Výsledky vyhledávání pro dotaz klášter

Výsledky vyhledávání v sekci: Turistika

Slovanský klášter Karla IV – Emauzský klášter

Ambicím českého krále a císaře říše římské Karla IV vděčíme za to, že vyrostlo Nové Město pražské a v něm našly své místo i působivé církevní stavby. K nejvýznamnějším patřil klášter slovanských benediktinů, kterému se začalo říkat na Slovanech nebo také Emauzy.Jen na vysvětlenou. Původně se klášter nazýval na Slovanech, protože zde působili řeholníci, které Karel IV zřejmě povolal z Dalmácie a Chorvatska. Název Emauzy má prý původ z času vysvěcení kláštera v roce 1372, kdy se předčítala část evangelia o zjevení Ježíše Krista učedníkům cestou do Emauz, a toto biblické jméno se ujalo.Na Novém Městě pražskémEmauzský klášter se nachází jen pár roků od Karlova náměstí. V době nejslavnějšího z Lucemburků se ale nazývalo Dobytčím trhem. Na počest Karla IV bylo přejmenováno až v roce 1848. Co se nezměnilo, je rozloha náměstí. Díky velkorysému urbanistickému plánu, podle kterého bylo postaveno Nové Město pražské, zůstává největším v České republice. A dnes se ještě může pochlubit tím, že tudy vede nejvíce tramvajových linek v Praze. Společně se stanicí metra je to místo městskou dopravou výborně dostupné.  Na druhé straně i hodně hlučné. Stačí ale projít jižní částí Karlova náměstí a vydat se Vyšehradskou ulicí dolu směrem k Albertovu. Asi po sto metrech projdete branou do Emauz a ocitnete se rázem v oáze klidu. Orientační tabulky vás bezpečně zavedou až ke vchodu do klášterních prostor, které byly v roce 1990 opět navráceny benediktinům. A tak jsem se vydal na asi hodinovou prohlídku míst, kde se zachovaly jedny z nejkrásnějších středověkých interiérů z doby Karla IV.Remešský evangeliářZ historických pramenů se ví, že klášter s chrámem sv. Jeronýma, Cyrila a Metoděje, Vojtěcha a Prokopa a později Panny Marie založil Karel IV dne 21. listopadu 1347 pro řád slovanských benediktinů. V době Karla IV šlo o jediný slovanský klášter a centrum vzdělanosti ve staroslověnském jazyce v západní Evropě. Klášter se brzy stal jedním z významných center vzdělanosti a umění. Mezi studenty cyrilometodějského jazyka najdeme třeba mistra Jana Husa či Jeronýma Pražského a vznikla zde například řada iluminovaných literárních skvostů, ke kterým patří i tzv. Remešský evangeliář. Ten přes Cařihrad doputoval až do Francie, kde se stal součástí korunovačního královského pokladu.Evropská gotická raritaNejcennějším místem Emauzského kláštera je dnes jeho ambit, nebo také křížová chodba. V šedesátých letech 14. století byl vyzdoben cyklem 85 nástěnných gotických maleb s náměty z Nového a Starého zákona. Jde o jednu z nejvzácnějších památek české gotiky. Ambit je vyzdoben párovou malbou, která zobrazuje výjevy z obou zákonů. Je to druh fresky, která je evropskou raritou.  Autory fresek jsou nám dnes už neznámý Mistr emauzského cyklu, dále Mikuláš Wurmser ze Štrasburku a Mistr Oswald. Při procházce ambitem můžete vstoupit v jeho jižním křídle také do refektáře, na východní straně do Císařské kaple a v severním rohu  je vchod do kostela. Trojlodní stavba na první pohled asi každého překvapí svojí mohutností a také tím, jak působí moderně. Chrám ke cti sv. Jeronýma, Cyrila a Metoděje, Vojtěcha a Prokopa a později Panny Marie má některé architektonické prvky, které naznačují, že je zřejmě dílem stavební hutě, kterou vedl Matyáš z Arrasu. Kostel, který byl bez věží, se stavěl pětadvacet let a ve své době byl největším v Praze. Vejde se sem až dva tisíce lidí.Působivá moderní dominanta Za husitských válek klášter přešel na stranu kališníků, a tak nebyl poničen. V 17. a 18. století se uskutečnily barokní úpravy, při kterých chrám dostal dvě věže, a současně klášterní budově přibylo jedno poschodí.  Koncem 19. století pak Emauzský klášter přestavěli beuronští benediktini do novogotické podoby. Při americkém náletu na Prahu 14. února 1945 byl ale areál prakticky zničen. Poválečná rekonstrukce trvala hodně dlouho. Nejprve byly opraveny gotické fresky a pak i kostel, který dostal nové architektonické řešení střechy a věží.  Jde o návrh Ing. arch. F. M. Černého, který přišel se zcela moderní konstrukcí. Kostel tak dostal působivou dvaatřicet metrů vysokou skořepinovou dominantu s bílého betonu zakončenou dvěma čtyřmetrovými zlatými špicemi. Jen pro zajímavost jejich výška od země je 52 m a na pozlacení se spotřebovalo 1,3 kg čtyřiadvacetikarátového zlata. A na své místo do levého rohu vedle oltáře se vrátila i socha sedící Matky Boží Montserratské, která při bombardování jako zázrakem nebyla poškozena. Po prohlídce určitě stojí za to obejít klášter na stranu k Vltavě, kde se z terasy otevírá hezký pohled na řeku a její nábřeží.

Pokračovat na článek


Kostnice v Sedlci

Na dvě stě padesát tisíc návštěvníků zamíří každoročně do kostnice v podzemní kapli Hřbitovního kostela Všech svatých v Sedlci u Kutné Hory. Z pohledu zájmu turistů se jedná o jedno z nejvyhledávanějších míst u nás, které láká do středních Čech unikátní výzdobou z lidských kostí a lebek.Jde o dílo Františka Rinta z druhé poloviny 19. století, kdy Hřbitovní kostel po zrušení klášterů císařem Josefem II patřil pomalu už sto let Schwarzenbergům z orlické větve. Než ale vstoupíme po schodech do podzemních prostor kostnice, stojí za to si připomenout něco z historie tohoto místa.Elegantní gotika na svatém poliGotický Hřbitovní kostel Všech svatých byl původně součástí cisterciáckého opatství, které v Sedlci založil už ve 12. století Miroslav z Markvartic. Samotný kostel byl postaven mnohem později. Doba jeho vzniku ale není nikde doložena. Zřejmě začátkem, nebo koncem 14. století. Šlo o tak zvaný karner, tedy patrovou stavbu s kaplí v patře a kostnicí v přízemí. Zajímavé na ní kostelíku je, že postrádá typickou cisterciáckou strohost, a naopak ukazuje eleganci a jemnost, které řadí právě tento kostel k mimořádným památkám a potvrzuje význam sedleckého hřbitova.Za vzor zřejmě sloužily podobné stavby v Jeruzalémě, protože podzemní kaple v Sedlci je dost podobná té na jeruzalémském poli Hakeldama, kam byli pohřbívání poutníci. Při diplomatické misi do Jeruzaléma tak dostal jeden ze sedleckých opatů nápad. Z hakeldamského pole přivezl hrst hlíny a rozprášil ji na klášterním hřbitově v Sedlci. Tím se toto místo stalo svatým polem, dokonce nejstarším ve střední Evropě, a to vyvolalo obrovský zájem být pohřben právě zde. Nejvíce nebožtíků přibylo po moru roku 1318, kdy zde bylo pochováno na třicet tisíc mrtvých. Dalších deset tisíc tady pohřbili za husitských válek. Po zrušení hřbitova na konci 15. století se kosti nebožtíků skládaly do kaple a kolem ní a podle dochovaných záznamů je poloslepý mnich seskládal v pozemní do velkých pyramid.Nápaditý řezbář z České SkaliceS obnovou kláštera na začátku 18. století, kterou připravil opat Snopko, se pozornost soustředila i na Hřbitovní kostel. Prací se ujal slavný architekt Jan Blažej Santini-Aichl, který kostelík staticky zajistil tím, že vestavěl štít mezi věže, a ještě přidal přístavbu západní předsíně, kterou dnes vstupujeme. Po schodech dolů se vchází do kostnice, vpravo stoupají schody do kaple. Santini ale neopomenul ani interiér a připravil návrhy na výzdobu z kostí.Když v roce 1784 císař Josef II. rušil kláštery, zanikl i sedlecký klášter a hřbitovní kostelík se dostal do držení rodu Schwarzenbergů. Jejich stavební mistr a řezbář František Rint z České Skalice provedl v roce 1870 mimořádně nápaditě úpravu podzemní kaple a pomocí kostí a lebek ze zmíněných pyramid vyzdobil interiér, kde nechybí majestátní lustr, svícny, obrazce na stěnách, obří pohár a také Schwarzenberský znak. Nebyla to rozhodně snadná práce, protože kosti, které Rint použil k výzdobě, nejprve dezinfikoval a vybělil chlorovým vápnem. Jeho dílo dnes přijíždějí obdivovat návštěvníci z celého světa a jsou z Kostnice nadšeni. 

Pokračovat na článek


Vyšebrodský poklad

Když navštívíte cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě, je to jakoby se na malou chvíli zastavil čas. Ten neúprosný čas, který Vás neustále nutí vytvářet stále nové a nové hodnoty, nejen v práci, ale i v osobním životě, protože máte strach, aby Vám něco neuteklo. Ne vždy je podle mě dobře se zarytě snažit dosáhnout svého vysněného „štěstí.“ Mnohem důležitější je umět se v dnešní hektické době zastavit, vychutnávat si líbezný zvuk poklidného ticha. Není to jen pokladnice naší historie, ale i místo kde se můžete alespoň na malou chviličku poklidně zastavit. Pojďte tedy s námi navštívit perlu Vyššího Brodu.U zrodu kláštera stála významná osobnost rodu Vítkovců a jedné z jeho rodových větví Rožmberků, Vok z Rožmberka, který se stal fundátorem kláštera v roce 1259. Podle legendy Vok z Rožmberka zatoužil navštívit malou kapli, stojící na místě dnešního klášterního hřbitova, protože se v ní nacházel uctívaný obrázek Matky Boží Sedmibolestné, avšak aby dosáhl svého toužebného přání, musel překonat řeku Vltavu. Naneštěstí takto učinil v době, kdy byla Vltava značně rozvodněná a Vok z Rožmberka v ní téměř utonul. Díky své víře a příslibu, že pokud přežije, nechá postavit v nedalekém okolí klášter, přežil a dostalo se mu pomoci ze shora. Přes anděla, matku boží se mu podařilo dostat se na břeh z rozbouřených vod a svůj slib dodržel.Pokud chcete navštívit cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě, máte možnost si vybrat ze dvou prohlídkových tras. Ta první je zaměřena především na klášterní kostel, obrazovou galerii, knihovní chodbu, filosofický sál a teologický sál. Za zmínku rozhodně stojí například filosofický sál, který společně s druhým sálem teologickým představuje nádherné prostory, zdobené tematickými freskami. Jedná se o třetí největší klášterní knihovnu v České republice a není se čemu divit. Nachází se zde přes 70.000 svazků v několika světových jazycích. Samozřejmě mezi dominující jazyky patří zejména němčina nebo latina, avšak své zástupce čeština, řečtina a mnohé další. Nejstarší rukopisy, které jsou v klášterní knihovně uschovány, zasahují až do roku 765, což je velmi úctyhodné a ne každá klášterní knihovna se takovými unikáty může pyšnit. Nosným kamenem druhé prohlídkové trasy je Závišův kříž, relikvie byzantského původu, jedinečná národní památka představující skvostnou práci zlatnického umění. Tento 70 cm vysoký unikát, je protkán pestrou škálou drahokamů a obrovských perel a jedná se o skutečný poklad vyšebrodského kláštera. Říká se, že v nitru tohoto skvostu je ukrytý kus dřeva s pravého Kristova kříže.

Pokračovat na článek


Horné Považie

Region někdy nazývaný také Severné Považie sousedí se severní Moravou. Je to místo, kde se snoubí vyspělá civilizace, slovenská tradice, historie a legendy s netknutou přírodou. Na jeho území se nacházejí okresy Žilina, Bytča, Považská Bystrica a Púchov. Město velkého významu je především Žilina. Po historické, kulturní, ale i ekonomické stránce je na předních příčkách celého Slovenska, v roce 1918 se dokonce na chvíli stala hlavním městem Slovenska. Významné kulturně historické město je ale i Bytča, ležící jižně od Žiliny. Většinu území regionu zabírají hory a kopce, konkrétně Javorníky, Malá Fatra, Strážovské a Súľovské vrchy, Kysucká vrchovina a Žilinská pahorkatina. Středobodem je pak protékající řeka Váh, která je zde značně regulována přehradami. Zde je na co se koukat, za hezkého počasí již při cestě po dálnici směrem od Bratislavy berou pohledy do okolní krajiny dech.Nejvýznamnějším turistickým centrem je obec Terchová a Vrátna dolina v Malé Fatře. Toto pohoří patří mezi top na celém Slovensku a kromě toho je úzce spjato s Jánošíkem. Však se také této oblasti dost často říká „Jánošíkův kraj“. To že je nejlepším umělecem příroda, nám ukázala na území Súľovských skal, které je nutné vidět. Termální lázně jsou samozřejmostí, možná Vám bude něco říkat jméno Rajecké Teplice, Rajecká dolina, Rajec... Kromě toho je region mimořádně bohatý na stavební památky různých historických období a to nejen v Žilině, ale i v ostatních městech a vesnicích, z čehož jsou nejzajímavější perníkové chaloupky v Čičmanech. Bohužel pro lyžaře je zde jen jedno lepší středisko ve Vrátné dolině, v Malé Fatře.Kultura a civilizaceŽilinaČtvrté největší město Slovenska, Žilina (cca 85000 obyvatel) leží na severozápadě země, poblíž hranic s Českem a Polskem. Nachází se v regionu Horné Považie na soutoku řek Váh a Kysuca a je to krajské město. Žilina je důležitý dopravní uzel (automobilová, vlaková, letecká doprava), přirozené obchodní, kulturní i průmyslové centrum a vyznačuje se prudkým rozmachem.Ve městě je mnoho historických památek a kulturních zařízení. Například celé historické centrum města je přímo výstavní a bylo vyhlášené městskou památkovou rezervací (je zde např. kostol Najsvätejšej Trojice, Babuškov dom, Stará radnice, Kostol Obrátenia sv. Pavla Apoštola a kláštor, Dom umenia Fatra, Rosenfeldov palác, Remeselnícky dom atd.), nicméně i v širším centru je mnoho dalších památek, včetně židovských (Budatínsky hrad, kostol sv. Štefana kráľa, Kostol sv. Juraja (celodřevěný ze 13. století), Ortodoxná židovská synagóga, Neologická synagóga atd.). Kulturních institucí je zde také mnoho. Několik galerií, muzeí a divadel, mimo jiné nejstarší profesionální loutkové divadlo na Slovensku - Bábkové divadlo Žilina.Nejvýraznějším pohořím v okolí je Malá Fatra, která je co do turizmu velmi oblíbená. Zvláště pak oblast Terchová je hojně navštěvovaná destinace. Velmi oblíbeným a snadno dostupným místem je také Rajecká dolina, rozkládající se mezi Strážovskými vrchy a Lúčasnkou Fatrou (jihozápadní podcelek Malé Fatry), kde čistou přírodu doplňují termální a léčivé prameny. V okolí města se nachází velké množství cyklistických tras a okruhů, které jsou vhodné jak pro zdatné sportovce, tak pro rodiny s dětmi a speciálně i pro seniory. Na kole je možné vyrazit za krásami přírody i po okolních památkách. V Žilině se koná mnoho velmi oblíbených a atraktivních akcí a festivalů, výběrem Carneval Slovakia Žilina, Staromestské slávnosti, Bábková Žilina, Rezbárske sympózium, Stredoveký deň…Žilina, Mariánské nám.…Žilina, kostel sv. Pavla…Žilina, trnové, kostel…Žilina, Budatínský…více >>Památky, kultura:Mariánske námestie – je historicky nejcennějším celkem ve městě. Dříve bylo osídleno nejbohatšími a nejvýznamnějšími měšťany, sídlily zde nejdůležitější instituce města.Námestie Andreja Hlinku - další historické náměstí. Je na něm zpívající fontnána a konají se zde trhy a další kulturní akce.Městská radnice – Žilinská radnice je historický skvost. Podle historických pramenů funguje jako radnice od roku 1508. Současná budova byla postavena 1894 a po celou dobu její existence se zastupitele města snaží, aby byla důstojným místem reprezentujícím město a městské orgány.Kostol sv. Pavla Apoštola a Kláštor Jezuitov - Významný kostel a klášter, jsou přímo na Mariánském náměstí.Kostol Najsvätejšej Trojice - Pochází z roku 1400. Patří k němu i nedaleká Burianova veža, která slouží jako jeho zvonice.Malá synagóga - po architekronické stránce jedna z nejvýznamějších budov v Evropě. Uvnitř je expozice muzea židovské kultury.Budatínsky hrad - Dominanta Žiliny s unikátním muzeem drátenického umění.Považská galéria umenia - Jejími výstavnímy síněmi prochází každý rok velké množtví současného malířského umění slovenských i zahraničních výtvarníků.Kostol sv. Barbory a kláštor františkánov – Kostel je první barokní stavbou na území Žiliny.Rosenfeldov palác - byl postaven v r. 1907 a je napodobeninou vídeňského zámku Belveder.Dom umenia Fatra - památka a zároveň koncertní síň a sídlo Štátneho komorného orchestra Žilina.Remeselnícky dom - Tento secesní dům dal postavit řemeslnický sbor v roce 1910. V současnosti je v soukromých rukách a případné prohlídky organizuje pouze turistická, informační kancelář Žilina.Považská galéria umenia v Žiline - konají se zade výstavy známých slovenských, ali i zahraničních výtvarníků.Jsou zde i stálé expozice díl Vincenta Hložníka a výstava s názvem drotARStvo.Považské múzeum v Žiline - Městské muzem, sídlící s oblasti Budatínského hradu, které spravuje několik dalších muzeí a expozic: objekty lidové architektury v Čičmanoch, expozici "Jánošík a Terchová" v Těrchové, hrad Strečno, Budatínsky hrad a Sobášny palác v Bytči.Múzeum židovskej kultúry - Je umístěno v budově bývalé ortodoxní synagogy a je zde stálá expozice judaík.Bábkové divadlo Žilina - První profesionální loutkové divadlo na Slovensku. Kromě loutkových představení organizuje festival Bábková Žilina.Mestské divadlo Žilina - Bylo založeno až v roce 1992 a též organizuje společenské a kulturní akce.Expozícia drotárstva v obci Veľké Rovné - Jedna z mála autentických expozicí, vázaná ke konkrétní osadě.Slovenský Betlehém - Řezbářské veledílo vytvořil mistr Jozef Pekara. Je poměrně mladé, přístupné od r. 1995. Betlém znázorňuje celé Slovensko, jeho historii a tradice. Ústředním motivem je samozřejmě narozní Krista a zhruba polovina postav se pohybuje.Terchová(Čti „těrchová“) nemůže soutěžit se starobylými městy Slovenska, která mají zrekonstruovaná historická centra. Je to spíše velká vesnice složená z téměř sedmdesáti osad. Ovšem v otázce turistického ruchu hraje velmi významnou roli v rámci celého Slovenska. Leží na severní hranici Malé Fatry, v údolí rozdělující zmíněné pohoří s Kysuckou vrchovinou. Je významným centrem turismu Malé Fatry, respektive její severní, Kriváňské části.Za svojí slávu vděčí i faktu, že se zde narodil a žil snad nejslavnější Slovák všech dob, národní hrdina Juraj Jánošík (*1688). Do mlýna si nutnou dávkou přihodila i příroda. Kriváňska Malá Fatra je totiž extrémně atraktivní pohoří. Za zmínku určitě stojí její vrcholy i hřebeny, nebo její severní bradlová, čili skalnatá část, jejíž hlavní dominantou je snad nejkrásnější hora Slovenska, Veľký Rozsutec. Zapomenout nesmíme ani na krasovou část pod Rozsutcem, ve které je soustava soutěsek a děr, příznačně pojmenovaná Janošíkove Diery. V zimě se zde pak nachází pěkné lyžařské středisko Vrátna. Vrátna Dolina se stala místem organizované turistiky již v r. 1879. Místo je plné kvalitních služeb, pěstuje se zde agroturistika a koná se zde mnoho akcí.HistorieZmínky o historii regionu se váží především na Žilinu a okolí, kde byly nalezeny známky osídlení již z doby kamenné. Později zde bylo halštatské hradiště a slovanské mohylové pohřebiště. V 9. století zde vznikl první románský kostel. První městká práva dostala roku 1290, po příchodů němců. Žilina se pak dlouhou dobu řídila německým, tzv. Magdeburgským právem. V roce 1381 vydal král Ludvík I. Veliký listinu, kterou zrovnoprávnil žilinské Slováky a Němce. V patnáctém století získalo město právo mít vlastní hradby, které obepínaly dnešní historické jádro města. To bylo vyhlášené roku 1988 městskou památkovou rezervací. Po roce 1848 zde bylo jedno z ohnisek národního obrození. K tomu se do města přistěhovala židovská komunita, která sem přinesla kapitál a založila zde bankovnictví. Na přelomu 19. a 20. století zde bylo zřízeno ministerstvo s plnou mocí pro správu Slovenska, ve kterém sídlila první slovenská vláda. 1918 po vzniku Československa byla Žilina na necelé 2 měsíce hlavním městem. V roce 1938 zde byla podepsána Žilinská dohoda o autonomii Slovenska. Po roce 1945 město překotně rostlo. Později ztrácí status krajského města a rozvoj se zpomaluje, nicméně po roce 1996 je status obnoven a nastupuje opětovný rozmach.Region, jako takový se proslavil hlavně díky dráteníkům (slovensky "drotári") v 19. století. Již tehdy byly jejich služby velmi žádané a později povýšili svoje řemeslo na umění a jsou tak známí po celém světě. Oblast, především v okolí Rajecké doliny se proslavila zase díky svému řezbářství, které vyvrcholicho výše zmíněným světovým unikátem v podání Jozefa Pekary - Slovenským Betlémem.

Pokračovat na článek