Výsledky vyhledávání pro dotaz pouze

Výsledky vyhledávání v sekci: Turistika

Zámek Hrádek u Nechanic – jeden z nejmladších zámků v Čechách

 roce 1829 zakupuje rod Harrachů sádovské panství spolu s Nechanicemi od rodu Schafgotschů. Na takzvaném Lubenském vrchu se pak rozhodli nechat vystavět zámek. V roce 1839 započínají stavební práce na novém reprezentačním a letním sídle hraběcího rodu Harrachů. Člověk, který učinil rozhodnutí nechat sídlo vystavit, byl František Arnošt, hrabě z Harrachu. Ten byl významným představitelem jilemnické rodové linie. Stavební práce na zámku byly finálně dokončeny v roce 1857 a lesk a sláva hraběcího rodu Harrachů se vtiskla do nového zámku nesoucí jméno Hrádek u Nechanic. Chytří si tedy jednoduše spočítají, že zámku je pouhých 160 let. Přesto však na Vás na nechanickém zámku dýchne atmosféra starých časů. Hrádek u Nechanic je poslední velkou novostavbou svého druhu u nás a zároveň jedním z prvních zámků oděných do romantického novogotického hávu. KAMENNÝ MOTÝL NA ZELENÉ PLÁNI ANEB KOUSEK ANGLIE V ČECHÁCHStavební práce svěřili majitelé mladému vídeňskému architektovi Karlu Fischerovi, který se podílel i na výzdobě a vybavení interiéru. Jako předloha pro stavbu romantického zámku posloužil projekt vypracovaný anglickým architektem Edwardem Buctonem Lambem  ve stylu tudorské gotiky. Lamb se nechal inspirovat návrhem přestavby anglického zámku Crewe Hall.  Karl Fischer si pak Lambovi plány poupravil.„Zámku je často přezdíváno Malá Hluboká.“Architektům byla do jisté míry ponechána volná ruka v jejich práci. Zámek měli totiž vystavět na zelené louce, zelené ploše. I proto zde mohla být dodržena dispozice typická pro stará anglická sídla 16. a 17. století. Snad i z tohoto důvodu má zámek na české poměry velmi neobvyklý půdorys. Připomíná totiž motýla s rozevřenými křídly. Možná jste tedy už zaslechli jednu z přezdívek hradu – kamenný motýl. Mezi návštěvníky je však více rozšířen název Malá Hluboká.V roce 1844 souběžně se stavbou zámku pak Harrachové pověřují zahradního projektanta L. Krügera úpravou okolního lesa. Společně se zámkem se tak mění i jeho okolí, a to konkrétně v krajinářský park, oboru a bažantnici. A že byl pozemek hraběcího rodu Harrachů opravdu rozlehlý dokládá i fakt, že pouze zmiňovaná bažantnice dosahovala výměry 200 hektarů. TAJEMNÁ POVĚST, MASKOVANÉ DVEŘE A TAK TROCHU ZVLÁŠTNÍ KŘESLONa vybavení zámeckých interiérů Harrachové rozhodně nešetřili. Kromě vybavení dle návrhu Karla Fischera, zhotoveného v převážné míře místními řemeslníky, byla na zámek svezena řada starožitností a to zejména z Itálie a Rakouska. Často se jednalo o celé portály, stropy či kompletní vybavení celé místnosti.Zámek Hrádek u Nechanic ukrývá 117 pokojů. Jedním z nich, a vlastně také prvním, který při prohlídce zámku navštívíte, je Rytířský sál. Stojíte před velkými, zdobenými dveřmi do Rytířského sálu. Dveře se otevírají a vy za doprovodu hudby vstupujete do bohatě zdobené, honosné místnosti. Právě díky dobové hudbě se přenesete do časů, kdy brnění, které si v sále prohlédnete, bylo nedílnou součástí každého šlechtice. Z obrazů, jež místnost zdobí, na vás shlížejí významní členové rodu. K sálu se však váže také zvláštní a tak trochu strašidelná pověst. Podle ní se na jinak tichém Hrádku ozývají tajemné zvukové úkazy, kdykoli má někdo z rodiny zemřít.Za nejkrásnější místnost celého zámku je však považován sál Zlatý. Podle čeho dostal tento sál své jméno poznáte ihned, jak překročíte jeho práh. Stěny pokrývají tapety ze 17. století. Vyrobeny byly z telecí kůže a dovezeny z Belgie. Do kůže se pak razil ornament, který byl následně pozlacen, postříbřen, kolorován. Tapety sloužily nejen jako dekorace, ale také jako tepelná izolace. Zajímavostí je, že na jeden plát tapety bylo zapotřebí kůže z jednoho telete. Tapetových, čtvercových plátů je pak v celé místnosti na 150. ZAPOMENUTÝ ŽENICHNad dubovým schodištěm, jež vede do pánské části zámku, visí jedna ze 3 existujících kopií renesančního obrazu Diettrichsteinská svatba. Ta se konala v roce 1515, a váže se k ní poněkud kuriózní historka. Původně na něm totiž nebyl namalován ženich. Když si tento nedostatek malíř uvědomil, bylo už pozdě. Na čestném místě, u stolu, nebylo pro ženicha místo. Malíř tedy zapomenutého domaloval úplně doleva k rámu jako pána v zeleném plášti.Harrachové chtěli, aby Hrádek u Nechanic působil starobylým dojmem. Jediná místnost v novogotickém stylu je pracovna samotného hraběte. Právě zde můžeme obdivovat jednu z nejkrásnějších řezbářských prací na zámku, a to skříň, kterou místní řemeslníci vyráběli údajně 10 let. Po důkladnějším prozkoumání však zjistíme, že se zas až tolik o skříň nejedná. Jde totiž o dveře, a to velmi dobře maskované dveře, které vedly na toaletu hraběte. NĚKOLIK DVĚŘÍ, ALE JEN JEDEN KLÍČPánská část zámku je důmyslně oddělená od části dámské, a to hned 2 dveřmi. Aby bylo zajištěno soukromí obyvatel v jednotlivých apartmá, byly dveře dvojité. Ke každým dveřím pak existoval pouze jeden klíč. Bez vzájemné domluvy se tedy dveře používat nedaly.Největší kuriozitou zámku je však křeslo, které odpočívá v salonu hraběte. Křeslo je houpací, má pohyblivé opěradlo, podložku na nohy a svým tvarem připomíná jednu velmi neoblíbenou věc, která v mnohých z nás vyvolává pocit strachu. Sedí se v něm pohodlně, avšak má to jeden háček. Pokud to osoba v křesle sedící s lenošením přehnala a dostala se do polohy v leže, nebylo snadné se z této polohy dostat svépomocí. Sám hrabě si dokonce často musel na pomoc zavolat služebnictvo. Uhodli jste, že křeslo má tvar pohřební rakve?ZÁMECKÝ PARK GOLFOVÉ VYŽITÍNedílnou součástí romantického zámeckého sídla byl přírodně – krajinářský park.Romantické parky kladly důraz na sblížení člověka s přírodou. První parky tohoto typu vznikaly okolo roku 1720 v Anglii. U nás první takový park založil Jan Rudolf Černín v Krásném Dvoře okolo roku 1779. Brzy následoval park ve Veltrusích, založený roku 1785 Janem Rudolfem Chotkem. Nejznámějším parkem tohoto typu je lednicko – valtický areál budovaný od roku 1790 Liechtensteiny.Zámecký park na Hrádku u Nechanic byl založen původně na rozloze 29 hektarů. Dnes má park rozlohu asi 18 hektarů. Základ parku tvoří rozlehlá louka s kulisami stromů a vklíněnými lesy. Přístupovou cestu k zámku pak lemuje lipová alej. Parkem také vede okružní cesta, která návštěvníkům naskytne malebné pohledy na zámek. Na zámecký park pak dříve navazovala lovecká obora o rozloze 412 hektarů.V roce 1995 v prostorách zámeckého parku vzniká golfové hřiště s 9 jamkami. Na své si přijdou ostřílení golfisté, i úplní začátečníci, kteří mohou využít tréninkového centra pro začínající golfisty.KDYŽ SE NA ZÁMKU OBJEVILA VEČERNICEZámek je jako vystřižený z pohádky. Proto není divu, že se stal oblíbenou destinací filmařů.  Třeba režisér Václav Vorlíček tu v roce 1978 natočil krásnou českou pohádku Princ a Večernice. V roli Večernice se nám tehdy představila Libuška Šafránková, která se na zámek vrátila znovu v roce 1990 při natáčení seriálu Náhrdelník. Z pohádek pak můžeme dále jmenovat například Aničku s lískovými oříšky. Zavítal sem i Jan Svěrák s filmem Tmavomodrý svět. Zámek je však oblíben i režiséry zahraničními. Proto Hrádek u Nechanic přivítal také filmařské návštěvy z Ruska, Velké Británie i Ameriky.

Pokračovat na článek


Zoo Liberec

Zoo Liberec je vůbec nejstarší zahradou na území bývalého Československa. První počátky zookoutku v Libereckých sadech byly zaznamenány již v roce 1904. Největší zajímavostí Liberecké zoo je tygr indický, nebo-li také bílý tygr. Bílí tygři se ve volné přírodě nevyskytují, chová je jen několik zoologických zahrad na světě a v Česku je to pouze Zoo Liberec.Zoo získala první bílé tygry v roce 1994 a již v roce 2002 odchovala svá první mláďata. Poslední narozená mláďata jsou z počátku roku 2016 a jedná se o samce a samici. Mláďata dostala jména Maia a Shankar. Bílí tygři jsou bezesporu jedním z největších lákadel Liberecké zoo.

Pokračovat na článek


Na hradišti Slavníkovců

Když pojedete z Poděbrad podél řeky Labe, tak východním směrem asi po pěti kilometrech vyjedete z lužních lesů do krajiny luk a polí. Vzduch zde voní řekou, čerstvě zoranými poli a babím létem. K zemi se snášejí zlatavé lístky přicházejícího podzimu a na stromech podél cesty dozrávají červená jablka. Po chvíli jízdy si povšimnete, že se změnilo i jméno řeky podél které jedete. A tou je řeka Cidlina, která se zde vlévá do Labe.A za chvíli dojedete do malebné obce jejíž jméno zní Libice nad Cidlinou. Dle slov kronikáře Kosmy z počátku 12.století „ležící v místech, kde řeka Cidlina ztrácí své jméno a vlévá se do volnějšího toku řeky Labe“.A tady, v těchto místech, na vás dýchnou doby dávno minulé, opředené tajemstvím a záhadou proč a co přesně se tady vlastně stalo.Zde totiž stojí nížinné hradiště, situované kdysi do blat, která vytvářela rychle tekoucí řeka Cidlina. Dnes je situace trochu jiná, protože soutok Labe a Cidliny se posunul kousek od hradiště a z původního řečiště vznikly mokřady.Hradiště LibiceVe své době se jednalo o velmi významné hradiště o rozloze asi 26 hektarů rozdělené na tři díly – akropole a hradiště v západní části a východní část předhradí, která je dnes zastavěna obcí.  Hradiště bylo chráněné od východu starým korytem řeky Cidliny a bylo opásáno poměrně mohutnou hradbou – na západě stála vnitřní centrální část a od východu bylo připojeno předhradí.Hradiště bylo hlavním sídlem rodu Slavníkovců, velmi mocným rodem v období raného středověku. Na akropoli měli Slavníkovci vybudovanou pohodlnou rezidenci – stál zde zděný kostel a dřevěný palác, nejméně tři chrámy, hospodářské stavby a měli zde dokonce i vlastní mincovnu, kde razili své mince – denáry.  Východně v předhradí stával ještě jeden kostel, který snad býval předchůdcem dnešního obecního kostela. V blízkosti hradiště vznikaly osady.Vyvraždění rodu SlavníkovcůRostoucí moc Slavníkovců čím dál víc zasahovala do politiky vládnoucích Přemyslovců a mocenské rozpory nakonec vyústily v otevřený konflikt.28. září v roce 995 s vědomím Přemyslovců napadlo Libici vojsko Vršovců a všechny přítomné Slavníkovce vyvraždilo. Velká část rodu včetně žen a dětí byla zabita. Přežili pouze biskup sv. Vojtěch, hlava rodu „dux“ Soběslav a jejich nevlastní bratr Radim, kteří tou dobou nebyli v Libici přítomni. Zničení Slavníkovců ukončilo sjednocování Čech a stálo u založení českého státu pod vládou Přemyslovců.Hradiště bylo tedy vypáleno, ale nedlouho poté tu vzniklo přemyslovské správní centrum. Přemyslovci vybudovali na troskách původního hradiště podezděnou palácovou stavbu a zřídili zde správní středisko polabského kraje. Celé hradiště zasáhl někdy kolem roku 1130 mohutný požár, a tak osidlování místa pokračovalo již jen v místě východního předhradí – v místech dnešní obce, které tím vlastně položilo základy. Kronikář Kosmas popisuje přepadení Libice a vyvraždění Slavníkovců takto:„Toho času kníže nemohl vládnouti sám sebou, ale vládli předáci. Tito obrátivše se v nenávistníky Boha, ničemných otců nejhorší synové vykonali velmi zlý a ničemný skutek. Neboť jednoho svátečního dne vnikli do hradu Libice, v němž bratří svatého Vojtěcha a hradští bojovníci všichni jako nevinné ovečky stáli při slavné mši svaté, slavíce svátek. Oni však jako draví vlci ztekli hradní zdi, muže a ženy do jednoho pobili, a sťavše čtyři bratry svatého Vojtěcha se vším potomstvem před samým oltářem, hrad zapálili, ulice krví zkropili, a obtíženi krvavým lupem a krutou kořistí, vesele se vrátili domů.“Co však bylo motivem ke krveprolití?Tato otázka je sporná a odborníci na ní nemají přesnou odpověď.Motivem mohlo být bohatství Slavníkovců a jejich hradů Libice a Malín položených na obchodních koridorech do Slezska, na Moravu a do Malopolska. Mluví se také o zásobách stříbra nebo zlata těženého v okolí. Vládnoucím Přemyslovcům mohlo toto přílišné bohatství vadit. Roli tak hrálo jejich bohatství i nepřátelství vůči nim.Dalším motivem mohl možná být incident, při kterém Vojtěch jakožto pražský biskup poskytl na Pražském hradě církevní azyl cizoložnici a zastal se tak jí i cizoložníka, svého jáhna. Nepohodl se přitom velmi ale s nějakými bojovníky, patrně Vršovci, kteří církevní azyl nerespektovali a přes jeho naléhání ženu vyvlekli z kostela a přes nesouhlas jejího manžela jí před zraky Vojtěcha sťali hlavu. V závěru přepadení pak bylo vyhrožováno Slavníkovcům pomstou za to, že jejich člen Vojtěch bránil okamžitému trestu ženy. V rámci incidentu tak do hry vstupovala dvě práva. Církevní azyl zakódovaný v církevním právu nebyl respektován a v rámci tehdejšího zvykového rodového práva bylo vyhrožováno vendetou, krevní mstou, obvyklým způsobem tehdejšího řešení obdobných problémů. Panovník Boleslav II. pak této případné vendetě nedokázal zabránit, ačkoliv to bylo jeho úlohou, protože byl indisponován mozkovou mrtvicí a nebyl schopen vládnout. Hradiště Libice v dnešní doběHradiště je dnes archeologickou expozicí v přírodě a jeho okolím vede naučná stezka, která spojuje soutok řek Cidliny a Labe s obcí  Libice nad Cidlinou. Trasa je nenáročná, zcela bez převýšení, vede téměř výhradně po kvalitních asfaltových cestách a je bez problémů sjízdná například s kočárky nebo invalidními vozíky. K samotnému hradišti se dostanete po zelené turistické značce ze stanice ČD Libice nad Cidlinou. Místo leží kousek od frekventované silnice spojující Poděbrady s dálničním sjezdem a silnicí na Kolín.Hradiště je od roku 1989 chráněno jako Národní kulturní památka.V jeho západní části dnes naleznete zakonzervované a rekonstruované zbytky základů kostela, paláce, vstupní brány a věže. Před základy kostela stojí bronzové sousoší sv. Vojtěcha a jeho bratra sv. Radima. A když tu tak stojíte mezi poli a díváte se do krajiny, kde se odehrávaly naše dějiny, tak si uvědomíte, že je jen těžko uvěřit v jaké smršti se tu dějiny hnaly a čeho všeho byly kamenné zdi svědkem. Ale když budete chtít, budou vám možná vyprávět. Můžete se tu jen tak posadit a užívat si výlet, nebo si zkoušet představit hrdé hradiště v dobách své nepokořené slávy, kdy mocná knížata spřádala politickou budoucnost nic netušíc o jejich krvavém konci. A pokud Vás putování historií přece jen unaví a budete potřebovat osvěžení, mám pro Vás ještě jeden tip. Nedaleko hradiště, hned za jeho valem vede cesta mezi mokřady a vonící loukou a po této cestě za pár minut dojdete k pískovému jezeru. A pak už je jen na Vás, jestli se osvěžíte ve vodě, nebo se jen tak posadíte na jeho písčitém břehu, zadíváte se do dáli a užijete si slunečný den babího léta. Protože ať si to uvědomíte či nikoli, tak i dnes v tuto chvíli se píší naše dějiny a my jsme právě teď jejich součástí… 

Pokračovat na článek


Zámek Kratochvíle

Rožmberský letohrádek, vybudovaný ve stylu italské renesanční vily, je řazen mezi nejkrásnější renesanční stavby střední Evropy. Jeho malebnost podněcuje zejména i prostředí, ve kterém je situován, a přímo vybízí k romantické procházce a příjemně stráveným chvilkám. Stavba letohrádku, obklopená vodním příkopem, spadá pod péči Národního památkového ústavu. V roce 2011 byla na zámku Kratochvíle dokončena poslední fáze projektu „Renesance renesance“, jehož prvotním cílem byl věrohodný pokus o rekonstrukci podoby zámku v době, kdy byl užíván posledními Rožmberky.Když se ohlédneme do historie, tak na místě dnešního zámku stával původně hospodářský dvůr Leptáč, který Vilém z Rožmberka daroval proslulému staviteli jihočeských rybníků Jakubovi Krčínovi z Jelčan. Pod jeho dohledem došlo ke stavbě nového dvoru, obohaceného o rozlehlou loveckou oboru. Tato nová podoba se Vilémovi z Rožmberka zalíbila natolik, že celý dvůr opětovně vyměnil s Krčínem za Sedlčany a dalších 10 vesnic. Následně Vilém svěřil stavbu nového loveckého zámečku po straně Leptáče vlašskému staviteli Baldassaru Maggimu z Arogna který se svého úkolu zhostil opravdu bravurně a vytvořil renesanční klenot zasazený do překrásné jihočeské krajiny.Během své návštěvy máte možnost využít nabídky několika prohlídkových tras, které jsou zaměřeny především na prezentaci nádherné výzdoby interiérů zámečku Kratochvíle z období, kdy došlo k dokončení celého komplexu. Zámek Kratochvíle má opravdu nezaměnitelnou atmosféru, kterou stojí za to okusit, je však důležité si uvědomit, že zámek je přístupný pouze od dubna do října. Pokud stále přemýšlíte, co bude cílem vašeho dalšího rodinného výletu, nebo se s přáteli chcete podívat na nějaké zajímavé místo, zkuste Kratochvíli. Nebudete zklamaní.

Pokračovat na článek


Třešť – Půjdem spolu do Betléma

Třešť patří mezi významnou betlemářskou lokalitu s více než 200letou tradicí a lidové umělecké tvořivosti si zde místní lidé velice váží. Během naší návštěvy jsme navštívili místní expozici spolkových betlému kousek od náměstí v Schumpeterově domě, kde nás přivítali manželé Roháčkovi. Zde je již po několik let vystavena stálá expozice betlémů, o kterou se starají členové Spolku přátel betlémů v Třešti, založeného roku 1997.Všechny betlémy jsou tvořeny stupňovitou krajinou z pařezů a mechů, představující rozsáhlé skalnaté komplexy a louky. Místní řezbáři svou prací nevdechují život pouze základním postavám z tohoto biblického příběhu, ale vytváří celé scenérie, skládající se z muzikantů, pradlen, rybářů, kovářů, jednotlivých druhů zvířat, stavení a mnoho dalšího. Co se týče samotných betlémů, počátky převážné většiny z nich, které jsou k vidění přímo v muzeu, jsou datovány okolo roku 1920. Jedná se o práce vyřezávané ze dřeva, jejichž délka v některých případech dosahuje téměř 7 metrů a obsahují okolo 500 figurek. Největší unikát se nachází ihned u vchodu do výstavy, kde je situován nejstarší betlém, papírový z roku 1849. Ještě větší zážitek z celé podívané navodí pohyblivost některých částí betlémů a některé betlémy jsou velice hezky podsvícené, což vynikne, když se začíná stmívat.Každý rok v listopadu se všechny betlémy rozkládají, opravují, doplňují novými čerstvými mechy a sestavují opět dohromady, avšak jejich seskupení je pokaždé jiné, aby se výstava celkově oživila. Největší nápor návštěvníků se očekává samozřejmě od začátku prosince do 2. února, ale jsou i tací, kteří mají zájem navštívit betlemářské muzeum během letních měsíců. Ti mají možnost si v místním turistickém informačním centru zakoupit lístky. Pokud však dorazíte v hlavní sezóně, vstupné je dobrovolné a přispíváte jím na činnost spolku, který se o muzeum po celý rok intenzivně stará. Mimo zmiňované expozice se Spolek přátel betlémů v Třešti už od roku 1999 úspěšně zabývá organizací festivalu o dřevořezání. Původně byl uspořádán při příležitosti oslav 650letého výročí první písemné zmínky o Třešti. Tato akce se účastníkům natolik líbila, že se jí Spolek rozhodl pořádat každým rokem, a to 5. a 6. července. Mezi příjemnou tradici patří, že všichni, co se na seminář přijeli podívat, přispějí svojí soškou do společného betléma. Tento betlém je součástí stálé výstavy v Schumpeterově domě a je jako jediný nemalovaný. V současné době má tento ohromný společný betlém přes 800 příspěvků. Výsledkem akce Dřevořezání je i sousoší Svaté trojice v nadživotní velikosti, které je po celý rok umístěno u Třešťského potoka.

Pokračovat na článek


Ráj klobás

Pokud budete mít někdy cestu do okresu Znojmo, nezapomeňte si do navigace zadat obec Pavlice, protože o takový zážitek, který doslova „zakusila“ naše redakce, byste určitě neradi přišli. V obci Pavlice sídlí místní mistr uzenář, pan Jaromír Novák, a my vás zveme na malou ochutnávku do jeho ráje klobás.Hned při příchodu do prodejny, vlastně ihned při prvním nadechnutí, budou vaše chuťové pohárky doslova na pokraji extáze, a to díky všudypřítomné omamné vůni chutných uzenin. Ovládne vás nekontrolovatelná touha vše v okruhu několika metrů vykoupit a odvést si veškeré produkty co nejdříve domů. Druhé pomyslné šílenství vzniká ochutnáním prvního lahodného kousku jakékoli klobásy, protože pro pana Nováka je především důležité, aby jeho zákazníci věděli, co jim chutná a měli představu o produktu, který si v této provozovně zakoupí.Veškeré výrobky jsou zhotovené pouze z masa jednotlivých kusů zvířat a přírodního koření, které pro firmu připravuje certifikovaný dodavatel, a to přesně podle jejich konkrétních požadavků. Jaromír Novák podotýká, že každý jeho výrobek je chuťově jiný a nezaměnitelný. Vyrábí spoustu výrobků s různými příchutěmi, které dávají konečnému produktu charakteristickou chuť i vůni. Dalo by se pomalu říct, že se jedná o určitou formu alchymie. Všech stádií výroby se totiž účastní ostatní zaměstnanci firmy, avšak co se týče samotného dochucování, tak to pan Novák nesvěří nikomu jinému, jen sám sobě. Celkem tato malá rodinná firma vyrábí okolo 100 druhů jednotlivých výrobků, z nichž některé patří do nabídky stálé a jiné se obměňují například podle dostupnosti, svátků nebo na přání zákazníků.Při vstupu do prodejny vás určitě zaujme opravdu obdivuhodná sbírka mysliveckých trofejí, kterých je tam vystavených na několik desítek a slouží k výzdobě prodejny. Pan Novák je totiž vášnivým myslivcem a s hrdostí může říci, že vystavené exponáty, jež jsou v uzenářství k vidění, jsou především jeho zásluhou, na což je opravdu hrdý. Sám ještě dodává, že část jeho trofejí byla ulovena kulovnicemi z České zbrojovky, kterých tento hrdý lovec vlastnil několik.. Pro mnohé zákazníky, zejména neznalce, slouží tyto trofeje také jako vodítko při koupi daného produktu a pro ty nejmenší i jako ukázka místní fauny.

Pokračovat na článek


Do hloubky – vodní elektrárna Lipno

Během prohlídky mají návštěvníci možnost se dozvědět zajímavé informace o historii a současnosti za doprovodu názorné videoprojekce, a to přímo v informačním centru vodního díla Lipna. Výstavba elektrárny Lipna 1 započala v roce 1951 a byla dokončena v roce 1959, kdy se do chodu uvedla první ze dvou turbín elektrárny, přičemž o rok později ta druhá. Zajímavé je, že vodní elektrárna Lipno 1 se řadí mezi elektrárny špičkové, což znamená, že je v provozu zejména ráno nebo večer, popřípadě v období jarního tání sněhu či během přívalových dešťů, kdy je nezbytné přítok vody regulovat.Pro zvídavější návštěvníky umožňují po domluvě vybraní zaměstnanci přístup do podzemí, do samotného nitra elektrárny, což je samozřejmě kapacitně i věkově z bezpečnostních důvodů omezeno. I přesto, zdali se vám poštěstí, ocitnete se na místě, které bylo vybudováno do žulové skály 160 m pod hladinou vody. Jediná přístupová cesta do podzemí prochází obrovskou, 210 m dlouhou šachtou, jejíž součástí je osobní výtah, který vás pod úhlem 45° dopraví přímo do strojovny.Prostor strojovny je tvořen celkem ze tří podlaží, přičemž my se nacházíme v podlaží generátorů turbín elektrárny. Samozřejmě navzdory tomu, že elektrárna je plně automatizovaná a její najíždění a odstavování je řízeno dálkově z Prahy ze Štěchovic, přítomnost zaměstnanců je nezbytná také přímo na místě. Nebylo by to zarážející, kdybych se o celý provoz elektrárny se vždy během směny stará pouze jedna osoba, což je neskutečně obrovská odpovědnost.Zájem o elektrárnu neustále roste. V minulém roce návštěvnost vodního díla Lipno dosáhla prozatím rekordních čísel. Za rok 2014 navštívilo vodní elektrárnu přes 9.000 osob, což bylo o více než 1.000 návštěvníků více než rok předešlý. Jak to bude v letošním roce, zatím ještě nevíme.

Pokračovat na článek


Malá Fatra

KľakNezaměnitelný a velice známý vrchol, který poskytuje výhledy především na Rajec, Strážovské vrchy, směrem na Moravu a samozřejmě na Malou Fatru od jihu. Přístupný je z obce Vrícko (bus) a po cestě můžeme obdivovat známý Kľacký vodopád. Pod Klakem je možné v rámci jednoho dne absolvovat 2 okružní trasy, které vedou částečně po hlavním hřebeni. Ten delší má 29 km a je náročný. Dále je možné poračovat po hřebeni, do Rajecké doliny, nebo přes Fačkovské sedlo na Strážovské vrchy.Martinské HoleLučnatý poměrně rovný hřeben reliéfem připomínající naše Krkonoše. Na svazích je známé středisko Martinky, s různými možnostmi rekreace. Pěšky přístupné z měst Vrútky, Martin (bus, vlak) a vesnice Bystrička po několika trasách, vedoucích z různých míst. Návrat do Turce lze tedy provést jinudy. Výlety lze podnikat po hřebeni Lúčanské Malé Fatry a libovolně si je prodloužit. Jižně je možnost okružní trasy přes Kunradský zámeček a Svitačovou dolinu, nebo severně je možné pokračovat do Strečna. Kromě klasických značek lze využít k přístupu od Martina nově vybudovaný feratový chodník Ferrata HZS. Výchozím bodem je dolní stanice bývalé lanovky na Martinky v městské části Stráne. Výstup na vrcholky si tedy můžeme spestřit lezením po stupačkách a lanech v kaňonech Pivovarského potoka (na turistické mapě značeno šedou).Lúčanská Malá Fatra - hřebenČást pohoří mezi Klakem a Martinskými holemi je poměrně nízká a zalesněná. Nicméně je zde několik vrcholů, které stojí za to přejít, jelikož je tato část pohoří díky nižším polohám jaksi útulná a pohledy do okolí mají svoje nezaměnitelné kouzlo. Za návštěvu stojí vrcholy Skalky, Jankova, Úplaz, Hnilická Kýčera, potažmo boční Kýčera, která však neleží na turistických trasách. Severněji pak ještě Horná Lúka, která je již začátkem zmíněných Martinek. Přístupový bod volte podle místa, které chcete navštívit.Sedlo Javorina, Malofatranské muzeum, StrečnoPřístupné z města Vrútky, z oblasti Piatrová. Po zelené na sedlo Javorina a dále možno pokračovat po červené přímo k hradu Strečno. Nebo trasu prodloužíme po zelené přes Malofatranské muzeum s expozicí Malofatranské operace (2.Sv. válka) (nic moc) a dále po žluté přes Stráňavy do Strečna a po té vlakem zpět do Vrútek.Chata pod Klačianskou Magurou, Suchý vrch, sedlo PriehybMístními hojně navštěvovaná chata s výbornou pověstí. Přístupná z města Vrútky (vlak, bus) a obcí Turčianské Kľačany, Lipovec, potažmo Sučany (vlak, bus). Na chatu vedou 2 přístupové trasy. Po občerstvení a odpočinku stoupáme po zelené na Suchý vrch. Zde je možnost udělat menší okruh na sedlo Priehyb přes bílé skály a nebo pod nimy, případně je možné prodloužit si výlet na chatu pod Suchým. Po té se můžeme vrátit a nebo z chaty pod Suchým pokračovat do Strečna, navštívit místní hrad a vlakem se vrátit do Vrútek. Podstatně delší a náročnější varianta je pak nastoupit na hřebenovku směr Malý a Veľký Kriváň s přespáním v chatě pod Chlebom (výlet od brzkého rána do večera).Chata pod Chlebom, Snilovské sedlo, Veľký KriváňPřístupné z obcí Šútovo, Turany, případně Krpeľany (vlak). Zde je možné zvolit okružní trasu. Například k Chatě pod Chlebom Šútovskou dolinou po modré, kde můžeme obdivovat Šútovský vodopád a Mojžíšovy prameny, na chatě pod Chlebom se posilnit a pokračovat do Snilovského sedla, ze kterého můžeme zvolit výstup na Chleb (1646m), nebo nejvyšší Velký Kriváň (1709m), ze kterých jsou krásné rozhledy, případně lze absolvovat okruh sedlo za Hromovým, Chleb, Snilovské sedlo, chata pod Chlebom. U chaty je možné stanovat. Opět posilnění na chatě pod Chlebom a cestu do kotliny lze sejít prozměnu po zelené zpět do Šútova, nebo se pozdeji odpojit na žlutou vedoucí směrem na Turany a cestou se stavit v kempu a chatě Trusalová na další posilnění. Je možné pokračovat i dále po hřebeni směr Malý Kriváň, Suchý vrch a poté chata pod Kľačianskou magurou, Turčianské Kľačany a nebo na chatu pod Suchým, Strečno, nebo na druhou stranu směr Velký Rozsutec. Jedná se spíše o dvoudenní tůry a bez přespání na chatě pod Chlebom se to neobejde.Malá Fatra, přechod hlavního hřebeneVýchozí místo je Fačkovské sedlo (bus), koncový bod obec Zázrivá (bus), nebo naopak. Podle hesla "to nejlepší nakonec" volíme postup z jihu. Fačkovské sedlo leží na pomezí regionů Turiec, Horné Považie a Horná Nitra, Zázrivá leží na Oravě. Na hřebenovku však vede velké množtví dalších přípojek přímo z Turce. Vzdušná délka pohoří je 52km, náročnost je obtížná a na přechod hlavního hřebene je tedy třeba minimálně 4 dny, raději však 5. Možnost přespání je v Lúčanské části pouze ve středisku Martinky. Do této části pohoří však pravděpodobně nestihnete z Klaku dojít a proto je nutné přespat na některém z bivakovacích míst na hřebeni. Další možnost přespání je v obci Strečno, ve Strečniankém průsmyku, který rozděluje pohoří na 2 části a dále na chatě pod Suchým a nakonec na Chatě pod Chlebom. Přespání mimo chaty v Kriváňské části je zakázáno. Chatu pod suchým bychom volili v případě, že bychom spali v Lúčanské části 2x (např. bivak a Martinky). Přespání na chatě pod Chlebom je nutností, protože široko daleko nic jiného není. Jistá možnost je využít chatu na Grúni, ale ta je trochu z ruky. Celá hřebenovka vede z Klaku po červené.Lúčanská Fatra je zpočátku nižší, nicméně s množtvím prudkých stoupání a klesání. V této oblasti není žádná chata. V centrální oblasti pak trasa stoupá a reliéf se urovnává. Nejvyšší vrcholky jsou tvořeny alpínskými lukami a kosodřevinovým porostem. Tato část je méně fyzicky náročná a nachází se zde středisko Martinky. Po té trasa klesá do Strečnianského průsmyku, kde je hrad Strečno. Po lávce překonáme Váh a dostáváme se do Kriváňské Fatry. To je ta náročnější polovina, což zjistíme vzápětí při výstupu na Suchý vrch, kde musíme překonat převýšení zhruba 1km. Po cestě leží chata pod Suchým. Dálší a jedniná chata po cestě je až pod Chlebom, což je zhruba v polovině Kriváňské části hřebene. Nemáme-li dostatek sil, je naštěstí možné volit trasy, které se vyhýbají některým vrcholům po traverzách (Suchý vrch a Biele skaly, V. Kriváň, Stoh i V. Rozsutec).

Pokračovat na článek


Velká Fatra

Kantorská dolina, Turčianská Štiavnička, Sklabinský hrad, Katova skalaCelá tato oblast má mnoho k nabídnutí. Turčianská Štiavnička je obec, kde je Révayovský zámeček (v rekonsturkci) s krásným parkem a arboretem, nebo bývalá Révayovská krypta, která dnes slouží jako obecní dům smutku. V těsném sousedství jsou tzv. Teplické serpentíny, což je soustava rybníků spojených potůčkem, který teče v serpentýnách podél cesty. Vyúsťuje zde Kantorská dolina, ve které se nachází zřícenina Sklabinského hradu a vesnička Sklabinský podzámok. Cestou ze Štiavničky směrem k Podzámku je chutný a upravený minerální pramen. Nad Podzámkem se tyčí impozantní a pověstmi opředená Katova skala. Výstup na ní je spíše středně náročný (převýšení je cca 400m), výhled na Turiec, Velkou i Malou Fatru se ale vyplatí. V Podzámku je i trampská osada Kantor s tábořištěm, kam může kdokoliv zavítat a obeznámit se s trampským způsobem života. Základnu mají v místní hospůdce, kde seženete potřebné informace. Dále dolinou vedou cyklistické a turistické značky, které navazují na Turčianský hřeben a především vedou na Velkofatranský Kľak (1394m), hrdě se tyčící nad koncem doliny.Sklabinská dolina, Velkofatranský Kľak, Turčianký hřeben, Sučianský hradPoblíž obce Sklabiňa a Sklabinského hradu je několik dalších míst, které by někoho mohli zajímat a zároveň leží na cestě na dominantu Turčianského hřebene - Velkofatranského Klaku. Jedna možnost, jak se dostat na hřeben je Sklabinská dolina, do které se dostaneme z obce Sklabiňa. Po cestě je odbočka na nižší vrchol Lučenec a hlouběji v dolině je prozměnu menší horský hřbet široký pouze 1km, který odděluje Sklabinskou a Jasenskou dolinu. Dále dojdeme na vrchol Jarbiná (1314m, střední obtížnost), která leží na Turčianském hřebeni a pak pokračujeme na nejlepší vyhlídkový bod okolí - Klak (střední až náročné). Jiná možnost je tůra na Klak z obce Podhradie. Při tomto výletu lze navštívit Sučiasnký hrad, což jsou jen zarostlé základy a nic moc k vidění zde není. Cestou na hrad z vesnice Podhradie je asi 100m od rozcestí Kľak/Sučiasnký hrad slabý minerální pramen (nikde nezaznamenaný). Další prameny jsou směrem na Kľak, na okraji vesnice vedle potoka. Jsou však nevyužívané a často zanesené vodou z potoka. Na Turčianském hřebeni severně od Klaku jsou nižší nevýrazné vrcholy, na kterých jsou však v některých místech louky poskytující úchvatné pohledy na blízkou Malou Fatru.Lysec, Jasenská dolinaLysec ne příliš výrazná hora, která je vidět při pohledu od města Martin. Leží na konci boční rozsochy vycházející z Turčianského hřebene a díky tomu je poměrně málo navštěvovaná. Přitom z ní lze přehlédnout celé pohoří. Podle vrcholu je pojmenovaná i jedna z oblastí Velké Fatry, do které patří nejen sousední vrcholy a doliny, včetně známé Jasenské s turistickým zázemím a lyžařským střediskem, či sousední Belianské doliny, na jejímž konci je turistické zařízení Havranovo a krásný vodopád v Došnej - ale i další lokality, o kterých již bylo psáno výše. V bezprostředním okolí hory Lysec lze vymyslet několik výletů různých náročností a to včetně návštěvy Lysce samotného a dále Malého Lysce a i Borišova, který je v dosahu.Gader, Ostrá, TlstáGader je podle původního rozdělení pohoří celá podčást Velké Fatry. Leží na západním okraji hor a vstupní branou je starobylá vesnice Blatnica. V podstatě se jedná o labyrint divotvorně zpřehýbaných horských masívů, skalních věží, galerií, alpínských luk a strmých údolí. Oblast obsahuje několik dolin a vrcholů a táhne se až pod hlavní Fatranský hřeben. Je pojmenovaná po Gaderské dolině, která je turisticky nejoblíbenější. Kromě přírodních krás je v ní zřícenina Blatnického hradu . Do lokality se kromě jiných počítají např. také Blatnická a Žarnovická dolina a hlavními dominantami viditelnými ze širokého okolí jsou vrcholy Tlstá a Ostrá, které jsou oblíbeným vyhlídkovým místem. Za zmínku stojí i vrchol Drieňok, potažmo z okolních kopců viditelná místa jako Pekárová, Kozia Skala, Skalná, či dolina Padva (ty však nejsou přístupné po turistických stezkách).Turčianske Teplice, Harmanecká dolinaBezprostředně u hranic NP Velká Fatra leží lázeňské městečko Turčianské Teplice, ve kterém je kromě klasických lázní (koupele, léčba, lázeňský park, atd.) i aquapark. Turistické a cyklotrasy vedou přímo z města do Velké Fatry, přes lokality, jako je místní lesopark s atrakcemi pro děti a veřejným ohništěm, kolem salaše u obce Čremošné, nebo přes Rakšianské rašeliniště. Město leží na silniční a železniční spojnici Žilinského a Banskobystrického kraje, která vede mezi Velkou Fatrou, Kremnickými vrchy a Starohorskými vrchy tzv. Harmaneckou dolinou. Silnice vede serpentýnami přes sedlo Malý Šturec a železnice soustavou tunelů a viaduktů. Tunely byly budovány tzv. rakouskou metodou a je zde známý Čremošnianský tunel, který je nejdelším železničním tunelem Slovenska i někdejších ČSD. Každopádně cestovat tudy jak vlakem, tak i silnicí (např. na kole) je zážitek. Dalšími zajímavostmi je známá Harmanecká jeskyně, nebo přírodní rezervace Harmanecká tisina, což je původní tisový les, jeden z největších v Evropě. Na první pohled to však není poznat :-). Harmanecká dolina, Turecká dolina a obec Staré Hory jsou pak místa, ze kterých je to nejblíže na Královu Studňu a vrchol Krížna, které jsou při volbě jiných přístupových cest mnohem více z ruky. No a v neposlední řadě Harmanecká dolina sousedí se zmíněnými Kremnickými vrchy, ale také se Starohorskými vrchy, které jsou také turisticky velmi zajímavé a kdo tu tráví nějaký ten čas, neměl by se omezovat jen na Velkou Fatru.Hôlna Fatra, centrální částHolý hlavní hřeben a okolí je výztižně nazýván Holná Fatra. Na ose vodorovné leží zhruba uprostřed a na ose svislé ve střední a jižní části hor. Spadají sem nejhezčí části pohoří, které jsou samozřejmě i nejnavštěvovanější. Např. Králova Studňa, Ostredok, Borišov, Čierny Kameň, Rakytov atd. Z Turčianské strany je nejdostupnější vůbec nejoblíbenější část s vrcholy Borišov, Ostredok, Krížna a v rámci tohoto úseku chata pod Borišovom a horský hotel Králova Studňa. Je však nutné absolvovat poměrně dlouhé a nudné cesty dolinami do centrální části pohoří, než se člověk dostane do vyšších poloh, proto je lepší naplánovat dvoudení trek. Při něm je možné využí spaní ve zmíněných zařízeních (nutno domluvit předem), nebo v některé z hojných útulen a salaší (samo že ve spacáku). Odměnou je však návštěva nezapomenutelných míst.

Pokračovat na článek


Horné Považie

Region někdy nazývaný také Severné Považie sousedí se severní Moravou. Je to místo, kde se snoubí vyspělá civilizace, slovenská tradice, historie a legendy s netknutou přírodou. Na jeho území se nacházejí okresy Žilina, Bytča, Považská Bystrica a Púchov. Město velkého významu je především Žilina. Po historické, kulturní, ale i ekonomické stránce je na předních příčkách celého Slovenska, v roce 1918 se dokonce na chvíli stala hlavním městem Slovenska. Významné kulturně historické město je ale i Bytča, ležící jižně od Žiliny. Většinu území regionu zabírají hory a kopce, konkrétně Javorníky, Malá Fatra, Strážovské a Súľovské vrchy, Kysucká vrchovina a Žilinská pahorkatina. Středobodem je pak protékající řeka Váh, která je zde značně regulována přehradami. Zde je na co se koukat, za hezkého počasí již při cestě po dálnici směrem od Bratislavy berou pohledy do okolní krajiny dech.Nejvýznamnějším turistickým centrem je obec Terchová a Vrátna dolina v Malé Fatře. Toto pohoří patří mezi top na celém Slovensku a kromě toho je úzce spjato s Jánošíkem. Však se také této oblasti dost často říká „Jánošíkův kraj“. To že je nejlepším umělecem příroda, nám ukázala na území Súľovských skal, které je nutné vidět. Termální lázně jsou samozřejmostí, možná Vám bude něco říkat jméno Rajecké Teplice, Rajecká dolina, Rajec... Kromě toho je region mimořádně bohatý na stavební památky různých historických období a to nejen v Žilině, ale i v ostatních městech a vesnicích, z čehož jsou nejzajímavější perníkové chaloupky v Čičmanech. Bohužel pro lyžaře je zde jen jedno lepší středisko ve Vrátné dolině, v Malé Fatře.Kultura a civilizaceŽilinaČtvrté největší město Slovenska, Žilina (cca 85000 obyvatel) leží na severozápadě země, poblíž hranic s Českem a Polskem. Nachází se v regionu Horné Považie na soutoku řek Váh a Kysuca a je to krajské město. Žilina je důležitý dopravní uzel (automobilová, vlaková, letecká doprava), přirozené obchodní, kulturní i průmyslové centrum a vyznačuje se prudkým rozmachem.Ve městě je mnoho historických památek a kulturních zařízení. Například celé historické centrum města je přímo výstavní a bylo vyhlášené městskou památkovou rezervací (je zde např. kostol Najsvätejšej Trojice, Babuškov dom, Stará radnice, Kostol Obrátenia sv. Pavla Apoštola a kláštor, Dom umenia Fatra, Rosenfeldov palác, Remeselnícky dom atd.), nicméně i v širším centru je mnoho dalších památek, včetně židovských (Budatínsky hrad, kostol sv. Štefana kráľa, Kostol sv. Juraja (celodřevěný ze 13. století), Ortodoxná židovská synagóga, Neologická synagóga atd.). Kulturních institucí je zde také mnoho. Několik galerií, muzeí a divadel, mimo jiné nejstarší profesionální loutkové divadlo na Slovensku - Bábkové divadlo Žilina.Nejvýraznějším pohořím v okolí je Malá Fatra, která je co do turizmu velmi oblíbená. Zvláště pak oblast Terchová je hojně navštěvovaná destinace. Velmi oblíbeným a snadno dostupným místem je také Rajecká dolina, rozkládající se mezi Strážovskými vrchy a Lúčasnkou Fatrou (jihozápadní podcelek Malé Fatry), kde čistou přírodu doplňují termální a léčivé prameny. V okolí města se nachází velké množství cyklistických tras a okruhů, které jsou vhodné jak pro zdatné sportovce, tak pro rodiny s dětmi a speciálně i pro seniory. Na kole je možné vyrazit za krásami přírody i po okolních památkách. V Žilině se koná mnoho velmi oblíbených a atraktivních akcí a festivalů, výběrem Carneval Slovakia Žilina, Staromestské slávnosti, Bábková Žilina, Rezbárske sympózium, Stredoveký deň…Žilina, Mariánské nám.…Žilina, kostel sv. Pavla…Žilina, trnové, kostel…Žilina, Budatínský…více >>Památky, kultura:Mariánske námestie – je historicky nejcennějším celkem ve městě. Dříve bylo osídleno nejbohatšími a nejvýznamnějšími měšťany, sídlily zde nejdůležitější instituce města.Námestie Andreja Hlinku - další historické náměstí. Je na něm zpívající fontnána a konají se zde trhy a další kulturní akce.Městská radnice – Žilinská radnice je historický skvost. Podle historických pramenů funguje jako radnice od roku 1508. Současná budova byla postavena 1894 a po celou dobu její existence se zastupitele města snaží, aby byla důstojným místem reprezentujícím město a městské orgány.Kostol sv. Pavla Apoštola a Kláštor Jezuitov - Významný kostel a klášter, jsou přímo na Mariánském náměstí.Kostol Najsvätejšej Trojice - Pochází z roku 1400. Patří k němu i nedaleká Burianova veža, která slouží jako jeho zvonice.Malá synagóga - po architekronické stránce jedna z nejvýznamějších budov v Evropě. Uvnitř je expozice muzea židovské kultury.Budatínsky hrad - Dominanta Žiliny s unikátním muzeem drátenického umění.Považská galéria umenia - Jejími výstavnímy síněmi prochází každý rok velké množtví současného malířského umění slovenských i zahraničních výtvarníků.Kostol sv. Barbory a kláštor františkánov – Kostel je první barokní stavbou na území Žiliny.Rosenfeldov palác - byl postaven v r. 1907 a je napodobeninou vídeňského zámku Belveder.Dom umenia Fatra - památka a zároveň koncertní síň a sídlo Štátneho komorného orchestra Žilina.Remeselnícky dom - Tento secesní dům dal postavit řemeslnický sbor v roce 1910. V současnosti je v soukromých rukách a případné prohlídky organizuje pouze turistická, informační kancelář Žilina.Považská galéria umenia v Žiline - konají se zade výstavy známých slovenských, ali i zahraničních výtvarníků.Jsou zde i stálé expozice díl Vincenta Hložníka a výstava s názvem drotARStvo.Považské múzeum v Žiline - Městské muzem, sídlící s oblasti Budatínského hradu, které spravuje několik dalších muzeí a expozic: objekty lidové architektury v Čičmanoch, expozici "Jánošík a Terchová" v Těrchové, hrad Strečno, Budatínsky hrad a Sobášny palác v Bytči.Múzeum židovskej kultúry - Je umístěno v budově bývalé ortodoxní synagogy a je zde stálá expozice judaík.Bábkové divadlo Žilina - První profesionální loutkové divadlo na Slovensku. Kromě loutkových představení organizuje festival Bábková Žilina.Mestské divadlo Žilina - Bylo založeno až v roce 1992 a též organizuje společenské a kulturní akce.Expozícia drotárstva v obci Veľké Rovné - Jedna z mála autentických expozicí, vázaná ke konkrétní osadě.Slovenský Betlehém - Řezbářské veledílo vytvořil mistr Jozef Pekara. Je poměrně mladé, přístupné od r. 1995. Betlém znázorňuje celé Slovensko, jeho historii a tradice. Ústředním motivem je samozřejmě narozní Krista a zhruba polovina postav se pohybuje.Terchová(Čti „těrchová“) nemůže soutěžit se starobylými městy Slovenska, která mají zrekonstruovaná historická centra. Je to spíše velká vesnice složená z téměř sedmdesáti osad. Ovšem v otázce turistického ruchu hraje velmi významnou roli v rámci celého Slovenska. Leží na severní hranici Malé Fatry, v údolí rozdělující zmíněné pohoří s Kysuckou vrchovinou. Je významným centrem turismu Malé Fatry, respektive její severní, Kriváňské části.Za svojí slávu vděčí i faktu, že se zde narodil a žil snad nejslavnější Slovák všech dob, národní hrdina Juraj Jánošík (*1688). Do mlýna si nutnou dávkou přihodila i příroda. Kriváňska Malá Fatra je totiž extrémně atraktivní pohoří. Za zmínku určitě stojí její vrcholy i hřebeny, nebo její severní bradlová, čili skalnatá část, jejíž hlavní dominantou je snad nejkrásnější hora Slovenska, Veľký Rozsutec. Zapomenout nesmíme ani na krasovou část pod Rozsutcem, ve které je soustava soutěsek a děr, příznačně pojmenovaná Janošíkove Diery. V zimě se zde pak nachází pěkné lyžařské středisko Vrátna. Vrátna Dolina se stala místem organizované turistiky již v r. 1879. Místo je plné kvalitních služeb, pěstuje se zde agroturistika a koná se zde mnoho akcí.HistorieZmínky o historii regionu se váží především na Žilinu a okolí, kde byly nalezeny známky osídlení již z doby kamenné. Později zde bylo halštatské hradiště a slovanské mohylové pohřebiště. V 9. století zde vznikl první románský kostel. První městká práva dostala roku 1290, po příchodů němců. Žilina se pak dlouhou dobu řídila německým, tzv. Magdeburgským právem. V roce 1381 vydal král Ludvík I. Veliký listinu, kterou zrovnoprávnil žilinské Slováky a Němce. V patnáctém století získalo město právo mít vlastní hradby, které obepínaly dnešní historické jádro města. To bylo vyhlášené roku 1988 městskou památkovou rezervací. Po roce 1848 zde bylo jedno z ohnisek národního obrození. K tomu se do města přistěhovala židovská komunita, která sem přinesla kapitál a založila zde bankovnictví. Na přelomu 19. a 20. století zde bylo zřízeno ministerstvo s plnou mocí pro správu Slovenska, ve kterém sídlila první slovenská vláda. 1918 po vzniku Československa byla Žilina na necelé 2 měsíce hlavním městem. V roce 1938 zde byla podepsána Žilinská dohoda o autonomii Slovenska. Po roce 1945 město překotně rostlo. Později ztrácí status krajského města a rozvoj se zpomaluje, nicméně po roce 1996 je status obnoven a nastupuje opětovný rozmach.Region, jako takový se proslavil hlavně díky dráteníkům (slovensky "drotári") v 19. století. Již tehdy byly jejich služby velmi žádané a později povýšili svoje řemeslo na umění a jsou tak známí po celém světě. Oblast, především v okolí Rajecké doliny se proslavila zase díky svému řezbářství, které vyvrcholicho výše zmíněným světovým unikátem v podání Jozefa Pekary - Slovenským Betlémem.

Pokračovat na článek


České Švýcarsko

Sice u nás v Česku nemáme takové přírodní památky, jako jinde ve světě, ale přeci jen se zde najde několik míst s překrásnou přírodou. Jedním z nich je Národní park České Švýcarsko, který se rozkládá na severu na hranicích s Německem. NP byl vyhlášen v roce 2000 a hlavním předmětem ochrany jsou unikátní pískovcové útvary. Najdeme zde skalní věže, brány, stěny, rokle a města, jež vznikly v období čtvrtohor. Nejznámějším skalním útvarem Českého Švýcarska je Pravčická brána, která se stala symbolem parku.V Českém Švýcarsku jsme strávili dva dny a jako výchozí bod jsme zvolili Děčín. Jedná se o větší město, které má samo o sobě co nabídnout. Děčín se nám moc líbil a panoramata okolo byla opravdu úžasná. V Děčíně si můžete prohlédnout Zámek Děčín, který je umístěný na skále a pyšní se krásnými zahradami a chovem pávů. Dále je Děčín známý především svými mosty. Najdeme zde Staroměstský kamenný most a jedinečný řetězový most Dr. Tyrše. V Děčíne jsme byli ubytovaní v Zámecké Sýpce přímo u zámku a hned v centru. Ubytování můžeme jen a jen doporučit. Super cena (250 Kč/osoba/noc), čisto, zdarma Wi-Fi, společná kuchyňka s ledničkou a non stop recepce. První den jsme měli naplánovanou asi 25 km dlouhou túru, která měla být završena u Pravčické brány. Vstali jsme brzy ráno, abychom vše stíhali a vyrazili vlakem na poslední zastávku v ČR - Dolní Žleb, kde jsme se chtěli nechat převézt přívozem přes Labe a poté pokračovat po druhé straně řeky na vyhlídku Belvedér. Bohužel byla velká sucha a přívoz nebyl v provozu. Museli jsme se tedy vrátit vlakem zpět do Děčína a na druhou stranu dojet autobusem. Ještě jsme nic neušli a už jsme měli dvouhodinové zpoždění. Autobusem jsme se poté svezli až přímo k vyhlídce Belveder (zastávka Labská Stráň, 27 Kč/osobu), která nás zabavila na dobrou půl hodinku. Výhled byl opravdu krásný! Poté jsme již šli pěšky (po zelené) k Suché Kamenici do Hřenska. Suchá Kamenice je malý potok plný balvanů, který je unikátní v tom, že přes léto je většinou vyschlý. No, zrovna nebyl. :-D Cesta trvala asi hodinku a asi v půlce začal velký liják. Byli jsme celí promrzlí, zmoklí, otrávení dopoledními komplikacemi a měli jsme chuť se vrátit zpět do Děčína a nechat túru na jindy. Naštěstí nás ale zachránil malý penzion, kde jsme si dali rozpustné kafčo za 15 korun a česnečku a mezitím nám oblečení uschlo a my získali opět chuť chodit. Než jsme došli do Hřenska (po červené), dokonce vysvitlo sluníčko a my byli šťastní, že jsme to nevzdali. V Hřensku začíná stezka soutěskami (rozcestník Hřensko - hotel Klepáč, poté po žluté), která byla opravdu perfektní. Nádherná příroda a v rámci možnosti i klid od turistů. Cesta se nám velmi líbila. Došli jsme až k Edmundově soutěsce, přes kterou se dá dostat pouze převozem. Cesta po vodě je dlouhá asi 1 km a pan převozník nás u toho neustále bavil různými historkami. Převoz vychází na 80 Kč pro dospělého, 40 Kč děti do 15 let. Otevřeno je denně 9.00 – 18.00. Pro zájemce cesta soutěskami pokračuje k další, Divoké, soutěsce, my se ale vydali již jinudy k Pravčické bráně (po zelené až k rozcestníku Mezní Louka, poté po červené až k samotné Pravčické bráně). Cesta byla dlouhá asi 6 km a po překonání výškového rozdílu jsme se většinu cesty kochali krásnou přírodou a pískovcovými útvary. K Pravčické bráně jsme dorazili kolem páté hodiny večer. Pravčická brána je opravdu majestátná a je symbolem NP, nicméně vstup 75 Kč pro dospělého nám přišel trochu přehnaný. Studenti a děti 25 Kč. Otvírací doba denně 10.00 – 18.00.Zpět do Děčína jsme využili opět autobusové dopravy (zastávka Hřensko, Pravčická brána, 27 Kč/osoba). Další den jsme vyrazili do Jetřichovic a z nich poté na Malou Pravčickou bránu a zříceninu hradu Šaunštejn ze 14. století. Od zastávky autobusu (Jetřichovice, Vysoká Lípa, rest., 40 Kč/osobu) to bylo asi 1,5 km, takže příjemná procházka (po žluté, následně po červené). Hrad Šaunštejn, neboli Loupežnický hrad, nás docela překvapil, jelikož se nejednalo o hrad, nýbrž vysoké skály plné žebříků a zábradlí, kde chodili lidé a obdivovali krásy okolí. Cesta nahoru byla docela adrenalinovým zážitkem, ale za ten krásný výhled určitě stála. Poté jsme již pokračovali trošku náročnějším terénem k Malé Pravčické bráně. Brána samotná nebyla nic moc, obzvlášť ve srovnání s její větší sestrou, ale jako procházka dobrý. Poté jsme se vrátili zpět do Jetřichovic a vydali se k Dolskému mlýnu (po žluté, následně po modré). Terén byl docela šílený, obzvlášť pak cesta zpátky. Dolský mlýn je zřícenina mlýnu z 16. století. Známý je Dolský mlýn i z pohádek – můžeme ho vidět například v Pyšné princezně a v Pekle s princeznou. Mlýn se nám moc líbil a byl opravdu fotogenický, radost pohledět. Navštívili jste někdy České Švýcarsko? Co se vám zde líbilo a co vás naopak zklamalo?Podělte se s námi v komentářích... :-)

Pokračovat na článek


Zámek Hluboká

Hluboká je dle našeho názoru jeden z nejkrásnějších zámků v České republice. Zámek je v dnešní podobě teprve krátce, ale jeho vnější podoba, interiéry a obrovské parky jsou božské. Pokud zavítáte do jižních Čech, určitě doporučujeme prohlídku zámku nevynechat. Navíc se zámek Hluboká nachází jen pár kilometrů od jihočeské metropole - Českých Budějovic. Zámek Hluboká je dalším zámkem v Jihočeském kraji, který jsme navštívili během naší dvou týdenní cesty. Doprava vlakem je velmi omezená a vlakové nádraží je od zámku ještě pořádný kus cesty. Doporučujeme proto zvolit autobus nebo ještě lépe auto. Zámek určitě nepřehlédnete, je opravdu majestátný. Velmi se nám líbila celková organizace a prostředí uvnitř zámku, kde jako velkou výhodou shledáváme skříňky, kde si může kdokoli nechat batohy či jiná zavazadla. My toho využili, jelikož jsme přišli akorát poté, co odešla prohlídka, a museli jsme hodinu čekat na další. Mezitím jsme si prošli část parku a zahrady. Parky jsou opravdu obrovské, nicméně žádné extra úpravy nečekejte, upravená část je pouze v zahradách bezprostředně u zámku. Prohlídka se nám líbila, bohužel náš průvodce byl trošku zvláštní a ne příliš sympatický pán, což určitě ubralo na dojmu. Ale i tak byl zámek moc pěkný a prohlídka trvající asi 60 minut stála za to. Vstupné je 150 Kč pro dospělé a 100 Kč pro děti/studenty. Otevírací doba v sezóně denně 9.00 až 17.00. Byli jsme zde kolem poledne, a tak jsme se rozhodli dát si něco dobrého k snědku. Na náměstí jsme při cestě k zámku viděli Čínskou restauraci, ale při cestě zpět nám padla do oka denní nabídka před Hotelem Štekl přímo u zámku, kde měli meníčko i s polévkou za 99 Kč. Řekli jsme si, že to tedy zkusíme. Celý hotel i s restaurací je veden v „zámeckém stylu“ a to samé platí i o zahradě. Prostředí bylo opravdu moc krásné. Jídlo bylo dobré, ale že bychom byli nějak nadšení se říct nedá. Normální ceny jídel zde byly docela vysoké, takže bychom čekali o trochu lepší i samotné jídlo.

Pokračovat na článek


Luhačovice

První dovolená tohoto léta byla v České republice. Luhačovice patřily vždy mezi mé nejoblíbenější lázně a tak tomu asi bude i nadále. Letos jsme se opět podívali do Luhačovic, tentokrát na týden a poprvé jsme s sebou vzali i kola.DopravaDo Luhačovic jsme jeli autem, takže žádné levné lístky doporučit nemůžeme. Jde o malé město, takže na Student Agency můžeme zapomenout, pravděpodobně by se dalo jet vlakem s několika přestupy. Luhačovice leží ve Zlínském kraji asi 15 km od Zlína.UbytováníUbytovaní jsme byli v hotelu Vincent Luhačovice. Poloha penzionu byla opravdu pěkná, do centra to bylo kousek a v okolí spousta zajímavých míst. Ubytování v dvoulůžkovém pokoji vyšlo na super cenu. Parkovat se dalo uhotelu bez poplatku.Pokoj i koupelna byly čisté a dostačující s televizí a Wi-Fi. V penzionu byla velmi příjemná a rodinná atmosféra a soukromí.ObchodyKaždý správný lázeňský švihák by neměl vynechat obchod s lázeňskými oplatky. Druhů je nespočet a teplý oplatek do ruky nabízí za 5 Kč. A samozřejmě lázeňský hrneček. Byla jsem docela překvapená, jak se tyto hrnečky vytrácí, na kolonádě pil skoro každý z plastových kelímků a tyhle fešné hrnečky mělo jen pár lidí. Obchodů zde moc není, v centru Luhačovic je pouze Albert, drogerie a pár vietnamských obchůdků. Největším trendem léta byl stánek Ovocňák na luhačovické přehradě, kde dávali ovocné šťávy do plastové palmičky. To jsme prostě museli mít! :DZajímavá místaTak pro mě osobně v lázních vždy vedou prameny. Miluji Ottovku a letos byl k mému překvapení otevřen nový pramen – Nový Jubilejní. Pitných pramenů je tu celkem šest (co já vím a co jsem ochutnala). Prameny jsou studené a poměrně hodně mineralizované. Krásná je luhačovická kolonáda s dominantním Jurkovičovým domem, kašna Jestřábí a japonská zahrada. Každoročně se tu koná i hudební festival Leoše Janáčka. Nedaleko je luhačovická přehrada, kde je vybudován nově aquapark. Přehrada je bohužel koncem léta většinou už velmi špinavá, my se v ní ale začátkem července koupali bez újmy na zdraví. :-) Aquapark nás moc nelákal, jelikož v teplých dnech byl přeplněný a přišel nám vhodný spíše pro děti. Kolem přehrady si přijdou na své i sportovci. Okruh kolem přehrady má 3,25 km a je z krásné hladké asfaltové cesty. Ideální pro in-liny nebo skateboardy/longboardy. Z velkých měst je v okolí Uherské Hradiště a Zlín. My si s sebou přivezli kola. Krásná rovina spojovala větší města, jinak to byl samý kopec (no jo, Bílé Karpaty :D). Největší „dojem“ na nás udělala „cyklostezka“ z Uherského Brodu do Uherského Hradiště. Čekalo nás deset kilometrů pustinou do kopce přes nejrůznější pole, štěrk, kameny, kukuřici… Stálo nás to plno nervů a jedno píchlé kolo, takže rekreačním cyklistům rozhodně nedoporučujeme!ZávěrLuhačovice byly krásné jako vždy předtím, hotel byl příjemný a na pěkné lokalitě. Obzvlášť se nám líbila blízkost k pramenu Aloiska, kde je větší klid od naparáděných důchodců, dá se tam v klidu číst a užívat volna aniž by člověk poslouchal, kdo trpí jakou nemocí a co zrovna dělá Pepíček od Andulky. Kola jsme si celkem užili, ale už nikdy víc, kopců máme hodně i na Vysočině u rodičů! Užitečné odkazy:https://www.treking.cz/regiony/luhacovicke-toulky.htmhttps://inzine.cz/clanek/lazne-luhacovicehttps://www.horydoly.cz/turiste/prochazka-po-lazenskem-meste-luhacovice.htmlhttps://vincentluhacovice.cz/cs/poloha-a-okoli

Pokračovat na článek


Kam za pivem na východě Čech

Pivovarnictví má ve Východních Čechách velkou tradici. Pivovary Nová Paka, trutnovský Krakonoš, náchodský Primátor, broumovský Opat, pardubický Pernštejn či hlinský Rychtář jsou známé nejen v Čechách ale i v zahraničí. Rozšiřte si svůj "pivní" obzor o další východočeské pivovary. V článku vám přinášíme ucelený přehled včetně popisu pivovaru, seznamu pivních produktů a informací o možnostech prohlídky. Pivo z východu Čech mají lidé velmi rádi a svědčí o tom i řada úspěchů a ocenění. Za rok 2012 byla oceněna piva z Poličky, Žlebských Chvalovic, Pardubic, či z Náchoda. 1.  Pivovar KrakonošPivovar Krakonoš se nachází v centru města Trutnov. V současné době se zde vaří pět druhů piva, na Vánoce a Velikonoce je trh obohacen o speciální světlé pivo Krakonoš. Pivo se distribuuje především ve Východních Čechách a na Moravě. V červenci 2005 byla dokončena rekonstrukce “pivovarské restaurace” na hotel Krakonoš.  Historie sahá daleko do minulosti. Do první poloviny 16. století se vařilo po jednotlivých domech. Od druhé poloviny začínají vznikat společné pivovary, z nichž se připomínají Dolní a Horní. Od roku 1582 se však všichni spojili a začali vařit pivo v jednom pivovaru. Historii poznamenaly četné požáry.Možnost prohlídkyV době tvorby článku nebyla prohlídka pivovaru možná. Součástí areálu pivovaru je hotel Krakonoš a podniková prodejna. V prodejně je možné zakoupit jak lahvové, tak i sudové pivo Krakonoš. Dále jsou k dispozici propagační předměty a materiály. V hotelu Krakonoš, který byl zrekonstruován v červenci roku 2005, je možné se ubytovat. Nabízí 65 lůžek ve 26 pokojích. V přízemí hotelu se nachází restaurace, letní zahrádka, pivnice a vinárna.  2.  Pivovar se sladovnou v Nové Pace    Historie vaření piva v Nové Pace má dlouhou minulost. Již v 16. století získalo město povolení pro stavbu pivovaru, sladovny, vaření piva a následný prodej. Historické prameny ale potvrzují, že zde pivovar i sladovna stávaly dříve předtím. Před vybudováním pivovaru se nacházely dva menší v Dřevěnici a na Pecce. Poté, když byl v roce 1871 vybudován nový moderní pivovar, oba zanikly. Od dob založení se nikdy nepřestalo vařit. V současné době má pivovar 60 zaměstnanců a vaří se 7 druhů piva. Místní pivovar je orientován především na export do zahraničí. Téměř 40% míří za hranice České republiky, především do USA, pobaltských států, Německa, Polska, Izraele, Jižní Koreje a do Finska.2.2.  Možnost prohlídkyExkurzi s průvodcem je možné si objednat pro skupiny minimálně 10 osob. Při prohlídce jsou návštěvníci seznámeni s výrobou sladu, přičemž si prohlédnou naduvníky a prostory sladovny. Dále pokračuje výkladem na historické varně s technologií z roku 1929. Cestou do sklepa se prochází přes prostor bývalých chladicích štoků. Sklep je plný ležáckých tanků se zrajícím pivem. Pro některé návštěvníky může být splněný sen nacházet se na místě s takovým množstvím piva. Prohlídka pokračuje do nově vybudované varny, kde mohou ochutnávat již hotové pivo. Za pomocí moderních technologií je znovu představen pivovar i s historickým vývojem a postupy při výrobě piva.Ceny – dospělí 120,- studenti 80,- děti do 10 let v doprovodu rodičů zdarmaPivo je možné nakoupit ve dvou podnikových prodejnách. První se nachází přímo v areálu pivovaru a a druhá prodejna se nachází na Kumburském Újezdě u silnice vedoucí do Jičína. 3.  Pivovar BroumovPivovar Broumov je malý soukromý východočeský pivovar, který se nachází v městečku Broumov, v okrese Náchod. Pivovar má vlastní sladovnu a zdroj vody, je tak téměř soběstačný. Nakupuje pouze chmel z žatecké oblasti. Výrobky jsou rozváženy po celých východních Čechách. Část sortimentu putuje za hranice do sousedního Německa.   Historické začátky vaření piva jsou datovány k roku 1348, kdy byly městu uděleny městská práva od Karla IV. Po druhé světové válce byla postavena nová varna a zahájilo se stáčení do lahví. Od roku 1994 funguje nová stáčírna.3.2.  Možnost prohlídkyPivovar zve organizované skupiny na prohlídky pivovaru a výrobních prostor. Při nich lze nahlédnout do tajemství jednoho z nejstarších klášterních piv. Prohlídky jsou obohacené o ochutnávky. Nyní se však nabídka ještě rozšířila o malou stálou expozici pivovarnictví zaměřenou především na počátky zdejšího pivovaru. 4.  Pivovar NáchodHistorie vaření piva v Náchodě sahá až do Středověku, kdy se zde vařilo pivo po domech. Avšak v roce 1871 rozhodla městská rada o zřízení vlastního obecního pivovaru. Základní kámen stavby byl položen v dubnu roku 1872 a první várka piva se vařila již o rok později. Do 19. století se vařilo hlavně deseti a jedenácti stupňové pivo. Vícestupňové bylo k dodání pouze na Vánoce a Velikonoce. Jelikož oblíbenost stále rostla, tak se rozhodlo pro rozšíření a v roce 1925 byla postavena nová varna. Již o 10 let později se začala užívat ochranná známka Primátor. V roce 2006 pak zahájil pivovar rekonstrukci technologie sklepa. O rok později začal pivovar dodávat svým zákazníkům lahvové pivo Primátor s novými graficky moderními etiketami. V současnosti se zde vyrábí třináct druhů piva a limonády.4.2.  Možnost prohlídkyPivovar Primátor v Náchodě zve skupiny návštěvníků od 10 do 120 na prohlídky. Prohlídka trvá zhruba jednu hodinu a návštěvníci se během ní dozví vše důležité o historii a výrobě piva ve zdejším pivovaru, prohlédnou si prostory a pak mají možnost zakončit prohlídku ochutnávkou piv ve vagónu z první republiky, či využít posezení v moderním návštěvnickém centru s kapacitou pro 120 osob. Samozřejmostí je také prodej vybraného sortimentu, dárkových balíčků, či reklamních předmětů. 5.  Pivovar TamborPivovar Tambor ve Dvoře Králové vznikl v roce 2009, avšak to neznamená, že se dříve zde ve městě pivo nevařilo. Stejně jako v ostatních větších městech se pivo vařilo po domech již kolem třináctého století. Bylo zde několik větších pivovarů, avšak dlouho nevydržely. Jeden vyhořel a další byl obsazen a vydrancován pruskými vojáky. V dražbě ho později zakoupil pan František Klazar z Kruhu u Jilemnice, a později ho převzal jeho syn Jan. V roce 1978 zde byl pozastaven provoz sladovny a o rok později bylo zrušeno i vaření piva. Ještě tři roky poté se pivo vozilo z Trutnovského pivovaru a stáčelo se zde, avšak v roce 1982 byla zrušena i “lahvovna a sodovkárna”. Přesně třicet let trvalo obnovení vaření piva. V únoru roku 2009 proběhlo slavnostní vysvěcení varny nového pivovaru.5.2.  Možnost prohlídkyPivovar Tambor nabízí prohlídky po pivovaru pro skupiny 10 osob. V letech 2009 a 2010 pořádal pivovar tyto prohlídky zdarma, ale protože většina návštěvníků nebyla ani schopna vyjádřit dík zakoupením výrobků ani drobných suvenýrů, tak bylo rozhodnuto v roce 2011, že se bude ročně pořádat cca 20 prohlídek v 10 dnech během roku pro ty, co mají opravdu zájem o to, zjistit něco více o místním pivovaru a jsou za to ochotni zaplatit 200,- Kč. Samozřejmě, v ceně prohlídky je i ochutnávka piva. V areálu se nachází pivovarská prodejna, kde můžete zakoupit lahvové i sudové pivo a také drobné suvenýry.7.  Pivovar PoličkaPrvní zmínky o vaření piva v Poličce pocházejí z roku 1517, kdy se vařilo ve 113 domech. V 18. století, za císaře Josefa I. bylo rozhodnuto o stavbě pivovaru. Netrvalo však dlouho a nastaly problémy, nejdříve požár a poté se zde přestalo pivo dokonce vařit. V roce 1865 se začal stavět nový pivovar, který zde stojí i dnes. Pivovar získal za dobu své existence řadu ocenění, mezi která například patří ocenění Pivovar století z roku 2000, nebo Zlatá pečeť pro 10° výčepní světlé Hradební pivo.7.2.  Možnost prohlídkyDo pivovaru se můžete samozřejmě podívat. Probíhají zde exkurze s vnitřní prohlídkou pivovaru spojené s kulturně historickým výkladem. Celá prohlídka trvá asi hodinu a půl a je zakončena ochutnávkou nefiltrovaného piva. Poté si zde můžete nakoupit pivo a reklamní předměty.  8.  Pivovar PardubicePardubický pivovar a vaření piva ve městě má stejně jako většina velkých současných pivovarů dlouhou tradici, která sahá až do počátků 14. století. Až o dvě století později se pivovarnictví začná více rozvíjet. V této době si konkurovaly čtyři pivovary – městský, obecní, zámecký a farní. V roce 1871 pardubičtí podnikatelé rozhodli o vybudování nového pivaru. Specialitou pivovaru je tmavé pivo Porter 19°, které se zde vaří již od roku 1890 a získalo již desítky ocenění.8.2.  Možnost prohlídkyPardubický pivovar zve návštěvníky na prohlídku výrobních prostor, kde se vaří pivo již od roku 1871.Součástí prohlídky je samozřejmě výklad o historii a výrobě piva v místním pivovaru. Připravený je krátký videofilm o pivovarnictví. Správným zakončením prohlídky je ochutnávka piva a nealko výrobků ve stylové Staročeské restauraci. Exkurze se pořádají pro skupiny minimálně 10 osob. Firemní prodejny - “Pivovarky” se nacházejí nejen v Pardubicích (jedna přímo v areálu pivovaru), ale také v Chrudimi, Přelouči, Hradci, Holicích, Vysokém Mýtě a v Lázních Bohdaneč.9.  Pivovar RychtářPivovar Rychtář v Hlinsku se řadí mezi pivovary s krátkou historií, protože byl založen poměrně pozdě a to až v roce 1913. V době vzniku se řadil mezi nejmodernější pivovary, avšak jeho vývoj zabrzdila okupace a další problémy. V 80. letech minulého století se opět začínalo pivovaru dařit, zvyšovala se výroba, proběhla rekonstrukce stáčírny lahví a byl vybudován nový sklep. Od roku 2005 získal pivovar více než dvě desítky ocenění. Nejúspěšnějším pivem je Rychtář Speciál.Možnost prohlídkyExkurzi je možné objednat po telefonické dohodě předem. Prohlídka je možná jen od pondělí do pátku od 8 do 13 hodin. Maximální počet osob je 30. Samozřejmostí je na konci prohlídky ochutnávka piva. Návštěvníci si mohou také nakoupit všechny druhy sortimentu včetně propagačních materiálů přímo v prodejně v areálu pivovaru.

Pokračovat na článek


Lázeňský trojúhelník si zcela určitě zaslouží vaši pozornost

Vycestujte do těch nejkrásnějších lázeňských měst u nás. Na mysli máme věhlasné Karlovy Vary, Mariánské a Františkovy Lázně. Relax, zábava a památky - tohle vše a ještě více zažijete při návštěvě proslulého lázeňského trojúhelníku. Do lázní míří nejen starší lidé, ale také ti, jež se chtějí uvolnit a zapomenout na starosti všedních dní.1.  Co všechno vás čeká?Protáhlé kouzelné kolonády, zelené parky, bělostné pavilony, minerální prameny, ale také fontány, ze kterých šplouchá průzračná voda. Pohodová atmosféra, optimističtí lázeňští hosté a lahodné křupání lázeňských oplatek. Nezapomenutelné večery, kde si milovníci klasické hudby přijdou na své.Přesně tohle vás čeká, pokud se rozhodnete navštívit některé z lázní. Nesmíme ovšem také opomenout, že pokud jedete za ozdravným pobytem, vaše tělo se bude cítit jako v ráji. Do lázní se však již nejezdí pouze za účelem léčivých kůr, ale také kvůli známému programu – wellness.  Nevšední masáže, uklidňující koupele a bylinkové zábaly, určitě si vybere každý z vás. Díky relaxačnímu pobytu můžete načerpat dostatek energie a dokonale se uvolní i vaše mysl.V západních Čechách se nachází známý lázeňský trojúhelník – Karlovy Vary, Mariánské lázně  a  Františkovy lázně.2.  Mariánské LázněLákají nejen na téměř pohádkové kolonády, ale také na panensky čistou přírodu. Ročně právě sem přijíždí tisíce návštěvníků jak českých, tak i zahraničních. Léčí se zde však lidé s trávícími onemocněními, potížemi respiračního charakteru či nervovými poruchami. Léčebných kůr se dostane také pacientům s onemocněním ledvin, močových cest a žláz s vnitřní sekrecí. Jednou z léčivých forem je také bahnitá koupel. K dispozici vám vždy samozřejmě budou odborní terapeuti.3.  Lázně Karlovy VaryPatří mezi velmi oblíbené. Léčí se zde hlavně nemoci spojené s omezeným pohybem, ale také neurologické choroby či poruchy metabolismu. Vynikajícím pomocníkem jsou termální koupele, sauny či horké koupele v páře. Ubytováni můžete být v hotelích, ať už nižší či velmi vysoké kvality. Některé hotely jsou obzvláště velmi luxusní.4.  Františkovy LázněSe pyšní romantickým duchem. Byly pojmenovány podle císaře Františka I. Celou kolonádu lemuje 20 minerálních pramenů, ze kterých mohou léčivou vodu všichni návštěvníci kdykoliv ochutnat. Nejznámějšími prameny jsou Františkův, Glauber, Lesní, Studený, Luisin, Kostelní a Solný. Každý pramen má kolem 10 stupňů Celsia. Obsahují důležité minerály a látky, které pozitivně ovlivňují zdraví každého z nás. Známé jsou už od pradávna díky léčbě ženských problémů a neplodnosti.Ubytujte se v srdci lázeňských měst a odpočiňte si! Okolní atmosféra vás nabije energií!

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Cestování

Trip po východní Americe

Východní pobřeží není z hlediska přírodního bohatství tak atraktivní jako pobřeží západní, ale o to více se zde můžeme setkat s kulturními památkami, které jsou známé téměř po celém světě. WASHINGTON D.C. Naše cesta započala letem z Prahy do hlavního města Spojených států Amerických, Washingtonu D.C. Město bylo vyprojektováno koncem 18. stol. francouzským architektem Pierrem L’Enfantem a postaveno takřka „na zelené louce“. Neměli jsme ve městě žádný problém se orientovat. Všechny vládní budovy, slavné monumenty i sídlo prezidenta jsou v centru města blízko sebe, a tak jsme nemuseli podnikat žádné větší vzdálenosti mezi památkami. První památka, ke které jsme se vydali, byl Bílý dům, sídlo amerických prezidentů. Dostat se ale dovnitř je kvůli bezpečnostním důvodům pro turisty nemožné. Naši zvědavost tak uspokojilo návštěvnické centrum, kde kromě prodeje suvenýrů a možnosti zhlédnutí fotografie prezidentské kanceláře jsou vystavovány i fotografie jednotlivých místností, portréty státníků a filmy o amerických příslušnících vlády. Nejimpozantnější budovou tyčící se nad metropolí je Kapitol. Zde sídlí legislativní orgány státu, Senát a Sněmovna reprezentantů. Vstup do Kapitolu je zdarma a je umožněno se podívat i do zasedacích sálů obou komor. Hned naproti Kapitolu se táhne tři kilometry dlouhý park Mall, kde se příležitostně konají koncerty, sportovní utkání, či protestní akce a náboženské mše. Podél parku se nachází desítky muzeí a galerií. Nejvýznamnější z nich je národní archiv, kde jsou uchovány originály Deklarace nezávislosti, Listiny práv a svobod a Ústavy. Parkem jsme došli až k Washingtonovu památníku, slavnému mramorovému obelisku. Tento obelisk měří necelých 170 metrů. Zde jsme si koupili vstupenku do věže a poté si užívali úžasný výhled na město. Po vyhlídce jsme pokračovali, až jsme se přiblížili k západnímu konci promenády, kde se nachází památník věnovaný prezidentu Lincolnovi. Státník shlíží ze svého křesla uprostřed sloupového chrámu na vodní plochu Zrcadlové fontány. Po stranách Lincolnova monumentu jsme si prohlédli velmi působivé památníky věnované vojákům padlým ve Vietnamu a v Koreji.  Za památníkem přes řeku Potomac se nachází snad nejznámější hřbitov na světě, a to hřbitov Arlingtonský, kde je pochováno na 400 000 zesnulých amerických veteránů a padlých vojáků. Kousek od hřbitova leží sídlo ústředního štábu ozbrojených sil, zvané Pentagon. Jak už název napovídá, jedná se o stavbu ve tvaru pětiúhelníku a jde o největší budovu světa. PITTSBURGHPři večerním příjezdu k městu jsme již zdálky uviděli krásně osvícené seskupení obchodních mrakodrapů, kterému místní přezdívají Malý Manhattan. Ubytování v Pittsburghu jsme sehnali přes mezinárodní webovou službu Airbnb, kde lidé nabízejí své byty a domy k pronájmu. Následující den ráno jsme vyrazili do významné obchodní a také finanční čtvrti, která je charakteristická svým trojúhelníkovým tvarem, kterému se zde říká Golden Triangle. Ten vytváří soutok řek Allegheny a Monongahela, jež se slévají v jednu, nesoucí název Ohio. Místo, kde dochází k soutoku řek, se nazývá Point, který je obklopen stejnojmenným parkem. A právě k tomuto místu směřuje mnoho návštěvníků za klidem, procházkou a odpočinkem stejně jako my před dlouhou cestou k Niagarským vodopádům.Ve městě Pittsburgh a jeho blízkém okolí bychom napočítali neuvěřitelných 446 mostů s typickým žlutým zbarvením. Přímo v centru města jich je hned čtyřicet, a proto je Pittsburgh známý také pod názvem „město mostů“. Pokud někdy uslyšíte o „ocelovém městě“, bude se opět jednat o Pittsburgh. Toto označení vzniklo ještě v době, kdy bylo město významným centrem ocelářství. Dnes je především městem finančních a obchodních středisek a proto v centru není pro turisty nic příliš zajímavého k vidění. Avšak na své jsme si zde přišli mi, jakožto příznivci sportu, jelikož jsou za řekou postavěny dva moderní stadiony, basebalový a hokejový.  NIAGARSKÉ VODOPÁDYNoc jsme přespali kousek za hranicemi v Kanadě a následné ráno jsme vyrazili směr Niagarské vodopády. Vodopády se nacházejí na hranici USA a Kanady a návštěvníkům jsou z obou stran nabízeny nádherné vyhlídky, lodní výlety, stezka podél divoké řeky a akvárium. Pokud na vodopády a okolí máte čas celý den, rozhodně všechny tyto atrakce stojí za navštívení. K lodi jsme sjeli výtahem skrz vyhlídkovou věž, a jelikož jsme jeli z kanadské strany, tak jsme dostali červené pláštěnky, v opačném případě, kdybychom jeli z americké strany, dostali bychom pláštěnky žluté. Následovala krásná 20 minutová vyjížďka lodí, během které jsme se lehce osvěžili deštěm z vodopádů.Vydržíte-li až do pozdních hodin, kdy se začíná stmívat, naskytne se Vám úžasný nezapomenutelný pohled na barevně podsvícené vodopády Niagary. Očekávali jsme, že Niagarské vodopády jsou obklopeny pouze přírodní krajinou, avšak tomu tak není, jelikož místní podnikatelé kolem vodopádů vystavěli mnoho budov sloužících turistům k zábavě a ubytování.Zajímavost: Pětina veškeré pitné vody v USA proteče skrz Niagarské vodopády.TORONTODalší den jsme pokračovali ve výletě ke kanadským sousedům. Náš hlavní cíl bylo město Toronto, vzdálené jen 2 hodiny autem od Niagara Falls. Toronto je nejlidnatější město Kanady a je také hlavním městem v provincii Ontario. Torontu je přezdíváno město parků, protože je zde opravdu hodně zeleně. Nepobyli jsme zde příliš dlouho, takže jsme neměli šanci projít si celé město. Uchvátila nás CN Tower, telekomunikační a turistická věž, vysoká 553 metrů, jejíž původním účelem bylo zlepšit TV signál, ale v těchto dnech se již z věže můžete pokochat výhledem na celé Toronto, okolní přírodu a jezera. BUFFALOKdysi průmyslové Buffalo se přeměnilo do podoby spíše turistické. Město nás překvapilo původní architekturou, které vévodí působivá radnice ve stylu art deco, novogotická budova staré pošty, ale i první moderní mrakodrap z roku 1895, dnešní Prudential Building. Když jsme si chtěli po celodenním chození odpočinout, vydali jsme se do parku Delaware, kde kromě laviček a upravených trávníků je i úžasná galerie Albright-Knox Art se sbírkou francouzských impresionistů. Když nám po celém dni vyhládlo, tak jsme navštívili restauraci přezdívanou Dino, kde jsme po příchodu měli pocit, že celé město se sešlo právě zde. Ochutnali jsme jídlo, jímž je toto město světově známé a to pálivé Buffalo wings (kuřecí pálivé křidélka). Po večeři jsme se vydali směrem k hotelu a připravovali se na následujících pár dní v New Yorku.   NEW YORKPoslední město, do kterého jsme se na naší cestě vydali, bylo město, které nikdy nespí. Perfektně organizovaný chaos v monumentálním stylu, i tak by se dalo popsat jedno z nejrušnějších měst světa.V New Yorku byste mohli být několik měsíců a stále by bylo co objevovat. Většina turistů se proto omezí na poznávání centrálního ostrova Manhattan a ostatní čtvrtě jako je Brooklyn, Queens, Bronx a Staten Island si prohlédnou jen z dálky. Ostatně tak jsme učinili i my jelikož jsme neměli tolik času. Na Manhattanu jsme navštívili pouze největší ikony New Yorku, a to finanční centrum Financial District s burzou na Wall Street a gotickým kostelem Trinity Church, neonově blikající Times Square, kterému je přezdíváno žehlička podle protáhlého trojúhelníkového tvaru, památník dvojčat Světového obchodního centra a odpočinkový Central Park. Nenechali jsme si ujít ani návštěvu Metropolitního muzea, jednoho z nejlepších uměleckých muzeí na světě. Také jsme navštívili proslulý Empire State Building, z kterého je možno za vhodného počasí vidět panorama celého Manhattanu. Poslední naší atrakcí před odletem se stala projížďka lodí kolem světově proslulé sochy Svobody, kterou jsme krásně zakončili naše cestování po Americe.

Pokračovat na článek


Německo - Berlín

V dubnu jsme podnikli asi nejspontánnější výlet vůbec. Asi rok zpátky jsme na internetu našli tip na aplikaci Hotel Tonight, která nabízela pro nové klienty, popřípadě za promo kódy, bonus ve formě kreditů v eurech. Tak se nám podařilo každému nasbírat 101 €, ale jak šel čas, tak jsme na tuto aplikaci málem zapomněli… Náhodou v dubnu zapínáme aplikaci a koukáme, že začátkem května vyprší platnost nasbíraných kreditů. A tak jsme si naplánovali víkend v Berlíně! Byla by přeci škoda to nevyužít, nemyslíte?DopravaAutobusDopravu do Berlína jsme řešili přibližně týden dopředu, pravděpodobně se dají lístky koupit levněji, než jsme je koupili my. Rozhodovali jsme se mezi autobusovými přepravci Eurolines a Student Agency. Jelikož to cenově vycházelo téměř stejně (Student byl levnější o 20 Kč), dali jsme nakonec přednost společnosti Student Agency, jelikož nám jejich servis přijde lepší. Nakonec nás tedy zpáteční cesta vyšla na 1 063 Kč na osobu a trvala pět hodin. Jelo se bez pauzy, stavěli jsme pouze na pět minut v Drážďanech, což byla zároveň naše jediná zastávka. MHDBerlín je poměrně velké město, takže jsme se tady nevyhnuli využití dopravních prostředků. Jenom samotná cesta z autobusového nádraží je do centra celkem dlouhá. Velkou výhodou v Berlíně je to, že na lístek na MHD můžete využívat všechny dopravní prostředky a ne jak to mnohdy jinde bývá (Francie), že má každý dopravní prostředek svůj lístek. V Berlíně jsou tři základní tarifní zóny: vnitřní město – A, vnější město – B a okolí Berlína – C. Pro pohyb v centru postačuje zakoupení zóny A. Nejvýhodněji potom vychází celodenní lístek (platí do 3.00 následujícího dne, ne 24 hodin!), který vychází na 6.90 €. Za jednorázové lístky zaplatíte 2.70 € a platí dvě hodiny. Na lístku je napsáno, že platí jenom v jednom směru, což jsme tedy úplně nepochopili, ale usoudili jsme, že takovýto lístek nemůžete použít k cestě do centra pro nákup a na stejný lístek jet zpět domů… Výhodněji vycházel potom balíček čtyř jednorázových lístků za 9 €, kde pak jeden lístek vyšel na 2.25 €. Trasu si můžete naplánovat a vyhledat na oficiálních stránkách městské dopravy.Automaty na lístky jsou přehledné a snadno pochopitelné. Akceptují platební karty, mince a bankovky (nejvyšší akceptovatelná bankovka je 10 €).Metro zde má několik linek, je poměrně rozvětvené, ale dá se zde dobře orientovat a vše je zde moderní (tabule se směry, často i elektronické tabule ve voze, …). Jen je třeba si dát pozor na označovací turnikety, které jsou občas umístěny docela nešikovně. Co se týče revizorů, tak jsme žádné ani nezahlédli. :-)Městem dále jezdí klasické tramvaje, příměstské vlaky a autobusy. Vše je dobře značené a platné na jeden a ten samý lístek. Zajímavé byly některé dvoupatrové autobusy. Dočetli jsme se, že údajně autobus číslo 100 jezdí kolem zajímavých památek, takže si za cenu MHD můžete udělat vyhlídkovou jízdu. :-) My to bohužel nestihli, tak třeba příště.StravováníNejdříve musíme určitě zmínit vynikající snídaně, které byly v ceně našeho ubytování. Příjemné bylo, že se snídaně podávaly od 6.30 do 12.00, což jistě ocení i ti, co mají plán již od brzkého rána a nemusí tedy čekat do 8.00, jak tomu často bývá. Snídaně byly formou švédských stolů, což není neobvyklé ani u tříhvězdičkových hotelů, ale kvalita jídla byla o poznání lepší (možná to je Německem samotným, nemůžeme porovnat). Několik druhů teplého pečiva, nejrůznější šunky, salámy a sýry (zapomeňte na šunkový nářez a Eidam třicítku), müsli, jogurty, marmelády, nutella, ovoce, zelenina, saláty, losos, palačinky, grilovaná rajčata, několik druhů dezertů, teplé croissanty, … K pití káva, čaj (sypaný nebo sáčkový), čtyři druhy džusu Granini, minerální voda či mléko. No byla to opravdu paráda a bohužel jsme za ty dva dny ani nestihli vše ochutnat.Jelikož jsme se poměrně obstojně nasytili u snídaně, tak jsme většinou přeskakovali oběd a pouze večeřeli. Ke svačině jsme si občas vzali jablko na recepci nebo koupili něco v místních supermarketech. Nemohli jsme ale vynechat typickou berlínskou pochoutku Currywurst. Jedná se o bílou klobásu zalitou kečupem a kari omáčkou, ke které se většinou jí pečivo nebo hranolky. Další variantou byla bílá klobása v housce s hořčicí. A nezapomněli jsme si vychutnat pravé berlínské pivečko na střešní terase našeho hotelu. UbytováníUbytování bylo vlastně důvodem, proč jsme se rozhodli navštívit Berlín. Začátkem května nám každému končila platnost kreditů v hodnotě 101 € na ubytování přes mobilní aplikaci Hotel Tonight. Částka už je to poměrně slušná, tak jsme se rozhodli, že každý zaplatíme jednu noc a budeme mít pěkný víkend v lepším hotelu za hubičku. Ubytování se přes tuto aplikaci dá zabookovat maximálně týden dopředu. Aplikace je přehledná a vše proběhlo naprosto v pořádku. Vybírali jsme z několika hotelů tak, aby nás ubytování nestálo vůbec nic, popřípadě pár korun. Všechny hotely zde vycházely minimálně na 1 800 Kč na noc. Nakonec jsme si zvolili čtyřhvězdičkový hotel Upstalsboom Hotel Friedrichschein, který nám vyhovoval dostupností, polohou a recenzemi. Hotel nás tedy vyšel na krásných 9 Kč pro jednoho za dvě noci! Navíc ještě ale musíme připočítat poplatek (pobytová taxa), který byl placen přímo v hotelu a činil 3.50 € (96 Kč) za osobu. Jelikož se řadíme mezi low cost cestovatele, tak tenhle hotel pro nás byl opravdu luxus. Navíc ve čtyřhvězdičkovém hotelu snad nikdo z nás zatím ještě nebyl, pokud nás paměť neklame. Hotel byl pěkný, moderně zařízený, čistý a klidný. Leží v klidné ulici trochu dál od centra. V ceně hotelu byla snídaně, fitness centrum, sauna a střešní terasa. Pokoje byly vybaveny minibarem a vodou zdarma a celý pokoj byl moc útulně zařízený, stejně tak koupelna, kde bylo mýdlo, šampon a jiné drobnosti jako tyčinky do uší, odličovací tamponky samozřejmostí. O to větší radost z hotelu jsme měli, když jsme ho pořídili prakticky zadarmo. Musíme přiznat, že jsme museli i trošku „osekat“ náš program, abychom stihli využít alespoň nějaké aktivity našeho hotelu. :-) ObchodyNáš výlet, původně za pár korun, se nám trošku prodražil právě díky obchodům. Hned po příjezdu jsme navštívili Rossmann, abychom dokoupili nějakou kosmetiku a drogerii (jedeme autobusem, tak proč ne). Nakoupili jsme si nějaké krémy, mýdla, kosmetiku a podobné nezbytnosti, včetně pár narozeninových dárků. Hned první den jsme chtěli oběhat i jiné obchody, protože jsme se jimi nechtěli v sobotu zdržovat a v neděli tu mají zavřeno. Večer jsme teda vyrazili do Primarku, kde jsme se zdrželi snad dvě hodiny. Byla to naše první návštěva tohoto řetězce a moc jsme nevěděli, co očekávat… Čtyři patra narvaná oblečením, bižuterií, doplňky do domácnosti, botami, … A v tom všem i kolem osmé večer pobíhaly stovky lidí. Nabrali jsme si každý několik věcí, co nás zaujaly, a šli je vyzkoušet do zkušebních kabinek u pánského oddělení (tam je podstatně méně lidí). Nakonec jsme si odnesli jednu slušně velkou a ještě slušněji těžkou tašku a na hotel jsme dorazili kolem jedenácté večer. Oblečení vyšlo cenově opravdu pěkně, takže nemusíme litovat. Navíc jsme nenakupovali jen pro sebe, ale už jsme sfoukli i nějaké vánoční dárky. :-D Další věcí, kterou jsme na internetu našli jako „typickou berlínskou“ byly Fotoautomaty. Jsou to ty klasické fotoautomaty, které vám blýsknou čtyři různé fotky pod sebou v rozmezí několika sekund. Po Berlíně je několik automatů jak na černobílé, tak na barevné fotky, které vychází na 2 €. Rozhodli jsme se tedy automaty vyzkoušet – v barevné verzi.Dále je zde velké nákupní centrum Alexa nedaleko Primarku, kde se dá taky velmi pěkně nakoupit. Nachází se zde kolem 180 obchodů. Téměř ihned vedle Primarku je T. K. Maxx, což je několikapatrový outlet se značkovým oblečením. Obchod má několik pater a je to tu poměrně na dlouho, my se zde z časového hlediska moc nezdrželi. Pro ty, co mají rádi luxusní zboží, je zde KaDeWe, neboli Kaufhaus des Westens, což je obchodní dům plný značkové módy a kosmetiky. KaDeWe je druhým největším obchodním domem v Evropě. My sem jenom nakoukli, ochutnali citronovou makronku a šli pryč. :-D Zajímavá místaGendarmenmarktJedná se o krásné náměstí v centru Berlína nedaleko Alexandrplatz a jeho historie sahá až do 17. století. V jeho středu se nachází socha básníka Fridricha Schillera a dvě katedrály v barokním stylu – Deutscher Dom (vstupné zdarma, ÚT-SO od 12 do 17 hod., NE od 11 do 17 hod.) a Francösischer Dom (2 €, denně od 10 do 18 hod.). Náměstí je poměrně klidné, dá se zde posedět na lavičkách nebo ve venkovní restauraci. Checkpoint CharlieCheckpoint Charlie je patrně nejznámějším hraničním přechodem Berlína z doby studené války, kde měli přechod z jedné části Berlína do druhé dovolený s povolením pouze diplomaté, novináři či obyvatelé jiné než německé národnosti. Dnes se zde nachází kopie původní tabule s nápisem ve čtyřech jazycích, který příchozím připomínal, že opouštějí americký sektor a vstupují do sovětského sektoru. K vidění zde je i kopie první strážní budky z roku 1961 a vojáci s vlajkami, kteří se s vámi za 1 € rádi vyfotí. Pokud si budete chtít fotku pořídit sami, pravděpodobně se jim to nebude moc líbit. Poblíž je Museum Haus s historickými dokumenty a Photoautomat na černobílé fotky. OberbaumbrückeOberbaumbrücke je most vedoucí přes řeku Spree, který kdysi spojoval berlínské čtvrti Friedrichshain a Kreuzberg. Je považován za symbol znovu nalezené jednoty města. Jedná se o krásný historický most v Berlíně, přes který dnes jezdí i auta a metro. Vedle mostu začíná známá East Side Gallery – nejdelší kus berlínské zdi. Berlínská zeďEast Side Gallery je muzeum pod širým nebem, které se nachází na pomezí bývalých berlínských čtvrtí Friedrichshain a Kreuzberg, tedy hned vedle Obermanbrücke. Jedná se o jedno z mála míst ve městě, kde ještě můžete spatřit zbylé kusy berlínské zdi. Jedná se vůbec o největší muzeum pod širým nebem na světě, neboť vystavená zeď táhnoucí se podél břehu řeky Spree je více jak 1,3 km dlouhá. Dnes jsou zbylé kusy zdi pomalovány až 106 grafikami různého typu od umělců ze všech koutů světa. Většinou se jedná o náměty z historie města nebo dějin Německa. Asi nejznámější grafikou na zbylých kusech zdi je polibek Ericha Honeckera a Leonida Brežněva od Dmitrije Trubela. Palác CharlottenburgPalác Charlottenburg byl postaven jako barokní letní palác pro Charlotte Sofii, ženu krále Fridricha I. Pruského. Jedná se o největší palác v Berlíně, kde se v současnosti nacházejí umělecké sbírky francouzských obrazů z 18. století či sbírky čínského a japonského porcelánu. K paláci se jde nádhernou alejí a v okolí paláce jsou obrovské zahrady, do kterých je vstup zdarma a lidé sem chodí běhat, se psy na procházku nebo relaxovat. Vstupné do paláce je kolem 10 €, my uvnitř nebyli. Olympijský stadionOlympijský stadion je největším sportovním stadionem Německa, který byl postaven při příležitosti Letních olympijských her v roce 1916. Kvůli první světové válce se však LOH nekonaly, nicméně i přesto Německo pokračovalo s výstavbou stadionu, který byl později využit jako místo pro konání finálových zápasů Mistrovství světa ve fotbale. Ve své době se jednalo o největší sportovní stadion světa a bylo možné v něm usadit na 40 000 diváků. Otevřeno je denně od 9 do 19 hod., snížené vstupné – 3 €. Budova Říšského sněmu v Berlíně Budova Reichstagu byla vystavěna jako sídlo původního parlamentu Německé říše. V současné době se v budově nachází sídlo německého spolkového sněmu a od roku 1994 se zde koná každých pět let Spolkové shromáždění, které volí prezidenta. Budova byla poničena sovětskými vojsky v roce 1945. Po rozdělení Německa se budova ocitla na území Západního Berlína a byla používána pouze pro reprezentační setkání a výstavu o dějinách Německa. V roce 1992 byla vypsána architektonická soutěž na rekonstrukci budovy, kterou vyhrál britský architekt Norman Foster a největší vizuální změnou je nová kupole, sloužící zároveň jako vyhlídka. Do Reichstagu je umožněn vstup zdarma, ale vzhledem k velkému zájmu je potřeba zamluvit si prohlídku aspoň den dopředu, což my bohužel neudělali a museli jsme si tedy prohlídku nechat ujít. Televizní věžVěž má 368 m a je nejvyšším vyhlídkovým bodem v Berlíně. Vrchol věže má údajně připomínat sovětskou družici Sputnik 1. Věž je také čtvrtou nejvyšší stavbou v Evropě. Na jejím otáčivém vrcholu se nachází kavárna a vyhlídkový ochoz, z nějž je za jasného počasí vidět až 42 km daleko. Otevřeno je denně od 9 hod. do půlnoci. Vstupné je 10 € pro dospělé. Holocaust MahnmalPamátník holocaustu se nachází mezi Braniborskou bránou a náměstím Potsdamer Platz. Památník tvoří 2 711 šedivých betonových kvádrů různé výšky a velikosti a rozkládá se na ploše více než 19 000 m2. Z výšky má památník tvořit dojem vln. Pod památníkem se nachází informační centrum, kde jsou k vidění různé materiály, jenž úzce souvisí s holocaustem. Vstup do venkovního památníku je 24 hodin denně a je zdarma stejně jako vstup do informačního centra, kam se čeká fronta a prochází se bezpečnostní kontrolou.Pamětní kostel Viléma I.Jedná se o novorománský pamětní kostel Viléma I. z konce 19. století. Z původních čtyř věží, které jej obklopovaly, dnes stojí pouze věž jedna a střecha hlavní věže částečně chybí, neboť byl kostel za 2. SV vážně poničen. Po skončení války se vedly spory o tom, zda kostel zničit úplně a postavit na jeho místě kostel nový. Nakonec byl původní kostel zachován a dnes je jednak symbolem válečných hrůz, ale i snah o udržení míru. Vedle něj vznikl kostel nový v moderním stylu a designu. Otevřeno je denně od 9 do 19 hod., vstup je zdarma.Braniborská bránaBraniborská brána z roku 1791 je asi nejznámější památkou v Berlíně vůbec, díky čemuž se stala jeho symbolem. Symbol brány můžete vidět téměř na každém kroku, nejvíce nás zaujala okna v metru, která jsou zdobena tímto symbolem. Brána původně sloužila jako městská brána, kde se platilo mýtné. Brána je inspirována především antickou Akropolí. Řecká bohyně vítězství, která řídí vůz tažený čtyřmi koňmi, měla symbolizovat mír a pokoj v hlavním městě pruského království. Berlínská katedrála (Berliner Dom)Berliner Dom je největším kostelem ve městě a byl vystavěn v polovině 18. století. Berliner Dom byl téměř zničen během 2. SV a trvalo několik dekád, než se jeho rekonstrukce dokončila. Lustgarten, neboli Zahrada touhy, na níž se nachází Berliner Dom, sloužila v minulosti k různým účelům. V 16. století ji vládnoucí dynastie Hohenzollernů využívala jako místo pro pěstování exotických plodin a o století později se z ní stala vycházková zahrada. Nyní se jedná o pěkný park. Vstupné pro dopělé je 5 € (snížené vstupné činí 3 €), otvírací doba je PO-SO od 9 do 20 hod., NE od 12 do 20 hod. Alexandrovo náměstíNáměstí bylo pojmenováno podle ruského cara Alexandra I. a sloužilo jako dobytčí trh a posléze jako prostor pro výstavy nebo přehlídky. Dnes se zde nachází kancelářské prostory, obchody (Primark, T. K. Maxx, New Yorker, …), stánky a restaurace. Určitě nepřehlédnete slavné Hodiny světa z roku 1969, které ukazují čas v různých městech po celém světě. Korunu Hodin světa tvoří rotující sluneční soustava. Poblíž se také nachází Červená radnice, kde má dnes sídlo starosta Berlína a berlínský senát.Victoria ParkVictoria park je park dále od centra s krásným vodopádem, který stéká shora kopce Kreuzberg, který je o výšce pouhých 66 metrů vůbec nejvýše položeným místem v Berlíně. Park byl teď na jaře krásně rozkvetlý, bylo zde plno lidí a ze samého vrcholku je pěkný výhled na město. KalkulacePůvodně jsme očekávali, že bude výlet do Berlína trochu levnější, ale díky nákupům se nám trošku posunul rozpočet. Pokud tedy do celkové částky započítáme i nákupy, vyšel nás víkend v Berlíně na 6 446 Kč, což dělá 3 223 Kč pro jednoho. A to jsme měli ubytování téměř zadarmo. Pokud ale zahrneme jenom základní výdaje, dostaneme se na částku 2 953 Kč pro dva, tedy 1 477 Kč na jednoho, což už vypadá lépe. :-) NezbytnéKčAutobus2 125 KčUbytování18 Kč + 185 Kč (TAX)Metro625 Kč 2 953 KčExtra Památky0 KčJídlo916 KčNákupy2 577Kč 3 493 Kč  CELKEM:6 446 Kč (2 osoby)ZávěrVíkend v Berlíně byl opravdu super. Počasí nám vyšlo nad naše očekávání, bylo teplo a vše začínalo kvést. Z Prahy do Berlína to trvá pět hodin, což v porovnání s jinými cestami nic není a samozřejmě nejvíce nadšení jsme byli z luxusního ubytování, které jsme sehnali v podstatě zadarmo. Ještě dlouho poté jsme vzpomínali na vynikající snídaně v hotelu! Samotný Berlín nabízí poměrně vyvážený poměr památek, nákupů, zábavy a dobrého jídla. Dojem trochu kazila nejrůznější podivná individua, kterých je v Berlíně poměrně hodně. Feťáci, pouliční „umělci“, žebráci a jiní povaleči. Navíc zde bylo neskutečně mnoho odpadků. Různé obaly, papíry a lahve se válely snad v každém parku a cestě. Tohle bychom zrovna v Německu nečekali. Sice tento výlet do Berlína nebyl náš první, ale věříme, že se sem zase někdy podíváme – tentokrát včetně Tropical Islandu.TipyV neděli je většina obchodů zavřená.Pokud budete mít čas a lístek na MHD, projeďte se dvoupatrovým autobusem číslo 100 okolo nejznámějších památek.

Pokračovat na článek


Německo - Norimberk

Letos jsme navštívili vánoční trhy v Německu – Norimberku a to dokonce zadarmo! Jak se nám to povedlo? Zúčastnili jsme se soutěže na Facebooku, kterou pořádalo Centrum Černý Most, a byli jsme mezi šťastlivci, kteří zájezd vyhráli. Úkolem bylo co nejrychleji uhodnout tři slova s vánoční tématikou (obdoba šibenice). Dvacet tři nejrychlejších se poté mohlo těšit na návštěvu Norimberku a vánočních trhů. Zájezd pro CČM organizovala cestovní kancelář Čedok a byla to docela příjemná změna – nemuset se starat o dopravu, hledat trasu prohlídky ani zajišťovat program. Norimberk byl super, při příjezdu nám sněžilo a atmosféra byla dokonale vánoční. Náš autobus odjížděl v šest hodin ráno z Černého Mostu a po cestě jsme měli půl hodiny pauzu v Rozvadově v McDonald´s. Cesta nám rychle utekla. Celou jsme ji totiž prospali, protože vstávání kolem čtvrté je docela náročné. :-) Po příjezdu do Norimberku jsme vyrazili společně s naší skupinou s tím, že si užijeme prohlídku města bez sebemenšího hledání památek a ještě se dozvíme něco zajímavého. Nicméně již ve druhém navštíveném kostele nám paní průvodčí utekla (což je zvláštní, jelikož nás bylo asi deset a odešla pouze se čtyřmi členy skupiny :D). Museli jsme si tedy vystačit sami a zbytek města jsme obešli tak, že jsme šli „s davem“, což nebylo těžké, jelikož lidí tu bylo opravdu hodně.V Norimberku jsme navštívili tři místní kostely – kostel sv. Lorenze, kostel Panny Marie s historickým orlojem a pro nás nejzajímavější a nejstarší městský farní kostel sv. Sebalduse. Dále jsme si nenechali ujít Norimberský hrad z 11. století, který se tyčí nad městem. Nejvíce se nám líbilo hradní nádvoří a na druhou stranu nás zklamal výhled z hradu, který byl poměrně nezajímavý.Odpoledne jsme zavítali do pár obchodů a poté se vydali na samotné krásně osvícené vánoční trhy, kde byly k vidění všelijaké dobroty, vánoční ozdoby a jiné, převážně domácí, výrobky.Výlet byl moc fajn a určitě doporučujeme navštívit nějaké ty vánoční trhy, ať už u nás nebo v zahraničí. Konkrétně norimberský Christkindlesmarkt je největší vánoční trh ve střední Evropě. Rádi jsme se podívali po několika letech na vánoční trhy jinde než v Praze, ochutnali místní svařák a typické Norimberské klobásky.

Pokračovat na článek


Djerba, severní brána orientu

Pokud se chystáte Vaši dovolenou strávit právě tady, jistě Vás potěší některé základní informace týkající se místních hotelů, obyvatel i kultury. Djerba je prosluněné místo s pravou letní prázdninovou atmosférou. Místní obyvatelé jsou velmi milí a vstřícní lidé. Djerba samotná je takovým malým slunečným rájem ve středozemním moři.Djerba je turisticky velmi oblíbený ostrov na okraji severní Afriky. Z Česka se na tuniskou Djerbu dostanete přibližně po tříhodinovém letu a vybrat si můžete ze středisek  Zarzis, Midoun a Houmt Souk. Písčité sluncem zalité pláže a jasná modrá obloha Vás jistě na první pohled okouzlí. Rozloha Djerby je asi 520 km2 a počet místních obyvatel se pohybuje kolem 120 000 tisíc. Najdeme zde především olivovníky, datle a fíky nevalné kvality sloužící spíše pro krmení velbloudů. Cestovní ruch je velmi významnou složkou místní ekonomiky.Subtropické suché podnebí je ideální pro dovolenou od května do října.  V ostatních měsících zde může foukat silný vítr a převládat sychravé počasí s teplotami kolem šestnácti stupňů.Ubytování na Djerbě a animační programyPokud se rozhodnete pro dovolenou na Djerbě, doporučovali bychom Vám volit hotel s minimálně třemi hvězdičkami. Hotely bývají moderní a luxusní. Animační týmy složené většinou z místních obyvatel Vám zajistí zábavu po celý den. Ve většině hotelů potkáte i evropské animátory pracující většinou pro některou z cestovních kanceláří. Denní program skládající se z nejrůznějších sportovních aktivit, vtipných soutěží a tance bývá následován večerní show pro děti i dospělé. Takže pokud nemáte zrovna chuť vyrazit na pláž, o Vaši zábavu bude i tak postaráno. Většina tuniských hotelů je též vybavena relaxačním studiem nabízejícím masáže či možnost fitness. Přibalte si proto do kufru i nějaké to lehké sportovní oblečení. Hotelové obchůdky nabízejí základní praktické zboží, místní výrobky i suvenýry. Ceny často ale bývají o něco vyšší než ve městech. Bakšiš je drobný poplatek, který se zanechává personálu. Většinou se Vám za to pak odmění a nějakým způsobem vylepší své služby, které jinak nemusí zcela odpovídat Vašim představám. Je zvykem nechávat bakšiš například hotelovým zaměstnancům za pomoc s kufry či úklid pokoje.Pláže na DjerběPláže jsou krásné a písčité, ovšem může se stát, že čas od času moře připlaví řasy, které uvíznou na pláži. Platí zde přísný zákaz jejich masivního odklízení, protože “co moře dalo, zase si vezme zpět„ a za krátkou dobu je vše zase jako v pohádce. Na plážích můžete často narazit na velbloudáře, koňáky i prodavače suvenýrů. Většinou to bývají milí lidé, ovšem i mezi nimi najdeme podvodníky stejně jako v každé jiné zemi. Pokud se rozhodnete využít nabídku výletu, je nejlepší předem se domluvit na ceně. Předejdete tak nemilému překvapení, kdy se z Vás ten milý pán s velbloudem bude snažit dostat příliš vysokou částku. To samé platí i o fotografování zvířat. Mělké moře je ideální pro dospělé i děti.Bohatství i chudobaDjerba je plná moderních luxusních hotelů v kontrastu chudých okolních vesniček. Místní obchodníci jsou velmi milí a rádi si povídají. Ovšem jak už to tak v arabském světě chodí, nejeden z nich se Vám bude snažit nabídnout „zaručeně originální a kvalitní“ zboží od oblečení světoznámých značek přes keramiku až po koberce za neuvěřitelně přemrštěné ceny. Ti z Vás oplývající obchodním talentem jistě usmlouvají výraznou slevu:).  Ovšem prodejci pak už zdaleka nebývají tak milí a přívětiví. Většinou se snaží hrát na city a dohnat Vás k tomu, abyste si neúměrně drahé výrobky koupili za jejich cenu.Hlavní město Houmt Souk a další zajímavá místaZa jakési hlavní město Djerby je považováno zhruba čtyřiceti tisícové město Houmt Souk ležící v severní části ostrova. Je plné nejrůznějších kamenných obchůdků. Turisticky zajímavé jsou pravidelně pořádané trhy se zbožím všeho druhu. Zvědavci mohou dále navštívit například honosnou pevnost Borj el-Kebir u břehu moře. Po náročné procházce jistě ocení možnost občerstvení se v některé z místních kaváren, rychlých občerstvení či restaurací.Druhým největším městem je Midoun, do kterého směřují kroky nejednoho z turistů. Známé jsou především tradiční páteční trhy. Městečko je nabyté nejrůznějším obchůdky s oblečením, orientálním kořením, šperky či upomínkovými předměty pro turisty. Nechybí zde ani klasické potraviny či lékárna. Po dlouhém dni si můžete odpočinout v jedné z nesčetných kaváren či restaurací. Velkým lákadlem je unikátní krokodýlí farma nedaleko města. Stovky krokodýlů od těch nejmenších až po opravdové obry se pohromadě skutečně nevidí každý den.Vesničku Guellala celosvětově proslavila výroba keramiky. Originální a kvalitní kousky můžete zakoupit v některém z místních obchůdků. Někteří z výrobců Vám jistě rádi své umění předvedou. Synagoga La Ghriba je jednou z nejznámějších synagog vůbec. Nachází se nedaleko vesničky Er Riadh a patří mezi nejvýznamnější tuniská poutní místa. Její interiér je opravdu nádherný. V minulosti se stala terčem teroristického útoku. Pro cestování po Djerbě bývají ideální volbou žluté taxíky, které jsou bezpečnou, lacinou a rychlou variantou pro cesty za zábavou či na nákupy do měst. Cena jízdného je v nočních hodinách nepatrně vyšší než přes den. Cestovatelé jistě ocení lehké volnější volnočasové oblečení z chladivých materiálů.Místní stravaCo se týče stravování, obezřetní by měli být Ti z Vás trpící především žaludečními či střevními potížemi. Voda z vodovodů není vhodná k pití, ovšem vyčistit zuby si v ní můžete. Ovoce a zelenina bývá často mytá právě v této vodě, proto někomu nemusí udělat dobře kombinace místního jídla a horkého počasí… Už před odletem je dobré si nechat preventivně předepsat léky na žaludeční nevolnost. K dostání jsou u nás bez problémů na lékařský předpis. Pro tuniskou kuchyni jsou typické ryby a mořské plody, skopové maso, ovoce a zelenina. Tradičním arabským pokrmem je kuskus vytvořený z krupice z tvrdé pšenice, zeleniny a kousků masa. Mezi řadou dalších arabských pokrmů vyniká harrisa. Jedná se o opravdu velmi pálivou pastu vyrobenou z chilly papriček, oleje a česneku. Cukrovinky bývají až nezvykle sladké, většinou se jedná o různé druhy ovoce a oříšků v marcipánu, medu či cukru.Arabská káva i čaj jsou velmi silné. Káva je navíc výrazně aromatická a je možno ji podávat s mlékem. Tradiční čaj je hořký a bývá servírován s mátovými lístky. Tuniský dinár a co si za něj můžete užítNa Djerbě, stejně jako v celém Tunisku platí měna Tuniský dinár, který se dále dělí na milimy.  Kurz měny se pohybuje kolem třinácti korun za jeden dinár. Djerba žije i v noci. Pro turisty nabízí velké množství diskoték, kaváren či restaurací. V každém případě bychom Vám, především dívkám a ženám, doporučovali pohyb minimálně ve dvojicích. Místní rádi a často na kolemjdoucí či tančící slečny rádi povykují a někteří mohou být i dotěrní… Na co nezapomenout v TuniskuDjerba již dlouhá léta patří mezi oblíbené turistické destinace. S místními obchodníky i hotelovým personálem se lépe či hůře domluvíte francouzsky, anglicky či německy. Ovšem každý správný turista ovládající řeč „ rukama, nohama“ se nakonec s Tunisany nějak dohodne. :) Lidé pracující v cestovním ruchu a obchodech Vás povětšinou mile překvapí i několika frázemi v Češtině. V posledních letech mají mladí Tunisané zavedenou povinnou školní docházku. Některé předměty jsou vyučovány v jejich rodné Arabštině, ovšem od vyšších ročníků jsou nejdůležitější předměty vyučovány Francouzsky. Tunisko, jakožto bývalá francouzská kolonie má na tuto evropskou zemi stále silné vazby, což dokazuje i velký příliv právě francouzských turistů. Tunisko patří mezi muslimské země. Jejich kultura je naprosto odlišná od té naší, evropské. I přestože je zde islám méně radikální než například v Egyptě, neměli byste tuto skutečnost opomínat. Místní ženy především v turistických oblastech už většinou nechodí zcela zahalené. Můžete je potkat v hezkých tričkách s dlouhými rukávy a džínách či sukních s délkou k zemi. Mešity, které jsou veřejnosti přístupné, smíte navštěvovat pouze se zahalenými rameny a koleny. Někdy je vyžadována i pokrývka hlavy. Jedním z nejznámějších znaků islámu je Ramadán, devátý měsíc islámského kalendáře. Muslimové si půstem připomínají okamžik, kdy Bůh zjevil Mohamedovi první poselství. V období Ramadánu muslimové smí (nebo spíš by měli :)) jíst a pít až po západu slunce, zříci se veškerých požitků a věnovat více času modlitbám. Na chod hotelů to v dnešní době nemá až takový vliv, ale pokud se na Djerbu dostanete právě v tomto období, je dobré o něm vědět alespoň základní informace. 

Pokračovat na článek


Sedm NEJ lyžařských lokací v Rakousku, které skutečně stojí za to!

Plánujete výlet na hory? Toužíte po tom, konečně si užít pořádné sněhové nadílky? Nechcete cestovat za kvalitou až příliš daleko? Pokud jste si třikrát kladně odpověděli, tak byste zcela určitě měli zvážit zastávku v sousedním Rakousku na jedné ze sedmi destinací, které v zimě skutečně stojí za to!1.  Nejslunnější středisko – Nassfeld Vzhledem k vhodné poloze na rozhraní mezi Alpami a Jadranským mořem se v Nassfeldu udržuje zvláštní mikroklima. Toto mikroklima v kombinaci s orientací svahů jižním směrem tak poskytuje až 850hodin slunečního svitu v zimním období, což je přibližně o 100 hodin více slunečního svitu než je tomu tak v severnějších částech Alp a tento fakt nemá pražádný vliv na bohatost zdejší sněhové přídělů.V tomto největším lyžařském areálu spolkové země Korutany lyžaře přivítá až 110km upravovaných sjezdovek, které se rozprostírají až do šířky úctyhodných 2,8 miliónu metrů čtverečních. Díky tak velkému rozsahu sjezdovek si můžete dopřát jak lepší, tak i mnohem bezpečnější lyžařské vyžití. K dalším aspektům poukazující na vysokou kvalitu patří také Millenium Express, což je nejdelší kabinková lanovka v celých Alpách, a která překoná 6km dlouhou trasu z malého údolního městečka Tröpelach na vrchol Kofelplaty-Madritsche (1919m) za necelých 17 minut.Středisko se nachází v rosahu 610 a 2020m nad mořem. K výběru dostanete až 30 vleků. 2.  Bydlení v nejvýše položené obci – sjezdovka KühtaiObec Kühtai se nachází ve výšce 2020m. je obepínána ze všech přilehlých stran ski-areál nesoucí stejný název. Na první pohled so můžete připadat jako v nedaleké Francii, kde sjezdovky také vedou až ke dveřím hotelu a v okolí se nacházejí zasněžené bezlesné zasněžené pláně. Rozdíl spočívá jen ve faktu, že všechno je v menším formátu, působí komorněji a o poznání milejším dojmem.Lanovky začínají přímo v centru obce. Přepravní kapacita lanovek převyšuje počet lůžek asi 10x, čímž se při obvyklém minimálním počtu jednodenních návštěvníků snadno docílí toho, že na svahu zažijete pocit, kdy sjezdovka „patří“ jenom vám. Díky jistotě bohaté sněhové nadílky zde můžete lyžovat od měsíce listopadu až do konce dubna.Středisko se nachází v rozmezí výšky 1950 až 2520m. Můžete vybrat ze 13 vleků a užívat si lyžování až do celých 37km sjezdovek. 3.  Nejlepší snowpark – Kitzsteinhorn Tento oblíbený ledovec je u českých lyžařů známější spíše pod názvem Kaprun (ač nepřesným), které převzali od tamního nedalekého městečka. Ačkoliv je Kitzsteinhorn z hlediska počtu kilometrů sjezdovek až pátým největším ledovcem v Rakousku, zaujal ve velké konkurenci až na mezinárodní úrovni především díky perfektním podmínkám, které se zde snowboardistům a příznivcům „freeski“ lyžování naskytují. Zejména díky zaměření se na mladší cílovou skupinu vyhrál v kategorii pro nejlepší snowpark.Ve skutečnosti je ale na Kitzsteinhornu hned několik snowparků – DC Central Park, Easy Cross, Roxy Park, nová 5m vysoká a 70m dlouhá U-rampa a také letní Glacier Park. Na freeskiery zde čeká až 83 různých překážek v podobě skoků, zábradlí a dalších možných vychytávek freeski.Středisko se nachází v rozmezí vášky 900 až 3029m. K dispozici dostanete 20 vleků. Sjezdovky se rozprostírají až do délky 41km.4.  Nejútulnější – Alpbachtal Malé, ale za to překrásné malebné středisko Alpbachtal leží v jednom z klidnějších údolí v Tyrolsku. Vynikající atmosféru místu dodávají jak pohádkově zasněžené svahy, ale i dřevěné selské domky a restaurace s kachlovými kamny.Návštěvníci zde mohou využít vysoké kvality ubytovacích služeb, vleků s moderními kabinkami a sedačkami, zasněžování umělým sněhem nebo lokálního snowparku. Navíc můžete zajít si zahrát squash nebo navštívit aquapark s tobogánem.Středisko se nachází v rozmezí 1000 až 2025m. K dispozici poskytuje 13 vleků se sjezdovkami do délky 52km.5.  Nejvhodnější pro rodiny – středisko Serfaus-Fiss-LadisDíky přítomnosti speciálních rodinných hotelů, lanovce určené pouze pro lyžařskou školku, dětským restauracím a v neposlední řadě i malému automobilovému provozu se středisko řadí na první příčku v přehledu nejvhodnějšího místa pro lyžařské vyžití s rodinou.Navíc akčnější maminky či tatínci mohou kromě 185km sjezdovek všech obtížností vyzkoušet sněžné skútry, skiboby, snowtubing anebo sněžnice. Pro ty nejotrlejší, milovníky adrenalinu, je zde k dispozici i speciální rogalo upevněné na ocelovém laně, na kterém je možnost se prolétnout až do dálky 47 metrů nad údolím, kdy dosáhnete rychlosti až přes 80km/h.Středisko se nachází v rozmezí 1180 až 2748m. Vybírat můžete ze široké nabídky 53 vleků. 6.  Nejlepší freeride – Ski ArlbergLyžařská oblast Ski Arlberg získala své výjimečné postavení (doslova legendární pověst) zejména díky obrovským záplavám sněhu a prakticky neomezeným možnostem volného lyžování v terénu. Oblast se rozděluje do pěti skiareálů Lech, St. Anton, St. Christoph, Stuben a Zürs), ve kterých si příznivci freeride lyžování mohou užít až 184km freeridových svahů.Na prašanový sníh jsou nejbohatší svahy na západní straně. K tomu nejlepšímu co zde naleznte patří Albonagrat, který je označován také jako sněhová kapsa, nebo Rüfikopf a Zugger Hochlicht. Jako v jediném rakouském středisku zde můžete využít také heliskiingu.Na prašan nejbohatší jsou ale západní svahy. Albonagrat, označovaný také jako sněhová kapsa, Rüfikopf nebo Zugger Hochlicht, patří k tomu nejlepšímu, co Ski Arlberg nabízí. Tedy kromě heliskiingu, který je zde povolen, jako v jediném rakouském středisku. Středisko se rozprostírá v nadmořské výšce 1304 až 2811m. Využít můžete až 85 vleku se sjezdovkami o celkové délce až 280km.7.  Nejlepší místo pro běžkování – Olympiaregion SeefeldAčkoliv můžete v Seefeldu jezdit i na sjezdovkách, tamním hlavním tahákem je bezpochyby běžkování. Náhorní plošina nacházející se mezi Seefeldem, Scharnitzem a obcí Leutasch každoročně vyhrává různé ankety v kategorii pro nejlepší běžkařský areál na uzemí Alp.Běžecké okruhy zde sahají až do celkové délky 266km a jsou rozděleny barvami podle stupně obtížnosti. K výběru dostanete ze 14 modrých, 11 červených a 10 černých okruhů a to jak na klasickou techniku, tak i pro bruslení.Středisko se rozprostírá ve výšce 800 až 1410m..

Pokračovat na článek