Výsledky vyhledávání pro dotaz opravdu

Výsledky vyhledávání v sekci: Turistika

Zámek Veltrusy

Pohled do života slavného rodu ChotkůPíše se rok 1698 a Marie Terezie ze Scheidlerů se právě provdala za rytíře Václava Antonína Chotka. Antonín Chotek tak získává nejen ruku Marie Terezie, ale také význačné státní funkce, díky kterým je později povýšen do hraběcího stavu. Získává také i věno, včetně veltruského panství. S narůstajícím hmotným bohatstvím začaly narůstat také nároky na životní a kulturní styl. Stoupající životní úrovni musela odpovídat i reprezentace, a tak v roce 1704 začíná vznikat zámek Veltrusy. Pojďme se společně vrátit v čase a nahlédnout do života slavné hraběcí rodiny Chotků. Rozkvět zámeckého panstvíPůvodním plánem Václava Antonína bylo postavit menší letohrádek, lovecký zámeček. Realizována byla tak nejprve hlavní budova se stanovou střechou. Kupole, která zdobí zámek dnes, byla přistavěna až v pozdější době. Ačkoliv se plány na stavbu zámku nedochovaly, lze jej spojit s tvorbou jednoho z nejpřednějších tvůrců barokní architektury v Čechách té doby, Giovannim Battistou Alliprandim. Za Rudolfa Chotka se následně začala přistavovat obě křídla zámku, pokoje pro služebnictvo, pokoje pro hosty nebo zámecká kuchyně. Tehdejší pán nechal také v okolí zámku vystavět hned několik pavilonů, které zdobí areál zámku dodnes. Za vlády hraběte Jana Rudolfa Chotka vzkvétalo veltruské panství nejvíce. Kromě pavilonů založil i dančí oboru, která v současné době čítá kolem 60 kusů daňků skvrnitých. Některé z vás možná překvapí adresa zámku – Ostrov. Zámek se totiž opravdu nachází na bývalém ostrově, který vznikl na začátku 18. století při velké povodni řeky Vltavy. Oblast o rozloze 300 hektarů zůstala tehdy izolována od města. Cykloprohlídka zámeckého areáluZpestřete si návštěvu zámku cykloprohlídkou po zámeckém okolí. Při komentované prohlídce na kolech objevíte romantická zákoutí s drobnými pavilony, rozmanité mosty nebo pohledy do místních luk, polí a sadů.

Pokračovat na článek


Zámek Hrádek u Nechanic – jeden z nejmladších zámků v Čechách

 roce 1829 zakupuje rod Harrachů sádovské panství spolu s Nechanicemi od rodu Schafgotschů. Na takzvaném Lubenském vrchu se pak rozhodli nechat vystavět zámek. V roce 1839 započínají stavební práce na novém reprezentačním a letním sídle hraběcího rodu Harrachů. Člověk, který učinil rozhodnutí nechat sídlo vystavit, byl František Arnošt, hrabě z Harrachu. Ten byl významným představitelem jilemnické rodové linie. Stavební práce na zámku byly finálně dokončeny v roce 1857 a lesk a sláva hraběcího rodu Harrachů se vtiskla do nového zámku nesoucí jméno Hrádek u Nechanic. Chytří si tedy jednoduše spočítají, že zámku je pouhých 160 let. Přesto však na Vás na nechanickém zámku dýchne atmosféra starých časů. Hrádek u Nechanic je poslední velkou novostavbou svého druhu u nás a zároveň jedním z prvních zámků oděných do romantického novogotického hávu. KAMENNÝ MOTÝL NA ZELENÉ PLÁNI ANEB KOUSEK ANGLIE V ČECHÁCHStavební práce svěřili majitelé mladému vídeňskému architektovi Karlu Fischerovi, který se podílel i na výzdobě a vybavení interiéru. Jako předloha pro stavbu romantického zámku posloužil projekt vypracovaný anglickým architektem Edwardem Buctonem Lambem  ve stylu tudorské gotiky. Lamb se nechal inspirovat návrhem přestavby anglického zámku Crewe Hall.  Karl Fischer si pak Lambovi plány poupravil.„Zámku je často přezdíváno Malá Hluboká.“Architektům byla do jisté míry ponechána volná ruka v jejich práci. Zámek měli totiž vystavět na zelené louce, zelené ploše. I proto zde mohla být dodržena dispozice typická pro stará anglická sídla 16. a 17. století. Snad i z tohoto důvodu má zámek na české poměry velmi neobvyklý půdorys. Připomíná totiž motýla s rozevřenými křídly. Možná jste tedy už zaslechli jednu z přezdívek hradu – kamenný motýl. Mezi návštěvníky je však více rozšířen název Malá Hluboká.V roce 1844 souběžně se stavbou zámku pak Harrachové pověřují zahradního projektanta L. Krügera úpravou okolního lesa. Společně se zámkem se tak mění i jeho okolí, a to konkrétně v krajinářský park, oboru a bažantnici. A že byl pozemek hraběcího rodu Harrachů opravdu rozlehlý dokládá i fakt, že pouze zmiňovaná bažantnice dosahovala výměry 200 hektarů. TAJEMNÁ POVĚST, MASKOVANÉ DVEŘE A TAK TROCHU ZVLÁŠTNÍ KŘESLONa vybavení zámeckých interiérů Harrachové rozhodně nešetřili. Kromě vybavení dle návrhu Karla Fischera, zhotoveného v převážné míře místními řemeslníky, byla na zámek svezena řada starožitností a to zejména z Itálie a Rakouska. Často se jednalo o celé portály, stropy či kompletní vybavení celé místnosti.Zámek Hrádek u Nechanic ukrývá 117 pokojů. Jedním z nich, a vlastně také prvním, který při prohlídce zámku navštívíte, je Rytířský sál. Stojíte před velkými, zdobenými dveřmi do Rytířského sálu. Dveře se otevírají a vy za doprovodu hudby vstupujete do bohatě zdobené, honosné místnosti. Právě díky dobové hudbě se přenesete do časů, kdy brnění, které si v sále prohlédnete, bylo nedílnou součástí každého šlechtice. Z obrazů, jež místnost zdobí, na vás shlížejí významní členové rodu. K sálu se však váže také zvláštní a tak trochu strašidelná pověst. Podle ní se na jinak tichém Hrádku ozývají tajemné zvukové úkazy, kdykoli má někdo z rodiny zemřít.Za nejkrásnější místnost celého zámku je však považován sál Zlatý. Podle čeho dostal tento sál své jméno poznáte ihned, jak překročíte jeho práh. Stěny pokrývají tapety ze 17. století. Vyrobeny byly z telecí kůže a dovezeny z Belgie. Do kůže se pak razil ornament, který byl následně pozlacen, postříbřen, kolorován. Tapety sloužily nejen jako dekorace, ale také jako tepelná izolace. Zajímavostí je, že na jeden plát tapety bylo zapotřebí kůže z jednoho telete. Tapetových, čtvercových plátů je pak v celé místnosti na 150. ZAPOMENUTÝ ŽENICHNad dubovým schodištěm, jež vede do pánské části zámku, visí jedna ze 3 existujících kopií renesančního obrazu Diettrichsteinská svatba. Ta se konala v roce 1515, a váže se k ní poněkud kuriózní historka. Původně na něm totiž nebyl namalován ženich. Když si tento nedostatek malíř uvědomil, bylo už pozdě. Na čestném místě, u stolu, nebylo pro ženicha místo. Malíř tedy zapomenutého domaloval úplně doleva k rámu jako pána v zeleném plášti.Harrachové chtěli, aby Hrádek u Nechanic působil starobylým dojmem. Jediná místnost v novogotickém stylu je pracovna samotného hraběte. Právě zde můžeme obdivovat jednu z nejkrásnějších řezbářských prací na zámku, a to skříň, kterou místní řemeslníci vyráběli údajně 10 let. Po důkladnějším prozkoumání však zjistíme, že se zas až tolik o skříň nejedná. Jde totiž o dveře, a to velmi dobře maskované dveře, které vedly na toaletu hraběte. NĚKOLIK DVĚŘÍ, ALE JEN JEDEN KLÍČPánská část zámku je důmyslně oddělená od části dámské, a to hned 2 dveřmi. Aby bylo zajištěno soukromí obyvatel v jednotlivých apartmá, byly dveře dvojité. Ke každým dveřím pak existoval pouze jeden klíč. Bez vzájemné domluvy se tedy dveře používat nedaly.Největší kuriozitou zámku je však křeslo, které odpočívá v salonu hraběte. Křeslo je houpací, má pohyblivé opěradlo, podložku na nohy a svým tvarem připomíná jednu velmi neoblíbenou věc, která v mnohých z nás vyvolává pocit strachu. Sedí se v něm pohodlně, avšak má to jeden háček. Pokud to osoba v křesle sedící s lenošením přehnala a dostala se do polohy v leže, nebylo snadné se z této polohy dostat svépomocí. Sám hrabě si dokonce často musel na pomoc zavolat služebnictvo. Uhodli jste, že křeslo má tvar pohřební rakve?ZÁMECKÝ PARK GOLFOVÉ VYŽITÍNedílnou součástí romantického zámeckého sídla byl přírodně – krajinářský park.Romantické parky kladly důraz na sblížení člověka s přírodou. První parky tohoto typu vznikaly okolo roku 1720 v Anglii. U nás první takový park založil Jan Rudolf Černín v Krásném Dvoře okolo roku 1779. Brzy následoval park ve Veltrusích, založený roku 1785 Janem Rudolfem Chotkem. Nejznámějším parkem tohoto typu je lednicko – valtický areál budovaný od roku 1790 Liechtensteiny.Zámecký park na Hrádku u Nechanic byl založen původně na rozloze 29 hektarů. Dnes má park rozlohu asi 18 hektarů. Základ parku tvoří rozlehlá louka s kulisami stromů a vklíněnými lesy. Přístupovou cestu k zámku pak lemuje lipová alej. Parkem také vede okružní cesta, která návštěvníkům naskytne malebné pohledy na zámek. Na zámecký park pak dříve navazovala lovecká obora o rozloze 412 hektarů.V roce 1995 v prostorách zámeckého parku vzniká golfové hřiště s 9 jamkami. Na své si přijdou ostřílení golfisté, i úplní začátečníci, kteří mohou využít tréninkového centra pro začínající golfisty.KDYŽ SE NA ZÁMKU OBJEVILA VEČERNICEZámek je jako vystřižený z pohádky. Proto není divu, že se stal oblíbenou destinací filmařů.  Třeba režisér Václav Vorlíček tu v roce 1978 natočil krásnou českou pohádku Princ a Večernice. V roli Večernice se nám tehdy představila Libuška Šafránková, která se na zámek vrátila znovu v roce 1990 při natáčení seriálu Náhrdelník. Z pohádek pak můžeme dále jmenovat například Aničku s lískovými oříšky. Zavítal sem i Jan Svěrák s filmem Tmavomodrý svět. Zámek je však oblíben i režiséry zahraničními. Proto Hrádek u Nechanic přivítal také filmařské návštěvy z Ruska, Velké Británie i Ameriky.

Pokračovat na článek


Zámek Kratochvíle

Rožmberský letohrádek, vybudovaný ve stylu italské renesanční vily, je řazen mezi nejkrásnější renesanční stavby střední Evropy. Jeho malebnost podněcuje zejména i prostředí, ve kterém je situován, a přímo vybízí k romantické procházce a příjemně stráveným chvilkám. Stavba letohrádku, obklopená vodním příkopem, spadá pod péči Národního památkového ústavu. V roce 2011 byla na zámku Kratochvíle dokončena poslední fáze projektu „Renesance renesance“, jehož prvotním cílem byl věrohodný pokus o rekonstrukci podoby zámku v době, kdy byl užíván posledními Rožmberky.Když se ohlédneme do historie, tak na místě dnešního zámku stával původně hospodářský dvůr Leptáč, který Vilém z Rožmberka daroval proslulému staviteli jihočeských rybníků Jakubovi Krčínovi z Jelčan. Pod jeho dohledem došlo ke stavbě nového dvoru, obohaceného o rozlehlou loveckou oboru. Tato nová podoba se Vilémovi z Rožmberka zalíbila natolik, že celý dvůr opětovně vyměnil s Krčínem za Sedlčany a dalších 10 vesnic. Následně Vilém svěřil stavbu nového loveckého zámečku po straně Leptáče vlašskému staviteli Baldassaru Maggimu z Arogna který se svého úkolu zhostil opravdu bravurně a vytvořil renesanční klenot zasazený do překrásné jihočeské krajiny.Během své návštěvy máte možnost využít nabídky několika prohlídkových tras, které jsou zaměřeny především na prezentaci nádherné výzdoby interiérů zámečku Kratochvíle z období, kdy došlo k dokončení celého komplexu. Zámek Kratochvíle má opravdu nezaměnitelnou atmosféru, kterou stojí za to okusit, je však důležité si uvědomit, že zámek je přístupný pouze od dubna do října. Pokud stále přemýšlíte, co bude cílem vašeho dalšího rodinného výletu, nebo se s přáteli chcete podívat na nějaké zajímavé místo, zkuste Kratochvíli. Nebudete zklamaní.

Pokračovat na článek


Malá a Velká Amerika

Každý určitě zná Ameriku, tu za tou velkou louží. To ale není jediná Amerika, kterou byste mohli navštívit. Tady v Čechách máme dokonce dvě! A to Malou a Velkou. Jedná se o dva vápencové lomy, které naleznete v Českém krasu, kousek od známého hradu Karlštejn.Můžete zažít krásný jednodenní výlet spojený s dobrodružstvím. Trasa začíná u vlakové stanice Karlštejn, odkud stačí jít po ukazatelích vedoucích až na hrad. Ten si v případě zájmu samozřejmě můžete prohlédnout, neboť trasa vede přímo přes něj. Určitě bude čas i na komentovanou prohlídku, které zde probíhají po celý den.Od hradu se vydáte po červené turistické značce, která vás dovede na rozcestí jménem Dub Sedmi bratří. Zde je ideální chvilka na svačinu. Nejen, že naberete energii, ale můžete zde vyzkoušet, kolik je potřeba lidí na obejmutí opravdu starého dubu. A kolik mu je let? To vám prozradí informační cedule poblíž starého stromu. Jakmile si odpočinete, můžete pokračovat, tentokrát po žluté trase, která vás dovede až do lomu Malá Amerika. Hned z kraje se vám otevře úžasný výhled na celý lom. Po těžbě zde zůstaly ve stěnách těžební cesty, které jsou rozházené po celém okruhu a v různých úrovních těžebních pater. Pokud máte dost odvahy, můžete sejít až dolů k vodě a vychutnat si plavání v azurově modré vodě. Nečekejte ale, že bude voda teplá. Ba naopak!Pokud se u informační cedule Malé Ameriky vydáte vlevo kolem lomu, najdete malou lesní pěšinku, půjdete dál kolem ruin staré budovy a zhruba po 200 metrech se dáte malou odbočkou vpravo a po několika metrech jste na místě. A kde? Budete se nacházet u vchodu do staré štoly. Tu si také můžete projít, ale pozor, bez baterky to opravdu nepůjde. Nemusíte se bát, že byste se ztratili, chodby jsou slepé a žádný velký komplex to není. V zimních měsících se zde chovejte tiše, jedná se také o zimoviště netopýrů. Pokud by vám tato štola nestačila, stačí hledat. V okolí se jich nachází více a větších, k té nejbližší stačí přejít kopec za vchodem do této štoly a jste tam.Po prohlídce štoly se vrátíte zpět k Malé Americe a po turistické značce můžete pokračovat dále. Po nějaké době se vám po pravé ruce, když trochu sejdete ze stezky, ukáže lom Kanada. Nemusíte se bát, že byste lom přešli. Jsou tam vyšlapané cestičky, jak tam stále chodí výletníci lom obdivovat.Kousek před hlavním cílem se vám ukáže ve své plné kráse ještě jeden lom, lom Mexiko. Jedná se o druhý největší lom v blízkém okolí. Na okraji je krásná vyhlídka, která však není pro každého. Ten, kdo se bojí výšek, bude mít možná problémy se k zábradlí přiblížit. Za ním se totiž nachází několik desítek metrů propasti.Lom Velká Amerika se již nachází jen kousek od vás. Stačí ujít pár metrů a jako na dlani se vám otevře neskutečný výhled. Krásný dlouhý lom s azurově modrou vodou. Do lomu je oficiálně vstup zakázán, ale pokaždé, když půjdete okolo a bude svítit slunce, uvidíte dole plno koupajících se a opalujících lidí. Dolu se dostanete z jeho čela, ke kterému přijdete od Mexika. Cesta je trochu strmá, ale dá se zvládnout bez větší fyzické zátěže. Koupání je to opravdu náramné. Vidíte několik metrů pod sebe,voda se krásně leskne a chvílemi vidíte i nějakou tu rybku.Po vykoupání a uschnutí můžete pokračovat dále. Nyní už vás čeká cesta zpět na nádraží. Vylezete stejnou cestou z lomu, obejdete ho dále po turistické trase, projdete vesničkou Mořina, kde se napojíte na modrou turistickou trasu a půjdete směr Karlštejn. Po zhruba 2 kilometrech se objevíte pod rozcestím Dub Sedmi bratří, kde už to budete znát. V restauraci Pod Dračí skálou, která se nachází kousek po hlavní silnici za rozcestím, se můžete naposledy občerstvit a pak už jen a jen z kopce až k nádraží. 

Pokračovat na článek


Ráj klobás

Pokud budete mít někdy cestu do okresu Znojmo, nezapomeňte si do navigace zadat obec Pavlice, protože o takový zážitek, který doslova „zakusila“ naše redakce, byste určitě neradi přišli. V obci Pavlice sídlí místní mistr uzenář, pan Jaromír Novák, a my vás zveme na malou ochutnávku do jeho ráje klobás.Hned při příchodu do prodejny, vlastně ihned při prvním nadechnutí, budou vaše chuťové pohárky doslova na pokraji extáze, a to díky všudypřítomné omamné vůni chutných uzenin. Ovládne vás nekontrolovatelná touha vše v okruhu několika metrů vykoupit a odvést si veškeré produkty co nejdříve domů. Druhé pomyslné šílenství vzniká ochutnáním prvního lahodného kousku jakékoli klobásy, protože pro pana Nováka je především důležité, aby jeho zákazníci věděli, co jim chutná a měli představu o produktu, který si v této provozovně zakoupí.Veškeré výrobky jsou zhotovené pouze z masa jednotlivých kusů zvířat a přírodního koření, které pro firmu připravuje certifikovaný dodavatel, a to přesně podle jejich konkrétních požadavků. Jaromír Novák podotýká, že každý jeho výrobek je chuťově jiný a nezaměnitelný. Vyrábí spoustu výrobků s různými příchutěmi, které dávají konečnému produktu charakteristickou chuť i vůni. Dalo by se pomalu říct, že se jedná o určitou formu alchymie. Všech stádií výroby se totiž účastní ostatní zaměstnanci firmy, avšak co se týče samotného dochucování, tak to pan Novák nesvěří nikomu jinému, jen sám sobě. Celkem tato malá rodinná firma vyrábí okolo 100 druhů jednotlivých výrobků, z nichž některé patří do nabídky stálé a jiné se obměňují například podle dostupnosti, svátků nebo na přání zákazníků.Při vstupu do prodejny vás určitě zaujme opravdu obdivuhodná sbírka mysliveckých trofejí, kterých je tam vystavených na několik desítek a slouží k výzdobě prodejny. Pan Novák je totiž vášnivým myslivcem a s hrdostí může říci, že vystavené exponáty, jež jsou v uzenářství k vidění, jsou především jeho zásluhou, na což je opravdu hrdý. Sám ještě dodává, že část jeho trofejí byla ulovena kulovnicemi z České zbrojovky, kterých tento hrdý lovec vlastnil několik.. Pro mnohé zákazníky, zejména neznalce, slouží tyto trofeje také jako vodítko při koupi daného produktu a pro ty nejmenší i jako ukázka místní fauny.

Pokračovat na článek


České Švýcarsko

Sice u nás v Česku nemáme takové přírodní památky, jako jinde ve světě, ale přeci jen se zde najde několik míst s překrásnou přírodou. Jedním z nich je Národní park České Švýcarsko, který se rozkládá na severu na hranicích s Německem. NP byl vyhlášen v roce 2000 a hlavním předmětem ochrany jsou unikátní pískovcové útvary. Najdeme zde skalní věže, brány, stěny, rokle a města, jež vznikly v období čtvrtohor. Nejznámějším skalním útvarem Českého Švýcarska je Pravčická brána, která se stala symbolem parku.V Českém Švýcarsku jsme strávili dva dny a jako výchozí bod jsme zvolili Děčín. Jedná se o větší město, které má samo o sobě co nabídnout. Děčín se nám moc líbil a panoramata okolo byla opravdu úžasná. V Děčíně si můžete prohlédnout Zámek Děčín, který je umístěný na skále a pyšní se krásnými zahradami a chovem pávů. Dále je Děčín známý především svými mosty. Najdeme zde Staroměstský kamenný most a jedinečný řetězový most Dr. Tyrše. V Děčíne jsme byli ubytovaní v Zámecké Sýpce přímo u zámku a hned v centru. Ubytování můžeme jen a jen doporučit. Super cena (250 Kč/osoba/noc), čisto, zdarma Wi-Fi, společná kuchyňka s ledničkou a non stop recepce. První den jsme měli naplánovanou asi 25 km dlouhou túru, která měla být završena u Pravčické brány. Vstali jsme brzy ráno, abychom vše stíhali a vyrazili vlakem na poslední zastávku v ČR - Dolní Žleb, kde jsme se chtěli nechat převézt přívozem přes Labe a poté pokračovat po druhé straně řeky na vyhlídku Belvedér. Bohužel byla velká sucha a přívoz nebyl v provozu. Museli jsme se tedy vrátit vlakem zpět do Děčína a na druhou stranu dojet autobusem. Ještě jsme nic neušli a už jsme měli dvouhodinové zpoždění. Autobusem jsme se poté svezli až přímo k vyhlídce Belveder (zastávka Labská Stráň, 27 Kč/osobu), která nás zabavila na dobrou půl hodinku. Výhled byl opravdu krásný! Poté jsme již šli pěšky (po zelené) k Suché Kamenici do Hřenska. Suchá Kamenice je malý potok plný balvanů, který je unikátní v tom, že přes léto je většinou vyschlý. No, zrovna nebyl. :-D Cesta trvala asi hodinku a asi v půlce začal velký liják. Byli jsme celí promrzlí, zmoklí, otrávení dopoledními komplikacemi a měli jsme chuť se vrátit zpět do Děčína a nechat túru na jindy. Naštěstí nás ale zachránil malý penzion, kde jsme si dali rozpustné kafčo za 15 korun a česnečku a mezitím nám oblečení uschlo a my získali opět chuť chodit. Než jsme došli do Hřenska (po červené), dokonce vysvitlo sluníčko a my byli šťastní, že jsme to nevzdali. V Hřensku začíná stezka soutěskami (rozcestník Hřensko - hotel Klepáč, poté po žluté), která byla opravdu perfektní. Nádherná příroda a v rámci možnosti i klid od turistů. Cesta se nám velmi líbila. Došli jsme až k Edmundově soutěsce, přes kterou se dá dostat pouze převozem. Cesta po vodě je dlouhá asi 1 km a pan převozník nás u toho neustále bavil různými historkami. Převoz vychází na 80 Kč pro dospělého, 40 Kč děti do 15 let. Otevřeno je denně 9.00 – 18.00. Pro zájemce cesta soutěskami pokračuje k další, Divoké, soutěsce, my se ale vydali již jinudy k Pravčické bráně (po zelené až k rozcestníku Mezní Louka, poté po červené až k samotné Pravčické bráně). Cesta byla dlouhá asi 6 km a po překonání výškového rozdílu jsme se většinu cesty kochali krásnou přírodou a pískovcovými útvary. K Pravčické bráně jsme dorazili kolem páté hodiny večer. Pravčická brána je opravdu majestátná a je symbolem NP, nicméně vstup 75 Kč pro dospělého nám přišel trochu přehnaný. Studenti a děti 25 Kč. Otvírací doba denně 10.00 – 18.00.Zpět do Děčína jsme využili opět autobusové dopravy (zastávka Hřensko, Pravčická brána, 27 Kč/osoba). Další den jsme vyrazili do Jetřichovic a z nich poté na Malou Pravčickou bránu a zříceninu hradu Šaunštejn ze 14. století. Od zastávky autobusu (Jetřichovice, Vysoká Lípa, rest., 40 Kč/osobu) to bylo asi 1,5 km, takže příjemná procházka (po žluté, následně po červené). Hrad Šaunštejn, neboli Loupežnický hrad, nás docela překvapil, jelikož se nejednalo o hrad, nýbrž vysoké skály plné žebříků a zábradlí, kde chodili lidé a obdivovali krásy okolí. Cesta nahoru byla docela adrenalinovým zážitkem, ale za ten krásný výhled určitě stála. Poté jsme již pokračovali trošku náročnějším terénem k Malé Pravčické bráně. Brána samotná nebyla nic moc, obzvlášť ve srovnání s její větší sestrou, ale jako procházka dobrý. Poté jsme se vrátili zpět do Jetřichovic a vydali se k Dolskému mlýnu (po žluté, následně po modré). Terén byl docela šílený, obzvlášť pak cesta zpátky. Dolský mlýn je zřícenina mlýnu z 16. století. Známý je Dolský mlýn i z pohádek – můžeme ho vidět například v Pyšné princezně a v Pekle s princeznou. Mlýn se nám moc líbil a byl opravdu fotogenický, radost pohledět. Navštívili jste někdy České Švýcarsko? Co se vám zde líbilo a co vás naopak zklamalo?Podělte se s námi v komentářích... :-)

Pokračovat na článek


Zámek Hluboká

Hluboká je dle našeho názoru jeden z nejkrásnějších zámků v České republice. Zámek je v dnešní podobě teprve krátce, ale jeho vnější podoba, interiéry a obrovské parky jsou božské. Pokud zavítáte do jižních Čech, určitě doporučujeme prohlídku zámku nevynechat. Navíc se zámek Hluboká nachází jen pár kilometrů od jihočeské metropole - Českých Budějovic. Zámek Hluboká je dalším zámkem v Jihočeském kraji, který jsme navštívili během naší dvou týdenní cesty. Doprava vlakem je velmi omezená a vlakové nádraží je od zámku ještě pořádný kus cesty. Doporučujeme proto zvolit autobus nebo ještě lépe auto. Zámek určitě nepřehlédnete, je opravdu majestátný. Velmi se nám líbila celková organizace a prostředí uvnitř zámku, kde jako velkou výhodou shledáváme skříňky, kde si může kdokoli nechat batohy či jiná zavazadla. My toho využili, jelikož jsme přišli akorát poté, co odešla prohlídka, a museli jsme hodinu čekat na další. Mezitím jsme si prošli část parku a zahrady. Parky jsou opravdu obrovské, nicméně žádné extra úpravy nečekejte, upravená část je pouze v zahradách bezprostředně u zámku. Prohlídka se nám líbila, bohužel náš průvodce byl trošku zvláštní a ne příliš sympatický pán, což určitě ubralo na dojmu. Ale i tak byl zámek moc pěkný a prohlídka trvající asi 60 minut stála za to. Vstupné je 150 Kč pro dospělé a 100 Kč pro děti/studenty. Otevírací doba v sezóně denně 9.00 až 17.00. Byli jsme zde kolem poledne, a tak jsme se rozhodli dát si něco dobrého k snědku. Na náměstí jsme při cestě k zámku viděli Čínskou restauraci, ale při cestě zpět nám padla do oka denní nabídka před Hotelem Štekl přímo u zámku, kde měli meníčko i s polévkou za 99 Kč. Řekli jsme si, že to tedy zkusíme. Celý hotel i s restaurací je veden v „zámeckém stylu“ a to samé platí i o zahradě. Prostředí bylo opravdu moc krásné. Jídlo bylo dobré, ale že bychom byli nějak nadšení se říct nedá. Normální ceny jídel zde byly docela vysoké, takže bychom čekali o trochu lepší i samotné jídlo.

Pokračovat na článek


Mikulov

Jedním z nejznámějších měst vína na jižní Moravě je určitě Mikulov. Mikulov je historické město s centrem nesoucím status městské památkové rezervace. Najdete zde plno malebných vináren, sklípků, restaurací, ale i krásnou přírodu, ideální terén na jízdu na kole a jen pár kilometrů od města můžete vyrazit za kulturou. A co je další příjemnou výhodou – z Prahy se sem dostanete poměrně pohodlně vlakem, který jede přímo do Břeclavi (asi čtyři hodiny), která je jen nedaleko Mikulova. Vyrazili jsme brzy ráno vlakem do Břeclavi, kde jsme poté přestoupili na osobní vlak, který nás odvezl do Valtic. Ve Valticích se také nachází zámek, nicméně nás více zajímala druhá část Lednicko-valtického areálu, a to zámek Lednice. Do Lednice jsme se potom svezli asi 15 minut autobusem, který jel hned od vlakové zastávky. Nicméně později jsme zjistili, že autobus jede i přímo z Břeclavi. :-) Zámek Lednice je opravdu tak nádherný, jako na všech fotkách, co jsme viděli. Troufáme si říct, že tak krásný zámek jsme u nás ještě neviděli, opravdu se nám moc líbil. Zámek má poslední rekonstrukci z poloviny 19. století ve slohu imitujícím anglickou tudorovskou gotiku. Zámek obklopují krásné pěstěné zahrady, na kterých můžete nalézt skleník, což je českým unikátem. Zahrady nabízí krásnou procházku kolem rybníku k Minaretu z 18. století a Janově hradu, což je pseudogotická napodobenina hradní zříceniny. Na samotnou prohlídku reprezentačních sálů jsme si museli docela počkat. Prohlídky, ač byly po 15 minutách, byly vyprodané několik hodin dopředu. Čekali jsme tedy skoro dvě hodiny a mezitím se prošli již k výše zmiňovanému Minaretu. Prohlídka trvala asi 40 minut a byla zakončena příjemným hudebním vystoupením. Samotná prohlídka byla hezká, ale asi jsme již viděli zajímavější. Vstup 150 Kč dospělý, 105 Kč student/dítě. Otevírací doba v sezoně denně 9.00 až 17.00. Po prohlídce jsme již vyrazili do Mikulova (autobusem do Břeclavi a poté osobním vlakem do Mikulova), kde jsme měli ubytování na jednu noc v „ubytovně“ U Zajíce. Ubytování vyšlo na super cenu (250 Kč/osoba/noc), což oproti jiným cenám v Mikulově bylo za hubičku. Ovšem ubytování bylo hodně podprůměrné a příště bychom ho již asi nezvolili. Na jednu noc to šlo, na delší dobu bychom se již poohlédli po něčem lepším. Musíme ale vyzdvihnou bezvadnou polohu našeho ubytování, které se nacházelo v samém historickém srdci města přímo u kašny, což bylo super. Večer jsme si zašli do vinného sklípku přímo u našeho ubytování, kde bylo moc fajn prostředí, víno i obsluha. :-) Určitě doporučujeme. V Mikulově jsou ale k vidění i jiné věci, než vinné sklípky. Známým turistickým místem je Svatý kopeček s Kaplí sv. Šebestiána a zvonicí, odkud je překrásný výhled na celé město. Obdobný výhled, nicméně z druhé strany města, nabízí Kozí hrádek. Na vrcholu Kozího vrchu byla v 15. století vybudována dvoupatrová dělostřelecká věž, která je přístupná turistům. Vstup 20 Kč dospělý, 10 Kč student/dítě. Otevírací doba: pokud visí vlajka. Právě pod Kozím hrádkem můžete najít několik vinných sklípků, takže doporučujeme příjemnou nenáročnou procházku tímto směrem. Při návštěvě Mikulova jistě navštívíte i historické náměstí a Zámek Mikulov, který je dominantou tohoto vinařského městečka. Místními nám byla doporučována noční prohlídka zámku, která se koná v sezoně každou středu. Vstup 150 Kč dospělý, 75 Kč student/dítě. Otevírací doba denně mimo pondělí 9.00 až 17.00.

Pokračovat na článek


Luhačovice

První dovolená tohoto léta byla v České republice. Luhačovice patřily vždy mezi mé nejoblíbenější lázně a tak tomu asi bude i nadále. Letos jsme se opět podívali do Luhačovic, tentokrát na týden a poprvé jsme s sebou vzali i kola.DopravaDo Luhačovic jsme jeli autem, takže žádné levné lístky doporučit nemůžeme. Jde o malé město, takže na Student Agency můžeme zapomenout, pravděpodobně by se dalo jet vlakem s několika přestupy. Luhačovice leží ve Zlínském kraji asi 15 km od Zlína.UbytováníUbytovaní jsme byli v hotelu Vincent Luhačovice. Poloha penzionu byla opravdu pěkná, do centra to bylo kousek a v okolí spousta zajímavých míst. Ubytování v dvoulůžkovém pokoji vyšlo na super cenu. Parkovat se dalo uhotelu bez poplatku.Pokoj i koupelna byly čisté a dostačující s televizí a Wi-Fi. V penzionu byla velmi příjemná a rodinná atmosféra a soukromí.ObchodyKaždý správný lázeňský švihák by neměl vynechat obchod s lázeňskými oplatky. Druhů je nespočet a teplý oplatek do ruky nabízí za 5 Kč. A samozřejmě lázeňský hrneček. Byla jsem docela překvapená, jak se tyto hrnečky vytrácí, na kolonádě pil skoro každý z plastových kelímků a tyhle fešné hrnečky mělo jen pár lidí. Obchodů zde moc není, v centru Luhačovic je pouze Albert, drogerie a pár vietnamských obchůdků. Největším trendem léta byl stánek Ovocňák na luhačovické přehradě, kde dávali ovocné šťávy do plastové palmičky. To jsme prostě museli mít! :DZajímavá místaTak pro mě osobně v lázních vždy vedou prameny. Miluji Ottovku a letos byl k mému překvapení otevřen nový pramen – Nový Jubilejní. Pitných pramenů je tu celkem šest (co já vím a co jsem ochutnala). Prameny jsou studené a poměrně hodně mineralizované. Krásná je luhačovická kolonáda s dominantním Jurkovičovým domem, kašna Jestřábí a japonská zahrada. Každoročně se tu koná i hudební festival Leoše Janáčka. Nedaleko je luhačovická přehrada, kde je vybudován nově aquapark. Přehrada je bohužel koncem léta většinou už velmi špinavá, my se v ní ale začátkem července koupali bez újmy na zdraví. :-) Aquapark nás moc nelákal, jelikož v teplých dnech byl přeplněný a přišel nám vhodný spíše pro děti. Kolem přehrady si přijdou na své i sportovci. Okruh kolem přehrady má 3,25 km a je z krásné hladké asfaltové cesty. Ideální pro in-liny nebo skateboardy/longboardy. Z velkých měst je v okolí Uherské Hradiště a Zlín. My si s sebou přivezli kola. Krásná rovina spojovala větší města, jinak to byl samý kopec (no jo, Bílé Karpaty :D). Největší „dojem“ na nás udělala „cyklostezka“ z Uherského Brodu do Uherského Hradiště. Čekalo nás deset kilometrů pustinou do kopce přes nejrůznější pole, štěrk, kameny, kukuřici… Stálo nás to plno nervů a jedno píchlé kolo, takže rekreačním cyklistům rozhodně nedoporučujeme!ZávěrLuhačovice byly krásné jako vždy předtím, hotel byl příjemný a na pěkné lokalitě. Obzvlášť se nám líbila blízkost k pramenu Aloiska, kde je větší klid od naparáděných důchodců, dá se tam v klidu číst a užívat volna aniž by člověk poslouchal, kdo trpí jakou nemocí a co zrovna dělá Pepíček od Andulky. Kola jsme si celkem užili, ale už nikdy víc, kopců máme hodně i na Vysočině u rodičů! Užitečné odkazy:https://www.treking.cz/regiony/luhacovicke-toulky.htmhttps://inzine.cz/clanek/lazne-luhacovicehttps://www.horydoly.cz/turiste/prochazka-po-lazenskem-meste-luhacovice.htmlhttps://vincentluhacovice.cz/cs/poloha-a-okoli

Pokračovat na článek


Kam za pivem na východě Čech

Pivovarnictví má ve Východních Čechách velkou tradici. Pivovary Nová Paka, trutnovský Krakonoš, náchodský Primátor, broumovský Opat, pardubický Pernštejn či hlinský Rychtář jsou známé nejen v Čechách ale i v zahraničí. Rozšiřte si svůj "pivní" obzor o další východočeské pivovary. V článku vám přinášíme ucelený přehled včetně popisu pivovaru, seznamu pivních produktů a informací o možnostech prohlídky. Pivo z východu Čech mají lidé velmi rádi a svědčí o tom i řada úspěchů a ocenění. Za rok 2012 byla oceněna piva z Poličky, Žlebských Chvalovic, Pardubic, či z Náchoda. 1.  Pivovar KrakonošPivovar Krakonoš se nachází v centru města Trutnov. V současné době se zde vaří pět druhů piva, na Vánoce a Velikonoce je trh obohacen o speciální světlé pivo Krakonoš. Pivo se distribuuje především ve Východních Čechách a na Moravě. V červenci 2005 byla dokončena rekonstrukce “pivovarské restaurace” na hotel Krakonoš.  Historie sahá daleko do minulosti. Do první poloviny 16. století se vařilo po jednotlivých domech. Od druhé poloviny začínají vznikat společné pivovary, z nichž se připomínají Dolní a Horní. Od roku 1582 se však všichni spojili a začali vařit pivo v jednom pivovaru. Historii poznamenaly četné požáry.Možnost prohlídkyV době tvorby článku nebyla prohlídka pivovaru možná. Součástí areálu pivovaru je hotel Krakonoš a podniková prodejna. V prodejně je možné zakoupit jak lahvové, tak i sudové pivo Krakonoš. Dále jsou k dispozici propagační předměty a materiály. V hotelu Krakonoš, který byl zrekonstruován v červenci roku 2005, je možné se ubytovat. Nabízí 65 lůžek ve 26 pokojích. V přízemí hotelu se nachází restaurace, letní zahrádka, pivnice a vinárna.  2.  Pivovar se sladovnou v Nové Pace    Historie vaření piva v Nové Pace má dlouhou minulost. Již v 16. století získalo město povolení pro stavbu pivovaru, sladovny, vaření piva a následný prodej. Historické prameny ale potvrzují, že zde pivovar i sladovna stávaly dříve předtím. Před vybudováním pivovaru se nacházely dva menší v Dřevěnici a na Pecce. Poté, když byl v roce 1871 vybudován nový moderní pivovar, oba zanikly. Od dob založení se nikdy nepřestalo vařit. V současné době má pivovar 60 zaměstnanců a vaří se 7 druhů piva. Místní pivovar je orientován především na export do zahraničí. Téměř 40% míří za hranice České republiky, především do USA, pobaltských států, Německa, Polska, Izraele, Jižní Koreje a do Finska.2.2.  Možnost prohlídkyExkurzi s průvodcem je možné si objednat pro skupiny minimálně 10 osob. Při prohlídce jsou návštěvníci seznámeni s výrobou sladu, přičemž si prohlédnou naduvníky a prostory sladovny. Dále pokračuje výkladem na historické varně s technologií z roku 1929. Cestou do sklepa se prochází přes prostor bývalých chladicích štoků. Sklep je plný ležáckých tanků se zrajícím pivem. Pro některé návštěvníky může být splněný sen nacházet se na místě s takovým množstvím piva. Prohlídka pokračuje do nově vybudované varny, kde mohou ochutnávat již hotové pivo. Za pomocí moderních technologií je znovu představen pivovar i s historickým vývojem a postupy při výrobě piva.Ceny – dospělí 120,- studenti 80,- děti do 10 let v doprovodu rodičů zdarmaPivo je možné nakoupit ve dvou podnikových prodejnách. První se nachází přímo v areálu pivovaru a a druhá prodejna se nachází na Kumburském Újezdě u silnice vedoucí do Jičína. 3.  Pivovar BroumovPivovar Broumov je malý soukromý východočeský pivovar, který se nachází v městečku Broumov, v okrese Náchod. Pivovar má vlastní sladovnu a zdroj vody, je tak téměř soběstačný. Nakupuje pouze chmel z žatecké oblasti. Výrobky jsou rozváženy po celých východních Čechách. Část sortimentu putuje za hranice do sousedního Německa.   Historické začátky vaření piva jsou datovány k roku 1348, kdy byly městu uděleny městská práva od Karla IV. Po druhé světové válce byla postavena nová varna a zahájilo se stáčení do lahví. Od roku 1994 funguje nová stáčírna.3.2.  Možnost prohlídkyPivovar zve organizované skupiny na prohlídky pivovaru a výrobních prostor. Při nich lze nahlédnout do tajemství jednoho z nejstarších klášterních piv. Prohlídky jsou obohacené o ochutnávky. Nyní se však nabídka ještě rozšířila o malou stálou expozici pivovarnictví zaměřenou především na počátky zdejšího pivovaru. 4.  Pivovar NáchodHistorie vaření piva v Náchodě sahá až do Středověku, kdy se zde vařilo pivo po domech. Avšak v roce 1871 rozhodla městská rada o zřízení vlastního obecního pivovaru. Základní kámen stavby byl položen v dubnu roku 1872 a první várka piva se vařila již o rok později. Do 19. století se vařilo hlavně deseti a jedenácti stupňové pivo. Vícestupňové bylo k dodání pouze na Vánoce a Velikonoce. Jelikož oblíbenost stále rostla, tak se rozhodlo pro rozšíření a v roce 1925 byla postavena nová varna. Již o 10 let později se začala užívat ochranná známka Primátor. V roce 2006 pak zahájil pivovar rekonstrukci technologie sklepa. O rok později začal pivovar dodávat svým zákazníkům lahvové pivo Primátor s novými graficky moderními etiketami. V současnosti se zde vyrábí třináct druhů piva a limonády.4.2.  Možnost prohlídkyPivovar Primátor v Náchodě zve skupiny návštěvníků od 10 do 120 na prohlídky. Prohlídka trvá zhruba jednu hodinu a návštěvníci se během ní dozví vše důležité o historii a výrobě piva ve zdejším pivovaru, prohlédnou si prostory a pak mají možnost zakončit prohlídku ochutnávkou piv ve vagónu z první republiky, či využít posezení v moderním návštěvnickém centru s kapacitou pro 120 osob. Samozřejmostí je také prodej vybraného sortimentu, dárkových balíčků, či reklamních předmětů. 5.  Pivovar TamborPivovar Tambor ve Dvoře Králové vznikl v roce 2009, avšak to neznamená, že se dříve zde ve městě pivo nevařilo. Stejně jako v ostatních větších městech se pivo vařilo po domech již kolem třináctého století. Bylo zde několik větších pivovarů, avšak dlouho nevydržely. Jeden vyhořel a další byl obsazen a vydrancován pruskými vojáky. V dražbě ho později zakoupil pan František Klazar z Kruhu u Jilemnice, a později ho převzal jeho syn Jan. V roce 1978 zde byl pozastaven provoz sladovny a o rok později bylo zrušeno i vaření piva. Ještě tři roky poté se pivo vozilo z Trutnovského pivovaru a stáčelo se zde, avšak v roce 1982 byla zrušena i “lahvovna a sodovkárna”. Přesně třicet let trvalo obnovení vaření piva. V únoru roku 2009 proběhlo slavnostní vysvěcení varny nového pivovaru.5.2.  Možnost prohlídkyPivovar Tambor nabízí prohlídky po pivovaru pro skupiny 10 osob. V letech 2009 a 2010 pořádal pivovar tyto prohlídky zdarma, ale protože většina návštěvníků nebyla ani schopna vyjádřit dík zakoupením výrobků ani drobných suvenýrů, tak bylo rozhodnuto v roce 2011, že se bude ročně pořádat cca 20 prohlídek v 10 dnech během roku pro ty, co mají opravdu zájem o to, zjistit něco více o místním pivovaru a jsou za to ochotni zaplatit 200,- Kč. Samozřejmě, v ceně prohlídky je i ochutnávka piva. V areálu se nachází pivovarská prodejna, kde můžete zakoupit lahvové i sudové pivo a také drobné suvenýry.7.  Pivovar PoličkaPrvní zmínky o vaření piva v Poličce pocházejí z roku 1517, kdy se vařilo ve 113 domech. V 18. století, za císaře Josefa I. bylo rozhodnuto o stavbě pivovaru. Netrvalo však dlouho a nastaly problémy, nejdříve požár a poté se zde přestalo pivo dokonce vařit. V roce 1865 se začal stavět nový pivovar, který zde stojí i dnes. Pivovar získal za dobu své existence řadu ocenění, mezi která například patří ocenění Pivovar století z roku 2000, nebo Zlatá pečeť pro 10° výčepní světlé Hradební pivo.7.2.  Možnost prohlídkyDo pivovaru se můžete samozřejmě podívat. Probíhají zde exkurze s vnitřní prohlídkou pivovaru spojené s kulturně historickým výkladem. Celá prohlídka trvá asi hodinu a půl a je zakončena ochutnávkou nefiltrovaného piva. Poté si zde můžete nakoupit pivo a reklamní předměty.  8.  Pivovar PardubicePardubický pivovar a vaření piva ve městě má stejně jako většina velkých současných pivovarů dlouhou tradici, která sahá až do počátků 14. století. Až o dvě století později se pivovarnictví začná více rozvíjet. V této době si konkurovaly čtyři pivovary – městský, obecní, zámecký a farní. V roce 1871 pardubičtí podnikatelé rozhodli o vybudování nového pivaru. Specialitou pivovaru je tmavé pivo Porter 19°, které se zde vaří již od roku 1890 a získalo již desítky ocenění.8.2.  Možnost prohlídkyPardubický pivovar zve návštěvníky na prohlídku výrobních prostor, kde se vaří pivo již od roku 1871.Součástí prohlídky je samozřejmě výklad o historii a výrobě piva v místním pivovaru. Připravený je krátký videofilm o pivovarnictví. Správným zakončením prohlídky je ochutnávka piva a nealko výrobků ve stylové Staročeské restauraci. Exkurze se pořádají pro skupiny minimálně 10 osob. Firemní prodejny - “Pivovarky” se nacházejí nejen v Pardubicích (jedna přímo v areálu pivovaru), ale také v Chrudimi, Přelouči, Hradci, Holicích, Vysokém Mýtě a v Lázních Bohdaneč.9.  Pivovar RychtářPivovar Rychtář v Hlinsku se řadí mezi pivovary s krátkou historií, protože byl založen poměrně pozdě a to až v roce 1913. V době vzniku se řadil mezi nejmodernější pivovary, avšak jeho vývoj zabrzdila okupace a další problémy. V 80. letech minulého století se opět začínalo pivovaru dařit, zvyšovala se výroba, proběhla rekonstrukce stáčírny lahví a byl vybudován nový sklep. Od roku 2005 získal pivovar více než dvě desítky ocenění. Nejúspěšnějším pivem je Rychtář Speciál.Možnost prohlídkyExkurzi je možné objednat po telefonické dohodě předem. Prohlídka je možná jen od pondělí do pátku od 8 do 13 hodin. Maximální počet osob je 30. Samozřejmostí je na konci prohlídky ochutnávka piva. Návštěvníci si mohou také nakoupit všechny druhy sortimentu včetně propagačních materiálů přímo v prodejně v areálu pivovaru.

Pokračovat na článek


Český ráj a Podkrkonoší - Lomnice nad Popelkou

Lomnice nad Popelkou leží v západní části Podkrkonoší, v širokém úvalu říčky Popelky a je jedním z výchozích míst do celé oblasti Podkrkonoší. První písemná zpráva o obci pochází z roku 1308, kdy se v ní zdržoval Albert z Valdštejna. Od 16. století se zde rozvíjela plátenická výroba, ale dnešní Lomnice je známá výrobou lomnických sucharů, oplatek a piškotů. Město skýtá mnohé krásy, na které si nyní poukážeme.1.  Co všechno Lomnice nad Popelkou nabízíVe městě je mimo nezbytných institucí také kino, muzeum, Tylovo divadlo, kulturní a informační středisko, miniplanetárium, krytý zimní stadion, fotbalový stadion, sportovní hala, tenisové kurty, koupaliště, dům dětí a mládeže, sbor dobrovolných hasičů, letiště pro ultralehká letadla, a vzhledem k tradici asi nejvýznamnější pro Lomnici - Lyžařský areál v Popelkách se skokanskými můstky.2.  Lomnice je centrem zimních sportůIdeální terény pro lyžování s příhodnými klimatickými zimními podmínkami, které zde v zimě panují nejen v Lomnici, ale i v jejím okolí, vytvořily z města centrum zimních sportů v této části regionu. Již od začátku 20. století, kdy došlo k založení Lyžařského odboru SK Lomnice nad Popelkou (1925), získal lyžařský sport ve městě stavební kameny pro jeho dlouhodobý rozvoj. Skokanský můstek na Babyloně a nádherné středisko v Popelkách (vybudováno začátkem 50. let 20.stol) se stalo doslova líhní mnoha československých reprezentantů ať už lyžařů ve skoku, v běhu anebo severské kombinaci.Lyžařské trasy Lomnicka v okolí hory Tábor (678 m. n. m.), v blízkém okolí lyžařského areálu v Popelkách i mezi Košovem a Rváčovem tvoří rozhraní Českého ráje a tzv. „Malých Krkonoš“. Lyžaři, kteří do těchto končin zavítají, si mohou užít nejkrásnější panorama Krkonoš a na západní straně zase výhledy přes celý Český ráj; na Lužické hory a kraj Českého středohoří. Asi 250m dlouhý lyžařský vlek je vybudován na východním úpatí Tábora. V komplexu lyžařského střediska v Popelkách čeká na sportovce restaurace a sjezdovka o délce 250 metrů.3.  Velké množství malebných historických stavebNa náměstí stojí kostel sv. Mikuláše z Bari z roku 1782. Městskou část Karlov, jež je od roku 1995 vyhlášena venkovskou památkovou rezervací, založil hrabě Karel Morzin v roce 1739. Nalezneme zde několik přízemních roubených domů s vyřezávanými lomenicemi a podsíněmi na dřevěných sloupech. K historickým cennostem patří i tzv. Lomnický graduál – jedna z nejskvostnějších iluminovaných památek českého renesančního písemnictví. Autorem díla je pražský měšťan Jan Kantor starší. Tylovo divadlo bylo postaveno na zavezené části zdejšího pivovarského rybníka podle návrhu architekta Oldřicha Lisky, který projektoval i sousední spořitelnu. Díky tomu vznikl v meziválečném období nejhezčí urbanistický celek ve městě.V divadle působí divadelní spolek J. K. Tyl, jenž se řadí mezi nejstarší soubory u nás. K historickým památkám patří zdejší zámek, který jako původně gotickou tvrz zbudovali na konci 13. století Košíkové. Původní dřevěná radnice stávala uprostřed rynku, roku 1590 však vyhořela a na stejném místě se v roce 1608 postavila nová radnice, opět dřevěná.Současná radnice je z roku 1724 a do jejího průčelí je vsazen kamenný městský znak. Jak radnice, tak i zdejší zámek byly v období od března do září r. 2009 rekonstruovány a slavnostně znovuotevřeny. Mezi další památky patří Městské muzeum a galerie, zvonice z roku 1654, kaple sv. Jana Křtitele, horní a dolní barokní kašny, morový sloup a pomník mistra Jana Husa.Na nedaleké hoře Tábor nalezneme kostelík, jenž původně býval dřevěnou kaplí. V roce 1897 byl kostel opraven a o rok později k němu přibyla křížová cesta, na jejímž konci nalezneme studánku s názvem Křížovka. Na vrchu Tábora najdeme také Ticháčkovu rozhlednu s turistickou chatou. Původní rozhledna byla postavena v roce 1897 a 17. září 1911 zde byla slavnostně otevřena elegantní cihlová rozhledna, označovaná za jednu z nejkrásnějších v Čechách. V roce 2006 byla po dlouhé době zrekonstruována a zpřístupněna.Nedaleko nalezneme ještě novogotickou Allainovu věž, postavenou roku 1862, a pod Táborem se rozprostírá rašelinové jezírko, kde se vyskytují chráněné druhy vodních a bahenních rostlin. V neposlední řadě nesmíme opomenout také nedalekou zříceninu hradu Kozlov ze 14. století.Lomnice nad Popelkou je krásné město s dlouhou historií, plné malebných staveb a s bohatou lyžařskou tradicí. Ve městě můžete naleznout velké množství kulturních zážitků, sportovního vyžití a také postupně objevovat veškeré krásy, které toto město nabízí a jež opravdu stojí za to postupně rozkrývat. Pevně věříme, že při vybírání vhodné lokality na výlet zvažíte možnost zavítat třeba právě do Lomnice. 

Pokračovat na článek


Jak se starat o stan a spací pytel?

Pokud se chcete z krásného nového stanu a teplého spacího pytle radovat co nejdéle, je potřeba se o ně správně postarat. Stejně jako všechno vybavení i stany a spacáky podléhají stáří a nešetrné zacházení jejich životnost jen a jen zkrátí. Jste zvědaví, co je potřeba udělat, aby Váš stan zůstal nepromokavý a spacák skvěle izoloval po dlouhá léta? Čtěte dále...Údržba spacího pytleSprávné zacházení se spacím pytlem není důležité jen po návratu z kempu. Podstatné je dodržovat několik základních pravidel už při samotném pobytu v horách nebo ve skalním městě. Vlhké podnebí a déšť spacákům příliš nesvědčí. Obzvláště péřové spací pytle snadno absorbují vlhkost a tím pádem rychle podléhají plísním i působení dalších mikroorganismů. Nejen proto je důležité rozepnutý spacák vyvětrat pokaždé, kdy jen to podmínky dovolí.Časté praní v automatické pračce je největším nepřítelem životnosti a kvality spacích pytlů. Nešetrné praní v bubnu pračky výrazně narušuje izolační vlastnosti spacáku a agresivní chemické prostředy zkázu jen dokonají. Nejšetrnějším způsobem údržby spacích pytlů je ruční praní ve speciálních prostředcích, které jsou v obchodech běžně k dostání.Pokud se rozhodnete spací pytel vyprat v automatické pračce, dejte pozor, aby teplota vody nepřesáhla 40 stupňů a neždímejte. Jemné šetrné programy spacáku nijak neuškodí, ale nic se nemá přehánět. Spací pytel neždímejte ani po ručním čištění. Mokrý spacák nechte vykapat a rozložte jej na teplém suchém místě. Nikdy jej nevystavujte přímému slunci. Syntetické i péřové spacáky sušte pokud možno ve vodorovné poloze, aby nedocházelo k polámání křehké výplně. Péřové spacáky je potřeba čas od času propřepat, v nejlepším případě i několikrát denně. Drobná pírka se Vám za to při příštím výletě odvděčí skvělou tepelnou izolací. Musíte se připravit na to, že péřové spací pytle schnou i několik dní.Pokud je Váš spacák jen lehce zašpiněný, raději jej očistěte vlhkým haříkem. Jak už jsme napsala, spací pytle a bubny automatických praček si opravdu jen stěží porozumí.Spací pytel nikdy nenechávejte dlouhodobě sbalený. Jemná vlákna jsou v obalu zafixována ve stejné poloze, což je jen zbytečně namáhá. Kompresní obaly stlačují výplň, která následkem toho ztrácí své izolační vlastnosti. Spacák raději volně pověste třeba do skříně, protože tím nejlepším, co pro něj můžete udělat, je nechat jej volně rozložený v tmavém prostoru.Spací pytel vždy skladujte čistý a především dokonale suchý.  Údržba stanuA jak je to se stanem? Znovu začneme základní údržbou už během samotného výletu. Stan se vždy snažte postavit na suchém rovném a nejlépe i vyvýšeném místě ve stínu. Nejen, že spaní v mokrém důlku a na kamenech je více než dosti nepohodlné, ale zároveň by mohlo dojít i k protržení podlážky. A silné sluneční paprsky materiálu tropika zrovna nesvědčí.Pro očištění stanu je nejlepším pomocníkem obyčejná voda. Agresivní chemické prostředky by mohli výrazně narušit voděodolný zátěr i další důležité vlastnosti stanu. Výjímkou jsou speciální přípravky pro čištění stanu, které si můžete běžně koupit.Stan nikdy neperte v automatické pračce. Před uskladněním stanu zkontrolujte zipy. Drobná zrnka písku a hlíny, která se v něm zachytila, dokáží po čase napáchat pěknou škodu. K jejich odstranění je nejlepší malý kartáček.Po návratu z výletu nezapomeňte stan řádně vysušit, protože vlhký materiál má bohužel sklony plesnivět. Vnitřní stan a tropiko sušte odděleně tak, aby se stěny vzájemně nedotýkaly. Nikdy jej nenechávejte vystavený ohni ani jinému sálavému teplu. Pro uskladnění stanu je nejlepší nějaké suché tmavé místo. Kvalitě a životnosti materiálu nijak neprospívají ani vysoké teploty. Pokud to Vaše možnosti dovolí, stan skladujte rozložený. Jestliže jej skladujete v obalu, nezapomeňte zkontrolovat, zda je před sbalením opravdu čistý a hlavně suchý. Stan se snažte pokaždé sbalit trochu jinak, aby některé partie nebyly dlouhodobě přetěžovány. Voděodolný zátěr by se jinak mohl velmi poničit.Pro opravu protržených částí nebo švů snadno seženete speciální lepidla i pásky. Součástí většiny stanů bývá originální sada na opravu.Životnost stanu prodloužíte používáním impregnace. Zvláště tropiko a podlážka časem ztrácí voděodolnost. Namáhané zipy a šňůrky je dobré čas od času převoskovat. Prodloužíte tak jejich životnost. O spoje prutů je nejlepší se starat za pomoci konzervačních prostředků s příměsí silikonu. Pokud Vám to podmínky umožní, tyče skladujte složené. Spojovací guma nebude zbytečně přetěžována a vydrží déle.

Pokračovat na článek


Toulky po jižních Čechách

Jižní čechy, bezesporu jedna z turisticky nejoblíbenějších tuzemských destinací. Malebné hrady a zámky Krumlov, Hloboká nad Vltavou a Červená Lhota. Přírodní oblasti Šumava a Novohradské hory, pro ty aktivnější (cyklistika, sjezd Vltavy ..). Svět a Rožumberk, ano jedny z mnoha jihočeských rybníků. A samozřejmně spouta dalších kulturně zajímavých míst jako lázeňské město Třeboň, královské město Krumlov či malebná vesnička Holašovice. Prostě dovolené v Jihočeském kraji nebudete litovat.Oblast Jihočeského kraje, tedy jižních Čech zasahuje z části i na Moravu. Sousedí s Rakouskem a Německem. Na jeho území se vyskytuje známá řada rybníků a malebných vesniček. Za povšimnutí stojí jistě i jihočeská pohoří, jako je například druhé nejvyšší pohoří v Čechách - Šumava, nebo třeba Novohradské hory. Údolími se klikatí spousta řek a menších říček, z nichž je nejznámější naše nejdelší řeka v České republice Vltava, kterou každoročně okupují tisíce turistů, nebo méně známé Lužnice, Otava či Malše. Za zmínku stojí určitě nádherné světoznámé vodní dílo Lipno. O tom, jaké přírodní krásy se nachází na území kraje jistě vypovídá i to, že se zde nachází největší národní park Šumava, dále CHKO a biosférické rezervace. Pokud máte zájem dozvědět se více, jistě vám to odhalí následující řádky.Třeboňsko, místo relaxace a odpočinkuO tom, že je na Třeboňsku krásná příroda svědčí nejen biosférická rezervace UNESCO, ale především velké množství turistů přijíždějích trávit zde letní dovolenou. Zdejší rovinatá krajina s množstvím památek je vyhledávaná pro turistiku a rekreaci, ale také si ji oblíbili cyklisté. Díky několika dobře značeným naučným stezkám a php cyklotrasám se dá projet téměř napříč celým regionem. Kdo si nemá možnost přivézt kolo s sebou, nemusí zoufat, neboť je tu mnoho půjčoven. V horkých letních dnech ocení nejen sportovci možnost odpočinku ve stínu stromů a koupání v přírodě. Vykoupat se můžete ve vytěžených pískovnách a rybnících nedaleko Suchdola a Veselí nad Lužnicí. Kdo si raději zaplave v krytém bazénu má možnost v Třeboni, která se nachází přímo uprostřed regionu. Třeboňská pánev patří mezi jedno z nejbohatších českých nalezišť rašeliny a slatiny. Není tedy divu, že tyto velké zásoby vedly k brzkému založení lázeňské tradice, která sahá již ke konci 19. století. Dnes se zde léčí revmatická onemocnění, bolesti kloubů, páteře, poúrazové a pooperační stavy. Zdejší tiché a klidné prostředí zvyšuje účinky léčebných proceůr. Léčba je možná ve dvou lázeňských komplexech. Starší Bertiny lázně se nacházejí v centru historického města Třeboň, pokud však máte raději klidnejší prostředí, nabízejí se pro Vás lázně Aurora ležící na břehu rybníka Svět. Přibližně šest kilometrů od města se nachází se svou rozlohou 489 ha největší rybník v celé republice - Rožmberk. A proto je jasné, že zde má rybaření a rybníkářství také dlouhou tradici. Řeka Lužnice se svým přítokem Nežárkou proplétající se údolími Třeboňska patří mezi klidnější a nejoblíbenější vodácké trasy.éLodě se dají zapůjčit například na Majdaleně, nebo v Suchdole nad Lužnicí, odkud se většinou vyplouvá. Ceny se pohybují dle vybavení. Loď se dvěma pádly a jedním sudem se dá půjčit za 200,- Kč na den.Pohádkové hrady a zámkyObdivovatelé historie, umění a především architektury jistě ocení širokou škálu krásných hradů a zámků. Jednou z nejnavštěvovanějších a nejznámějších památek je Státní hrad a zámek Český Krumlov, který se tyčí na skalnatém ostrohu a protéká kolem něj Vltava. Původně byl hrad gotický, později byl však přestavěn převážně do renesančního stylu. Za vidění stojí především zámecká zahrada s otáčivým divadelním hledištěm, přepychové zámecké pokoje či Schwarzenberská portréní galerie. O kráse celého hradního a zámeckého komplexu svědčí výborné hodnocení z řad českých i zahraničních odborníků. Ta přispěla k vyhlášení areálu zámku národní kulturní památkou a o tři roky později, v roce 1992 byl celý historický komplex zapsán na Seznam památek světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Když se vydáme na sever dále po řece Vltavě narazím asi 15 kilometrů od Českých Budějovic na pohádkový novogotický zámek Hluboká. Dříve stávala na tomto místě raně gotická tvrz. Nyní je zde postaven gotický hrad vybudovaný na konci 15. století Vilémem z Pernštejna. Později byl přestavěn na renesanční zámek, který koupil rod Schwarzenberků. Počátkem 18. století byl přestavěn v Barokním stylu. V 19. století však bylo rozhodnuto o stržení celé stavby a byl tak vybudován nový zámek v romantickém stylu. Zámek s přilehlým parkem očaroval mnoho filmařů. Bylo zde natočeno mnoho pohádek. Tou nejznámější je legendární Pyšná princezna od režiséra Bořivoje Zemana. Návštěvníci obdivují především krásy anglického parku a Alšovy sbírky v jízdárně. Dále se vydáme směrem na severozápad od Českých Budějovic a to k městečku Vodňany, kde se nachází zřícenina hradu Helfenburk. K vidění je zde především zachovalý ochranný systém a věž, která je nyní upravena jako rozhledna. Zajímavostí je, že právě na tomto místě se nacházel Rumburakův hrad ze seriálu Arabela a také se zde točila pohádka Princezna ze mlejna. Dalším romantickým pohádkovým místem je Červená Lhota. Jedinečný renesanční vodní zámek se nachází na Jindřichohradecku. Prohlédnout si můžete interiéry zámku, podkrovní pokoje, sklepení a Kapli Nejsvětšjší trojice. Díky půjčovně lodiček si můžete stavbu prohlédnout opravdu ze všech stran.Světoznámý je také stavební sloh Selské baroko vyskytující se na Soběslavsku, Písecku, Vodňansku a Třeboňsku. Nejznámějším místem, kde si můžete tento stavební sloh préhlédnout je malebná vesnička Holašovice v okrese České Budějovice. Od roku 1998 se nachází na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.Aktivní dovolená na LipněVodní nádrž Lipno, občas nazývaná jako Lipenská přehrada je vodní dílo vybudované na horním toku Vltavy v Pošumaví nedaleko státních hranic. Jedná se o největší přehradní nádrž a dokonce i o největší vodní plochu na území České republiky. Významnou lokalitou je nejen pro rekreační pobyt, ale je také důležitá jako zásobárna vody, zdroj elektrické energia a ochrana proti záplavám. O zábavu je postaráno v Active Park Lipno. Lanový park se spoustou překážek v příjemném prostředí a krásným výhledem na Lipenské jezero je odpočinkovou a zároveň také trochu adrenalinovou aktivitou pro zpestření letní dovolené. Oblíbená je také lanová dráha, která se svou délkou 1 km, dvěma tunely, spoustou zatáček a terénních zlomů patří mezi světovou špičku. Pro děti od tří let je připraven dětský koutek, kde je o ně postaráno. V Bikeparku můžete otestovat na tříkilometrové trati své dovednosti při dobrodružné jízdě na kole v terénu. Široká síť cyklotras napříč Šumavou tvoří z Lipenska vyhledávanou lokalitu pro profesionální cyklistiku I pro rodinné výlety. Mezi špičku patří i téměř 12 km dlouhá dráha pro in-line bruslaře, která je v pozdních hodinách osvětlena. Na počátku července byla otevřena celorepublikově unikátní Stezka korunami stromů zakončená 40 metrů vysokou vyhlídkovou věží nabízí nádherný výhled na krásy Šumavy a při dobrém počasí i na vrcholky rakouských Alp. Jsou zde připravené adrenalinové sekce pro děti a nejdelší suchý tobogán v České republice. Stezka je v celé délce bezbariérová, a tak ji můžou navšítivt jak rodiny s kočárky, tak i vozíčkáři. Tento park můžete navštívit každý den. Aquaworld Lipno je ideálním relaxačním místem po náročném dnu. V zimních měsících můžete navštívit nejdelší bruslařskou dráhu na světě na zamrzlém Lipně, nebo třeba místní lyžařský areál.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Cestování

Trip po východní Americe

Východní pobřeží není z hlediska přírodního bohatství tak atraktivní jako pobřeží západní, ale o to více se zde můžeme setkat s kulturními památkami, které jsou známé téměř po celém světě. WASHINGTON D.C. Naše cesta započala letem z Prahy do hlavního města Spojených států Amerických, Washingtonu D.C. Město bylo vyprojektováno koncem 18. stol. francouzským architektem Pierrem L’Enfantem a postaveno takřka „na zelené louce“. Neměli jsme ve městě žádný problém se orientovat. Všechny vládní budovy, slavné monumenty i sídlo prezidenta jsou v centru města blízko sebe, a tak jsme nemuseli podnikat žádné větší vzdálenosti mezi památkami. První památka, ke které jsme se vydali, byl Bílý dům, sídlo amerických prezidentů. Dostat se ale dovnitř je kvůli bezpečnostním důvodům pro turisty nemožné. Naši zvědavost tak uspokojilo návštěvnické centrum, kde kromě prodeje suvenýrů a možnosti zhlédnutí fotografie prezidentské kanceláře jsou vystavovány i fotografie jednotlivých místností, portréty státníků a filmy o amerických příslušnících vlády. Nejimpozantnější budovou tyčící se nad metropolí je Kapitol. Zde sídlí legislativní orgány státu, Senát a Sněmovna reprezentantů. Vstup do Kapitolu je zdarma a je umožněno se podívat i do zasedacích sálů obou komor. Hned naproti Kapitolu se táhne tři kilometry dlouhý park Mall, kde se příležitostně konají koncerty, sportovní utkání, či protestní akce a náboženské mše. Podél parku se nachází desítky muzeí a galerií. Nejvýznamnější z nich je národní archiv, kde jsou uchovány originály Deklarace nezávislosti, Listiny práv a svobod a Ústavy. Parkem jsme došli až k Washingtonovu památníku, slavnému mramorovému obelisku. Tento obelisk měří necelých 170 metrů. Zde jsme si koupili vstupenku do věže a poté si užívali úžasný výhled na město. Po vyhlídce jsme pokračovali, až jsme se přiblížili k západnímu konci promenády, kde se nachází památník věnovaný prezidentu Lincolnovi. Státník shlíží ze svého křesla uprostřed sloupového chrámu na vodní plochu Zrcadlové fontány. Po stranách Lincolnova monumentu jsme si prohlédli velmi působivé památníky věnované vojákům padlým ve Vietnamu a v Koreji.  Za památníkem přes řeku Potomac se nachází snad nejznámější hřbitov na světě, a to hřbitov Arlingtonský, kde je pochováno na 400 000 zesnulých amerických veteránů a padlých vojáků. Kousek od hřbitova leží sídlo ústředního štábu ozbrojených sil, zvané Pentagon. Jak už název napovídá, jedná se o stavbu ve tvaru pětiúhelníku a jde o největší budovu světa. PITTSBURGHPři večerním příjezdu k městu jsme již zdálky uviděli krásně osvícené seskupení obchodních mrakodrapů, kterému místní přezdívají Malý Manhattan. Ubytování v Pittsburghu jsme sehnali přes mezinárodní webovou službu Airbnb, kde lidé nabízejí své byty a domy k pronájmu. Následující den ráno jsme vyrazili do významné obchodní a také finanční čtvrti, která je charakteristická svým trojúhelníkovým tvarem, kterému se zde říká Golden Triangle. Ten vytváří soutok řek Allegheny a Monongahela, jež se slévají v jednu, nesoucí název Ohio. Místo, kde dochází k soutoku řek, se nazývá Point, který je obklopen stejnojmenným parkem. A právě k tomuto místu směřuje mnoho návštěvníků za klidem, procházkou a odpočinkem stejně jako my před dlouhou cestou k Niagarským vodopádům.Ve městě Pittsburgh a jeho blízkém okolí bychom napočítali neuvěřitelných 446 mostů s typickým žlutým zbarvením. Přímo v centru města jich je hned čtyřicet, a proto je Pittsburgh známý také pod názvem „město mostů“. Pokud někdy uslyšíte o „ocelovém městě“, bude se opět jednat o Pittsburgh. Toto označení vzniklo ještě v době, kdy bylo město významným centrem ocelářství. Dnes je především městem finančních a obchodních středisek a proto v centru není pro turisty nic příliš zajímavého k vidění. Avšak na své jsme si zde přišli mi, jakožto příznivci sportu, jelikož jsou za řekou postavěny dva moderní stadiony, basebalový a hokejový.  NIAGARSKÉ VODOPÁDYNoc jsme přespali kousek za hranicemi v Kanadě a následné ráno jsme vyrazili směr Niagarské vodopády. Vodopády se nacházejí na hranici USA a Kanady a návštěvníkům jsou z obou stran nabízeny nádherné vyhlídky, lodní výlety, stezka podél divoké řeky a akvárium. Pokud na vodopády a okolí máte čas celý den, rozhodně všechny tyto atrakce stojí za navštívení. K lodi jsme sjeli výtahem skrz vyhlídkovou věž, a jelikož jsme jeli z kanadské strany, tak jsme dostali červené pláštěnky, v opačném případě, kdybychom jeli z americké strany, dostali bychom pláštěnky žluté. Následovala krásná 20 minutová vyjížďka lodí, během které jsme se lehce osvěžili deštěm z vodopádů.Vydržíte-li až do pozdních hodin, kdy se začíná stmívat, naskytne se Vám úžasný nezapomenutelný pohled na barevně podsvícené vodopády Niagary. Očekávali jsme, že Niagarské vodopády jsou obklopeny pouze přírodní krajinou, avšak tomu tak není, jelikož místní podnikatelé kolem vodopádů vystavěli mnoho budov sloužících turistům k zábavě a ubytování.Zajímavost: Pětina veškeré pitné vody v USA proteče skrz Niagarské vodopády.TORONTODalší den jsme pokračovali ve výletě ke kanadským sousedům. Náš hlavní cíl bylo město Toronto, vzdálené jen 2 hodiny autem od Niagara Falls. Toronto je nejlidnatější město Kanady a je také hlavním městem v provincii Ontario. Torontu je přezdíváno město parků, protože je zde opravdu hodně zeleně. Nepobyli jsme zde příliš dlouho, takže jsme neměli šanci projít si celé město. Uchvátila nás CN Tower, telekomunikační a turistická věž, vysoká 553 metrů, jejíž původním účelem bylo zlepšit TV signál, ale v těchto dnech se již z věže můžete pokochat výhledem na celé Toronto, okolní přírodu a jezera. BUFFALOKdysi průmyslové Buffalo se přeměnilo do podoby spíše turistické. Město nás překvapilo původní architekturou, které vévodí působivá radnice ve stylu art deco, novogotická budova staré pošty, ale i první moderní mrakodrap z roku 1895, dnešní Prudential Building. Když jsme si chtěli po celodenním chození odpočinout, vydali jsme se do parku Delaware, kde kromě laviček a upravených trávníků je i úžasná galerie Albright-Knox Art se sbírkou francouzských impresionistů. Když nám po celém dni vyhládlo, tak jsme navštívili restauraci přezdívanou Dino, kde jsme po příchodu měli pocit, že celé město se sešlo právě zde. Ochutnali jsme jídlo, jímž je toto město světově známé a to pálivé Buffalo wings (kuřecí pálivé křidélka). Po večeři jsme se vydali směrem k hotelu a připravovali se na následujících pár dní v New Yorku.   NEW YORKPoslední město, do kterého jsme se na naší cestě vydali, bylo město, které nikdy nespí. Perfektně organizovaný chaos v monumentálním stylu, i tak by se dalo popsat jedno z nejrušnějších měst světa.V New Yorku byste mohli být několik měsíců a stále by bylo co objevovat. Většina turistů se proto omezí na poznávání centrálního ostrova Manhattan a ostatní čtvrtě jako je Brooklyn, Queens, Bronx a Staten Island si prohlédnou jen z dálky. Ostatně tak jsme učinili i my jelikož jsme neměli tolik času. Na Manhattanu jsme navštívili pouze největší ikony New Yorku, a to finanční centrum Financial District s burzou na Wall Street a gotickým kostelem Trinity Church, neonově blikající Times Square, kterému je přezdíváno žehlička podle protáhlého trojúhelníkového tvaru, památník dvojčat Světového obchodního centra a odpočinkový Central Park. Nenechali jsme si ujít ani návštěvu Metropolitního muzea, jednoho z nejlepších uměleckých muzeí na světě. Také jsme navštívili proslulý Empire State Building, z kterého je možno za vhodného počasí vidět panorama celého Manhattanu. Poslední naší atrakcí před odletem se stala projížďka lodí kolem světově proslulé sochy Svobody, kterou jsme krásně zakončili naše cestování po Americe.

Pokračovat na článek


Výšlap na Kilimandžáro, střechu Afriky

Kilimandžáro, ne nadarmo označováno jako „střecha Afriky“. Jedná se o horský masiv sopečného původu ležící v Tanzanii při hranici s Keňou. Pyšnit se může vrcholem Uhuru peak, což je nejvyšší vrchol afrického kontinentu, tyčící se 5 985 m.n.m. Je to také nejvyšší vrchol na světě, který se dá vylézt turisticky, tudíž bez jakéhokoliv horolezeckého vybavení.Na úplný vrchol vede několik tras a výstup trvá, podle dané trasy, 5-6 dní. My jsme si vybrali trasu Marangu, které se také přezdívá Coca-cola, jejíž výstup zabere 5 dní. Je to turisty nejoblíbenější trasa, nejspíše proto, že má na všech stanovištích noclehárny, takže nemusíte spát ve stanu.Městečko Moshi, kde obvykle před výstupem vyspíte, je cca 900 m.n.m. a odtud vás autobus také odveze k hlavní bráně do parku, Marangu gate, kdy překonáte prvních 1000 metrů převýšení. Zatím ještě snadno a pohodlně. Zde čekáte, než se vyřídí všechny formality, přijdou všichni vaši nosiči a průvodci. Těch bývá opravdu hodně. K naší 11ti členné skupině připadlo 26 nosičů, 2 kuchaři, 2 číšníci a 6 horských vůdců. Je jich tolik, protože všem nesou krosnu a jídlo na celých pět dní. Voda se převařuje průběžně v táborech z potoků, které z hory stékají.První den nás čekala trasa dlouhá 6 km, která se táhla deštným pralesem. Cesta byla příjemná, nic prudkého, spíš taková procházka. Kochali jsme se přírodou, pozorovali opice a zatím ještě odpočívali. Náš cíl byla chata Mandara, kde jsme se dostali do výšky 2 700 m. Po příchodu jsme dostali malou svačinu, popcorn a čaj, a šli jsme se ubytovat. Okolo šesté nás čekala vydatná večeře a následně večerní meeting s hlavním horským vůdcem Nelsnem, který nás seznamoval s nadcházejícím dnem. Každý večer nám řekl, co nás čeká, co si máme sbalit do svých malých batohů, které jsme si nesli a jak se máme obléknout. Spát se chodí brzo, aby se síly načerpaly co nejvíce.Začátek druhého dne vedl ještě chvíli pralesem. Ač se trasa může zdát snadná, horští vůdci nás nutili jít pomalu. Je potřeba šetřit síly na další dny. Trasa dlouhá 12 km se postupem času z pralesa změnila v suchou pustinu, kdy ze začátku ještě pár stromů bylo, ale následně jsme zahlédli už jen keře. Cesta byla strmější než první den a vyčerpávající byly i odvodňovací strouhy, které každých pár metrů křižovaly cestu. Museli jsme buď udělat dlouhý krok, nebo do ni stoupnout a vyhoupnout se zpátky na cestu. Ke konci dne už někteří z nás začínali pociťovat nadmořskou výšku. Nebylo divu, chata Horombo, která nám poskytla nocleh druhou noc, leží ve výšce 3 720 m.n.m. Zde už musíte chodit pomalu a nedělat rychlé pohyby, abyste se nezadýchali či se vám nezamotala hlava.

Pokračovat na článek


Německo - Berlín

V dubnu jsme podnikli asi nejspontánnější výlet vůbec. Asi rok zpátky jsme na internetu našli tip na aplikaci Hotel Tonight, která nabízela pro nové klienty, popřípadě za promo kódy, bonus ve formě kreditů v eurech. Tak se nám podařilo každému nasbírat 101 €, ale jak šel čas, tak jsme na tuto aplikaci málem zapomněli… Náhodou v dubnu zapínáme aplikaci a koukáme, že začátkem května vyprší platnost nasbíraných kreditů. A tak jsme si naplánovali víkend v Berlíně! Byla by přeci škoda to nevyužít, nemyslíte?DopravaAutobusDopravu do Berlína jsme řešili přibližně týden dopředu, pravděpodobně se dají lístky koupit levněji, než jsme je koupili my. Rozhodovali jsme se mezi autobusovými přepravci Eurolines a Student Agency. Jelikož to cenově vycházelo téměř stejně (Student byl levnější o 20 Kč), dali jsme nakonec přednost společnosti Student Agency, jelikož nám jejich servis přijde lepší. Nakonec nás tedy zpáteční cesta vyšla na 1 063 Kč na osobu a trvala pět hodin. Jelo se bez pauzy, stavěli jsme pouze na pět minut v Drážďanech, což byla zároveň naše jediná zastávka. MHDBerlín je poměrně velké město, takže jsme se tady nevyhnuli využití dopravních prostředků. Jenom samotná cesta z autobusového nádraží je do centra celkem dlouhá. Velkou výhodou v Berlíně je to, že na lístek na MHD můžete využívat všechny dopravní prostředky a ne jak to mnohdy jinde bývá (Francie), že má každý dopravní prostředek svůj lístek. V Berlíně jsou tři základní tarifní zóny: vnitřní město – A, vnější město – B a okolí Berlína – C. Pro pohyb v centru postačuje zakoupení zóny A. Nejvýhodněji potom vychází celodenní lístek (platí do 3.00 následujícího dne, ne 24 hodin!), který vychází na 6.90 €. Za jednorázové lístky zaplatíte 2.70 € a platí dvě hodiny. Na lístku je napsáno, že platí jenom v jednom směru, což jsme tedy úplně nepochopili, ale usoudili jsme, že takovýto lístek nemůžete použít k cestě do centra pro nákup a na stejný lístek jet zpět domů… Výhodněji vycházel potom balíček čtyř jednorázových lístků za 9 €, kde pak jeden lístek vyšel na 2.25 €. Trasu si můžete naplánovat a vyhledat na oficiálních stránkách městské dopravy.Automaty na lístky jsou přehledné a snadno pochopitelné. Akceptují platební karty, mince a bankovky (nejvyšší akceptovatelná bankovka je 10 €).Metro zde má několik linek, je poměrně rozvětvené, ale dá se zde dobře orientovat a vše je zde moderní (tabule se směry, často i elektronické tabule ve voze, …). Jen je třeba si dát pozor na označovací turnikety, které jsou občas umístěny docela nešikovně. Co se týče revizorů, tak jsme žádné ani nezahlédli. :-)Městem dále jezdí klasické tramvaje, příměstské vlaky a autobusy. Vše je dobře značené a platné na jeden a ten samý lístek. Zajímavé byly některé dvoupatrové autobusy. Dočetli jsme se, že údajně autobus číslo 100 jezdí kolem zajímavých památek, takže si za cenu MHD můžete udělat vyhlídkovou jízdu. :-) My to bohužel nestihli, tak třeba příště.StravováníNejdříve musíme určitě zmínit vynikající snídaně, které byly v ceně našeho ubytování. Příjemné bylo, že se snídaně podávaly od 6.30 do 12.00, což jistě ocení i ti, co mají plán již od brzkého rána a nemusí tedy čekat do 8.00, jak tomu často bývá. Snídaně byly formou švédských stolů, což není neobvyklé ani u tříhvězdičkových hotelů, ale kvalita jídla byla o poznání lepší (možná to je Německem samotným, nemůžeme porovnat). Několik druhů teplého pečiva, nejrůznější šunky, salámy a sýry (zapomeňte na šunkový nářez a Eidam třicítku), müsli, jogurty, marmelády, nutella, ovoce, zelenina, saláty, losos, palačinky, grilovaná rajčata, několik druhů dezertů, teplé croissanty, … K pití káva, čaj (sypaný nebo sáčkový), čtyři druhy džusu Granini, minerální voda či mléko. No byla to opravdu paráda a bohužel jsme za ty dva dny ani nestihli vše ochutnat.Jelikož jsme se poměrně obstojně nasytili u snídaně, tak jsme většinou přeskakovali oběd a pouze večeřeli. Ke svačině jsme si občas vzali jablko na recepci nebo koupili něco v místních supermarketech. Nemohli jsme ale vynechat typickou berlínskou pochoutku Currywurst. Jedná se o bílou klobásu zalitou kečupem a kari omáčkou, ke které se většinou jí pečivo nebo hranolky. Další variantou byla bílá klobása v housce s hořčicí. A nezapomněli jsme si vychutnat pravé berlínské pivečko na střešní terase našeho hotelu. UbytováníUbytování bylo vlastně důvodem, proč jsme se rozhodli navštívit Berlín. Začátkem května nám každému končila platnost kreditů v hodnotě 101 € na ubytování přes mobilní aplikaci Hotel Tonight. Částka už je to poměrně slušná, tak jsme se rozhodli, že každý zaplatíme jednu noc a budeme mít pěkný víkend v lepším hotelu za hubičku. Ubytování se přes tuto aplikaci dá zabookovat maximálně týden dopředu. Aplikace je přehledná a vše proběhlo naprosto v pořádku. Vybírali jsme z několika hotelů tak, aby nás ubytování nestálo vůbec nic, popřípadě pár korun. Všechny hotely zde vycházely minimálně na 1 800 Kč na noc. Nakonec jsme si zvolili čtyřhvězdičkový hotel Upstalsboom Hotel Friedrichschein, který nám vyhovoval dostupností, polohou a recenzemi. Hotel nás tedy vyšel na krásných 9 Kč pro jednoho za dvě noci! Navíc ještě ale musíme připočítat poplatek (pobytová taxa), který byl placen přímo v hotelu a činil 3.50 € (96 Kč) za osobu. Jelikož se řadíme mezi low cost cestovatele, tak tenhle hotel pro nás byl opravdu luxus. Navíc ve čtyřhvězdičkovém hotelu snad nikdo z nás zatím ještě nebyl, pokud nás paměť neklame. Hotel byl pěkný, moderně zařízený, čistý a klidný. Leží v klidné ulici trochu dál od centra. V ceně hotelu byla snídaně, fitness centrum, sauna a střešní terasa. Pokoje byly vybaveny minibarem a vodou zdarma a celý pokoj byl moc útulně zařízený, stejně tak koupelna, kde bylo mýdlo, šampon a jiné drobnosti jako tyčinky do uší, odličovací tamponky samozřejmostí. O to větší radost z hotelu jsme měli, když jsme ho pořídili prakticky zadarmo. Musíme přiznat, že jsme museli i trošku „osekat“ náš program, abychom stihli využít alespoň nějaké aktivity našeho hotelu. :-) ObchodyNáš výlet, původně za pár korun, se nám trošku prodražil právě díky obchodům. Hned po příjezdu jsme navštívili Rossmann, abychom dokoupili nějakou kosmetiku a drogerii (jedeme autobusem, tak proč ne). Nakoupili jsme si nějaké krémy, mýdla, kosmetiku a podobné nezbytnosti, včetně pár narozeninových dárků. Hned první den jsme chtěli oběhat i jiné obchody, protože jsme se jimi nechtěli v sobotu zdržovat a v neděli tu mají zavřeno. Večer jsme teda vyrazili do Primarku, kde jsme se zdrželi snad dvě hodiny. Byla to naše první návštěva tohoto řetězce a moc jsme nevěděli, co očekávat… Čtyři patra narvaná oblečením, bižuterií, doplňky do domácnosti, botami, … A v tom všem i kolem osmé večer pobíhaly stovky lidí. Nabrali jsme si každý několik věcí, co nás zaujaly, a šli je vyzkoušet do zkušebních kabinek u pánského oddělení (tam je podstatně méně lidí). Nakonec jsme si odnesli jednu slušně velkou a ještě slušněji těžkou tašku a na hotel jsme dorazili kolem jedenácté večer. Oblečení vyšlo cenově opravdu pěkně, takže nemusíme litovat. Navíc jsme nenakupovali jen pro sebe, ale už jsme sfoukli i nějaké vánoční dárky. :-D Další věcí, kterou jsme na internetu našli jako „typickou berlínskou“ byly Fotoautomaty. Jsou to ty klasické fotoautomaty, které vám blýsknou čtyři různé fotky pod sebou v rozmezí několika sekund. Po Berlíně je několik automatů jak na černobílé, tak na barevné fotky, které vychází na 2 €. Rozhodli jsme se tedy automaty vyzkoušet – v barevné verzi.Dále je zde velké nákupní centrum Alexa nedaleko Primarku, kde se dá taky velmi pěkně nakoupit. Nachází se zde kolem 180 obchodů. Téměř ihned vedle Primarku je T. K. Maxx, což je několikapatrový outlet se značkovým oblečením. Obchod má několik pater a je to tu poměrně na dlouho, my se zde z časového hlediska moc nezdrželi. Pro ty, co mají rádi luxusní zboží, je zde KaDeWe, neboli Kaufhaus des Westens, což je obchodní dům plný značkové módy a kosmetiky. KaDeWe je druhým největším obchodním domem v Evropě. My sem jenom nakoukli, ochutnali citronovou makronku a šli pryč. :-D Zajímavá místaGendarmenmarktJedná se o krásné náměstí v centru Berlína nedaleko Alexandrplatz a jeho historie sahá až do 17. století. V jeho středu se nachází socha básníka Fridricha Schillera a dvě katedrály v barokním stylu – Deutscher Dom (vstupné zdarma, ÚT-SO od 12 do 17 hod., NE od 11 do 17 hod.) a Francösischer Dom (2 €, denně od 10 do 18 hod.). Náměstí je poměrně klidné, dá se zde posedět na lavičkách nebo ve venkovní restauraci. Checkpoint CharlieCheckpoint Charlie je patrně nejznámějším hraničním přechodem Berlína z doby studené války, kde měli přechod z jedné části Berlína do druhé dovolený s povolením pouze diplomaté, novináři či obyvatelé jiné než německé národnosti. Dnes se zde nachází kopie původní tabule s nápisem ve čtyřech jazycích, který příchozím připomínal, že opouštějí americký sektor a vstupují do sovětského sektoru. K vidění zde je i kopie první strážní budky z roku 1961 a vojáci s vlajkami, kteří se s vámi za 1 € rádi vyfotí. Pokud si budete chtít fotku pořídit sami, pravděpodobně se jim to nebude moc líbit. Poblíž je Museum Haus s historickými dokumenty a Photoautomat na černobílé fotky. OberbaumbrückeOberbaumbrücke je most vedoucí přes řeku Spree, který kdysi spojoval berlínské čtvrti Friedrichshain a Kreuzberg. Je považován za symbol znovu nalezené jednoty města. Jedná se o krásný historický most v Berlíně, přes který dnes jezdí i auta a metro. Vedle mostu začíná známá East Side Gallery – nejdelší kus berlínské zdi. Berlínská zeďEast Side Gallery je muzeum pod širým nebem, které se nachází na pomezí bývalých berlínských čtvrtí Friedrichshain a Kreuzberg, tedy hned vedle Obermanbrücke. Jedná se o jedno z mála míst ve městě, kde ještě můžete spatřit zbylé kusy berlínské zdi. Jedná se vůbec o největší muzeum pod širým nebem na světě, neboť vystavená zeď táhnoucí se podél břehu řeky Spree je více jak 1,3 km dlouhá. Dnes jsou zbylé kusy zdi pomalovány až 106 grafikami různého typu od umělců ze všech koutů světa. Většinou se jedná o náměty z historie města nebo dějin Německa. Asi nejznámější grafikou na zbylých kusech zdi je polibek Ericha Honeckera a Leonida Brežněva od Dmitrije Trubela. Palác CharlottenburgPalác Charlottenburg byl postaven jako barokní letní palác pro Charlotte Sofii, ženu krále Fridricha I. Pruského. Jedná se o největší palác v Berlíně, kde se v současnosti nacházejí umělecké sbírky francouzských obrazů z 18. století či sbírky čínského a japonského porcelánu. K paláci se jde nádhernou alejí a v okolí paláce jsou obrovské zahrady, do kterých je vstup zdarma a lidé sem chodí běhat, se psy na procházku nebo relaxovat. Vstupné do paláce je kolem 10 €, my uvnitř nebyli. Olympijský stadionOlympijský stadion je největším sportovním stadionem Německa, který byl postaven při příležitosti Letních olympijských her v roce 1916. Kvůli první světové válce se však LOH nekonaly, nicméně i přesto Německo pokračovalo s výstavbou stadionu, který byl později využit jako místo pro konání finálových zápasů Mistrovství světa ve fotbale. Ve své době se jednalo o největší sportovní stadion světa a bylo možné v něm usadit na 40 000 diváků. Otevřeno je denně od 9 do 19 hod., snížené vstupné – 3 €. Budova Říšského sněmu v Berlíně Budova Reichstagu byla vystavěna jako sídlo původního parlamentu Německé říše. V současné době se v budově nachází sídlo německého spolkového sněmu a od roku 1994 se zde koná každých pět let Spolkové shromáždění, které volí prezidenta. Budova byla poničena sovětskými vojsky v roce 1945. Po rozdělení Německa se budova ocitla na území Západního Berlína a byla používána pouze pro reprezentační setkání a výstavu o dějinách Německa. V roce 1992 byla vypsána architektonická soutěž na rekonstrukci budovy, kterou vyhrál britský architekt Norman Foster a největší vizuální změnou je nová kupole, sloužící zároveň jako vyhlídka. Do Reichstagu je umožněn vstup zdarma, ale vzhledem k velkému zájmu je potřeba zamluvit si prohlídku aspoň den dopředu, což my bohužel neudělali a museli jsme si tedy prohlídku nechat ujít. Televizní věžVěž má 368 m a je nejvyšším vyhlídkovým bodem v Berlíně. Vrchol věže má údajně připomínat sovětskou družici Sputnik 1. Věž je také čtvrtou nejvyšší stavbou v Evropě. Na jejím otáčivém vrcholu se nachází kavárna a vyhlídkový ochoz, z nějž je za jasného počasí vidět až 42 km daleko. Otevřeno je denně od 9 hod. do půlnoci. Vstupné je 10 € pro dospělé. Holocaust MahnmalPamátník holocaustu se nachází mezi Braniborskou bránou a náměstím Potsdamer Platz. Památník tvoří 2 711 šedivých betonových kvádrů různé výšky a velikosti a rozkládá se na ploše více než 19 000 m2. Z výšky má památník tvořit dojem vln. Pod památníkem se nachází informační centrum, kde jsou k vidění různé materiály, jenž úzce souvisí s holocaustem. Vstup do venkovního památníku je 24 hodin denně a je zdarma stejně jako vstup do informačního centra, kam se čeká fronta a prochází se bezpečnostní kontrolou.Pamětní kostel Viléma I.Jedná se o novorománský pamětní kostel Viléma I. z konce 19. století. Z původních čtyř věží, které jej obklopovaly, dnes stojí pouze věž jedna a střecha hlavní věže částečně chybí, neboť byl kostel za 2. SV vážně poničen. Po skončení války se vedly spory o tom, zda kostel zničit úplně a postavit na jeho místě kostel nový. Nakonec byl původní kostel zachován a dnes je jednak symbolem válečných hrůz, ale i snah o udržení míru. Vedle něj vznikl kostel nový v moderním stylu a designu. Otevřeno je denně od 9 do 19 hod., vstup je zdarma.Braniborská bránaBraniborská brána z roku 1791 je asi nejznámější památkou v Berlíně vůbec, díky čemuž se stala jeho symbolem. Symbol brány můžete vidět téměř na každém kroku, nejvíce nás zaujala okna v metru, která jsou zdobena tímto symbolem. Brána původně sloužila jako městská brána, kde se platilo mýtné. Brána je inspirována především antickou Akropolí. Řecká bohyně vítězství, která řídí vůz tažený čtyřmi koňmi, měla symbolizovat mír a pokoj v hlavním městě pruského království. Berlínská katedrála (Berliner Dom)Berliner Dom je největším kostelem ve městě a byl vystavěn v polovině 18. století. Berliner Dom byl téměř zničen během 2. SV a trvalo několik dekád, než se jeho rekonstrukce dokončila. Lustgarten, neboli Zahrada touhy, na níž se nachází Berliner Dom, sloužila v minulosti k různým účelům. V 16. století ji vládnoucí dynastie Hohenzollernů využívala jako místo pro pěstování exotických plodin a o století později se z ní stala vycházková zahrada. Nyní se jedná o pěkný park. Vstupné pro dopělé je 5 € (snížené vstupné činí 3 €), otvírací doba je PO-SO od 9 do 20 hod., NE od 12 do 20 hod. Alexandrovo náměstíNáměstí bylo pojmenováno podle ruského cara Alexandra I. a sloužilo jako dobytčí trh a posléze jako prostor pro výstavy nebo přehlídky. Dnes se zde nachází kancelářské prostory, obchody (Primark, T. K. Maxx, New Yorker, …), stánky a restaurace. Určitě nepřehlédnete slavné Hodiny světa z roku 1969, které ukazují čas v různých městech po celém světě. Korunu Hodin světa tvoří rotující sluneční soustava. Poblíž se také nachází Červená radnice, kde má dnes sídlo starosta Berlína a berlínský senát.Victoria ParkVictoria park je park dále od centra s krásným vodopádem, který stéká shora kopce Kreuzberg, který je o výšce pouhých 66 metrů vůbec nejvýše položeným místem v Berlíně. Park byl teď na jaře krásně rozkvetlý, bylo zde plno lidí a ze samého vrcholku je pěkný výhled na město. KalkulacePůvodně jsme očekávali, že bude výlet do Berlína trochu levnější, ale díky nákupům se nám trošku posunul rozpočet. Pokud tedy do celkové částky započítáme i nákupy, vyšel nás víkend v Berlíně na 6 446 Kč, což dělá 3 223 Kč pro jednoho. A to jsme měli ubytování téměř zadarmo. Pokud ale zahrneme jenom základní výdaje, dostaneme se na částku 2 953 Kč pro dva, tedy 1 477 Kč na jednoho, což už vypadá lépe. :-) NezbytnéKčAutobus2 125 KčUbytování18 Kč + 185 Kč (TAX)Metro625 Kč 2 953 KčExtra Památky0 KčJídlo916 KčNákupy2 577Kč 3 493 Kč  CELKEM:6 446 Kč (2 osoby)ZávěrVíkend v Berlíně byl opravdu super. Počasí nám vyšlo nad naše očekávání, bylo teplo a vše začínalo kvést. Z Prahy do Berlína to trvá pět hodin, což v porovnání s jinými cestami nic není a samozřejmě nejvíce nadšení jsme byli z luxusního ubytování, které jsme sehnali v podstatě zadarmo. Ještě dlouho poté jsme vzpomínali na vynikající snídaně v hotelu! Samotný Berlín nabízí poměrně vyvážený poměr památek, nákupů, zábavy a dobrého jídla. Dojem trochu kazila nejrůznější podivná individua, kterých je v Berlíně poměrně hodně. Feťáci, pouliční „umělci“, žebráci a jiní povaleči. Navíc zde bylo neskutečně mnoho odpadků. Různé obaly, papíry a lahve se válely snad v každém parku a cestě. Tohle bychom zrovna v Německu nečekali. Sice tento výlet do Berlína nebyl náš první, ale věříme, že se sem zase někdy podíváme – tentokrát včetně Tropical Islandu.TipyV neděli je většina obchodů zavřená.Pokud budete mít čas a lístek na MHD, projeďte se dvoupatrovým autobusem číslo 100 okolo nejznámějších památek.

Pokračovat na článek


Německo - Norimberk

Letos jsme navštívili vánoční trhy v Německu – Norimberku a to dokonce zadarmo! Jak se nám to povedlo? Zúčastnili jsme se soutěže na Facebooku, kterou pořádalo Centrum Černý Most, a byli jsme mezi šťastlivci, kteří zájezd vyhráli. Úkolem bylo co nejrychleji uhodnout tři slova s vánoční tématikou (obdoba šibenice). Dvacet tři nejrychlejších se poté mohlo těšit na návštěvu Norimberku a vánočních trhů. Zájezd pro CČM organizovala cestovní kancelář Čedok a byla to docela příjemná změna – nemuset se starat o dopravu, hledat trasu prohlídky ani zajišťovat program. Norimberk byl super, při příjezdu nám sněžilo a atmosféra byla dokonale vánoční. Náš autobus odjížděl v šest hodin ráno z Černého Mostu a po cestě jsme měli půl hodiny pauzu v Rozvadově v McDonald´s. Cesta nám rychle utekla. Celou jsme ji totiž prospali, protože vstávání kolem čtvrté je docela náročné. :-) Po příjezdu do Norimberku jsme vyrazili společně s naší skupinou s tím, že si užijeme prohlídku města bez sebemenšího hledání památek a ještě se dozvíme něco zajímavého. Nicméně již ve druhém navštíveném kostele nám paní průvodčí utekla (což je zvláštní, jelikož nás bylo asi deset a odešla pouze se čtyřmi členy skupiny :D). Museli jsme si tedy vystačit sami a zbytek města jsme obešli tak, že jsme šli „s davem“, což nebylo těžké, jelikož lidí tu bylo opravdu hodně.V Norimberku jsme navštívili tři místní kostely – kostel sv. Lorenze, kostel Panny Marie s historickým orlojem a pro nás nejzajímavější a nejstarší městský farní kostel sv. Sebalduse. Dále jsme si nenechali ujít Norimberský hrad z 11. století, který se tyčí nad městem. Nejvíce se nám líbilo hradní nádvoří a na druhou stranu nás zklamal výhled z hradu, který byl poměrně nezajímavý.Odpoledne jsme zavítali do pár obchodů a poté se vydali na samotné krásně osvícené vánoční trhy, kde byly k vidění všelijaké dobroty, vánoční ozdoby a jiné, převážně domácí, výrobky.Výlet byl moc fajn a určitě doporučujeme navštívit nějaké ty vánoční trhy, ať už u nás nebo v zahraničí. Konkrétně norimberský Christkindlesmarkt je největší vánoční trh ve střední Evropě. Rádi jsme se podívali po několika letech na vánoční trhy jinde než v Praze, ochutnali místní svařák a typické Norimberské klobásky.

Pokračovat na článek


AMSTERDAM – NOČNÍ ŽIVOT, COFFEE SHOPY A KVĚTINOVÉ TRHY

Poprvé jsem Amsterdam navštívila ve 2. ročníku na vysoké škole. Na tento výlet jsem se dostala v podstatě omylem a narychlo. Každopádně jsem byla naprosto unesená kulturou tohoto města, lidmi, nočním životem, architekturou a celkově historickým bohatstvím. Když jsme o rok později se spolužačkami přemýšlely, kam na pár dní vypadnout před stresem ze státnic a dopisování bakalářek, volba padla právě na Amsterdam. Jako bývalá návštěvnice tohoto města jsem začala poctivě plánovat celý výlet a proto vám přináším pár tipů.METROPOLE ZA PÁR KORUNV první řadě je nutno podotknout, že výlet do Amsterdamu je opravdu otázkou pár korun. Nejedná se o žádný předražený výlet kolem světa. Amsterdam je evropské metropolitní město, které je cca 2 hodinky letu z Prahy.  Zpáteční letenky můžete bez problémů sehnat okolo 1500 Kč (doporučuji nízko nákladové společnosti jako například EasyJet), ubytování na cca 3 noci lze sehnat v podobné cenové hladině, samozřejmě nečekejte pětihvězdičkový hotel v centru města.I AM STERDAM!!!Pokud plánujete si užít toto město na maximu, rozhodně byste neměli opomenout muzea, kterých je v Amsterdamu víc než dost. V první řadě si vyčleňte půl den na Van Gogh muzeum, které je opravdu úžasné. Samozřejmě s sebou neberte žádné umělecké barbary, kteří budou mít muzeum proběhnuté ve stylu letem světem a pak na vás musí otráveně dvě hodiny čekat. Hned naproti tohoto muzea je muzeum diamantů, které je také velice zajímavé. Opomenout také v žádném případě nesmíte muzeum tulipánů a světově známé muzeum Anny Frankové, kde si budete s největší pravděpodobností muset vystát nemalou frontu, ale zážitek to bezesporu je. Pro amsterdamské nadšence je připravena speciální „I Am sterdam“ karta, kterou si pořídíte za cca 60 Euro a máte v ní mnoho slev na téměř všechny muzea (některé máte dokonce zadarmo), stejně tak doprava po celém městě a mnoho slev do restaurací a podobně. Slevu rozhodně využijete například při koupi jízdenky vlaku, abyste se dostali na okraj Amsterdamu, kde jsou proslulé holandské mlýny. Tento výlet si rozhodně nenechejte ujít, jedná se o jeden z nejkrásnějších zážitků, navíc je umocněn vůní sýrů, která se rozléhá po celém okolí, neboť se právě tam nachází farmy na výrobu sýra.ČERVENÉ ULIČKY A COFFEE SHOPYNepostradatelnou součástí tohoto města jsou tzv. červené uličky, které jsou plné prostitutek nakrucujících se v červeně ozářených výkladních skříní podél celé ulice. Překvapením je, že každá druhá je Češka nebo Slovenka. Ve stejné ulici narazíte také na muzeum sexu, které každopádně stojí za návštěvu. Další povinnou návštěvu musíte podniknout do Coffee shopu, kde můžete legálně kouřit trávu a jiné lehké drogy. Povinnost to samozřejmě není, ale užít si požitek z toho, že sedíte a pijete třeba jen obyčejný čaj, právě v holandském Coffee shopu je úžasná. Zapomenout nesmíte ani navštívit palačinkárnu, květinový trh a nákup tulipánů. Amsterdam si prostě zamilujete!

Pokračovat na článek


V NEW YORKU NECHÁTE SVÉ SRDCE! - CESTOVNÍ PRŮVODCE

Podívat se do New Yorku byl vždycky můj sen. Nevím proč, ale odjakživa jsem věděla, že je tohle město přesně to pravé pro mě. Stejně tak jsem věděla, že si tento sen pravděpodobně nikdy nesplním. Jak by se holka z malé vesničky na Slovácku mohla ocitnout v jednom z největších měst na světě?  A tak se přání vidět New York ocitlo v šuplíku hned vedle toho vyhrát Oscara a vyřešit dluh třetího světa, tedy v kategorii „nikdy se nesplní“.Slyšeli jste někdy o tom, že některé sny se splní? A tak se mi léta páně roku 2012 splnil největší sen. Maminka napekla buchty, sbalila raneček a poslala mě prvním ranním autobusem do Vídně, odkud jsem odlétala do USA. Že skoro týdenní pobyt v New Yorku bude adrenalinový zážitek, bylo jasné už při samotném příjezdu. Ze Staten Island do Brooklynu jsme se dostali přes známý Verrazano-Narrows Bridge, který jak mi řekl kamarád, je jeden z mostů v New Yorku v nejhorším technickém stavu, což bylo patrno i přes hodně špinavé okna v autě a moc tomu nepomáhala ani houpající se konstrukce.  Nicméně jsme most úspěšně přejeli a k mému údivu je funkční ještě dnes. Zaparkovali jsme s naším autem v ne nijak frekventované ulici v Brooklynu, kousek od už rušnější 5th Avenue kde jsme pravidelně navštěvovali česko-slovenskou hospůdku U Milana. I když je Brooklyn určitě zajímavý nejrůznějšími obchůdky a farmářskými trhy, naše pozornost se den co den soustřeďovala na Manhattan, kam jsme každé ráno vyráželi a pozdě v noci se zase vraceli naprosto zničení a vyčerpaní. Ale stálo to za to.NEJSLAVNĚJŠÍ MOSTNa Manhattan se z Brooklynu můžete dostat buď metrem, nebo přes jeden z mnoha mostů. Rozhodně doporučuju Brooklyn Bridge, který samotný je úžasným architektonickým skvostem, ale také z něj budete mít nezapomenutelný pohled na Manhattan. Poté, co se tedy dostanete přes jeden z nejznámějších mostů na světě, kde napráskáte zaručeně tisíce fotek, se ocitnete konečně na Manhattanu. Kousínek od Brooklyn Bridge je místo, kde stálo World Trade Center, tedy dvojčata pro které bylo osudné 11. září 2001. Ty už tam samozřejmě nejsou, ale je tam monumentální památník na počest obětem tohoto teroristického útoku, který rozhodně stojí za vidění.CELÝ SVĚT NA JEDNOM MÍSTĚOstrov Manhattan se skládá z několika naprosto rozdílných částí, které jsou kulturně naprosto rozdílné. Jako v Číně se budete cítit v Chinatown. Tato část Manhattanu je plná čínských restaurací, kde se můžete překvapivě levně a dobře najíst. Hned vedle Chinatown je čtvrť Little Italy, která je známá filmem Kmotr, který se zde odehrával. Mimo to zde najdete nespočet vynikajících italských pizzerií. Čtvrť, která se mně jako ženě líbila nejvíc, byla bezkonkurenčně Soho. Tato část Manhattanu je vyhlášená díky nespočtu luxusních butiků, jejichž výčet je delší než seznam nepřátel USA, na kafe můžete skočit do módních kaváren, která Soho plné. O galerie s nejrůznějšími uměleckými děly rozhodně také nebude nouze. Určitě se vám také bude líbit místní průmyslová architektura, díky které se Soho přezdívá čtvrť oceli.CENTRAL PARKTento městský park o úctyhodné rozloze 3,41 km². Je plný chodníků, jezer, nebo dětských hřišť a laviček, na které se můžete posadit s kelímkem horké kávy ze Starbucksu, která je doslova na každém rohu a jen tak sledovat, jak Newyorčani běhají, jezdí na in-linech nebo na kolech. I když vy nebudete nic dělat, zaručuji vám, že se budete cítit plní energie. Central Park je také známý díky přidrzlým a obtloustlým veverkám, kterých je plný. Proto si nachystejte pytlík oříšků nebo jiných dobrůtek, veverky vám za něj utrhnou ruce a vy si užijete nemalou legraci. Ujít vám také nesmí známá socha Alenky z říše divů, kterou znáte určitě z nejednoho filmu, kde si prostě musíte pořídit fotku. Nepsanou povinností je také půjčení si lodičky a užít si nádhernou plavbu s výhledem na manhattanské mrakodrapy. Romantika zaručena.KULTURNÍ VELKOMĚSTOJe logické, že tak obrovské město jako je New York, nebude zapomínat také na kulturní vyžití svých obyvatel a návštěvníků. Proto si vyčleňte dostatek času ve vašem harmonogramu na tamní muzea. Celosvětově nejprofláknutější je bezkonkurenčně Metropolitní muzeum, které se pyšní tím, že je nejstarší a největší muzeum v celých státech. Jen ve své stálé sbírce má více než dva miliony uměleckých děl, takže se máte na co těšit. Pokud plánujete navštívit toto muzeum ještě s někým, doporučuji držet se co nejvíce u sebe, protože pokud se v tomto muzeu ztratíte, tak se už jen stěží zase najdete. Věřte mi, vím, o čem mluvím. Jestliže se budete procházet po Páté Avenue, rozhodně vaší pozornosti neujde velmi nápadná bílá budova ve spirálovitém tvaru. Jedná se o Guggenheimovo muzeum, které je jednou z nejslavnějších galerií moderního umění vůbec. Neméně slavným je také MoMa, neboli muzeum moderního umění. Najdete ho v Midtownu mezi Pátou a Šestou Avenue a pokochat se tam můžete slušnou sbírkou moderního a současného umění.NA CO JEŠTĚ NEZAPOMENOUT?Když už se vydáte do New Yorku, připravte si hodně pohodlné boty, protože je budete opravdu potřebovat. New York je obrovské město, které je plné zajímavostí a které opravdu nikdy nespí. Ostatně přesvědčit se o tom můžete ve tři ráno na Times Square, kde bude živo stejně jako na pravé poledne. Osobně jsem noční Times Square navštěvovala pravidelně, protože mě dokázal neuvěřitelně nabít energií. Nevím, jestli to bylo všudypřítomnými velkoplošnými obrazovkami, na kterých běžely reklamy světových značek, nebo jen energií která tepala ve všem okolo, ale fungovalo to. Neodpustitelným hříchem by bylo zapomenout na Sochu Svobody, nebo také Empire State Building, která se řadí mezi jedny z nejvyšších budov světa. Za nemalý peníz si můžete koupit vstupenku do jedné z vyhlídkových věží, které se nacházejí v 86. a 102. patře této budovy.I když je New York jedním z nejdražších měst na život, jeho návštěva bude jedním z největších životních zážitků. Zaručeně se vyplatí tento výlet plánovat s určitou časovou rezervou dopředu. Už jenom kvůli letenkám, které můžete pořídit mezi deseti až dvanácti tisíci. S ubytováním by také neměl být problém za rozumnou cenu přímo na Manhattanu. Při jeho hledání využijte internetového portálu booking.com, kde si můžete přečíst recenze bývalých zákazníků hotelů a jejich spokojenost se službami.

Pokračovat na článek


Djerba, severní brána orientu

Pokud se chystáte Vaši dovolenou strávit právě tady, jistě Vás potěší některé základní informace týkající se místních hotelů, obyvatel i kultury. Djerba je prosluněné místo s pravou letní prázdninovou atmosférou. Místní obyvatelé jsou velmi milí a vstřícní lidé. Djerba samotná je takovým malým slunečným rájem ve středozemním moři.Djerba je turisticky velmi oblíbený ostrov na okraji severní Afriky. Z Česka se na tuniskou Djerbu dostanete přibližně po tříhodinovém letu a vybrat si můžete ze středisek  Zarzis, Midoun a Houmt Souk. Písčité sluncem zalité pláže a jasná modrá obloha Vás jistě na první pohled okouzlí. Rozloha Djerby je asi 520 km2 a počet místních obyvatel se pohybuje kolem 120 000 tisíc. Najdeme zde především olivovníky, datle a fíky nevalné kvality sloužící spíše pro krmení velbloudů. Cestovní ruch je velmi významnou složkou místní ekonomiky.Subtropické suché podnebí je ideální pro dovolenou od května do října.  V ostatních měsících zde může foukat silný vítr a převládat sychravé počasí s teplotami kolem šestnácti stupňů.Ubytování na Djerbě a animační programyPokud se rozhodnete pro dovolenou na Djerbě, doporučovali bychom Vám volit hotel s minimálně třemi hvězdičkami. Hotely bývají moderní a luxusní. Animační týmy složené většinou z místních obyvatel Vám zajistí zábavu po celý den. Ve většině hotelů potkáte i evropské animátory pracující většinou pro některou z cestovních kanceláří. Denní program skládající se z nejrůznějších sportovních aktivit, vtipných soutěží a tance bývá následován večerní show pro děti i dospělé. Takže pokud nemáte zrovna chuť vyrazit na pláž, o Vaši zábavu bude i tak postaráno. Většina tuniských hotelů je též vybavena relaxačním studiem nabízejícím masáže či možnost fitness. Přibalte si proto do kufru i nějaké to lehké sportovní oblečení. Hotelové obchůdky nabízejí základní praktické zboží, místní výrobky i suvenýry. Ceny často ale bývají o něco vyšší než ve městech. Bakšiš je drobný poplatek, který se zanechává personálu. Většinou se Vám za to pak odmění a nějakým způsobem vylepší své služby, které jinak nemusí zcela odpovídat Vašim představám. Je zvykem nechávat bakšiš například hotelovým zaměstnancům za pomoc s kufry či úklid pokoje.Pláže na DjerběPláže jsou krásné a písčité, ovšem může se stát, že čas od času moře připlaví řasy, které uvíznou na pláži. Platí zde přísný zákaz jejich masivního odklízení, protože “co moře dalo, zase si vezme zpět„ a za krátkou dobu je vše zase jako v pohádce. Na plážích můžete často narazit na velbloudáře, koňáky i prodavače suvenýrů. Většinou to bývají milí lidé, ovšem i mezi nimi najdeme podvodníky stejně jako v každé jiné zemi. Pokud se rozhodnete využít nabídku výletu, je nejlepší předem se domluvit na ceně. Předejdete tak nemilému překvapení, kdy se z Vás ten milý pán s velbloudem bude snažit dostat příliš vysokou částku. To samé platí i o fotografování zvířat. Mělké moře je ideální pro dospělé i děti.Bohatství i chudobaDjerba je plná moderních luxusních hotelů v kontrastu chudých okolních vesniček. Místní obchodníci jsou velmi milí a rádi si povídají. Ovšem jak už to tak v arabském světě chodí, nejeden z nich se Vám bude snažit nabídnout „zaručeně originální a kvalitní“ zboží od oblečení světoznámých značek přes keramiku až po koberce za neuvěřitelně přemrštěné ceny. Ti z Vás oplývající obchodním talentem jistě usmlouvají výraznou slevu:).  Ovšem prodejci pak už zdaleka nebývají tak milí a přívětiví. Většinou se snaží hrát na city a dohnat Vás k tomu, abyste si neúměrně drahé výrobky koupili za jejich cenu.Hlavní město Houmt Souk a další zajímavá místaZa jakési hlavní město Djerby je považováno zhruba čtyřiceti tisícové město Houmt Souk ležící v severní části ostrova. Je plné nejrůznějších kamenných obchůdků. Turisticky zajímavé jsou pravidelně pořádané trhy se zbožím všeho druhu. Zvědavci mohou dále navštívit například honosnou pevnost Borj el-Kebir u břehu moře. Po náročné procházce jistě ocení možnost občerstvení se v některé z místních kaváren, rychlých občerstvení či restaurací.Druhým největším městem je Midoun, do kterého směřují kroky nejednoho z turistů. Známé jsou především tradiční páteční trhy. Městečko je nabyté nejrůznějším obchůdky s oblečením, orientálním kořením, šperky či upomínkovými předměty pro turisty. Nechybí zde ani klasické potraviny či lékárna. Po dlouhém dni si můžete odpočinout v jedné z nesčetných kaváren či restaurací. Velkým lákadlem je unikátní krokodýlí farma nedaleko města. Stovky krokodýlů od těch nejmenších až po opravdové obry se pohromadě skutečně nevidí každý den.Vesničku Guellala celosvětově proslavila výroba keramiky. Originální a kvalitní kousky můžete zakoupit v některém z místních obchůdků. Někteří z výrobců Vám jistě rádi své umění předvedou. Synagoga La Ghriba je jednou z nejznámějších synagog vůbec. Nachází se nedaleko vesničky Er Riadh a patří mezi nejvýznamnější tuniská poutní místa. Její interiér je opravdu nádherný. V minulosti se stala terčem teroristického útoku. Pro cestování po Djerbě bývají ideální volbou žluté taxíky, které jsou bezpečnou, lacinou a rychlou variantou pro cesty za zábavou či na nákupy do měst. Cena jízdného je v nočních hodinách nepatrně vyšší než přes den. Cestovatelé jistě ocení lehké volnější volnočasové oblečení z chladivých materiálů.Místní stravaCo se týče stravování, obezřetní by měli být Ti z Vás trpící především žaludečními či střevními potížemi. Voda z vodovodů není vhodná k pití, ovšem vyčistit zuby si v ní můžete. Ovoce a zelenina bývá často mytá právě v této vodě, proto někomu nemusí udělat dobře kombinace místního jídla a horkého počasí… Už před odletem je dobré si nechat preventivně předepsat léky na žaludeční nevolnost. K dostání jsou u nás bez problémů na lékařský předpis. Pro tuniskou kuchyni jsou typické ryby a mořské plody, skopové maso, ovoce a zelenina. Tradičním arabským pokrmem je kuskus vytvořený z krupice z tvrdé pšenice, zeleniny a kousků masa. Mezi řadou dalších arabských pokrmů vyniká harrisa. Jedná se o opravdu velmi pálivou pastu vyrobenou z chilly papriček, oleje a česneku. Cukrovinky bývají až nezvykle sladké, většinou se jedná o různé druhy ovoce a oříšků v marcipánu, medu či cukru.Arabská káva i čaj jsou velmi silné. Káva je navíc výrazně aromatická a je možno ji podávat s mlékem. Tradiční čaj je hořký a bývá servírován s mátovými lístky. Tuniský dinár a co si za něj můžete užítNa Djerbě, stejně jako v celém Tunisku platí měna Tuniský dinár, který se dále dělí na milimy.  Kurz měny se pohybuje kolem třinácti korun za jeden dinár. Djerba žije i v noci. Pro turisty nabízí velké množství diskoték, kaváren či restaurací. V každém případě bychom Vám, především dívkám a ženám, doporučovali pohyb minimálně ve dvojicích. Místní rádi a často na kolemjdoucí či tančící slečny rádi povykují a někteří mohou být i dotěrní… Na co nezapomenout v TuniskuDjerba již dlouhá léta patří mezi oblíbené turistické destinace. S místními obchodníky i hotelovým personálem se lépe či hůře domluvíte francouzsky, anglicky či německy. Ovšem každý správný turista ovládající řeč „ rukama, nohama“ se nakonec s Tunisany nějak dohodne. :) Lidé pracující v cestovním ruchu a obchodech Vás povětšinou mile překvapí i několika frázemi v Češtině. V posledních letech mají mladí Tunisané zavedenou povinnou školní docházku. Některé předměty jsou vyučovány v jejich rodné Arabštině, ovšem od vyšších ročníků jsou nejdůležitější předměty vyučovány Francouzsky. Tunisko, jakožto bývalá francouzská kolonie má na tuto evropskou zemi stále silné vazby, což dokazuje i velký příliv právě francouzských turistů. Tunisko patří mezi muslimské země. Jejich kultura je naprosto odlišná od té naší, evropské. I přestože je zde islám méně radikální než například v Egyptě, neměli byste tuto skutečnost opomínat. Místní ženy především v turistických oblastech už většinou nechodí zcela zahalené. Můžete je potkat v hezkých tričkách s dlouhými rukávy a džínách či sukních s délkou k zemi. Mešity, které jsou veřejnosti přístupné, smíte navštěvovat pouze se zahalenými rameny a koleny. Někdy je vyžadována i pokrývka hlavy. Jedním z nejznámějších znaků islámu je Ramadán, devátý měsíc islámského kalendáře. Muslimové si půstem připomínají okamžik, kdy Bůh zjevil Mohamedovi první poselství. V období Ramadánu muslimové smí (nebo spíš by měli :)) jíst a pít až po západu slunce, zříci se veškerých požitků a věnovat více času modlitbám. Na chod hotelů to v dnešní době nemá až takový vliv, ale pokud se na Djerbu dostanete právě v tomto období, je dobré o něm vědět alespoň základní informace. 

Pokračovat na článek