeme obdivovat známý Kľacký vodopád. Pod Klakem je možné v rámci jednoho dne absolvovat 2 okružní trasy, které vedou částečně po hlavním hřebeni. Ten delší má 29 km a je náročný. Dále je možné poračovat po hřebeni, do Rajecké doliny, nebo přes Fačkovské sedlo na Strážovské vrchy.Martinské HoleLučnatý poměrně rovný hřeben reliéfem připomínající naše Krkonoše. Na svazích je známé středisko Martinky, s různými možnostmi rekreace. Pěšky přístupné z měst Vrútky, Martin (bus, vlak) a vesnice Bystrička po několika trasách, vedoucích z různých míst. Návrat do Turce lze tedy provést jinudy. Výlety lze podnikat po hřebeni Lúčanské Malé Fatry a libovolně si je prodloužit. Jižně je možnost okružní trasy přes Kunradský zámeček a Svitačovou dolinu, nebo severně je možné pokračovat do Strečna. Kromě klasických značek lze využít k přístupu od Martina nově vybudovaný feratový chodník Ferrata HZS. Výchozím bodem je dolní stanice bývalé lanovky na Martinky v městské části Stráne. Výstup na vrcholky si tedy můžeme spestřit lezením po stupačkách a lanech v kaňonech Pivovarského potoka (na turistické mapě značeno šedou).Lúčanská Malá Fatra - hřebenČást pohoří mezi Klakem a Martinskými holemi je poměrně nízká a zalesněná. Nicméně je zde několik vrcholů, které stojí za to přejít, jelikož je tato část pohoří díky nižším polohám jaksi útulná a pohledy do okolí mají svoje nezaměnitelné kouzlo. Za návštěvu stojí vrcholy Skalky, Jankova, Úplaz, Hnilická Kýčera, potažmo boční Kýčera, která však neleží na turistických trasách. Severněji pak ještě Horná Lúka, která je již začátkem zmíněných Martinek. Přístupový bod volte podle místa, které chcete navštívit.Sedlo Javorina, Malofatranské muzeum, StrečnoPřístupné z města Vrútky, z oblasti Piatrová. Po zelené na sedlo Javorina a dále možno pokračovat po červené přímo k hradu Strečno. Nebo trasu prodloužíme po zelené přes Malofatranské muzeum s expozicí Malofatranské operace (2.Sv. válka) (nic moc) a dále po žluté přes Stráňavy do Strečna a po té vlakem zpět do Vrútek.Chata pod Klačianskou Magurou, Suchý vrch, sedlo PriehybMístními hojně navštěvovaná chata s výbornou pověstí. Přístupná z města Vrútky (vlak, bus) a obcí Turčianské Kľačany, Lipovec, potažmo Sučany (vlak, bus). Na chatu vedou 2 přístupové trasy. Po občerstvení a odpočinku stoupáme po zelené na Suchý vrch. Zde je možnost udělat menší okruh na sedlo Priehyb přes bílé skály a nebo pod nimy, případně je možné prodloužit si výlet na chatu pod Suchým. Po té se můžeme vrátit a nebo z chaty pod Suchým pokračovat do Strečna, navštívit místní hrad a vlakem se vrátit do Vrútek. Podstatně delší a náročnější varianta je pak nastoupit na hřebenovku směr Malý a Veľký Kriváň s přespáním v chatě pod Chlebom (výlet od brzkého rána do večera).Chata pod Chlebom, Snilovské sedlo, Veľký KriváňPřístupné z obcí Šútovo, Turany, případně Krpeľany (vlak). Zde je možné zvolit okružní trasu. Například k Chatě pod Chlebom Šútovskou dolinou po modré, kde můžeme obdivovat Šútovský vodopád a Mojžíšovy prameny, na chatě pod Chlebom se posilnit a pokračovat do Snilovského sedla, ze kterého můžeme zvolit výstup na Chleb (1646m), nebo nejvyšší Velký Kriváň (1709m), ze kterých jsou krásné rozhledy, případně lze absolvovat okruh sedlo za Hromovým, Chleb, Snilovské sedlo, chata pod Chlebom. U chaty je možné stanovat. Opět posilnění na chatě pod Chlebom a cestu do kotliny lze sejít prozměnu po zelené zpět do Šútova, nebo se pozdeji odpojit na žlutou vedoucí směrem na Turany a cestou se stavit v kempu a chatě Trusalová na další posilnění. Je možné pokračovat i dále po hřebeni směr Malý Kriváň, Suchý vrch a poté chata pod Kľačianskou magurou, Turčianské Kľačany a nebo na chatu pod Suchým, Strečno, nebo na druhou stranu směr Velký Rozsutec. Jedná se spíše o dvoudenní tůry a bez přespání na chatě pod Chlebom se to neobejde.Malá Fatra, přechod hlavního hřebeneVýchozí místo je Fačkovské sedlo (bus), koncový bod obec Zázrivá (bus), nebo naopak. Podle hesla "to nejlepší nakonec" volíme postup z jihu. Fačkovské sedlo leží na pomezí regionů Turiec, Horné Považie a Horná Nitra, Zázrivá leží na Oravě. Na hřebenovku však vede velké množtví dalších přípojek přímo z Turce. Vzdušná délka pohoří je 52km, náročnost je obtížná a na přechod hlavního hřebene je tedy třeba minimálně 4 dny, raději však 5. Možnost přespání je v Lúčanské části pouze ve středisku Martinky. Do této části pohoří však pravděpodobně nestihnete z Klaku dojít a proto je nutné přespat na některém z bivakovacích míst na hřebeni. Další možnost přespání je v obci Strečno, ve Strečniankém průsmyku, který rozděluje pohoří na 2 části a dále na chatě pod Suchým a nakonec na Chatě pod Chlebom. Přespání mimo chaty v Kriváňské části je zakázáno. Chatu pod suchým bychom volili v případě, že bychom spali v Lúčanské části 2x (např. bivak a Martinky). Přespání na chatě pod Chlebom je nutností, protože široko daleko nic jiného není. Jistá možnost je využít chatu na Grúni, ale ta je trochu z ruky. Celá hřebenovka vede z Klaku po červené.Lúčanská Fatra je zpočátku nižší, nicméně s množtvím prudkých stoupání a klesání. V této oblasti není žádná chata. V centrální oblasti pak trasa stoupá a reliéf se urovnává. Nejvyšší vrcholky jsou tvořeny alpínskými lukami a kosodřevinovým porostem. Tato část je méně fyzicky náročná a nachází se zde středisko Martinky. Po té trasa klesá do Strečnianského průsmyku, kde je hrad Strečno. Po lávce překonáme Váh a dostáváme se do Kriváňské Fatry. To je ta náročnější polovina, což zjistíme vzápětí při výstupu na Suchý vrch, kde musíme překonat převýšení zhruba 1km. Po cestě leží chata pod Suchým. Dálší a jedniná chata po cestě je až pod Chlebom, což je zhruba v polovině Kriváňské části hřebene. Nemáme-li dostatek sil, je naštěstí možné volit trasy, které se vyhýbají některým vrcholům po traverzách (Suchý vrch a Biele skaly, V. Kriváň, Stoh i V. Rozsutec).

Pokračovat na článek


České Švýcarsko

Sice u nás v Česku nemáme takové přírodní památky, jako jinde ve světě, ale přeci jen se zde najde několik míst s překrásnou přírodou. Jedním z nich je Národní park České Švýcarsko, který se rozkládá na severu na hranicích s Německem. NP byl vyhlášen v roce 2000 a hlavním předmětem ochrany jsou unikátní pískovcové útvary. Najdeme zde skalní věže, brány, stěny, rokle a města, jež vznikly v období čtvrtohor. Nejznámějším skalním útvarem Českého Švýcarska je Pravčická brána, která se stala symbolem parku.V Českém Švýcarsku jsme strávili dva dny a jako výchozí bod jsme zvolili Děčín. Jedná se o větší město, které má samo o sobě co nabídnout. Děčín se nám moc líbil a panoramata okolo byla opravdu úžasná. V Děčíně si můžete prohlédnout Zámek Děčín, který je umístěný na skále a pyšní se krásnými zahradami a chovem pávů. Dále je Děčín známý především svými mosty. Najdeme zde Staroměstský kamenný most a jedinečný řetězový most Dr. Tyrše. V Děčíne jsme byli ubytovaní v Zámecké Sýpce přímo u zámku a hned v centru. Ubytování můžeme jen a jen doporučit. Super cena (250 Kč/osoba/noc), čisto, zdarma Wi-Fi, společná kuchyňka s ledničkou a non stop recepce. První den jsme měli naplánovanou asi 25 km dlouhou túru, která měla být završena u Pravčické brány. Vstali jsme brzy ráno, abychom vše stíhali a vyrazili vlakem na poslední zastávku v ČR - Dolní Žleb, kde jsme se chtěli nechat převézt přívozem přes Labe a poté pokračovat po druhé straně řeky na vyhlídku Belvedér. Bohužel byla velká sucha a přívoz nebyl v provozu. Museli jsme se tedy vrátit vlakem zpět do Děčína a na druhou stranu dojet autobusem. Ještě jsme nic neušli a už jsme měli dvouhodinové zpoždění. Autobusem jsme se poté svezli až přímo k vyhlídce Belveder (zastávka Labská Stráň, 27 Kč/osobu), která nás zabavila na dobrou půl hodinku. Výhled byl opravdu krásný! Poté jsme již šli pěšky (po zelené) k Suché Kamenici do Hřenska. Suchá Kamenice je malý potok plný balvanů, který je unikátní v tom, že přes léto je většinou vyschlý. No, zrovna nebyl. :-D Cesta trvala asi hodinku a asi v půlce začal velký liják. Byli jsme celí promrzlí, zmoklí, otrávení dopoledními komplikacemi a měli jsme chuť se vrátit zpět do Děčína a nechat túru na jindy. Naštěstí nás ale zachránil malý penzion, kde jsme si dali rozpustné kafčo za 15 korun a česnečku a mezitím nám oblečení uschlo a my získali opět chuť chodit. Než jsme došli do Hřenska (po červené), dokonce vysvitlo sluníčko a my byli šťastní, že jsme to nevzdali. V Hřensku začíná stezka soutěskami (rozcestník Hřensko - hotel Klepáč, poté po žluté), která byla opravdu perfektní. Nádherná příroda a v rámci možnosti i klid od turistů. Cesta se nám velmi líbila. Došli jsme až k Edmundově soutěsce, přes kterou se dá dostat pouze převozem. Cesta po vodě je dlouhá asi 1 km a pan převozník nás u toho neustále bavil různými historkami. Převoz vychází na 80 Kč pro dospělého, 40 Kč děti do 15 let. Otevřeno je denně 9.00 – 18.00. Pro zájemce cesta soutěskami pokračuje k další, Divoké, soutěsce, my se ale vydali již jinudy k Pravčické bráně (po zelené až k rozcestníku Mezní Louka, poté po červené až k samotné Pravčické bráně). Cesta byla dlouhá asi 6 km a po překonání výškového rozdílu jsme se většinu cesty kochali krásnou přírodou a pískovcovými útvary. K Pravčické bráně jsme dorazili kolem páté hodiny večer. Pravčická brána je opravdu majestátná a je symbolem NP, nicméně vstup 75 Kč pro dospělého nám přišel trochu přehnaný. Studenti a děti 25 Kč. Otvírací doba denně 10.00 – 18.00.Zpět do Děčína jsme využili opět autobusové dopravy (zastávka Hřensko, Pravčická brána, 27 Kč/osoba). Další den jsme vyrazili do Jetřichovic a z nich poté na Malou Pravčickou bránu a zříceninu hradu Šaunštejn ze 14. století. Od zastávky autobusu (Jetřichovice, Vysoká Lípa, rest., 40 Kč/osobu) to bylo asi 1,5 km, takže příjemná procházka (po žluté, následně po červené). Hrad Šaunštejn, neboli Loupežnický hrad, nás docela překvapil, jelikož se nejednalo o hrad, nýbrž vysoké skály plné žebříků a zábradlí, kde chodili lidé a obdivovali krásy okolí. Cesta nahoru byla docela adrenalinovým zážitkem, ale za ten krásný výhled určitě stála. Poté jsme již pokračovali trošku náročnějším terénem k Malé Pravčické bráně. Brána samotná nebyla nic moc, obzvlášť ve srovnání s její větší sestrou, ale jako procházka dobrý. Poté jsme se vrátili zpět do Jetřichovic a vydali se k Dolskému mlýnu (po žluté, následně po modré). Terén byl docela šílený, obzvlášť pak cesta zpátky. Dolský mlýn je zřícenina mlýnu z 16. století. Známý je Dolský mlýn i z pohádek – můžeme ho vidět například v Pyšné princezně a v Pekle s princeznou. Mlýn se nám moc líbil a byl opravdu fotogenický, radost pohledět. Navštívili jste někdy České Švýcarsko? Co se vám zde líbilo a co vás naopak zklamalo?Podělte se s námi v komentářích... :-)

Pokračovat na článek


Zámek Hluboká

Hluboká je dle našeho názoru jeden z nejkrásnějších zámků v České republice. Zámek je v dnešní podobě teprve krátce, ale jeho vnější podoba, interiéry a obrovské parky jsou božské. Pokud zavítáte do jižních Čech, určitě doporučujeme prohlídku zámku nevynechat. Navíc se zámek Hluboká nachází jen pár kilometrů od jihočeské metropole - Českých Budějovic. Zámek Hluboká je dalším zámkem v Jihočeském kraji, který jsme navštívili během naší dvou týdenní cesty. Doprava vlakem je velmi omezená a vlakové nádraží je od zámku ještě pořádný kus cesty. Doporučujeme proto zvolit autobus nebo ještě lépe auto. Zámek určitě nepřehlédnete, je opravdu majestátný. Velmi se nám líbila celková organizace a prostředí uvnitř zámku, kde jako velkou výhodou shledáváme skříňky, kde si může kdokoli nechat batohy či jiná zavazadla. My toho využili, jelikož jsme přišli akorát poté, co odešla prohlídka, a museli jsme hodinu čekat na další. Mezitím jsme si prošli část parku a zahrady. Parky jsou opravdu obrovské, nicméně žádné extra úpravy nečekejte, upravená část je pouze v zahradách bezprostředně u zámku. Prohlídka se nám líbila, bohužel náš průvodce byl trošku zvláštní a ne příliš sympatický pán, což určitě ubralo na dojmu. Ale i tak byl zámek moc pěkný a prohlídka trvající asi 60 minut stála za to. Vstupné je 150 Kč pro dospělé a 100 Kč pro děti/studenty. Otevírací doba v sezóně denně 9.00 až 17.00. Byli jsme zde kolem poledne, a tak jsme se rozhodli dát si něco dobrého k snědku. Na náměstí jsme při cestě k zámku viděli Čínskou restauraci, ale při cestě zpět nám padla do oka denní nabídka před Hotelem Štekl přímo u zámku, kde měli meníčko i s polévkou za 99 Kč. Řekli jsme si, že to tedy zkusíme. Celý hotel i s restaurací je veden v „zámeckém stylu“ a to samé platí i o zahradě. Prostředí bylo opravdu moc krásné. Jídlo bylo dobré, ale že bychom byli nějak nadšení se říct nedá. Normální ceny jídel zde byly docela vysoké, takže bychom čekali o trochu lepší i samotné jídlo.

Pokračovat na článek


Mikulov

Jedním z nejznámějších měst vína na jižní Moravě je určitě Mikulov. Mikulov je historické město s centrem nesoucím status městské památkové rezervace. Najdete zde plno malebných vináren, sklípků, restaurací, ale i krásnou přírodu, ideální terén na jízdu na kole a jen pár kilometrů od města můžete vyrazit za kulturou. A co je další příjemnou výhodou – z Prahy se sem dostanete poměrně pohodlně vlakem, který jede přímo do Břeclavi (asi čtyři hodiny), která je jen nedaleko Mikulova. Vyrazili jsme brzy ráno vlakem do Břeclavi, kde jsme poté přestoupili na osobní vlak, který nás odvezl do Valtic. Ve Valticích se také nachází zámek, nicméně nás více zajímala druhá část Lednicko-valtického areálu, a to zámek Lednice. Do Lednice jsme se potom svezli asi 15 minut autobusem, který jel hned od vlakové zastávky. Nicméně později jsme zjistili, že autobus jede i přímo z Břeclavi. :-) Zámek Lednice je opravdu tak nádherný, jako na všech fotkách, co jsme viděli. Troufáme si říct, že tak krásný zámek jsme u nás ještě neviděli, opravdu se nám moc líbil. Zámek má poslední rekonstrukci z poloviny 19. století ve slohu imitujícím anglickou tudorovskou gotiku. Zámek obklopují krásné pěstěné zahrady, na kterých můžete nalézt skleník, což je českým unikátem. Zahrady nabízí krásnou procházku kolem rybníku k Minaretu z 18. století a Janově hradu, což je pseudogotická napodobenina hradní zříceniny. Na samotnou prohlídku reprezentačních sálů jsme si museli docela počkat. Prohlídky, ač byly po 15 minutách, byly vyprodané několik hodin dopředu. Čekali jsme tedy skoro dvě hodiny a mezitím se prošli již k výše zmiňovanému Minaretu. Prohlídka trvala asi 40 minut a byla zakončena příjemným hudebním vystoupením. Samotná prohlídka byla hezká, ale asi jsme již viděli zajímavější. Vstup 150 Kč dospělý, 105 Kč student/dítě. Otevírací doba v sezoně denně 9.00 až 17.00. Po prohlídce jsme již vyrazili do Mikulova (autobusem do Břeclavi a poté osobním vlakem do Mikulova), kde jsme měli ubytování na jednu noc v „ubytovně“ U Zajíce. Ubytování vyšlo na super cenu (250 Kč/osoba/noc), což oproti jiným cenám v Mikulově bylo za hubičku. Ovšem ubytování bylo hodně podprůměrné a příště bychom ho již asi nezvolili. Na jednu noc to šlo, na delší dobu bychom se již poohlédli po něčem lepším. Musíme ale vyzdvihnou bezvadnou polohu našeho ubytování, které se nacházelo v samém historickém srdci města přímo u kašny, což bylo super. Večer jsme si zašli do vinného sklípku přímo u našeho ubytování, kde bylo moc fajn prostředí, víno i obsluha. :-) Určitě doporučujeme. V Mikulově jsou ale k vidění i jiné věci, než vinné sklípky. Známým turistickým místem je Svatý kopeček s Kaplí sv. Šebestiána a zvonicí, odkud je překrásný výhled na celé město. Obdobný výhled, nicméně z druhé strany města, nabízí Kozí hrádek. Na vrcholu Kozího vrchu byla v 15. století vybudována dvoupatrová dělostřelecká věž, která je přístupná turistům. Vstup 20 Kč dospělý, 10 Kč student/dítě. Otevírací doba: pokud visí vlajka. Právě pod Kozím hrádkem můžete najít několik vinných sklípků, takže doporučujeme příjemnou nenáročnou procházku tímto směrem. Při návštěvě Mikulova jistě navštívíte i historické náměstí a Zámek Mikulov, který je dominantou tohoto vinařského městečka. Místními nám byla doporučována noční prohlídka zámku, která se koná v sezoně každou středu. Vstup 150 Kč dospělý, 75 Kč student/dítě. Otevírací doba denně mimo pondělí 9.00 až 17.00.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Cestování

Trip po východní Americe

Východní pobřeží není z hlediska přírodního bohatství tak atraktivní jako pobřeží západní, ale o to více se zde můžeme setkat s kulturními památkami, které jsou známé téměř po celém světě. WASHINGTON D.C. Naše cesta započala letem z Prahy do hlavního města Spojených států Amerických, Washingtonu D.C. Město bylo vyprojektováno koncem 18. stol. francouzským architektem Pierrem L’Enfantem a postaveno takřka „na zelené louce“. Neměli jsme ve městě žádný problém se orientovat. Všechny vládní budovy, slavné monumenty i sídlo prezidenta jsou v centru města blízko sebe, a tak jsme nemuseli podnikat žádné větší vzdálenosti mezi památkami. První památka, ke které jsme se vydali, byl Bílý dům, sídlo amerických prezidentů. Dostat se ale dovnitř je kvůli bezpečnostním důvodům pro turisty nemožné. Naši zvědavost tak uspokojilo návštěvnické centrum, kde kromě prodeje suvenýrů a možnosti zhlédnutí fotografie prezidentské kanceláře jsou vystavovány i fotografie jednotlivých místností, portréty státníků a filmy o amerických příslušnících vlády. Nejimpozantnější budovou tyčící se nad metropolí je Kapitol. Zde sídlí legislativní orgány státu, Senát a Sněmovna reprezentantů. Vstup do Kapitolu je zdarma a je umožněno se podívat i do zasedacích sálů obou komor. Hned naproti Kapitolu se táhne tři kilometry dlouhý park Mall, kde se příležitostně konají koncerty, sportovní utkání, či protestní akce a náboženské mše. Podél parku se nachází desítky muzeí a galerií. Nejvýznamnější z nich je národní archiv, kde jsou uchovány originály Deklarace nezávislosti, Listiny práv a svobod a Ústavy. Parkem jsme došli až k Washingtonovu památníku, slavnému mramorovému obelisku. Tento obelisk měří necelých 170 metrů. Zde jsme si koupili vstupenku do věže a poté si užívali úžasný výhled na město. Po vyhlídce jsme pokračovali, až jsme se přiblížili k západnímu konci promenády, kde se nachází památník věnovaný prezidentu Lincolnovi. Státník shlíží ze svého křesla uprostřed sloupového chrámu na vodní plochu Zrcadlové fontány. Po stranách Lincolnova monumentu jsme si prohlédli velmi působivé památníky věnované vojákům padlým ve Vietnamu a v Koreji.  Za památníkem přes řeku Potomac se nachází snad nejznámější hřbitov na světě, a to hřbitov Arlingtonský, kde je pochováno na 400 000 zesnulých amerických veteránů a padlých vojáků. Kousek od hřbitova leží sídlo ústředního štábu ozbrojených sil, zvané Pentagon. Jak už název napovídá, jedná se o stavbu ve tvaru pětiúhelníku a jde o největší budovu světa. PITTSBURGHPři večerním příjezdu k městu jsme již zdálky uviděli krásně osvícené seskupení obchodních mrakodrapů, kterému místní přezdívají Malý Manhattan. Ubytování v Pittsburghu jsme sehnali přes mezinárodní webovou službu Airbnb, kde lidé nabízejí své byty a domy k pronájmu. Následující den ráno jsme vyrazili do významné obchodní a také finanční čtvrti, která je charakteristická svým trojúhelníkovým tvarem, kterému se zde říká Golden Triangle. Ten vytváří soutok řek Allegheny a Monongahela, jež se slévají v jednu, nesoucí název Ohio. Místo, kde dochází k soutoku řek, se nazývá Point, který je obklopen stejnojmenným parkem. A právě k tomuto místu směřuje mnoho návštěvníků za klidem, procházkou a odpočinkem stejně jako my před dlouhou cestou k Niagarským vodopádům.Ve městě Pittsburgh a jeho blízkém okolí bychom napočítali neuvěřitelných 446 mostů s typickým žlutým zbarvením. Přímo v centru města jich je hned čtyřicet, a proto je Pittsburgh známý také pod názvem „město mostů“. Pokud někdy uslyšíte o „ocelovém městě“, bude se opět jednat o Pittsburgh. Toto označení vzniklo ještě v době, kdy bylo město významným centrem ocelářství. Dnes je především městem finančních a obchodních středisek a proto v centru není pro turisty nic příliš zajímavého k vidění. Avšak na své jsme si zde přišli mi, jakožto příznivci sportu, jelikož jsou za řekou postavěny dva moderní stadiony, basebalový a hokejový.  NIAGARSKÉ VODOPÁDYNoc jsme přespali kousek za hranicemi v Kanadě a následné ráno jsme vyrazili směr Niagarské vodopády. Vodopády se nacházejí na hranici USA a Kanady a návštěvníkům jsou z obou stran nabízeny nádherné vyhlídky, lodní výlety, stezka podél divoké řeky a akvárium. Pokud na vodopády a okolí máte čas celý den, rozhodně všechny tyto atrakce stojí za navštívení. K lodi jsme sjeli výtahem skrz vyhlídkovou věž, a jelikož jsme jeli z kanadské strany, tak jsme dostali červené pláštěnky, v opačném případě, kdybychom jeli z americké strany, dostali bychom pláštěnky žluté. Následovala krásná 20 minutová vyjížďka lodí, během které jsme se lehce osvěžili deštěm z vodopádů.Vydržíte-li až do pozdních hodin, kdy se začíná stmívat, naskytne se Vám úžasný nezapomenutelný pohled na barevně podsvícené vodopády Niagary. Očekávali jsme, že Niagarské vodopády jsou obklopeny pouze přírodní krajinou, avšak tomu tak není, jelikož místní podnikatelé kolem vodopádů vystavěli mnoho budov sloužících turistům k zábavě a ubytování.Zajímavost: Pětina veškeré pitné vody v USA proteče skrz Niagarské vodopády.TORONTODalší den jsme pokračovali ve výletě ke kanadským sousedům. Náš hlavní cíl bylo město Toronto, vzdálené jen 2 hodiny autem od Niagara Falls. Toronto je nejlidnatější město Kanady a je také hlavním městem v provincii Ontario. Torontu je přezdíváno město parků, protože je zde opravdu hodně zeleně. Nepobyli jsme zde příliš dlouho, takže jsme neměli šanci projít si celé město. Uchvátila nás CN Tower, telekomunikační a turistická věž, vysoká 553 metrů, jejíž původním účelem bylo zlepšit TV signál, ale v těchto dnech se již z věže můžete pokochat výhledem na celé Toronto, okolní přírodu a jezera. BUFFALOKdysi průmyslové Buffalo se přeměnilo do podoby spíše turistické. Město nás překvapilo původní architekturou, které vévodí působivá radnice ve stylu art deco, novogotická budova staré pošty, ale i první moderní mrakodrap z roku 1895, dnešní Prudential Building. Když jsme si chtěli po celodenním chození odpočinout, vydali jsme se do parku Delaware, kde kromě laviček a upravených trávníků je i úžasná galerie Albright-Knox Art se sbírkou francouzských impresionistů. Když nám po celém dni vyhládlo, tak jsme navštívili restauraci přezdívanou Dino, kde jsme po příchodu měli pocit, že celé město se sešlo právě zde. Ochutnali jsme jídlo, jímž je toto město světově známé a to pálivé Buffalo wings (kuřecí pálivé křidélka). Po večeři jsme se vydali směrem k hotelu a připravovali se na následujících pár dní v New Yorku.   NEW YORKPoslední město, do kterého jsme se na naší cestě vydali, bylo město, které nikdy nespí. Perfektně organizovaný chaos v monumentálním stylu, i tak by se dalo popsat jedno z nejrušnějších měst světa.V New Yorku byste mohli být několik měsíců a stále by bylo co objevovat. Většina turistů se proto omezí na poznávání centrálního ostrova Manhattan a ostatní čtvrtě jako je Brooklyn, Queens, Bronx a Staten Island si prohlédnou jen z dálky. Ostatně tak jsme učinili i my jelikož jsme neměli tolik času. Na Manhattanu jsme navštívili pouze největší ikony New Yorku, a to finanční centrum Financial District s burzou na Wall Street a gotickým kostelem Trinity Church, neonově blikající Times Square, kterému je přezdíváno žehlička podle protáhlého trojúhelníkového tvaru, památník dvojčat Světového obchodního centra a odpočinkový Central Park. Nenechali jsme si ujít ani návštěvu Metropolitního muzea, jednoho z nejlepších uměleckých muzeí na světě. Také jsme navštívili proslulý Empire State Building, z kterého je možno za vhodného počasí vidět panorama celého Manhattanu. Poslední naší atrakcí před odletem se stala projížďka lodí kolem světově proslulé sochy Svobody, kterou jsme krásně zakončili naše cestování po Americe.

Pokračovat na článek


Výšlap na Kilimandžáro, střechu Afriky

Kilimandžáro, ne nadarmo označováno jako „střecha Afriky“. Jedná se o horský masiv sopečného původu ležící v Tanzanii při hranici s Keňou. Pyšnit se může vrcholem Uhuru peak, což je nejvyšší vrchol afrického kontinentu, tyčící se 5 985 m.n.m. Je to také nejvyšší vrchol na světě, který se dá vylézt turisticky, tudíž bez jakéhokoliv horolezeckého vybavení.Na úplný vrchol vede několik tras a výstup trvá, podle dané trasy, 5-6 dní. My jsme si vybrali trasu Marangu, které se také přezdívá Coca-cola, jejíž výstup zabere 5 dní. Je to turisty nejoblíbenější trasa, nejspíše proto, že má na všech stanovištích noclehárny, takže nemusíte spát ve stanu.Městečko Moshi, kde obvykle před výstupem vyspíte, je cca 900 m.n.m. a odtud vás autobus také odveze k hlavní bráně do parku, Marangu gate, kdy překonáte prvních 1000 metrů převýšení. Zatím ještě snadno a pohodlně. Zde čekáte, než se vyřídí všechny formality, přijdou všichni vaši nosiči a průvodci. Těch bývá opravdu hodně. K naší 11ti členné skupině připadlo 26 nosičů, 2 kuchaři, 2 číšníci a 6 horských vůdců. Je jich tolik, protože všem nesou krosnu a jídlo na celých pět dní. Voda se převařuje průběžně v táborech z potoků, které z hory stékají.První den nás čekala trasa dlouhá 6 km, která se táhla deštným pralesem. Cesta byla příjemná, nic prudkého, spíš taková procházka. Kochali jsme se přírodou, pozorovali opice a zatím ještě odpočívali. Náš cíl byla chata Mandara, kde jsme se dostali do výšky 2 700 m. Po příchodu jsme dostali malou svačinu, popcorn a čaj, a šli jsme se ubytovat. Okolo šesté nás čekala vydatná večeře a následně večerní meeting s hlavním horským vůdcem Nelsnem, který nás seznamoval s nadcházejícím dnem. Každý večer nám řekl, co nás čeká, co si máme sbalit do svých malých batohů, které jsme si nesli a jak se máme obléknout. Spát se chodí brzo, aby se síly načerpaly co nejvíce.Začátek druhého dne vedl ještě chvíli pralesem. Ač se trasa může zdát snadná, horští vůdci nás nutili jít pomalu. Je potřeba šetřit síly na další dny. Trasa dlouhá 12 km se postupem času z pralesa změnila v suchou pustinu, kdy ze začátku ještě pár stromů bylo, ale následně jsme zahlédli už jen keře. Cesta byla strmější než první den a vyčerpávající byly i odvodňovací strouhy, které každých pár metrů křižovaly cestu. Museli jsme buď udělat dlouhý krok, nebo do ni stoupnout a vyhoupnout se zpátky na cestu. Ke konci dne už někteří z nás začínali pociťovat nadmořskou výšku. Nebylo divu, chata Horombo, která nám poskytla nocleh druhou noc, leží ve výšce 3 720 m.n.m. Zde už musíte chodit pomalu a nedělat rychlé pohyby, abyste se nezadýchali či se vám nezamotala hlava.

Pokračovat na článek


Německo - Berlín

V dubnu jsme podnikli asi nejspontánnější výlet vůbec. Asi rok zpátky jsme na internetu našli tip na aplikaci Hotel Tonight, která nabízela pro nové klienty, popřípadě za promo kódy, bonus ve formě kreditů v eurech. Tak se nám podařilo každému nasbírat 101 €, ale jak šel čas, tak jsme na tuto aplikaci málem zapomněli… Náhodou v dubnu zapínáme aplikaci a koukáme, že začátkem května vyprší platnost nasbíraných kreditů. A tak jsme si naplánovali víkend v Berlíně! Byla by přeci škoda to nevyužít, nemyslíte?DopravaAutobusDopravu do Berlína jsme řešili přibližně týden dopředu, pravděpodobně se dají lístky koupit levněji, než jsme je koupili my. Rozhodovali jsme se mezi autobusovými přepravci Eurolines a Student Agency. Jelikož to cenově vycházelo téměř stejně (Student byl levnější o 20 Kč), dali jsme nakonec přednost společnosti Student Agency, jelikož nám jejich servis přijde lepší. Nakonec nás tedy zpáteční cesta vyšla na 1 063 Kč na osobu a trvala pět hodin. Jelo se bez pauzy, stavěli jsme pouze na pět minut v Drážďanech, což byla zároveň naše jediná zastávka. MHDBerlín je poměrně velké město, takže jsme se tady nevyhnuli využití dopravních prostředků. Jenom samotná cesta z autobusového nádraží je do centra celkem dlouhá. Velkou výhodou v Berlíně je to, že na lístek na MHD můžete využívat všechny dopravní prostředky a ne jak to mnohdy jinde bývá (Francie), že má každý dopravní prostředek svůj lístek. V Berlíně jsou tři základní tarifní zóny: vnitřní město – A, vnější město – B a okolí Berlína – C. Pro pohyb v centru postačuje zakoupení zóny A. Nejvýhodněji potom vychází celodenní lístek (platí do 3.00 následujícího dne, ne 24 hodin!), který vychází na 6.90 €. Za jednorázové lístky zaplatíte 2.70 € a platí dvě hodiny. Na lístku je napsáno, že platí jenom v jednom směru, což jsme tedy úplně nepochopili, ale usoudili jsme, že takovýto lístek nemůžete použít k cestě do centra pro nákup a na stejný lístek jet zpět domů… Výhodněji vycházel potom balíček čtyř jednorázových lístků za 9 €, kde pak jeden lístek vyšel na 2.25 €. Trasu si můžete naplánovat a vyhledat na oficiálních stránkách městské dopravy.Automaty na lístky jsou přehledné a snadno pochopitelné. Akceptují platební karty, mince a bankovky (nejvyšší akceptovatelná bankovka je 10 €).Metro zde má několik linek, je poměrně rozvětvené, ale dá se zde dobře orientovat a vše je zde moderní (tabule se směry, často i elektronické tabule ve voze, …). Jen je třeba si dát pozor na označovací turnikety, které jsou občas umístěny docela nešikovně. Co se týče revizorů, tak jsme žádné ani nezahlédli. :-)Městem dále jezdí klasické tramvaje, příměstské vlaky a autobusy. Vše je dobře značené a platné na jeden a ten samý lístek. Zajímavé byly některé dvoupatrové autobusy. Dočetli jsme se, že údajně autobus číslo 100 jezdí kolem zajímavých památek, takže si za cenu MHD můžete udělat vyhlídkovou jízdu. :-) My to bohužel nestihli, tak třeba příště.StravováníNejdříve musíme určitě zmínit vynikající snídaně, které byly v ceně našeho ubytování. Příjemné bylo, že se snídaně podávaly od 6.30 do 12.00, což jistě ocení i ti, co mají plán již od brzkého rána a nemusí tedy čekat do 8.00, jak tomu často bývá. Snídaně byly formou švédských stolů, což není neobvyklé ani u tříhvězdičkových hotelů, ale kvalita jídla byla o poznání lepší (možná to je Německem samotným, nemůžeme porovnat). Několik druhů teplého pečiva, nejrůznější šunky, salámy a sýry (zapomeňte na šunkový nářez a Eidam třicítku), müsli, jogurty, marmelády, nutella, ovoce, zelenina, saláty, losos, palačinky, grilovaná rajčata, několik druhů dezertů, teplé croissanty, … K pití káva, čaj (sypaný nebo sáčkový), čtyři druhy džusu Granini, minerální voda či mléko. No byla to opravdu paráda a bohužel jsme za ty dva dny ani nestihli vše ochutnat.Jelikož jsme se poměrně obstojně nasytili u snídaně, tak jsme většinou přeskakovali oběd a pouze večeřeli. Ke svačině jsme si občas vzali jablko na recepci nebo koupili něco v místních supermarketech. Nemohli jsme ale vynechat typickou berlínskou pochoutku Currywurst. Jedná se o bílou klobásu zalitou kečupem a kari omáčkou, ke které se většinou jí pečivo nebo hranolky. Další variantou byla bílá klobása v housce s hořčicí. A nezapomněli jsme si vychutnat pravé berlínské pivečko na střešní terase našeho hotelu. UbytováníUbytování bylo vlastně důvodem, proč jsme se rozhodli navštívit Berlín. Začátkem května nám každému končila platnost kreditů v hodnotě 101 € na ubytování přes mobilní aplikaci Hotel Tonight. Částka už je to poměrně slušná, tak jsme se rozhodli, že každý zaplatíme jednu noc a budeme mít pěkný víkend v lepším hotelu za hubičku. Ubytování se přes tuto aplikaci dá zabookovat maximálně týden dopředu. Aplikace je přehledná a vše proběhlo naprosto v pořádku. Vybírali jsme z několika hotelů tak, aby nás ubytování nestálo vůbec nic, popřípadě pár korun. Všechny hotely zde vycházely minimálně na 1 800 Kč na noc. Nakonec jsme si zvolili čtyřhvězdičkový hotel Upstalsboom Hotel Friedrichschein, který nám vyhovoval dostupností, polohou a recenzemi. Hotel nás tedy vyšel na krásných 9 Kč pro jednoho za dvě noci! Navíc ještě ale musíme připočítat poplatek (pobytová taxa), který byl placen přímo v hotelu a činil 3.50 € (96 Kč) za osobu. Jelikož se řadíme mezi low cost cestovatele, tak tenhle hotel pro nás byl opravdu luxus. Navíc ve čtyřhvězdičkovém hotelu snad nikdo z nás zatím ještě nebyl, pokud nás paměť neklame. Hotel byl pěkný, moderně zařízený, čistý a klidný. Leží v klidné ulici trochu dál od centra. V ceně hotelu byla snídaně, fitness centrum, sauna a střešní terasa. Pokoje byly vybaveny minibarem a vodou zdarma a celý pokoj byl moc útulně zařízený, stejně tak koupelna, kde bylo mýdlo, šampon a jiné drobnosti jako tyčinky do uší, odličovací tamponky samozřejmostí. O to větší radost z hotelu jsme měli, když jsme ho pořídili prakticky zadarmo. Musíme přiznat, že jsme museli i trošku „osekat“ náš program, abychom stihli využít alespoň nějaké aktivity našeho hotelu. :-) ObchodyNáš výlet, původně za pár korun, se nám trošku prodražil právě díky obchodům. Hned po příjezdu jsme navštívili Rossmann, abychom dokoupili nějakou kosmetiku a drogerii (jedeme autobusem, tak proč ne). Nakoupili jsme si nějaké krémy, mýdla, kosmetiku a podobné nezbytnosti, včetně pár narozeninových dárků. Hned první den jsme chtěli oběhat i jiné obchody, protože jsme se jimi nechtěli v sobotu zdržovat a v neděli tu mají zavřeno. Večer jsme teda vyrazili do Primarku, kde jsme se zdrželi snad dvě hodiny. Byla to naše první návštěva tohoto řetězce a moc jsme nevěděli, co očekávat… Čtyři patra narvaná oblečením, bižuterií, doplňky do domácnosti, botami, … A v tom všem i kolem osmé večer pobíhaly stovky lidí. Nabrali jsme si každý několik věcí, co nás zaujaly, a šli je vyzkoušet do zkušebních kabinek u pánského oddělení (tam je podstatně méně lidí). Nakonec jsme si odnesli jednu slušně velkou a ještě slušněji těžkou tašku a na hotel jsme dorazili kolem jedenácté večer. Oblečení vyšlo cenově opravdu pěkně, takže nemusíme litovat. Navíc jsme nenakupovali jen pro sebe, ale už jsme sfoukli i nějaké vánoční dárky. :-D Další věcí, kterou jsme na internetu našli jako „typickou berlínskou“ byly Fotoautomaty. Jsou to ty klasické fotoautomaty, které vám blýsknou čtyři různé fotky pod sebou v rozmezí několika sekund. Po Berlíně je několik automatů jak na černobílé, tak na barevné fotky, které vychází na 2 €. Rozhodli jsme se tedy automaty vyzkoušet – v barevné verzi.Dále je zde velké nákupní centrum Alexa nedaleko Primarku, kde se dá taky velmi pěkně nakoupit. Nachází se zde kolem 180 obchodů. Téměř ihned vedle Primarku je T. K. Maxx, což je několikapatrový outlet se značkovým oblečením. Obchod má několik pater a je to tu poměrně na dlouho, my se zde z časového hlediska moc nezdrželi. Pro ty, co mají rádi luxusní zboží, je zde KaDeWe, neboli Kaufhaus des Westens, což je obchodní dům plný značkové módy a kosmetiky. KaDeWe je druhým největším obchodním domem v Evropě. My sem jenom nakoukli, ochutnali citronovou makronku a šli pryč. :-D Zajímavá místaGendarmenmarktJedná se o krásné náměstí v centru Berlína nedaleko Alexandrplatz a jeho historie sahá až do 17. století. V jeho středu se nachází socha básníka Fridricha Schillera a dvě katedrály v barokním stylu – Deutscher Dom (vstupné zdarma, ÚT-SO od 12 do 17 hod., NE od 11 do 17 hod.) a Francösischer Dom (2 €, denně od 10 do 18 hod.). Náměstí je poměrně klidné, dá se zde posedět na lavičkách nebo ve venkovní restauraci. Checkpoint CharlieCheckpoint Charlie je patrně nejznámějším hraničním přechodem Berlína z doby studené války, kde měli přechod z jedné části Berlína do druhé dovolený s povolením pouze diplomaté, novináři či obyvatelé jiné než německé národnosti. Dnes se zde nachází kopie původní tabule s nápisem ve čtyřech jazycích, který příchozím připomínal, že opouštějí americký sektor a vstupují do sovětského sektoru. K vidění zde je i kopie první strážní budky z roku 1961 a vojáci s vlajkami, kteří se s vámi za 1 € rádi vyfotí. Pokud si budete chtít fotku pořídit sami, pravděpodobně se jim to nebude moc líbit. Poblíž je Museum Haus s historickými dokumenty a Photoautomat na černobílé fotky. OberbaumbrückeOberbaumbrücke je most vedoucí přes řeku Spree, který kdysi spojoval berlínské čtvrti Friedrichshain a Kreuzberg. Je považován za symbol znovu nalezené jednoty města. Jedná se o krásný historický most v Berlíně, přes který dnes jezdí i auta a metro. Vedle mostu začíná známá East Side Gallery – nejdelší kus berlínské zdi. Berlínská zeďEast Side Gallery je muzeum pod širým nebem, které se nachází na pomezí bývalých berlínských čtvrtí Friedrichshain a Kreuzberg, tedy hned vedle Obermanbrücke. Jedná se o jedno z mála míst ve městě, kde ještě můžete spatřit zbylé kusy berlínské zdi. Jedná se vůbec o největší muzeum pod širým nebem na světě, neboť vystavená zeď táhnoucí se podél břehu řeky Spree je více jak 1,3 km dlouhá. Dnes jsou zbylé kusy zdi pomalovány až 106 grafikami různého typu od umělců ze všech koutů světa. Většinou se jedná o náměty z historie města nebo dějin Německa. Asi nejznámější grafikou na zbylých kusech zdi je polibek Ericha Honeckera a Leonida Brežněva od Dmitrije Trubela. Palác CharlottenburgPalác Charlottenburg byl postaven jako barokní letní palác pro Charlotte Sofii, ženu krále Fridricha I. Pruského. Jedná se o největší palác v Berlíně, kde se v současnosti nacházejí umělecké sbírky francouzských obrazů z 18. století či sbírky čínského a japonského porcelánu. K paláci se jde nádhernou alejí a v okolí paláce jsou obrovské zahrady, do kterých je vstup zdarma a lidé sem chodí běhat, se psy na procházku nebo relaxovat. Vstupné do paláce je kolem 10 €, my uvnitř nebyli. Olympijský stadionOlympijský stadion je největším sportovním stadionem Německa, který byl postaven při příležitosti Letních olympijských her v roce 1916. Kvůli první světové válce se však LOH nekonaly, nicméně i přesto Německo pokračovalo s výstavbou stadionu, který byl později využit jako místo pro konání finálových zápasů Mistrovství světa ve fotbale. Ve své době se jednalo o největší sportovní stadion světa a bylo možné v něm usadit na 40 000 diváků. Otevřeno je denně od 9 do 19 hod., snížené vstupné – 3 €. Budova Říšského sněmu v Berlíně Budova Reichstagu byla vystavěna jako sídlo původního parlamentu Německé říše. V současné době se v budově nachází sídlo německého spolkového sněmu a od roku 1994 se zde koná každých pět let Spolkové shromáždění, které volí prezidenta. Budova byla poničena sovětskými vojsky v roce 1945. Po rozdělení Německa se budova ocitla na území Západního Berlína a byla používána pouze pro reprezentační setkání a výstavu o dějinách Německa. V roce 1992 byla vypsána architektonická soutěž na rekonstrukci budovy, kterou vyhrál britský architekt Norman Foster a největší vizuální změnou je nová kupole, sloužící zároveň jako vyhlídka. Do Reichstagu je umožněn vstup zdarma, ale vzhledem k velkému zájmu je potřeba zamluvit si prohlídku aspoň den dopředu, což my bohužel neudělali a museli jsme si tedy prohlídku nechat ujít. Televizní věžVěž má 368 m a je nejvyšším vyhlídkovým bodem v Berlíně. Vrchol věže má údajně připomínat sovětskou družici Sputnik 1. Věž je také čtvrtou nejvyšší stavbou v Evropě. Na jejím otáčivém vrcholu se nachází kavárna a vyhlídkový ochoz, z nějž je za jasného počasí vidět až 42 km daleko. Otevřeno je denně od 9 hod. do půlnoci. Vstupné je 10 € pro dospělé. Holocaust MahnmalPamátník holocaustu se nachází mezi Braniborskou bránou a náměstím Potsdamer Platz. Památník tvoří 2 711 šedivých betonových kvádrů různé výšky a velikosti a rozkládá se na ploše více než 19 000 m2. Z výšky má památník tvořit dojem vln. Pod památníkem se nachází informační centrum, kde jsou k vidění různé materiály, jenž úzce souvisí s holocaustem. Vstup do venkovního památníku je 24 hodin denně a je zdarma stejně jako vstup do informačního centra, kam se čeká fronta a prochází se bezpečnostní kontrolou.Pamětní kostel Viléma I.Jedná se o novorománský pamětní kostel Viléma I. z konce 19. století. Z původních čtyř věží, které jej obklopovaly, dnes stojí pouze věž jedna a střecha hlavní věže částečně chybí, neboť byl kostel za 2. SV vážně poničen. Po skončení války se vedly spory o tom, zda kostel zničit úplně a postavit na jeho místě kostel nový. Nakonec byl původní kostel zachován a dnes je jednak symbolem válečných hrůz, ale i snah o udržení míru. Vedle něj vznikl kostel nový v moderním stylu a designu. Otevřeno je denně od 9 do 19 hod., vstup je zdarma.Braniborská bránaBraniborská brána z roku 1791 je asi nejznámější památkou v Berlíně vůbec, díky čemuž se stala jeho symbolem. Symbol brány můžete vidět téměř na každém kroku, nejvíce nás zaujala okna v metru, která jsou zdobena tímto symbolem. Brána původně sloužila jako městská brána, kde se platilo mýtné. Brána je inspirována především antickou Akropolí. Řecká bohyně vítězství, která řídí vůz tažený čtyřmi koňmi, měla symbolizovat mír a pokoj v hlavním městě pruského království. Berlínská katedrála (Berliner Dom)Berliner Dom je největším kostelem ve městě a byl vystavěn v polovině 18. století. Berliner Dom byl téměř zničen během 2. SV a trvalo několik dekád, než se jeho rekonstrukce dokončila. Lustgarten, neboli Zahrada touhy, na níž se nachází Berliner Dom, sloužila v minulosti k různým účelům. V 16. století ji vládnoucí dynastie Hohenzollernů využívala jako místo pro pěstování exotických plodin a o století později se z ní stala vycházková zahrada. Nyní se jedná o pěkný park. Vstupné pro dopělé je 5 € (snížené vstupné činí 3 €), otvírací doba je PO-SO od 9 do 20 hod., NE od 12 do 20 hod. Alexandrovo náměstíNáměstí bylo pojmenováno podle ruského cara Alexandra I. a sloužilo jako dobytčí trh a posléze jako prostor pro výstavy nebo přehlídky. Dnes se zde nachází kancelářské prostory, obchody (Primark, T. K. Maxx, New Yorker, …), stánky a restaurace. Určitě nepřehlédnete slavné Hodiny světa z roku 1969, které ukazují čas v různých městech po celém světě. Korunu Hodin světa tvoří rotující sluneční soustava. Poblíž se také nachází Červená radnice, kde má dnes sídlo starosta Berlína a berlínský senát.Victoria ParkVictoria park je park dále od centra s krásným vodopádem, který stéká shora kopce Kreuzberg, který je o výšce pouhých 66 metrů vůbec nejvýše položeným místem v Berlíně. Park byl teď na jaře krásně rozkvetlý, bylo zde plno lidí a ze samého vrcholku je pěkný výhled na město. KalkulacePůvodně jsme očekávali, že bude výlet do Berlína trochu levnější, ale díky nákupům se nám trošku posunul rozpočet. Pokud tedy do celkové částky započítáme i nákupy, vyšel nás víkend v Berlíně na 6 446 Kč, což dělá 3 223 Kč pro jednoho. A to jsme měli ubytování téměř zadarmo. Pokud ale zahrneme jenom základní výdaje, dostaneme se na částku 2 953 Kč pro dva, tedy 1 477 Kč na jednoho, což už vypadá lépe. :-) NezbytnéKčAutobus2 125 KčUbytování18 Kč + 185 Kč (TAX)Metro625 Kč 2 953 KčExtra Památky0 KčJídlo916 KčNákupy2 577Kč 3 493 Kč  CELKEM:6 446 Kč (2 osoby)ZávěrVíkend v Berlíně byl opravdu super. Počasí nám vyšlo nad naše očekávání, bylo teplo a vše začínalo kvést. Z Prahy do Berlína to trvá pět hodin, což v porovnání s jinými cestami nic není a samozřejmě nejvíce nadšení jsme byli z luxusního ubytování, které jsme sehnali v podstatě zadarmo. Ještě dlouho poté jsme vzpomínali na vynikající snídaně v hotelu! Samotný Berlín nabízí poměrně vyvážený poměr památek, nákupů, zábavy a dobrého jídla. Dojem trochu kazila nejrůznější podivná individua, kterých je v Berlíně poměrně hodně. Feťáci, pouliční „umělci“, žebráci a jiní povaleči. Navíc zde bylo neskutečně mnoho odpadků. Různé obaly, papíry a lahve se válely snad v každém parku a cestě. Tohle bychom zrovna v Německu nečekali. Sice tento výlet do Berlína nebyl náš první, ale věříme, že se sem zase někdy podíváme – tentokrát včetně Tropical Islandu.TipyV neděli je většina obchodů zavřená.Pokud budete mít čas a lístek na MHD, projeďte se dvoupatrovým autobusem číslo 100 okolo nejznámějších památek.

Pokračovat na článek


Německo - Norimberk

Letos jsme navštívili vánoční trhy v Německu – Norimberku a to dokonce zadarmo! Jak se nám to povedlo? Zúčastnili jsme se soutěže na Facebooku, kterou pořádalo Centrum Černý Most, a byli jsme mezi šťastlivci, kteří zájezd vyhráli. Úkolem bylo co nejrychleji uhodnout tři slova s vánoční tématikou (obdoba šibenice). Dvacet tři nejrychlejších se poté mohlo těšit na návštěvu Norimberku a vánočních trhů. Zájezd pro CČM organizovala cestovní kancelář Čedok a byla to docela příjemná změna – nemuset se starat o dopravu, hledat trasu prohlídky ani zajišťovat program. Norimberk byl super, při příjezdu nám sněžilo a atmosféra byla dokonale vánoční. Náš autobus odjížděl v šest hodin ráno z Černého Mostu a po cestě jsme měli půl hodiny pauzu v Rozvadově v McDonald´s. Cesta nám rychle utekla. Celou jsme ji totiž prospali, protože vstávání kolem čtvrté je docela náročné. :-) Po příjezdu do Norimberku jsme vyrazili společně s naší skupinou s tím, že si užijeme prohlídku města bez sebemenšího hledání památek a ještě se dozvíme něco zajímavého. Nicméně již ve druhém navštíveném kostele nám paní průvodčí utekla (což je zvláštní, jelikož nás bylo asi deset a odešla pouze se čtyřmi členy skupiny :D). Museli jsme si tedy vystačit sami a zbytek města jsme obešli tak, že jsme šli „s davem“, což nebylo těžké, jelikož lidí tu bylo opravdu hodně.V Norimberku jsme navštívili tři místní kostely – kostel sv. Lorenze, kostel Panny Marie s historickým orlojem a pro nás nejzajímavější a nejstarší městský farní kostel sv. Sebalduse. Dále jsme si nenechali ujít Norimberský hrad z 11. století, který se tyčí nad městem. Nejvíce se nám líbilo hradní nádvoří a na druhou stranu nás zklamal výhled z hradu, který byl poměrně nezajímavý.Odpoledne jsme zavítali do pár obchodů a poté se vydali na samotné krásně osvícené vánoční trhy, kde byly k vidění všelijaké dobroty, vánoční ozdoby a jiné, převážně domácí, výrobky.Výlet byl moc fajn a určitě doporučujeme navštívit nějaké ty vánoční trhy, ať už u nás nebo v zahraničí. Konkrétně norimberský Christkindlesmarkt je největší vánoční trh ve střední Evropě. Rádi jsme se podívali po několika letech na vánoční trhy jinde než v Praze, ochutnali místní svařák a typické Norimberské klobásky.

Pokračovat na článek