Výsledky vyhledávání pro dotaz opravdu

Výsledky vyhledávání v sekci: Turistika

Zámek Veltrusy

Pohled do života slavného rodu ChotkůPíše se rok 1698 a Marie Terezie ze Scheidlerů se právě provdala za rytíře Václava Antonína Chotka. Antonín Chotek tak získává nejen ruku Marie Terezie, ale také význačné státní funkce, díky kterým je později povýšen do hraběcího stavu. Získává také i věno, včetně veltruského panství. S narůstajícím hmotným bohatstvím začaly narůstat také nároky na životní a kulturní styl. Stoupající životní úrovni musela odpovídat i reprezentace, a tak v roce 1704 začíná vznikat zámek Veltrusy. Pojďme se společně vrátit v čase a nahlédnout do života slavné hraběcí rodiny Chotků. Rozkvět zámeckého panstvíPůvodním plánem Václava Antonína bylo postavit menší letohrádek, lovecký zámeček. Realizována byla tak nejprve hlavní budova se stanovou střechou. Kupole, která zdobí zámek dnes, byla přistavěna až v pozdější době. Ačkoliv se plány na stavbu zámku nedochovaly, lze jej spojit s tvorbou jednoho z nejpřednějších tvůrců barokní architektury v Čechách té doby, Giovannim Battistou Alliprandim. Za Rudolfa Chotka se následně začala přistavovat obě křídla zámku, pokoje pro služebnictvo, pokoje pro hosty nebo zámecká kuchyně. Tehdejší pán nechal také v okolí zámku vystavět hned několik pavilonů, které zdobí areál zámku dodnes. Za vlády hraběte Jana Rudolfa Chotka vzkvétalo veltruské panství nejvíce. Kromě pavilonů založil i dančí oboru, která v současné době čítá kolem 60 kusů daňků skvrnitých. Některé z vás možná překvapí adresa zámku – Ostrov. Zámek se totiž opravdu nachází na bývalém ostrově, který vznikl na začátku 18. století při velké povodni řeky Vltavy. Oblast o rozloze 300 hektarů zůstala tehdy izolována od města. Cykloprohlídka zámeckého areáluZpestřete si návštěvu zámku cykloprohlídkou po zámeckém okolí. Při komentované prohlídce na kolech objevíte romantická zákoutí s drobnými pavilony, rozmanité mosty nebo pohledy do místních luk, polí a sadů.

Pokračovat na článek


Zámek Hrádek u Nechanic – jeden z nejmladších zámků v Čechách

 roce 1829 zakupuje rod Harrachů sádovské panství spolu s Nechanicemi od rodu Schafgotschů. Na takzvaném Lubenském vrchu se pak rozhodli nechat vystavět zámek. V roce 1839 započínají stavební práce na novém reprezentačním a letním sídle hraběcího rodu Harrachů. Člověk, který učinil rozhodnutí nechat sídlo vystavit, byl František Arnošt, hrabě z Harrachu. Ten byl významným představitelem jilemnické rodové linie. Stavební práce na zámku byly finálně dokončeny v roce 1857 a lesk a sláva hraběcího rodu Harrachů se vtiskla do nového zámku nesoucí jméno Hrádek u Nechanic. Chytří si tedy jednoduše spočítají, že zámku je pouhých 160 let. Přesto však na Vás na nechanickém zámku dýchne atmosféra starých časů. Hrádek u Nechanic je poslední velkou novostavbou svého druhu u nás a zároveň jedním z prvních zámků oděných do romantického novogotického hávu. KAMENNÝ MOTÝL NA ZELENÉ PLÁNI ANEB KOUSEK ANGLIE V ČECHÁCHStavební práce svěřili majitelé mladému vídeňskému architektovi Karlu Fischerovi, který se podílel i na výzdobě a vybavení interiéru. Jako předloha pro stavbu romantického zámku posloužil projekt vypracovaný anglickým architektem Edwardem Buctonem Lambem  ve stylu tudorské gotiky. Lamb se nechal inspirovat návrhem přestavby anglického zámku Crewe Hall.  Karl Fischer si pak Lambovi plány poupravil.„Zámku je často přezdíváno Malá Hluboká.“Architektům byla do jisté míry ponechána volná ruka v jejich práci. Zámek měli totiž vystavět na zelené louce, zelené ploše. I proto zde mohla být dodržena dispozice typická pro stará anglická sídla 16. a 17. století. Snad i z tohoto důvodu má zámek na české poměry velmi neobvyklý půdorys. Připomíná totiž motýla s rozevřenými křídly. Možná jste tedy už zaslechli jednu z přezdívek hradu – kamenný motýl. Mezi návštěvníky je však více rozšířen název Malá Hluboká.V roce 1844 souběžně se stavbou zámku pak Harrachové pověřují zahradního projektanta L. Krügera úpravou okolního lesa. Společně se zámkem se tak mění i jeho okolí, a to konkrétně v krajinářský park, oboru a bažantnici. A že byl pozemek hraběcího rodu Harrachů opravdu rozlehlý dokládá i fakt, že pouze zmiňovaná bažantnice dosahovala výměry 200 hektarů. TAJEMNÁ POVĚST, MASKOVANÉ DVEŘE A TAK TROCHU ZVLÁŠTNÍ KŘESLONa vybavení zámeckých interiérů Harrachové rozhodně nešetřili. Kromě vybavení dle návrhu Karla Fischera, zhotoveného v převážné míře místními řemeslníky, byla na zámek svezena řada starožitností a to zejména z Itálie a Rakouska. Často se jednalo o celé portály, stropy či kompletní vybavení celé místnosti.Zámek Hrádek u Nechanic ukrývá 117 pokojů. Jedním z nich, a vlastně také prvním, který při prohlídce zámku navštívíte, je Rytířský sál. Stojíte před velkými, zdobenými dveřmi do Rytířského sálu. Dveře se otevírají a vy za doprovodu hudby vstupujete do bohatě zdobené, honosné místnosti. Právě díky dobové hudbě se přenesete do časů, kdy brnění, které si v sále prohlédnete, bylo nedílnou součástí každého šlechtice. Z obrazů, jež místnost zdobí, na vás shlížejí významní členové rodu. K sálu se však váže také zvláštní a tak trochu strašidelná pověst. Podle ní se na jinak tichém Hrádku ozývají tajemné zvukové úkazy, kdykoli má někdo z rodiny zemřít.Za nejkrásnější místnost celého zámku je však považován sál Zlatý. Podle čeho dostal tento sál své jméno poznáte ihned, jak překročíte jeho práh. Stěny pokrývají tapety ze 17. století. Vyrobeny byly z telecí kůže a dovezeny z Belgie. Do kůže se pak razil ornament, který byl následně pozlacen, postříbřen, kolorován. Tapety sloužily nejen jako dekorace, ale také jako tepelná izolace. Zajímavostí je, že na jeden plát tapety bylo zapotřebí kůže z jednoho telete. Tapetových, čtvercových plátů je pak v celé místnosti na 150. ZAPOMENUTÝ ŽENICHNad dubovým schodištěm, jež vede do pánské části zámku, visí jedna ze 3 existujících kopií renesančního obrazu Diettrichsteinská svatba. Ta se konala v roce 1515, a váže se k ní poněkud kuriózní historka. Původně na něm totiž nebyl namalován ženich. Když si tento nedostatek malíř uvědomil, bylo už pozdě. Na čestném místě, u stolu, nebylo pro ženicha místo. Malíř tedy zapomenutého domaloval úplně doleva k rámu jako pána v zeleném plášti.Harrachové chtěli, aby Hrádek u Nechanic působil starobylým dojmem. Jediná místnost v novogotickém stylu je pracovna samotného hraběte. Právě zde můžeme obdivovat jednu z nejkrásnějších řezbářských prací na zámku, a to skříň, kterou místní řemeslníci vyráběli údajně 10 let. Po důkladnějším prozkoumání však zjistíme, že se zas až tolik o skříň nejedná. Jde totiž o dveře, a to velmi dobře maskované dveře, které vedly na toaletu hraběte. NĚKOLIK DVĚŘÍ, ALE JEN JEDEN KLÍČPánská část zámku je důmyslně oddělená od části dámské, a to hned 2 dveřmi. Aby bylo zajištěno soukromí obyvatel v jednotlivých apartmá, byly dveře dvojité. Ke každým dveřím pak existoval pouze jeden klíč. Bez vzájemné domluvy se tedy dveře používat nedaly.Největší kuriozitou zámku je však křeslo, které odpočívá v salonu hraběte. Křeslo je houpací, má pohyblivé opěradlo, podložku na nohy a svým tvarem připomíná jednu velmi neoblíbenou věc, která v mnohých z nás vyvolává pocit strachu. Sedí se v něm pohodlně, avšak má to jeden háček. Pokud to osoba v křesle sedící s lenošením přehnala a dostala se do polohy v leže, nebylo snadné se z této polohy dostat svépomocí. Sám hrabě si dokonce často musel na pomoc zavolat služebnictvo. Uhodli jste, že křeslo má tvar pohřební rakve?ZÁMECKÝ PARK GOLFOVÉ VYŽITÍNedílnou součástí romantického zámeckého sídla byl přírodně – krajinářský park.Romantické parky kladly důraz na sblížení člověka s přírodou. První parky tohoto typu vznikaly okolo roku 1720 v Anglii. U nás první takový park založil Jan Rudolf Černín v Krásném Dvoře okolo roku 1779. Brzy následoval park ve Veltrusích, založený roku 1785 Janem Rudolfem Chotkem. Nejznámějším parkem tohoto typu je lednicko – valtický areál budovaný od roku 1790 Liechtensteiny.Zámecký park na Hrádku u Nechanic byl založen původně na rozloze 29 hektarů. Dnes má park rozlohu asi 18 hektarů. Základ parku tvoří rozlehlá louka s kulisami stromů a vklíněnými lesy. Přístupovou cestu k zámku pak lemuje lipová alej. Parkem také vede okružní cesta, která návštěvníkům naskytne malebné pohledy na zámek. Na zámecký park pak dříve navazovala lovecká obora o rozloze 412 hektarů.V roce 1995 v prostorách zámeckého parku vzniká golfové hřiště s 9 jamkami. Na své si přijdou ostřílení golfisté, i úplní začátečníci, kteří mohou využít tréninkového centra pro začínající golfisty.KDYŽ SE NA ZÁMKU OBJEVILA VEČERNICEZámek je jako vystřižený z pohádky. Proto není divu, že se stal oblíbenou destinací filmařů.  Třeba režisér Václav Vorlíček tu v roce 1978 natočil krásnou českou pohádku Princ a Večernice. V roli Večernice se nám tehdy představila Libuška Šafránková, která se na zámek vrátila znovu v roce 1990 při natáčení seriálu Náhrdelník. Z pohádek pak můžeme dále jmenovat například Aničku s lískovými oříšky. Zavítal sem i Jan Svěrák s filmem Tmavomodrý svět. Zámek je však oblíben i režiséry zahraničními. Proto Hrádek u Nechanic přivítal také filmařské návštěvy z Ruska, Velké Británie i Ameriky.

Pokračovat na článek


Zámek Kratochvíle

Rožmberský letohrádek, vybudovaný ve stylu italské renesanční vily, je řazen mezi nejkrásnější renesanční stavby střední Evropy. Jeho malebnost podněcuje zejména i prostředí, ve kterém je situován, a přímo vybízí k romantické procházce a příjemně stráveným chvilkám. Stavba letohrádku, obklopená vodním příkopem, spadá pod péči Národního památkového ústavu. V roce 2011 byla na zámku Kratochvíle dokončena poslední fáze projektu „Renesance renesance“, jehož prvotním cílem byl věrohodný pokus o rekonstrukci podoby zámku v době, kdy byl užíván posledními Rožmberky.Když se ohlédneme do historie, tak na místě dnešního zámku stával původně hospodářský dvůr Leptáč, který Vilém z Rožmberka daroval proslulému staviteli jihočeských rybníků Jakubovi Krčínovi z Jelčan. Pod jeho dohledem došlo ke stavbě nového dvoru, obohaceného o rozlehlou loveckou oboru. Tato nová podoba se Vilémovi z Rožmberka zalíbila natolik, že celý dvůr opětovně vyměnil s Krčínem za Sedlčany a dalších 10 vesnic. Následně Vilém svěřil stavbu nového loveckého zámečku po straně Leptáče vlašskému staviteli Baldassaru Maggimu z Arogna který se svého úkolu zhostil opravdu bravurně a vytvořil renesanční klenot zasazený do překrásné jihočeské krajiny.Během své návštěvy máte možnost využít nabídky několika prohlídkových tras, které jsou zaměřeny především na prezentaci nádherné výzdoby interiérů zámečku Kratochvíle z období, kdy došlo k dokončení celého komplexu. Zámek Kratochvíle má opravdu nezaměnitelnou atmosféru, kterou stojí za to okusit, je však důležité si uvědomit, že zámek je přístupný pouze od dubna do října. Pokud stále přemýšlíte, co bude cílem vašeho dalšího rodinného výletu, nebo se s přáteli chcete podívat na nějaké zajímavé místo, zkuste Kratochvíli. Nebudete zklamaní.

Pokračovat na článek


Malá a Velká Amerika

Každý určitě zná Ameriku, tu za tou velkou louží. To ale není jediná Amerika, kterou byste mohli navštívit. Tady v Čechách máme dokonce dvě! A to Malou a Velkou. Jedná se o dva vápencové lomy, které naleznete v Českém krasu, kousek od známého hradu Karlštejn.Můžete zažít krásný jednodenní výlet spojený s dobrodružstvím. Trasa začíná u vlakové stanice Karlštejn, odkud stačí jít po ukazatelích vedoucích až na hrad. Ten si v případě zájmu samozřejmě můžete prohlédnout, neboť trasa vede přímo přes něj. Určitě bude čas i na komentovanou prohlídku, které zde probíhají po celý den.Od hradu se vydáte po červené turistické značce, která vás dovede na rozcestí jménem Dub Sedmi bratří. Zde je ideální chvilka na svačinu. Nejen, že naberete energii, ale můžete zde vyzkoušet, kolik je potřeba lidí na obejmutí opravdu starého dubu. A kolik mu je let? To vám prozradí informační cedule poblíž starého stromu. Jakmile si odpočinete, můžete pokračovat, tentokrát po žluté trase, která vás dovede až do lomu Malá Amerika. Hned z kraje se vám otevře úžasný výhled na celý lom. Po těžbě zde zůstaly ve stěnách těžební cesty, které jsou rozházené po celém okruhu a v různých úrovních těžebních pater. Pokud máte dost odvahy, můžete sejít až dolů k vodě a vychutnat si plavání v azurově modré vodě. Nečekejte ale, že bude voda teplá. Ba naopak!Pokud se u informační cedule Malé Ameriky vydáte vlevo kolem lomu, najdete malou lesní pěšinku, půjdete dál kolem ruin staré budovy a zhruba po 200 metrech se dáte malou odbočkou vpravo a po několika metrech jste na místě. A kde? Budete se nacházet u vchodu do staré štoly. Tu si také můžete projít, ale pozor, bez baterky to opravdu nepůjde. Nemusíte se bát, že byste se ztratili, chodby jsou slepé a žádný velký komplex to není. V zimních měsících se zde chovejte tiše, jedná se také o zimoviště netopýrů. Pokud by vám tato štola nestačila, stačí hledat. V okolí se jich nachází více a větších, k té nejbližší stačí přejít kopec za vchodem do této štoly a jste tam.Po prohlídce štoly se vrátíte zpět k Malé Americe a po turistické značce můžete pokračovat dále. Po nějaké době se vám po pravé ruce, když trochu sejdete ze stezky, ukáže lom Kanada. Nemusíte se bát, že byste lom přešli. Jsou tam vyšlapané cestičky, jak tam stále chodí výletníci lom obdivovat.Kousek před hlavním cílem se vám ukáže ve své plné kráse ještě jeden lom, lom Mexiko. Jedná se o druhý největší lom v blízkém okolí. Na okraji je krásná vyhlídka, která však není pro každého. Ten, kdo se bojí výšek, bude mít možná problémy se k zábradlí přiblížit. Za ním se totiž nachází několik desítek metrů propasti.Lom Velká Amerika se již nachází jen kousek od vás. Stačí ujít pár metrů a jako na dlani se vám otevře neskutečný výhled. Krásný dlouhý lom s azurově modrou vodou. Do lomu je oficiálně vstup zakázán, ale pokaždé, když půjdete okolo a bude svítit slunce, uvidíte dole plno koupajících se a opalujících lidí. Dolu se dostanete z jeho čela, ke kterému přijdete od Mexika. Cesta je trochu strmá, ale dá se zvládnout bez větší fyzické zátěže. Koupání je to opravdu náramné. Vidíte několik metrů pod sebe,voda se krásně leskne a chvílemi vidíte i nějakou tu rybku.Po vykoupání a uschnutí můžete pokračovat dále. Nyní už vás čeká cesta zpět na nádraží. Vylezete stejnou cestou z lomu, obejdete ho dále po turistické trase, projdete vesničkou Mořina, kde se napojíte na modrou turistickou trasu a půjdete směr Karlštejn. Po zhruba 2 kilometrech se objevíte pod rozcestím Dub Sedmi bratří, kde už to budete znát. V restauraci Pod Dračí skálou, která se nachází kousek po hlavní silnici za rozcestím, se můžete naposledy občerstvit a pak už jen a jen z kopce až k nádraží. 

Pokračovat na článek


Ráj klobás

Pokud budete mít někdy cestu do okresu Znojmo, nezapomeňte si do navigace zadat obec Pavlice, protože o takový zážitek, který doslova „zakusila“ naše redakce, byste určitě neradi přišli. V obci Pavlice sídlí místní mistr uzenář, pan Jaromír Novák, a my vás zveme na malou ochutnávku do jeho ráje klobás.Hned při příchodu do prodejny, vlastně ihned při prvním nadechnutí, budou vaše chuťové pohárky doslova na pokraji extáze, a to díky všudypřítomné omamné vůni chutných uzenin. Ovládne vás nekontrolovatelná touha vše v okruhu několika metrů vykoupit a odvést si veškeré produkty co nejdříve domů. Druhé pomyslné šílenství vzniká ochutnáním prvního lahodného kousku jakékoli klobásy, protože pro pana Nováka je především důležité, aby jeho zákazníci věděli, co jim chutná a měli představu o produktu, který si v této provozovně zakoupí.Veškeré výrobky jsou zhotovené pouze z masa jednotlivých kusů zvířat a přírodního koření, které pro firmu připravuje certifikovaný dodavatel, a to přesně podle jejich konkrétních požadavků. Jaromír Novák podotýká, že každý jeho výrobek je chuťově jiný a nezaměnitelný. Vyrábí spoustu výrobků s různými příchutěmi, které dávají konečnému produktu charakteristickou chuť i vůni. Dalo by se pomalu říct, že se jedná o určitou formu alchymie. Všech stádií výroby se totiž účastní ostatní zaměstnanci firmy, avšak co se týče samotného dochucování, tak to pan Novák nesvěří nikomu jinému, jen sám sobě. Celkem tato malá rodinná firma vyrábí okolo 100 druhů jednotlivých výrobků, z nichž některé patří do nabídky stálé a jiné se obměňují například podle dostupnosti, svátků nebo na přání zákazníků.Při vstupu do prodejny vás určitě zaujme opravdu obdivuhodná sbírka mysliveckých trofejí, kterých je tam vystavených na několik desítek a slouží k výzdobě prodejny. Pan Novák je totiž vášnivým myslivcem a s hrdostí může říci, že vystavené exponáty, jež jsou v uzenářství k vidění, jsou především jeho zásluhou, na což je opravdu hrdý. Sám ještě dodává, že část jeho trofejí byla ulovena kulovnicemi z České zbrojovky, kterých tento hrdý lovec vlastnil několik.. Pro mnohé zákazníky, zejména neznalce, slouží tyto trofeje také jako vodítko při koupi daného produktu a pro ty nejmenší i jako ukázka místní fauny.

Pokračovat na článek


České Švýcarsko

Sice u nás v Česku nemáme takové přírodní památky, jako jinde ve světě, ale přeci jen se zde najde několik míst s překrásnou přírodou. Jedním z nich je Národní park České Švýcarsko, který se rozkládá na severu na hranicích s Německem. NP byl vyhlášen v roce 2000 a hlavním předmětem ochrany jsou unikátní pískovcové útvary. Najdeme zde skalní věže, brány, stěny, rokle a města, jež vznikly v období čtvrtohor. Nejznámějším skalním útvarem Českého Švýcarska je Pravčická brána, která se stala symbolem parku.V Českém Švýcarsku jsme strávili dva dny a jako výchozí bod jsme zvolili Děčín. Jedná se o větší město, které má samo o sobě co nabídnout. Děčín se nám moc líbil a panoramata okolo byla opravdu úžasná. V Děčíně si můžete prohlédnout Zámek Děčín, který je umístěný na skále a pyšní se krásnými zahradami a chovem pávů. Dále je Děčín známý především svými mosty. Najdeme zde Staroměstský kamenný most a jedinečný řetězový most Dr. Tyrše. V Děčíne jsme byli ubytovaní v Zámecké Sýpce přímo u zámku a hned v centru. Ubytování můžeme jen a jen doporučit. Super cena (250 Kč/osoba/noc), čisto, zdarma Wi-Fi, společná kuchyňka s ledničkou a non stop recepce. První den jsme měli naplánovanou asi 25 km dlouhou túru, která měla být završena u Pravčické brány. Vstali jsme brzy ráno, abychom vše stíhali a vyrazili vlakem na poslední zastávku v ČR - Dolní Žleb, kde jsme se chtěli nechat převézt přívozem přes Labe a poté pokračovat po druhé straně řeky na vyhlídku Belvedér. Bohužel byla velká sucha a přívoz nebyl v provozu. Museli jsme se tedy vrátit vlakem zpět do Děčína a na druhou stranu dojet autobusem. Ještě jsme nic neušli a už jsme měli dvouhodinové zpoždění. Autobusem jsme se poté svezli až přímo k vyhlídce Belveder (zastávka Labská Stráň, 27 Kč/osobu), která nás zabavila na dobrou půl hodinku. Výhled byl opravdu krásný! Poté jsme již šli pěšky (po zelené) k Suché Kamenici do Hřenska. Suchá Kamenice je malý potok plný balvanů, který je unikátní v tom, že přes léto je většinou vyschlý. No, zrovna nebyl. :-D Cesta trvala asi hodinku a asi v půlce začal velký liják. Byli jsme celí promrzlí, zmoklí, otrávení dopoledními komplikacemi a měli jsme chuť se vrátit zpět do Děčína a nechat túru na jindy. Naštěstí nás ale zachránil malý penzion, kde jsme si dali rozpustné kafčo za 15 korun a česnečku a mezitím nám oblečení uschlo a my získali opět chuť chodit. Než jsme došli do Hřenska (po červené), dokonce vysvitlo sluníčko a my byli šťastní, že jsme to nevzdali. V Hřensku začíná stezka soutěskami (rozcestník Hřensko - hotel Klepáč, poté po žluté), která byla opravdu perfektní. Nádherná příroda a v rámci možnosti i klid od turistů. Cesta se nám velmi líbila. Došli jsme až k Edmundově soutěsce, přes kterou se dá dostat pouze převozem. Cesta po vodě je dlouhá asi 1 km a pan převozník nás u toho neustále bavil různými historkami. Převoz vychází na 80 Kč pro dospělého, 40 Kč děti do 15 let. Otevřeno je denně 9.00 – 18.00. Pro zájemce cesta soutěskami pokračuje k další, Divoké, soutěsce, my se ale vydali již jinudy k Pravčické bráně (po zelené až k rozcestníku Mezní Louka, poté po červené až k samotné Pravčické bráně). Cesta byla dlouhá asi 6 km a po překonání výškového rozdílu jsme se většinu cesty kochali krásnou přírodou a pískovcovými útvary. K Pravčické bráně jsme dorazili kolem páté hodiny večer. Pravčická brána je opravdu majestátná a je symbolem NP, nicméně vstup 75 Kč pro dospělého nám přišel trochu přehnaný. Studenti a děti 25 Kč. Otvírací doba denně 10.00 – 18.00.Zpět do Děčína jsme využili opět autobusové dopravy (zastávka Hřensko, Pravčická brána, 27 Kč/osoba). Další den jsme vyrazili do Jetřichovic a z nich poté na Malou Pravčickou bránu a zříceninu hradu Šaunštejn ze 14. století. Od zastávky autobusu (Jetřichovice, Vysoká Lípa, rest., 40 Kč/osobu) to bylo asi 1,5 km, takže příjemná procházka (po žluté, následně po červené). Hrad Šaunštejn, neboli Loupežnický hrad, nás docela překvapil, jelikož se nejednalo o hrad, nýbrž vysoké skály plné žebříků a zábradlí, kde chodili lidé a obdivovali krásy okolí. Cesta nahoru byla docela adrenalinovým zážitkem, ale za ten krásný výhled určitě stála. Poté jsme již pokračovali trošku náročnějším terénem k Malé Pravčické bráně. Brána samotná nebyla nic moc, obzvlášť ve srovnání s její větší sestrou, ale jako procházka dobrý. Poté jsme se vrátili zpět do Jetřichovic a vydali se k Dolskému mlýnu (po žluté, následně po modré). Terén byl docela šílený, obzvlášť pak cesta zpátky. Dolský mlýn je zřícenina mlýnu z 16. století. Známý je Dolský mlýn i z pohádek – můžeme ho vidět například v Pyšné princezně a v Pekle s princeznou. Mlýn se nám moc líbil a byl opravdu fotogenický, radost pohledět. Navštívili jste někdy České Švýcarsko? Co se vám zde líbilo a co vás naopak zklamalo?Podělte se s námi v komentářích... :-)

Pokračovat na článek


Zámek Hluboká

Hluboká je dle našeho názoru jeden z nejkrásnějších zámků v České republice. Zámek je v dnešní podobě teprve krátce, ale jeho vnější podoba, interiéry a obrovské parky jsou božské. Pokud zavítáte do jižních Čech, určitě doporučujeme prohlídku zámku nevynechat. Navíc se zámek Hluboká nachází jen pár kilometrů od jihočeské metropole - Českých Budějovic. Zámek Hluboká je dalším zámkem v Jihočeském kraji, který jsme navštívili během naší dvou týdenní cesty. Doprava vlakem je velmi omezená a vlakové nádraží je od zámku ještě pořádný kus cesty. Doporučujeme proto zvolit autobus nebo ještě lépe auto. Zámek určitě nepřehlédnete, je opravdu majestátný. Velmi se nám líbila celková organizace a prostředí uvnitř zámku, kde jako velkou výhodou shledáváme skříňky, kde si může kdokoli nechat batohy či jiná zavazadla. My toho využili, jelikož jsme přišli akorát poté, co odešla prohlídka, a museli jsme hodinu čekat na další. Mezitím jsme si prošli část parku a zahrady. Parky jsou opravdu obrovské, nicméně žádné extra úpravy nečekejte, upravená část je pouze v zahradách bezprostředně u zámku. Prohlídka se nám líbila, bohužel náš průvodce byl trošku zvláštní a ne příliš sympatický pán, což určitě ubralo na dojmu. Ale i tak byl zámek moc pěkný a prohlídka trvající asi 60 minut stála za to. Vstupné je 150 Kč pro dospělé a 100 Kč pro děti/studenty. Otevírací doba v sezóně denně 9.00 až 17.00. Byli jsme zde kolem poledne, a tak jsme se rozhodli dát si něco dobrého k snědku. Na náměstí jsme při cestě k zámku viděli Čínskou restauraci, ale při cestě zpět nám padla do oka denní nabídka před Hotelem Štekl přímo u zámku, kde měli meníčko i s polévkou za 99 Kč. Řekli jsme si, že to tedy zkusíme. Celý hotel i s restaurací je veden v „zámeckém stylu“ a to samé platí i o zahradě. Prostředí bylo opravdu moc krásné. Jídlo bylo dobré, ale že bychom byli nějak nadšení se říct nedá. Normální ceny jídel zde byly docela vysoké, takže bychom čekali o trochu lepší i samotné jídlo.

Pokračovat na článek


Mikulov

Jedním z nejznámějších měst vína na jižní Moravě je určitě Mikulov. Mikulov je historické město s centrem nesoucím status městské památkové rezervace. Najdete zde plno malebných vináren, sklípků, restaurací, ale i krásnou přírodu, ideální terén na jízdu na kole a jen pár kilometrů od města můžete vyrazit za kulturou. A co je další příjemnou výhodou – z Prahy se sem dostanete poměrně pohodlně vlakem, který jede přímo do Břeclavi (asi čtyři hodiny), která je jen nedaleko Mikulova. Vyrazili jsme brzy ráno vlakem do Břeclavi, kde jsme poté přestoupili na osobní vlak, který nás odvezl do Valtic. Ve Valticích se také nachází zámek, nicméně nás více zajímala druhá část Lednicko-valtického areálu, a to zámek Lednice. Do Lednice jsme se potom svezli asi 15 minut autobusem, který jel hned od vlakové zastávky. Nicméně později jsme zjistili, že autobus jede i přímo z Břeclavi. :-) Zámek Lednice je opravdu tak nádherný, jako na všech fotkách, co jsme viděli. Troufáme si říct, že tak krásný zámek jsme u nás ještě neviděli, opravdu se nám moc líbil. Zámek má poslední rekonstrukci z poloviny 19. století ve slohu imitujícím anglickou tudorovskou gotiku. Zámek obklopují krásné pěstěné zahrady, na kterých můžete nalézt skleník, což je českým unikátem. Zahrady nabízí krásnou procházku kolem rybníku k Minaretu z 18. století a Janově hradu, což je pseudogotická napodobenina hradní zříceniny. Na samotnou prohlídku reprezentačních sálů jsme si museli docela počkat. Prohlídky, ač byly po 15 minutách, byly vyprodané několik hodin dopředu. Čekali jsme tedy skoro dvě hodiny a mezitím se prošli již k výše zmiňovanému Minaretu. Prohlídka trvala asi 40 minut a byla zakončena příjemným hudebním vystoupením. Samotná prohlídka byla hezká, ale asi jsme již viděli zajímavější. Vstup 150 Kč dospělý, 105 Kč student/dítě. Otevírací doba v sezoně denně 9.00 až 17.00. Po prohlídce jsme již vyrazili do Mikulova (autobusem do Břeclavi a poté osobním vlakem do Mikulova), kde jsme měli ubytování na jednu noc v „ubytovně“ U Zajíce. Ubytování vyšlo na super cenu (250 Kč/osoba/noc), což oproti jiným cenám v Mikulově bylo za hubičku. Ovšem ubytování bylo hodně podprůměrné a příště bychom ho již asi nezvolili. Na jednu noc to šlo, na delší dobu bychom se již poohlédli po něčem lepším. Musíme ale vyzdvihnou bezvadnou polohu našeho ubytování, které se nacházelo v samém historickém srdci města přímo u kašny, což bylo super. Večer jsme si zašli do vinného sklípku přímo u našeho ubytování, kde bylo moc fajn prostředí, víno i obsluha. :-) Určitě doporučujeme. V Mikulově jsou ale k vidění i jiné věci, než vinné sklípky. Známým turistickým místem je Svatý kopeček s Kaplí sv. Šebestiána a zvonicí, odkud je překrásný výhled na celé město. Obdobný výhled, nicméně z druhé strany města, nabízí Kozí hrádek. Na vrcholu Kozího vrchu byla v 15. století vybudována dvoupatrová dělostřelecká věž, která je přístupná turistům. Vstup 20 Kč dospělý, 10 Kč student/dítě. Otevírací doba: pokud visí vlajka. Právě pod Kozím hrádkem můžete najít několik vinných sklípků, takže doporučujeme příjemnou nenáročnou procházku tímto směrem. Při návštěvě Mikulova jistě navštívíte i historické náměstí a Zámek Mikulov, který je dominantou tohoto vinařského městečka. Místními nám byla doporučována noční prohlídka zámku, která se koná v sezoně každou středu. Vstup 150 Kč dospělý, 75 Kč student/dítě. Otevírací doba denně mimo pondělí 9.00 až 17.00.

Pokračovat na článek


Luhačovice

První dovolená tohoto léta byla v České republice. Luhačovice patřily vždy mezi mé nejoblíbenější lázně a tak tomu asi bude i nadále. Letos jsme se opět podívali do Luhačovic, tentokrát na týden a poprvé jsme s sebou vzali i kola.DopravaDo Luhačovic jsme jeli autem, takže žádné levné lístky doporučit nemůžeme. Jde o malé město, takže na Student Agency můžeme zapomenout, pravděpodobně by se dalo jet vlakem s několika přestupy. Luhačovice leží ve Zlínském kraji asi 15 km od Zlína.UbytováníUbytovaní jsme byli v hotelu Vincent Luhačovice. Poloha penzionu byla opravdu pěkná, do centra to bylo kousek a v okolí spousta zajímavých míst. Ubytování v dvoulůžkovém pokoji vyšlo na super cenu. Parkovat se dalo uhotelu bez poplatku.Pokoj i koupelna byly čisté a dostačující s televizí a Wi-Fi. V penzionu byla velmi příjemná a rodinná atmosféra a soukromí.ObchodyKaždý správný lázeňský švihák by neměl vynechat obchod s lázeňskými oplatky. Druhů je nespočet a teplý oplatek do ruky nabízí za 5 Kč. A samozřejmě lázeňský hrneček. Byla jsem docela překvapená, jak se tyto hrnečky vytrácí, na kolonádě pil skoro každý z plastových kelímků a tyhle fešné hrnečky mělo jen pár lidí. Obchodů zde moc není, v centru Luhačovic je pouze Albert, drogerie a pár vietnamských obchůdků. Největším trendem léta byl stánek Ovocňák na luhačovické přehradě, kde dávali ovocné šťávy do plastové palmičky. To jsme prostě museli mít! :DZajímavá místaTak pro mě osobně v lázních vždy vedou prameny. Miluji Ottovku a letos byl k mému překvapení otevřen nový pramen – Nový Jubilejní. Pitných pramenů je tu celkem šest (co já vím a co jsem ochutnala). Prameny jsou studené a poměrně hodně mineralizované. Krásná je luhačovická kolonáda s dominantním Jurkovičovým domem, kašna Jestřábí a japonská zahrada. Každoročně se tu koná i hudební festival Leoše Janáčka. Nedaleko je luhačovická přehrada, kde je vybudován nově aquapark. Přehrada je bohužel koncem léta většinou už velmi špinavá, my se v ní ale začátkem července koupali bez újmy na zdraví. :-) Aquapark nás moc nelákal, jelikož v teplých dnech byl přeplněný a přišel nám vhodný spíše pro děti. Kolem přehrady si přijdou na své i sportovci. Okruh kolem přehrady má 3,25 km a je z krásné hladké asfaltové cesty. Ideální pro in-liny nebo skateboardy/longboardy. Z velkých měst je v okolí Uherské Hradiště a Zlín. My si s sebou přivezli kola. Krásná rovina spojovala větší města, jinak to byl samý kopec (no jo, Bílé Karpaty :D). Největší „dojem“ na nás udělala „cyklostezka“ z Uherského Brodu do Uherského Hradiště. Čekalo nás deset kilometrů pustinou do kopce přes nejrůznější pole, štěrk, kameny, kukuřici… Stálo nás to plno nervů a jedno píchlé kolo, takže rekreačním cyklistům rozhodně nedoporučujeme!ZávěrLuhačovice byly krásné jako vždy předtím, hotel byl příjemný a na pěkné lokalitě. Obzvlášť se nám líbila blízkost k pramenu Aloiska, kde je větší klid od naparáděných důchodců, dá se tam v klidu číst a užívat volna aniž by člověk poslouchal, kdo trpí jakou nemocí a co zrovna dělá Pepíček od Andulky. Kola jsme si celkem užili, ale už nikdy víc, kopců máme hodně i na Vysočině u rodičů! Užitečné odkazy:https://www.treking.cz/regiony/luhacovicke-toulky.htmhttps://inzine.cz/clanek/lazne-luhacovicehttps://www.horydoly.cz/turiste/prochazka-po-lazenskem-meste-luhacovice.htmlhttps://vincentluhacovice.cz/cs/poloha-a-okoli

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Cestování

Trip po východní Americe

Východní pobřeží není z hlediska přírodního bohatství tak atraktivní jako pobřeží západní, ale o to více se zde můžeme setkat s kulturními památkami, které jsou známé téměř po celém světě. WASHINGTON D.C. Naše cesta započala letem z Prahy do hlavního města Spojených států Amerických, Washingtonu D.C. Město bylo vyprojektováno koncem 18. stol. francouzským architektem Pierrem L’Enfantem a postaveno takřka „na zelené louce“. Neměli jsme ve městě žádný problém se orientovat. Všechny vládní budovy, slavné monumenty i sídlo prezidenta jsou v centru města blízko sebe, a tak jsme nemuseli podnikat žádné větší vzdálenosti mezi památkami. První památka, ke které jsme se vydali, byl Bílý dům, sídlo amerických prezidentů. Dostat se ale dovnitř je kvůli bezpečnostním důvodům pro turisty nemožné. Naši zvědavost tak uspokojilo návštěvnické centrum, kde kromě prodeje suvenýrů a možnosti zhlédnutí fotografie prezidentské kanceláře jsou vystavovány i fotografie jednotlivých místností, portréty státníků a filmy o amerických příslušnících vlády. Nejimpozantnější budovou tyčící se nad metropolí je Kapitol. Zde sídlí legislativní orgány státu, Senát a Sněmovna reprezentantů. Vstup do Kapitolu je zdarma a je umožněno se podívat i do zasedacích sálů obou komor. Hned naproti Kapitolu se táhne tři kilometry dlouhý park Mall, kde se příležitostně konají koncerty, sportovní utkání, či protestní akce a náboženské mše. Podél parku se nachází desítky muzeí a galerií. Nejvýznamnější z nich je národní archiv, kde jsou uchovány originály Deklarace nezávislosti, Listiny práv a svobod a Ústavy. Parkem jsme došli až k Washingtonovu památníku, slavnému mramorovému obelisku. Tento obelisk měří necelých 170 metrů. Zde jsme si koupili vstupenku do věže a poté si užívali úžasný výhled na město. Po vyhlídce jsme pokračovali, až jsme se přiblížili k západnímu konci promenády, kde se nachází památník věnovaný prezidentu Lincolnovi. Státník shlíží ze svého křesla uprostřed sloupového chrámu na vodní plochu Zrcadlové fontány. Po stranách Lincolnova monumentu jsme si prohlédli velmi působivé památníky věnované vojákům padlým ve Vietnamu a v Koreji.  Za památníkem přes řeku Potomac se nachází snad nejznámější hřbitov na světě, a to hřbitov Arlingtonský, kde je pochováno na 400 000 zesnulých amerických veteránů a padlých vojáků. Kousek od hřbitova leží sídlo ústředního štábu ozbrojených sil, zvané Pentagon. Jak už název napovídá, jedná se o stavbu ve tvaru pětiúhelníku a jde o největší budovu světa. PITTSBURGHPři večerním příjezdu k městu jsme již zdálky uviděli krásně osvícené seskupení obchodních mrakodrapů, kterému místní přezdívají Malý Manhattan. Ubytování v Pittsburghu jsme sehnali přes mezinárodní webovou službu Airbnb, kde lidé nabízejí své byty a domy k pronájmu. Následující den ráno jsme vyrazili do významné obchodní a také finanční čtvrti, která je charakteristická svým trojúhelníkovým tvarem, kterému se zde říká Golden Triangle. Ten vytváří soutok řek Allegheny a Monongahela, jež se slévají v jednu, nesoucí název Ohio. Místo, kde dochází k soutoku řek, se nazývá Point, který je obklopen stejnojmenným parkem. A právě k tomuto místu směřuje mnoho návštěvníků za klidem, procházkou a odpočinkem stejně jako my před dlouhou cestou k Niagarským vodopádům.Ve městě Pittsburgh a jeho blízkém okolí bychom napočítali neuvěřitelných 446 mostů s typickým žlutým zbarvením. Přímo v centru města jich je hned čtyřicet, a proto je Pittsburgh známý také pod názvem „město mostů“. Pokud někdy uslyšíte o „ocelovém městě“, bude se opět jednat o Pittsburgh. Toto označení vzniklo ještě v době, kdy bylo město významným centrem ocelářství. Dnes je především městem finančních a obchodních středisek a proto v centru není pro turisty nic příliš zajímavého k vidění. Avšak na své jsme si zde přišli mi, jakožto příznivci sportu, jelikož jsou za řekou postavěny dva moderní stadiony, basebalový a hokejový.  NIAGARSKÉ VODOPÁDYNoc jsme přespali kousek za hranicemi v Kanadě a následné ráno jsme vyrazili směr Niagarské vodopády. Vodopády se nacházejí na hranici USA a Kanady a návštěvníkům jsou z obou stran nabízeny nádherné vyhlídky, lodní výlety, stezka podél divoké řeky a akvárium. Pokud na vodopády a okolí máte čas celý den, rozhodně všechny tyto atrakce stojí za navštívení. K lodi jsme sjeli výtahem skrz vyhlídkovou věž, a jelikož jsme jeli z kanadské strany, tak jsme dostali červené pláštěnky, v opačném případě, kdybychom jeli z americké strany, dostali bychom pláštěnky žluté. Následovala krásná 20 minutová vyjížďka lodí, během které jsme se lehce osvěžili deštěm z vodopádů.Vydržíte-li až do pozdních hodin, kdy se začíná stmívat, naskytne se Vám úžasný nezapomenutelný pohled na barevně podsvícené vodopády Niagary. Očekávali jsme, že Niagarské vodopády jsou obklopeny pouze přírodní krajinou, avšak tomu tak není, jelikož místní podnikatelé kolem vodopádů vystavěli mnoho budov sloužících turistům k zábavě a ubytování.Zajímavost: Pětina veškeré pitné vody v USA proteče skrz Niagarské vodopády.TORONTODalší den jsme pokračovali ve výletě ke kanadským sousedům. Náš hlavní cíl bylo město Toronto, vzdálené jen 2 hodiny autem od Niagara Falls. Toronto je nejlidnatější město Kanady a je také hlavním městem v provincii Ontario. Torontu je přezdíváno město parků, protože je zde opravdu hodně zeleně. Nepobyli jsme zde příliš dlouho, takže jsme neměli šanci projít si celé město. Uchvátila nás CN Tower, telekomunikační a turistická věž, vysoká 553 metrů, jejíž původním účelem bylo zlepšit TV signál, ale v těchto dnech se již z věže můžete pokochat výhledem na celé Toronto, okolní přírodu a jezera. BUFFALOKdysi průmyslové Buffalo se přeměnilo do podoby spíše turistické. Město nás překvapilo původní architekturou, které vévodí působivá radnice ve stylu art deco, novogotická budova staré pošty, ale i první moderní mrakodrap z roku 1895, dnešní Prudential Building. Když jsme si chtěli po celodenním chození odpočinout, vydali jsme se do parku Delaware, kde kromě laviček a upravených trávníků je i úžasná galerie Albright-Knox Art se sbírkou francouzských impresionistů. Když nám po celém dni vyhládlo, tak jsme navštívili restauraci přezdívanou Dino, kde jsme po příchodu měli pocit, že celé město se sešlo právě zde. Ochutnali jsme jídlo, jímž je toto město světově známé a to pálivé Buffalo wings (kuřecí pálivé křidélka). Po večeři jsme se vydali směrem k hotelu a připravovali se na následujících pár dní v New Yorku.   NEW YORKPoslední město, do kterého jsme se na naší cestě vydali, bylo město, které nikdy nespí. Perfektně organizovaný chaos v monumentálním stylu, i tak by se dalo popsat jedno z nejrušnějších měst světa.V New Yorku byste mohli být několik měsíců a stále by bylo co objevovat. Většina turistů se proto omezí na poznávání centrálního ostrova Manhattan a ostatní čtvrtě jako je Brooklyn, Queens, Bronx a Staten Island si prohlédnou jen z dálky. Ostatně tak jsme učinili i my jelikož jsme neměli tolik času. Na Manhattanu jsme navštívili pouze největší ikony New Yorku, a to finanční centrum Financial District s burzou na Wall Street a gotickým kostelem Trinity Church, neonově blikající Times Square, kterému je přezdíváno žehlička podle protáhlého trojúhelníkového tvaru, památník dvojčat Světového obchodního centra a odpočinkový Central Park. Nenechali jsme si ujít ani návštěvu Metropolitního muzea, jednoho z nejlepších uměleckých muzeí na světě. Také jsme navštívili proslulý Empire State Building, z kterého je možno za vhodného počasí vidět panorama celého Manhattanu. Poslední naší atrakcí před odletem se stala projížďka lodí kolem světově proslulé sochy Svobody, kterou jsme krásně zakončili naše cestování po Americe.

Pokračovat na článek


Výšlap na Kilimandžáro, střechu Afriky

Kilimandžáro, ne nadarmo označováno jako „střecha Afriky“. Jedná se o horský masiv sopečného původu ležící v Tanzanii při hranici s Keňou. Pyšnit se může vrcholem Uhuru peak, což je nejvyšší vrchol afrického kontinentu, tyčící se 5 985 m.n.m. Je to také nejvyšší vrchol na světě, který se dá vylézt turisticky, tudíž bez jakéhokoliv horolezeckého vybavení.Na úplný vrchol vede několik tras a výstup trvá, podle dané trasy, 5-6 dní. My jsme si vybrali trasu Marangu, které se také přezdívá Coca-cola, jejíž výstup zabere 5 dní. Je to turisty nejoblíbenější trasa, nejspíše proto, že má na všech stanovištích noclehárny, takže nemusíte spát ve stanu.Městečko Moshi, kde obvykle před výstupem vyspíte, je cca 900 m.n.m. a odtud vás autobus také odveze k hlavní bráně do parku, Marangu gate, kdy překonáte prvních 1000 metrů převýšení. Zatím ještě snadno a pohodlně. Zde čekáte, než se vyřídí všechny formality, přijdou všichni vaši nosiči a průvodci. Těch bývá opravdu hodně. K naší 11ti členné skupině připadlo 26 nosičů, 2 kuchaři, 2 číšníci a 6 horských vůdců. Je jich tolik, protože všem nesou krosnu a jídlo na celých pět dní. Voda se převařuje průběžně v táborech z potoků, které z hory stékají.První den nás čekala trasa dlouhá 6 km, která se táhla deštným pralesem. Cesta byla příjemná, nic prudkého, spíš taková procházka. Kochali jsme se přírodou, pozorovali opice a zatím ještě odpočívali. Náš cíl byla chata Mandara, kde jsme se dostali do výšky 2 700 m. Po příchodu jsme dostali malou svačinu, popcorn a čaj, a šli jsme se ubytovat. Okolo šesté nás čekala vydatná večeře a následně večerní meeting s hlavním horským vůdcem Nelsnem, který nás seznamoval s nadcházejícím dnem. Každý večer nám řekl, co nás čeká, co si máme sbalit do svých malých batohů, které jsme si nesli a jak se máme obléknout. Spát se chodí brzo, aby se síly načerpaly co nejvíce.Začátek druhého dne vedl ještě chvíli pralesem. Ač se trasa může zdát snadná, horští vůdci nás nutili jít pomalu. Je potřeba šetřit síly na další dny. Trasa dlouhá 12 km se postupem času z pralesa změnila v suchou pustinu, kdy ze začátku ještě pár stromů bylo, ale následně jsme zahlédli už jen keře. Cesta byla strmější než první den a vyčerpávající byly i odvodňovací strouhy, které každých pár metrů křižovaly cestu. Museli jsme buď udělat dlouhý krok, nebo do ni stoupnout a vyhoupnout se zpátky na cestu. Ke konci dne už někteří z nás začínali pociťovat nadmořskou výšku. Nebylo divu, chata Horombo, která nám poskytla nocleh druhou noc, leží ve výšce 3 720 m.n.m. Zde už musíte chodit pomalu a nedělat rychlé pohyby, abyste se nezadýchali či se vám nezamotala hlava.

Pokračovat na článek


Německo - Berlín

V dubnu jsme podnikli asi nejspontánnější výlet vůbec. Asi rok zpátky jsme na internetu našli tip na aplikaci Hotel Tonight, která nabízela pro nové klienty, popřípadě za promo kódy, bonus ve formě kreditů v eurech. Tak se nám podařilo každému nasbírat 101 €, ale jak šel čas, tak jsme na tuto aplikaci málem zapomněli… Náhodou v dubnu zapínáme aplikaci a koukáme, že začátkem května vyprší platnost nasbíraných kreditů. A tak jsme si naplánovali víkend v Berlíně! Byla by přeci škoda to nevyužít, nemyslíte?DopravaAutobusDopravu do Berlína jsme řešili přibližně týden dopředu, pravděpodobně se dají lístky koupit levněji, než jsme je koupili my. Rozhodovali jsme se mezi autobusovými přepravci Eurolines a Student Agency. Jelikož to cenově vycházelo téměř stejně (Student byl levnější o 20 Kč), dali jsme nakonec přednost společnosti Student Agency, jelikož nám jejich servis přijde lepší. Nakonec nás tedy zpáteční cesta vyšla na 1 063 Kč na osobu a trvala pět hodin. Jelo se bez pauzy, stavěli jsme pouze na pět minut v Drážďanech, což byla zároveň naše jediná zastávka. MHDBerlín je poměrně velké město, takže jsme se tady nevyhnuli využití dopravních prostředků. Jenom samotná cesta z autobusového nádraží je do centra celkem dlouhá. Velkou výhodou v Berlíně je to, že na lístek na MHD můžete využívat všechny dopravní prostředky a ne jak to mnohdy jinde bývá (Francie), že má každý dopravní prostředek svůj lístek. V Berlíně jsou tři základní tarifní zóny: vnitřní město – A, vnější město – B a okolí Berlína – C. Pro pohyb v centru postačuje zakoupení zóny A. Nejvýhodněji potom vychází celodenní lístek (platí do 3.00 následujícího dne, ne 24 hodin!), který vychází na 6.90 €. Za jednorázové lístky zaplatíte 2.70 € a platí dvě hodiny. Na lístku je napsáno, že platí jenom v jednom směru, což jsme tedy úplně nepochopili, ale usoudili jsme, že takovýto lístek nemůžete použít k cestě do centra pro nákup a na stejný lístek jet zpět domů… Výhodněji vycházel potom balíček čtyř jednorázových lístků za 9 €, kde pak jeden lístek vyšel na 2.25 €. Trasu si můžete naplánovat a vyhledat na oficiálních stránkách městské dopravy.Automaty na lístky jsou přehledné a snadno pochopitelné. Akceptují platební karty, mince a bankovky (nejvyšší akceptovatelná bankovka je 10 €).Metro zde má několik linek, je poměrně rozvětvené, ale dá se zde dobře orientovat a vše je zde moderní (tabule se směry, často i elektronické tabule ve voze, …). Jen je třeba si dát pozor na označovací turnikety, které jsou občas umístěny docela nešikovně. Co se týče revizorů, tak jsme žádné ani nezahlédli. :-)Městem dále jezdí klasické tramvaje, příměstské vlaky a autobusy. Vše je dobře značené a platné na jeden a ten samý lístek. Zajímavé byly některé dvoupatrové autobusy. Dočetli jsme se, že údajně autobus číslo 100 jezdí kolem zajímavých památek, takže si za cenu MHD můžete udělat vyhlídkovou jízdu. :-) My to bohužel nestihli, tak třeba příště.StravováníNejdříve musíme určitě zmínit vynikající snídaně, které byly v ceně našeho ubytování. Příjemné bylo, že se snídaně podávaly od 6.30 do 12.00, což jistě ocení i ti, co mají plán již od brzkého rána a nemusí tedy čekat do 8.00, jak tomu často bývá. Snídaně byly formou švédských stolů, což není neobvyklé ani u tříhvězdičkových hotelů, ale kvalita jídla byla o poznání lepší (možná to je Německem samotným, nemůžeme porovnat). Několik druhů teplého pečiva, nejrůznější šunky, salámy a sýry (zapomeňte na šunkový nářez a Eidam třicítku), müsli, jogurty, marmelády, nutella, ovoce, zelenina, saláty, losos, palačinky, grilovaná rajčata, několik druhů dezertů, teplé croissanty, … K pití káva, čaj (sypaný nebo sáčkový), čtyři druhy džusu Granini, minerální voda či mléko. No byla to opravdu paráda a bohužel jsme za ty dva dny ani nestihli vše ochutnat.Jelikož jsme se poměrně obstojně nasytili u snídaně, tak jsme většinou přeskakovali oběd a pouze večeřeli. Ke svačině jsme si občas vzali jablko na recepci nebo koupili něco v místních supermarketech. Nemohli jsme ale vynechat typickou berlínskou pochoutku Currywurst. Jedná se o bílou klobásu zalitou kečupem a kari omáčkou, ke které se většinou jí pečivo nebo hranolky. Další variantou byla bílá klobása v housce s hořčicí. A nezapomněli jsme si vychutnat pravé berlínské pivečko na střešní terase našeho hotelu. UbytováníUbytování bylo vlastně důvodem, proč jsme se rozhodli navštívit Berlín. Začátkem května nám každému končila platnost kreditů v hodnotě 101 € na ubytování přes mobilní aplikaci Hotel Tonight. Částka už je to poměrně slušná, tak jsme se rozhodli, že každý zaplatíme jednu noc a budeme mít pěkný víkend v lepším hotelu za hubičku. Ubytování se přes tuto aplikaci dá zabookovat maximálně týden dopředu. Aplikace je přehledná a vše proběhlo naprosto v pořádku. Vybírali jsme z několika hotelů tak, aby nás ubytování nestálo vůbec nic, popřípadě pár korun. Všechny hotely zde vycházely minimálně na 1 800 Kč na noc. Nakonec jsme si zvolili čtyřhvězdičkový hotel Upstalsboom Hotel Friedrichschein, který nám vyhovoval dostupností, polohou a recenzemi. Hotel nás tedy vyšel na krásných 9 Kč pro jednoho za dvě noci! Navíc ještě ale musíme připočítat poplatek (pobytová taxa), který byl placen přímo v hotelu a činil 3.50 € (96 Kč) za osobu. Jelikož se řadíme mezi low cost cestovatele, tak tenhle hotel pro nás byl opravdu luxus. Navíc ve čtyřhvězdičkovém hotelu snad nikdo z nás zatím ještě nebyl, pokud nás paměť neklame. Hotel byl pěkný, moderně zařízený, čistý a klidný. Leží v klidné ulici trochu dál od centra. V ceně hotelu byla snídaně, fitness centrum, sauna a střešní terasa. Pokoje byly vybaveny minibarem a vodou zdarma a celý pokoj byl moc útulně zařízený, stejně tak koupelna, kde bylo mýdlo, šampon a jiné drobnosti jako tyčinky do uší, odličovací tamponky samozřejmostí. O to větší radost z hotelu jsme měli, když jsme ho pořídili prakticky zadarmo. Musíme přiznat, že jsme museli i trošku „osekat“ náš program, abychom stihli využít alespoň nějaké aktivity našeho hotelu. :-) ObchodyNáš výlet, původně za pár korun, se nám trošku prodražil právě díky obchodům. Hned po příjezdu jsme navštívili Rossmann, abychom dokoupili nějakou kosmetiku a drogerii (jedeme autobusem, tak proč ne). Nakoupili jsme si nějaké krémy, mýdla, kosmetiku a podobné nezbytnosti, včetně pár narozeninových dárků. Hned první den jsme chtěli oběhat i jiné obchody, protože jsme se jimi nechtěli v sobotu zdržovat a v neděli tu mají zavřeno. Večer jsme teda vyrazili do Primarku, kde jsme se zdrželi snad dvě hodiny. Byla to naše první návštěva tohoto řetězce a moc jsme nevěděli, co očekávat… Čtyři patra narvaná oblečením, bižuterií, doplňky do domácnosti, botami, … A v tom všem i kolem osmé večer pobíhaly stovky lidí. Nabrali jsme si každý několik věcí, co nás zaujaly, a šli je vyzkoušet do zkušebních kabinek u pánského oddělení (tam je podstatně méně lidí). Nakonec jsme si odnesli jednu slušně velkou a ještě slušněji těžkou tašku a na hotel jsme dorazili kolem jedenácté večer. Oblečení vyšlo cenově opravdu pěkně, takže nemusíme litovat. Navíc jsme nenakupovali jen pro sebe, ale už jsme sfoukli i nějaké vánoční dárky. :-D Další věcí, kterou jsme na internetu našli jako „typickou berlínskou“ byly Fotoautomaty. Jsou to ty klasické fotoautomaty, které vám blýsknou čtyři různé fotky pod sebou v rozmezí několika sekund. Po Berlíně je několik automatů jak na černobílé, tak na barevné fotky, které vychází na 2 €. Rozhodli jsme se tedy automaty vyzkoušet – v barevné verzi.Dále je zde velké nákupní centrum Alexa nedaleko Primarku, kde se dá taky velmi pěkně nakoupit. Nachází se zde kolem 180 obchodů. Téměř ihned vedle Primarku je T. K. Maxx, což je několikapatrový outlet se značkovým oblečením. Obchod má několik pater a je to tu poměrně na dlouho, my se zde z časového hlediska moc nezdrželi. Pro ty, co mají rádi luxusní zboží, je zde KaDeWe, neboli Kaufhaus des Westens, což je obchodní dům plný značkové módy a kosmetiky. KaDeWe je druhým největším obchodním domem v Evropě. My sem jenom nakoukli, ochutnali citronovou makronku a šli pryč. :-D Zajímavá místaGendarmenmarktJedná se o krásné náměstí v centru Berlína nedaleko Alexandrplatz a jeho historie sahá až do 17. století. V jeho středu se nachází socha básníka Fridricha Schillera a dvě katedrály v barokním stylu – Deutscher Dom (vstupné zdarma, ÚT-SO od 12 do 17 hod., NE od 11 do 17 hod.) a Francösischer Dom (2 €, denně od 10 do 18 hod.). Náměstí je poměrně klidné, dá se zde posedět na lavičkách nebo ve venkovní restauraci. Checkpoint CharlieCheckpoint Charlie je patrně nejznámějším hraničním přechodem Berlína z doby studené války, kde měli přechod z jedné části Berlína do druhé dovolený s povolením pouze diplomaté, novináři či obyvatelé jiné než německé národnosti. Dnes se zde nachází kopie původní tabule s nápisem ve čtyřech jazycích, který příchozím připomínal, že opouštějí americký sektor a vstupují do sovětského sektoru. K vidění zde je i kopie první strážní budky z roku 1961 a vojáci s vlajkami, kteří se s vámi za 1 € rádi vyfotí. Pokud si budete chtít fotku pořídit sami, pravděpodobně se jim to nebude moc líbit. Poblíž je Museum Haus s historickými dokumenty a Photoautomat na černobílé fotky. OberbaumbrückeOberbaumbrücke je most vedoucí přes řeku Spree, který kdysi spojoval berlínské čtvrti Friedrichshain a Kreuzberg. Je považován za symbol znovu nalezené jednoty města. Jedná se o krásný historický most v Berlíně, přes který dnes jezdí i auta a metro. Vedle mostu začíná známá East Side Gallery – nejdelší kus berlínské zdi. Berlínská zeďEast Side Gallery je muzeum pod širým nebem, které se nachází na pomezí bývalých berlínských čtvrtí Friedrichshain a Kreuzberg, tedy hned vedle Obermanbrücke. Jedná se o jedno z mála míst ve městě, kde ještě můžete spatřit zbylé kusy berlínské zdi. Jedná se vůbec o největší muzeum pod širým nebem na světě, neboť vystavená zeď táhnoucí se podél břehu řeky Spree je více jak 1,3 km dlouhá. Dnes jsou zbylé kusy zdi pomalovány až 106 grafikami různého typu od umělců ze všech koutů světa. Většinou se jedná o náměty z historie města nebo dějin Německa. Asi nejznámější grafikou na zbylých kusech zdi je polibek Ericha Honeckera a Leonida Brežněva od Dmitrije Trubela. Palác CharlottenburgPalác Charlottenburg byl postaven jako barokní letní palác pro Charlotte Sofii, ženu krále Fridricha I. Pruského. Jedná se o největší palác v Berlíně, kde se v současnosti nacházejí umělecké sbírky francouzských obrazů z 18. století či sbírky čínského a japonského porcelánu. K paláci se jde nádhernou alejí a v okolí paláce jsou obrovské zahrady, do kterých je vstup zdarma a lidé sem chodí běhat, se psy na procházku nebo relaxovat. Vstupné do paláce je kolem 10 €, my uvnitř nebyli. Olympijský stadionOlympijský stadion je největším sportovním stadionem Německa, který byl postaven při příležitosti Letních olympijských her v roce 1916. Kvůli první světové válce se však LOH nekonaly, nicméně i přesto Německo pokračovalo s výstavbou stadionu, který byl později využit jako místo pro konání finálových zápasů Mistrovství světa ve fotbale. Ve své době se jednalo o největší sportovní stadion světa a bylo možné v něm usadit na 40 000 diváků. Otevřeno je denně od 9 do 19 hod., snížené vstupné – 3 €. Budova Říšského sněmu v Berlíně Budova Reichstagu byla vystavěna jako sídlo původního parlamentu Německé říše. V současné době se v budově nachází sídlo německého spolkového sněmu a od roku 1994 se zde koná každých pět let Spolkové shromáždění, které volí prezidenta. Budova byla poničena sovětskými vojsky v roce 1945. Po rozdělení Německa se budova ocitla na území Západního Berlína a byla používána pouze pro reprezentační setkání a výstavu o dějinách Německa. V roce 1992 byla vypsána architektonická soutěž na rekonstrukci budovy, kterou vyhrál britský architekt Norman Foster a největší vizuální změnou je nová kupole, sloužící zároveň jako vyhlídka. Do Reichstagu je umožněn vstup zdarma, ale vzhledem k velkému zájmu je potřeba zamluvit si prohlídku aspoň den dopředu, což my bohužel neudělali a museli jsme si tedy prohlídku nechat ujít. Televizní věžVěž má 368 m a je nejvyšším vyhlídkovým bodem v Berlíně. Vrchol věže má údajně připomínat sovětskou družici Sputnik 1. Věž je také čtvrtou nejvyšší stavbou v Evropě. Na jejím otáčivém vrcholu se nachází kavárna a vyhlídkový ochoz, z nějž je za jasného počasí vidět až 42 km daleko. Otevřeno je denně od 9 hod. do půlnoci. Vstupné je 10 € pro dospělé. Holocaust MahnmalPamátník holocaustu se nachází mezi Braniborskou bránou a náměstím Potsdamer Platz. Památník tvoří 2 711 šedivých betonových kvádrů různé výšky a velikosti a rozkládá se na ploše více než 19 000 m2. Z výšky má památník tvořit dojem vln. Pod památníkem se nachází informační centrum, kde jsou k vidění různé materiály, jenž úzce souvisí s holocaustem. Vstup do venkovního památníku je 24 hodin denně a je zdarma stejně jako vstup do informačního centra, kam se čeká fronta a prochází se bezpečnostní kontrolou.Pamětní kostel Viléma I.Jedná se o novorománský pamětní kostel Viléma I. z konce 19. století. Z původních čtyř věží, které jej obklopovaly, dnes stojí pouze věž jedna a střecha hlavní věže částečně chybí, neboť byl kostel za 2. SV vážně poničen. Po skončení války se vedly spory o tom, zda kostel zničit úplně a postavit na jeho místě kostel nový. Nakonec byl původní kostel zachován a dnes je jednak symbolem válečných hrůz, ale i snah o udržení míru. Vedle něj vznikl kostel nový v moderním stylu a designu. Otevřeno je denně od 9 do 19 hod., vstup je zdarma.Braniborská bránaBraniborská brána z roku 1791 je asi nejznámější památkou v Berlíně vůbec, díky čemuž se stala jeho symbolem. Symbol brány můžete vidět téměř na každém kroku, nejvíce nás zaujala okna v metru, která jsou zdobena tímto symbolem. Brána původně sloužila jako městská brána, kde se platilo mýtné. Brána je inspirována především antickou Akropolí. Řecká bohyně vítězství, která řídí vůz tažený čtyřmi koňmi, měla symbolizovat mír a pokoj v hlavním městě pruského království. Berlínská katedrála (Berliner Dom)Berliner Dom je největším kostelem ve městě a byl vystavěn v polovině 18. století. Berliner Dom byl téměř zničen během 2. SV a trvalo několik dekád, než se jeho rekonstrukce dokončila. Lustgarten, neboli Zahrada touhy, na níž se nachází Berliner Dom, sloužila v minulosti k různým účelům. V 16. století ji vládnoucí dynastie Hohenzollernů využívala jako místo pro pěstování exotických plodin a o století později se z ní stala vycházková zahrada. Nyní se jedná o pěkný park. Vstupné pro dopělé je 5 € (snížené vstupné činí 3 €), otvírací doba je PO-SO od 9 do 20 hod., NE od 12 do 20 hod. Alexandrovo náměstíNáměstí bylo pojmenováno podle ruského cara Alexandra I. a sloužilo jako dobytčí trh a posléze jako prostor pro výstavy nebo přehlídky. Dnes se zde nachází kancelářské prostory, obchody (Primark, T. K. Maxx, New Yorker, …), stánky a restaurace. Určitě nepřehlédnete slavné Hodiny světa z roku 1969, které ukazují čas v různých městech po celém světě. Korunu Hodin světa tvoří rotující sluneční soustava. Poblíž se také nachází Červená radnice, kde má dnes sídlo starosta Berlína a berlínský senát.Victoria ParkVictoria park je park dále od centra s krásným vodopádem, který stéká shora kopce Kreuzberg, který je o výšce pouhých 66 metrů vůbec nejvýše položeným místem v Berlíně. Park byl teď na jaře krásně rozkvetlý, bylo zde plno lidí a ze samého vrcholku je pěkný výhled na město. KalkulacePůvodně jsme očekávali, že bude výlet do Berlína trochu levnější, ale díky nákupům se nám trošku posunul rozpočet. Pokud tedy do celkové částky započítáme i nákupy, vyšel nás víkend v Berlíně na 6 446 Kč, což dělá 3 223 Kč pro jednoho. A to jsme měli ubytování téměř zadarmo. Pokud ale zahrneme jenom základní výdaje, dostaneme se na částku 2 953 Kč pro dva, tedy 1 477 Kč na jednoho, což už vypadá lépe. :-) NezbytnéKčAutobus2 125 KčUbytování18 Kč + 185 Kč (TAX)Metro625 Kč 2 953 KčExtra Památky0 KčJídlo916 KčNákupy2 577Kč 3 493 Kč  CELKEM:6 446 Kč (2 osoby)ZávěrVíkend v Berlíně byl opravdu super. Počasí nám vyšlo nad naše očekávání, bylo teplo a vše začínalo kvést. Z Prahy do Berlína to trvá pět hodin, což v porovnání s jinými cestami nic není a samozřejmě nejvíce nadšení jsme byli z luxusního ubytování, které jsme sehnali v podstatě zadarmo. Ještě dlouho poté jsme vzpomínali na vynikající snídaně v hotelu! Samotný Berlín nabízí poměrně vyvážený poměr památek, nákupů, zábavy a dobrého jídla. Dojem trochu kazila nejrůznější podivná individua, kterých je v Berlíně poměrně hodně. Feťáci, pouliční „umělci“, žebráci a jiní povaleči. Navíc zde bylo neskutečně mnoho odpadků. Různé obaly, papíry a lahve se válely snad v každém parku a cestě. Tohle bychom zrovna v Německu nečekali. Sice tento výlet do Berlína nebyl náš první, ale věříme, že se sem zase někdy podíváme – tentokrát včetně Tropical Islandu.TipyV neděli je většina obchodů zavřená.Pokud budete mít čas a lístek na MHD, projeďte se dvoupatrovým autobusem číslo 100 okolo nejznámějších památek.

Pokračovat na článek


Německo - Norimberk

Letos jsme navštívili vánoční trhy v Německu – Norimberku a to dokonce zadarmo! Jak se nám to povedlo? Zúčastnili jsme se soutěže na Facebooku, kterou pořádalo Centrum Černý Most, a byli jsme mezi šťastlivci, kteří zájezd vyhráli. Úkolem bylo co nejrychleji uhodnout tři slova s vánoční tématikou (obdoba šibenice). Dvacet tři nejrychlejších se poté mohlo těšit na návštěvu Norimberku a vánočních trhů. Zájezd pro CČM organizovala cestovní kancelář Čedok a byla to docela příjemná změna – nemuset se starat o dopravu, hledat trasu prohlídky ani zajišťovat program. Norimberk byl super, při příjezdu nám sněžilo a atmosféra byla dokonale vánoční. Náš autobus odjížděl v šest hodin ráno z Černého Mostu a po cestě jsme měli půl hodiny pauzu v Rozvadově v McDonald´s. Cesta nám rychle utekla. Celou jsme ji totiž prospali, protože vstávání kolem čtvrté je docela náročné. :-) Po příjezdu do Norimberku jsme vyrazili společně s naší skupinou s tím, že si užijeme prohlídku města bez sebemenšího hledání památek a ještě se dozvíme něco zajímavého. Nicméně již ve druhém navštíveném kostele nám paní průvodčí utekla (což je zvláštní, jelikož nás bylo asi deset a odešla pouze se čtyřmi členy skupiny :D). Museli jsme si tedy vystačit sami a zbytek města jsme obešli tak, že jsme šli „s davem“, což nebylo těžké, jelikož lidí tu bylo opravdu hodně.V Norimberku jsme navštívili tři místní kostely – kostel sv. Lorenze, kostel Panny Marie s historickým orlojem a pro nás nejzajímavější a nejstarší městský farní kostel sv. Sebalduse. Dále jsme si nenechali ujít Norimberský hrad z 11. století, který se tyčí nad městem. Nejvíce se nám líbilo hradní nádvoří a na druhou stranu nás zklamal výhled z hradu, který byl poměrně nezajímavý.Odpoledne jsme zavítali do pár obchodů a poté se vydali na samotné krásně osvícené vánoční trhy, kde byly k vidění všelijaké dobroty, vánoční ozdoby a jiné, převážně domácí, výrobky.Výlet byl moc fajn a určitě doporučujeme navštívit nějaké ty vánoční trhy, ať už u nás nebo v zahraničí. Konkrétně norimberský Christkindlesmarkt je největší vánoční trh ve střední Evropě. Rádi jsme se podívali po několika letech na vánoční trhy jinde než v Praze, ochutnali místní svařák a typické Norimberské klobásky.

Pokračovat na článek