Výsledky vyhledávání pro dotaz skalní masivy

Výsledky vyhledávání v sekci: Turistika

České Švýcarsko

Sice u nás v Česku nemáme takové přírodní památky, jako jinde ve světě, ale přeci jen se zde najde několik míst s překrásnou přírodou. Jedním z nich je Národní park České Švýcarsko, který se rozkládá na severu na hranicích s Německem. NP byl vyhlášen v roce 2000 a hlavním předmětem ochrany jsou unikátní pískovcové útvary. Najdeme zde skalní věže, brány, stěny, rokle a města, jež vznikly v období čtvrtohor. Nejznámějším skalním útvarem Českého Švýcarska je Pravčická brána, která se stala symbolem parku.V Českém Švýcarsku jsme strávili dva dny a jako výchozí bod jsme zvolili Děčín. Jedná se o větší město, které má samo o sobě co nabídnout. Děčín se nám moc líbil a panoramata okolo byla opravdu úžasná. V Děčíně si můžete prohlédnout Zámek Děčín, který je umístěný na skále a pyšní se krásnými zahradami a chovem pávů. Dále je Děčín známý především svými mosty. Najdeme zde Staroměstský kamenný most a jedinečný řetězový most Dr. Tyrše. V Děčíne jsme byli ubytovaní v Zámecké Sýpce přímo u zámku a hned v centru. Ubytování můžeme jen a jen doporučit. Super cena (250 Kč/osoba/noc), čisto, zdarma Wi-Fi, společná kuchyňka s ledničkou a non stop recepce. První den jsme měli naplánovanou asi 25 km dlouhou túru, která měla být završena u Pravčické brány. Vstali jsme brzy ráno, abychom vše stíhali a vyrazili vlakem na poslední zastávku v ČR - Dolní Žleb, kde jsme se chtěli nechat převézt přívozem přes Labe a poté pokračovat po druhé straně řeky na vyhlídku Belvedér. Bohužel byla velká sucha a přívoz nebyl v provozu. Museli jsme se tedy vrátit vlakem zpět do Děčína a na druhou stranu dojet autobusem. Ještě jsme nic neušli a už jsme měli dvouhodinové zpoždění. Autobusem jsme se poté svezli až přímo k vyhlídce Belveder (zastávka Labská Stráň, 27 Kč/osobu), která nás zabavila na dobrou půl hodinku. Výhled byl opravdu krásný! Poté jsme již šli pěšky (po zelené) k Suché Kamenici do Hřenska. Suchá Kamenice je malý potok plný balvanů, který je unikátní v tom, že přes léto je většinou vyschlý. No, zrovna nebyl. :-D Cesta trvala asi hodinku a asi v půlce začal velký liják. Byli jsme celí promrzlí, zmoklí, otrávení dopoledními komplikacemi a měli jsme chuť se vrátit zpět do Děčína a nechat túru na jindy. Naštěstí nás ale zachránil malý penzion, kde jsme si dali rozpustné kafčo za 15 korun a česnečku a mezitím nám oblečení uschlo a my získali opět chuť chodit. Než jsme došli do Hřenska (po červené), dokonce vysvitlo sluníčko a my byli šťastní, že jsme to nevzdali. V Hřensku začíná stezka soutěskami (rozcestník Hřensko - hotel Klepáč, poté po žluté), která byla opravdu perfektní. Nádherná příroda a v rámci možnosti i klid od turistů. Cesta se nám velmi líbila. Došli jsme až k Edmundově soutěsce, přes kterou se dá dostat pouze převozem. Cesta po vodě je dlouhá asi 1 km a pan převozník nás u toho neustále bavil různými historkami. Převoz vychází na 80 Kč pro dospělého, 40 Kč děti do 15 let. Otevřeno je denně 9.00 – 18.00. Pro zájemce cesta soutěskami pokračuje k další, Divoké, soutěsce, my se ale vydali již jinudy k Pravčické bráně (po zelené až k rozcestníku Mezní Louka, poté po červené až k samotné Pravčické bráně). Cesta byla dlouhá asi 6 km a po překonání výškového rozdílu jsme se většinu cesty kochali krásnou přírodou a pískovcovými útvary. K Pravčické bráně jsme dorazili kolem páté hodiny večer. Pravčická brána je opravdu majestátná a je symbolem NP, nicméně vstup 75 Kč pro dospělého nám přišel trochu přehnaný. Studenti a děti 25 Kč. Otvírací doba denně 10.00 – 18.00.Zpět do Děčína jsme využili opět autobusové dopravy (zastávka Hřensko, Pravčická brána, 27 Kč/osoba). Další den jsme vyrazili do Jetřichovic a z nich poté na Malou Pravčickou bránu a zříceninu hradu Šaunštejn ze 14. století. Od zastávky autobusu (Jetřichovice, Vysoká Lípa, rest., 40 Kč/osobu) to bylo asi 1,5 km, takže příjemná procházka (po žluté, následně po červené). Hrad Šaunštejn, neboli Loupežnický hrad, nás docela překvapil, jelikož se nejednalo o hrad, nýbrž vysoké skály plné žebříků a zábradlí, kde chodili lidé a obdivovali krásy okolí. Cesta nahoru byla docela adrenalinovým zážitkem, ale za ten krásný výhled určitě stála. Poté jsme již pokračovali trošku náročnějším terénem k Malé Pravčické bráně. Brána samotná nebyla nic moc, obzvlášť ve srovnání s její větší sestrou, ale jako procházka dobrý. Poté jsme se vrátili zpět do Jetřichovic a vydali se k Dolskému mlýnu (po žluté, následně po modré). Terén byl docela šílený, obzvlášť pak cesta zpátky. Dolský mlýn je zřícenina mlýnu z 16. století. Známý je Dolský mlýn i z pohádek – můžeme ho vidět například v Pyšné princezně a v Pekle s princeznou. Mlýn se nám moc líbil a byl opravdu fotogenický, radost pohledět. Navštívili jste někdy České Švýcarsko? Co se vám zde líbilo a co vás naopak zklamalo?Podělte se s námi v komentářích... :-)

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Cestování

Paklenica, horolezecký a turistický ráj

Většina turistů si dovolenou v Chorvatsku představí jako týden strávený na prosluněných plážích. Vzhledem ke kráse a rozmanitosti vnitrozemí je to tak trochu škoda. Jako jeden příklad za všechny uvedu Národní park Paklenica. Monumentální skalní masivy i rozlehlé bukové lesy Vás ohromí na první pohled. Paklenica, malý ráj v Severní DalmáciiPaklenica se nachází v jižní části horského masivu Velebit. Vápencové pohoří považují chorvaté za své národní hory. Rozmanitá flóra i fauna láká k návštěvě tisíce turistů ročně. Impozantní skalní masivy utvářejí dojem divoké a nespoutané přírody. V pohoří Velebit můžete zpozorovat lasici, kunu, divoké prase i některou ze šelem, třeba medvěda nebo vlka. V kontrastu k tomu je Velebit známý výskytem pestrobarevných motýlů, brouků i ptactva. Pozor si ale dejte na jednovaté hady. Setkání se zmijí růžkatou nemusí být zrovna příjemné. Oku bedlivého pozorovatele neuniknou zástupci unikátní endemické flóry, rododendrony nebo šalvěj. Ale vraťme se zpět k Paklenici. Národní park tvořený vápencovými soutěskami láká rekreační turisty i nadšené horolezce. Samotný areál se skládá z Malé a Velké Paklenice.Malá PaklenicaSkalní kaňon Malá Paklenica není tolik známý ani navštěvovaný. Chybí zde infocentrum i zpevněné turistické stezky. Ale právě díky tomu bývá návštěva Malé Paklenice nezapomenutelným, i když náročným zážitkem. Značená cesta vede velmi zajímavým a rozmanitým terénem. Během výpravy musíte překonat mnoho kamenů, balvanů i husté lesní porosty. Malá Paklenica je zkrátka to pravé pro dobrodružné povahy a milovníky náročných výprav. Horké chorvatské počasí Vám cestu nijak neulehčí a možnost občersvení zde také nečekejte. Ideálním výchozím bodem je městečko Soline nebo Starigrad, které je zároveň i cílem okružní túry. Malá Paklenica není určena horolezcům. Lezení je zde narozdíl od Velké Paklenice zakázané.Velká PaklenicaVelká Paklenica je hotovým rájem horolezců i turistů. Vápencový kaňon skýtá ohromné množství tras pro horolezení všech možných obtížností a pavučinu propletených turistických stezek. Areál Velké Paklenice je vybaven vším, co turisté potřebují. Najdete zde dvě parkoviště, stánky se suvenýry i toalety. Při vstupu do národního parku Paklenica projdete, popřípadě projedete recepcí, kde si zaplatíte vstupné ve výši třiceti Chorvatských kun za dospělého a dvaceti HRK za dítě. Pak už nic nebrání tomu, abyste si bez obav vychutnali nezapomenutelnou atmosféru sklaní soutěsky. Vzheledem k terénu není Paklenica vhodná pro kočárky ani invalidní vozíky.Velká Paklenica je cílem horolezců...Paklenica nabízí lehké trasy pro úplné začátečníky i ohromné skalní masivy s fyzicky náročnými cestami. Najdete zde trasy dlouhé několik desítek metrů a vyjímkou nejsou ani sto metrové cesty. Vymezený úsek pro lezení bývá plný nadšenců z celé Evropy, ani čeští hrolezci nejsou žádnou vyjímkou. Pokud jste Přijeli do paklenice za lezením, nezapomeňte se ohlásit na recepci. Dominantu Velké Paklenice tvoří skála Anica Kuk, jejiíž lezecké trasy jsou skutečnou výzvou. Dosahují délky až třista padesáti metrů.... i turistůKanoň Velké Paklenice se táhne podél stejnojmenné říčky. V období dešťů i při jarním tání nabízí úchvatnou podívanou. Říčka se dere skrze balvany a vytváří malá jezírka. Chladná horská voda láká k osvěžení, takže plavky si rozhodněte vezměte s sebou. Jestliže jste nepřijeli za horolezením, dobře značené turistické stezky v Paklenici vás zavedou třeba do jeskyně Manita Pecina. Její návštěva je možná v doprovodu zaměstnanců parku. Po klikaté cestě dojdete na odpočívadlo Anica luka. Trasa je sice náročná, ale za odměnu se můžete pokochat výhledem na kamenité pláně a vychutnat si čistou horskou vodu. Celý park Paklenica je protkaný značnými trasami různých obtížností. Hned u vstupu si zakupte podrobnou mapu, abyste si mohli zvolit tu nejzajímavější cestu vhodnou právě pro Vás. Vyhnete se tak zároveň i zbytečným komplikacím během delší výpravy. Ono sejít z cesty po namáhavém výstupu není zrovna příjemné. Neméně důležité je vybavit se i vhodným oblečením. Sportovní oděv z kvalitních materiálů při náročné túře jistě oceníte. 

Pokračovat na článek