Výsledky vyhledávání pro dotaz cesta

Výsledky vyhledávání v sekci: Turistika

Zrcadlový labyrint a kaleidoskopické kino – Imaginarium v centru Prahy

Možná při toulkách Prahou zamíří vaše kroky do centra. Možná se projdete po Václavském náměstí,  a možná dojdete až na Můstek. Pokud vaše cesta nabere směr právě sem, určitě nevynechejte zrcadlový labyrint. Ten se totiž skrývá právě na adrese Na Můstku 3.Návštěvníky tohoto na první pohled nenápadného muzea čeká nevšední zážitek v podobě bludiště, ve kterém se vás bude snažit zmást více než 80 zrcadel. Bludiště je záměrně navrženo tak, aby zrcadla svým vzájemným odrazem vytvořila efekt nekonečných chodeb. Člověk polapený v labyrintu tudíž přesně s jistotou neví, jakým směrem se v bludišti vydat.Pokud jste si mysleli, že po zdolání bludiště budete vítězi, není tomu úplně tak. Očekává vás totiž další, složitější úkol, a to proplést se labyrintem číslo dva. Tento je však z čirého skla, což orientaci v prostoru ještě více ztěžuje. Naprosté soustředění je tedy na místě. Pokud by se vám však přece jen stalo, že do některého ze skel narazíte, nic se nestane. Všechna skla jsou bezpečností a nárazům zmatených návštěvníků odolají.Na konci zdánlivě nekonečného labyrintu čeká odměna – kaleidoskopické kino. Někteří čtenáři jistě dětské kukátko s tisíci barevnými korálky pamatují ze svých dětských let. Na stejném principu funguje i kaleidoskopické kino na Můstku. Pomocí soustavy zrcadel a zadní projekce prezentuje kino filmové záběry tak, aby při pohledu vznikla veliká trojrozměrná koule.Přijďte si do jednoho z největších zrcadlových labyrintů v České republice otestovat svou orientaci v prostoru, a vrátit se do dětství prostřednictvím kaleidoskopu.

Pokračovat na článek


Zámek Hrádek u Nechanic – jeden z nejmladších zámků v Čechách

 roce 1829 zakupuje rod Harrachů sádovské panství spolu s Nechanicemi od rodu Schafgotschů. Na takzvaném Lubenském vrchu se pak rozhodli nechat vystavět zámek. V roce 1839 započínají stavební práce na novém reprezentačním a letním sídle hraběcího rodu Harrachů. Člověk, který učinil rozhodnutí nechat sídlo vystavit, byl František Arnošt, hrabě z Harrachu. Ten byl významným představitelem jilemnické rodové linie. Stavební práce na zámku byly finálně dokončeny v roce 1857 a lesk a sláva hraběcího rodu Harrachů se vtiskla do nového zámku nesoucí jméno Hrádek u Nechanic. Chytří si tedy jednoduše spočítají, že zámku je pouhých 160 let. Přesto však na Vás na nechanickém zámku dýchne atmosféra starých časů. Hrádek u Nechanic je poslední velkou novostavbou svého druhu u nás a zároveň jedním z prvních zámků oděných do romantického novogotického hávu. KAMENNÝ MOTÝL NA ZELENÉ PLÁNI ANEB KOUSEK ANGLIE V ČECHÁCHStavební práce svěřili majitelé mladému vídeňskému architektovi Karlu Fischerovi, který se podílel i na výzdobě a vybavení interiéru. Jako předloha pro stavbu romantického zámku posloužil projekt vypracovaný anglickým architektem Edwardem Buctonem Lambem  ve stylu tudorské gotiky. Lamb se nechal inspirovat návrhem přestavby anglického zámku Crewe Hall.  Karl Fischer si pak Lambovi plány poupravil.„Zámku je často přezdíváno Malá Hluboká.“Architektům byla do jisté míry ponechána volná ruka v jejich práci. Zámek měli totiž vystavět na zelené louce, zelené ploše. I proto zde mohla být dodržena dispozice typická pro stará anglická sídla 16. a 17. století. Snad i z tohoto důvodu má zámek na české poměry velmi neobvyklý půdorys. Připomíná totiž motýla s rozevřenými křídly. Možná jste tedy už zaslechli jednu z přezdívek hradu – kamenný motýl. Mezi návštěvníky je však více rozšířen název Malá Hluboká.V roce 1844 souběžně se stavbou zámku pak Harrachové pověřují zahradního projektanta L. Krügera úpravou okolního lesa. Společně se zámkem se tak mění i jeho okolí, a to konkrétně v krajinářský park, oboru a bažantnici. A že byl pozemek hraběcího rodu Harrachů opravdu rozlehlý dokládá i fakt, že pouze zmiňovaná bažantnice dosahovala výměry 200 hektarů. TAJEMNÁ POVĚST, MASKOVANÉ DVEŘE A TAK TROCHU ZVLÁŠTNÍ KŘESLONa vybavení zámeckých interiérů Harrachové rozhodně nešetřili. Kromě vybavení dle návrhu Karla Fischera, zhotoveného v převážné míře místními řemeslníky, byla na zámek svezena řada starožitností a to zejména z Itálie a Rakouska. Často se jednalo o celé portály, stropy či kompletní vybavení celé místnosti.Zámek Hrádek u Nechanic ukrývá 117 pokojů. Jedním z nich, a vlastně také prvním, který při prohlídce zámku navštívíte, je Rytířský sál. Stojíte před velkými, zdobenými dveřmi do Rytířského sálu. Dveře se otevírají a vy za doprovodu hudby vstupujete do bohatě zdobené, honosné místnosti. Právě díky dobové hudbě se přenesete do časů, kdy brnění, které si v sále prohlédnete, bylo nedílnou součástí každého šlechtice. Z obrazů, jež místnost zdobí, na vás shlížejí významní členové rodu. K sálu se však váže také zvláštní a tak trochu strašidelná pověst. Podle ní se na jinak tichém Hrádku ozývají tajemné zvukové úkazy, kdykoli má někdo z rodiny zemřít.Za nejkrásnější místnost celého zámku je však považován sál Zlatý. Podle čeho dostal tento sál své jméno poznáte ihned, jak překročíte jeho práh. Stěny pokrývají tapety ze 17. století. Vyrobeny byly z telecí kůže a dovezeny z Belgie. Do kůže se pak razil ornament, který byl následně pozlacen, postříbřen, kolorován. Tapety sloužily nejen jako dekorace, ale také jako tepelná izolace. Zajímavostí je, že na jeden plát tapety bylo zapotřebí kůže z jednoho telete. Tapetových, čtvercových plátů je pak v celé místnosti na 150. ZAPOMENUTÝ ŽENICHNad dubovým schodištěm, jež vede do pánské části zámku, visí jedna ze 3 existujících kopií renesančního obrazu Diettrichsteinská svatba. Ta se konala v roce 1515, a váže se k ní poněkud kuriózní historka. Původně na něm totiž nebyl namalován ženich. Když si tento nedostatek malíř uvědomil, bylo už pozdě. Na čestném místě, u stolu, nebylo pro ženicha místo. Malíř tedy zapomenutého domaloval úplně doleva k rámu jako pána v zeleném plášti.Harrachové chtěli, aby Hrádek u Nechanic působil starobylým dojmem. Jediná místnost v novogotickém stylu je pracovna samotného hraběte. Právě zde můžeme obdivovat jednu z nejkrásnějších řezbářských prací na zámku, a to skříň, kterou místní řemeslníci vyráběli údajně 10 let. Po důkladnějším prozkoumání však zjistíme, že se zas až tolik o skříň nejedná. Jde totiž o dveře, a to velmi dobře maskované dveře, které vedly na toaletu hraběte. NĚKOLIK DVĚŘÍ, ALE JEN JEDEN KLÍČPánská část zámku je důmyslně oddělená od části dámské, a to hned 2 dveřmi. Aby bylo zajištěno soukromí obyvatel v jednotlivých apartmá, byly dveře dvojité. Ke každým dveřím pak existoval pouze jeden klíč. Bez vzájemné domluvy se tedy dveře používat nedaly.Největší kuriozitou zámku je však křeslo, které odpočívá v salonu hraběte. Křeslo je houpací, má pohyblivé opěradlo, podložku na nohy a svým tvarem připomíná jednu velmi neoblíbenou věc, která v mnohých z nás vyvolává pocit strachu. Sedí se v něm pohodlně, avšak má to jeden háček. Pokud to osoba v křesle sedící s lenošením přehnala a dostala se do polohy v leže, nebylo snadné se z této polohy dostat svépomocí. Sám hrabě si dokonce často musel na pomoc zavolat služebnictvo. Uhodli jste, že křeslo má tvar pohřební rakve?ZÁMECKÝ PARK GOLFOVÉ VYŽITÍNedílnou součástí romantického zámeckého sídla byl přírodně – krajinářský park.Romantické parky kladly důraz na sblížení člověka s přírodou. První parky tohoto typu vznikaly okolo roku 1720 v Anglii. U nás první takový park založil Jan Rudolf Černín v Krásném Dvoře okolo roku 1779. Brzy následoval park ve Veltrusích, založený roku 1785 Janem Rudolfem Chotkem. Nejznámějším parkem tohoto typu je lednicko – valtický areál budovaný od roku 1790 Liechtensteiny.Zámecký park na Hrádku u Nechanic byl založen původně na rozloze 29 hektarů. Dnes má park rozlohu asi 18 hektarů. Základ parku tvoří rozlehlá louka s kulisami stromů a vklíněnými lesy. Přístupovou cestu k zámku pak lemuje lipová alej. Parkem také vede okružní cesta, která návštěvníkům naskytne malebné pohledy na zámek. Na zámecký park pak dříve navazovala lovecká obora o rozloze 412 hektarů.V roce 1995 v prostorách zámeckého parku vzniká golfové hřiště s 9 jamkami. Na své si přijdou ostřílení golfisté, i úplní začátečníci, kteří mohou využít tréninkového centra pro začínající golfisty.KDYŽ SE NA ZÁMKU OBJEVILA VEČERNICEZámek je jako vystřižený z pohádky. Proto není divu, že se stal oblíbenou destinací filmařů.  Třeba režisér Václav Vorlíček tu v roce 1978 natočil krásnou českou pohádku Princ a Večernice. V roli Večernice se nám tehdy představila Libuška Šafránková, která se na zámek vrátila znovu v roce 1990 při natáčení seriálu Náhrdelník. Z pohádek pak můžeme dále jmenovat například Aničku s lískovými oříšky. Zavítal sem i Jan Svěrák s filmem Tmavomodrý svět. Zámek je však oblíben i režiséry zahraničními. Proto Hrádek u Nechanic přivítal také filmařské návštěvy z Ruska, Velké Británie i Ameriky.

Pokračovat na článek


Na hradišti Slavníkovců

Když pojedete z Poděbrad podél řeky Labe, tak východním směrem asi po pěti kilometrech vyjedete z lužních lesů do krajiny luk a polí. Vzduch zde voní řekou, čerstvě zoranými poli a babím létem. K zemi se snášejí zlatavé lístky přicházejícího podzimu a na stromech podél cesty dozrávají červená jablka. Po chvíli jízdy si povšimnete, že se změnilo i jméno řeky podél které jedete. A tou je řeka Cidlina, která se zde vlévá do Labe.A za chvíli dojedete do malebné obce jejíž jméno zní Libice nad Cidlinou. Dle slov kronikáře Kosmy z počátku 12.století „ležící v místech, kde řeka Cidlina ztrácí své jméno a vlévá se do volnějšího toku řeky Labe“.A tady, v těchto místech, na vás dýchnou doby dávno minulé, opředené tajemstvím a záhadou proč a co přesně se tady vlastně stalo.Zde totiž stojí nížinné hradiště, situované kdysi do blat, která vytvářela rychle tekoucí řeka Cidlina. Dnes je situace trochu jiná, protože soutok Labe a Cidliny se posunul kousek od hradiště a z původního řečiště vznikly mokřady.Hradiště LibiceVe své době se jednalo o velmi významné hradiště o rozloze asi 26 hektarů rozdělené na tři díly – akropole a hradiště v západní části a východní část předhradí, která je dnes zastavěna obcí.  Hradiště bylo chráněné od východu starým korytem řeky Cidliny a bylo opásáno poměrně mohutnou hradbou – na západě stála vnitřní centrální část a od východu bylo připojeno předhradí.Hradiště bylo hlavním sídlem rodu Slavníkovců, velmi mocným rodem v období raného středověku. Na akropoli měli Slavníkovci vybudovanou pohodlnou rezidenci – stál zde zděný kostel a dřevěný palác, nejméně tři chrámy, hospodářské stavby a měli zde dokonce i vlastní mincovnu, kde razili své mince – denáry.  Východně v předhradí stával ještě jeden kostel, který snad býval předchůdcem dnešního obecního kostela. V blízkosti hradiště vznikaly osady.Vyvraždění rodu SlavníkovcůRostoucí moc Slavníkovců čím dál víc zasahovala do politiky vládnoucích Přemyslovců a mocenské rozpory nakonec vyústily v otevřený konflikt.28. září v roce 995 s vědomím Přemyslovců napadlo Libici vojsko Vršovců a všechny přítomné Slavníkovce vyvraždilo. Velká část rodu včetně žen a dětí byla zabita. Přežili pouze biskup sv. Vojtěch, hlava rodu „dux“ Soběslav a jejich nevlastní bratr Radim, kteří tou dobou nebyli v Libici přítomni. Zničení Slavníkovců ukončilo sjednocování Čech a stálo u založení českého státu pod vládou Přemyslovců.Hradiště bylo tedy vypáleno, ale nedlouho poté tu vzniklo přemyslovské správní centrum. Přemyslovci vybudovali na troskách původního hradiště podezděnou palácovou stavbu a zřídili zde správní středisko polabského kraje. Celé hradiště zasáhl někdy kolem roku 1130 mohutný požár, a tak osidlování místa pokračovalo již jen v místě východního předhradí – v místech dnešní obce, které tím vlastně položilo základy. Kronikář Kosmas popisuje přepadení Libice a vyvraždění Slavníkovců takto:„Toho času kníže nemohl vládnouti sám sebou, ale vládli předáci. Tito obrátivše se v nenávistníky Boha, ničemných otců nejhorší synové vykonali velmi zlý a ničemný skutek. Neboť jednoho svátečního dne vnikli do hradu Libice, v němž bratří svatého Vojtěcha a hradští bojovníci všichni jako nevinné ovečky stáli při slavné mši svaté, slavíce svátek. Oni však jako draví vlci ztekli hradní zdi, muže a ženy do jednoho pobili, a sťavše čtyři bratry svatého Vojtěcha se vším potomstvem před samým oltářem, hrad zapálili, ulice krví zkropili, a obtíženi krvavým lupem a krutou kořistí, vesele se vrátili domů.“Co však bylo motivem ke krveprolití?Tato otázka je sporná a odborníci na ní nemají přesnou odpověď.Motivem mohlo být bohatství Slavníkovců a jejich hradů Libice a Malín položených na obchodních koridorech do Slezska, na Moravu a do Malopolska. Mluví se také o zásobách stříbra nebo zlata těženého v okolí. Vládnoucím Přemyslovcům mohlo toto přílišné bohatství vadit. Roli tak hrálo jejich bohatství i nepřátelství vůči nim.Dalším motivem mohl možná být incident, při kterém Vojtěch jakožto pražský biskup poskytl na Pražském hradě církevní azyl cizoložnici a zastal se tak jí i cizoložníka, svého jáhna. Nepohodl se přitom velmi ale s nějakými bojovníky, patrně Vršovci, kteří církevní azyl nerespektovali a přes jeho naléhání ženu vyvlekli z kostela a přes nesouhlas jejího manžela jí před zraky Vojtěcha sťali hlavu. V závěru přepadení pak bylo vyhrožováno Slavníkovcům pomstou za to, že jejich člen Vojtěch bránil okamžitému trestu ženy. V rámci incidentu tak do hry vstupovala dvě práva. Církevní azyl zakódovaný v církevním právu nebyl respektován a v rámci tehdejšího zvykového rodového práva bylo vyhrožováno vendetou, krevní mstou, obvyklým způsobem tehdejšího řešení obdobných problémů. Panovník Boleslav II. pak této případné vendetě nedokázal zabránit, ačkoliv to bylo jeho úlohou, protože byl indisponován mozkovou mrtvicí a nebyl schopen vládnout. Hradiště Libice v dnešní doběHradiště je dnes archeologickou expozicí v přírodě a jeho okolím vede naučná stezka, která spojuje soutok řek Cidliny a Labe s obcí  Libice nad Cidlinou. Trasa je nenáročná, zcela bez převýšení, vede téměř výhradně po kvalitních asfaltových cestách a je bez problémů sjízdná například s kočárky nebo invalidními vozíky. K samotnému hradišti se dostanete po zelené turistické značce ze stanice ČD Libice nad Cidlinou. Místo leží kousek od frekventované silnice spojující Poděbrady s dálničním sjezdem a silnicí na Kolín.Hradiště je od roku 1989 chráněno jako Národní kulturní památka.V jeho západní části dnes naleznete zakonzervované a rekonstruované zbytky základů kostela, paláce, vstupní brány a věže. Před základy kostela stojí bronzové sousoší sv. Vojtěcha a jeho bratra sv. Radima. A když tu tak stojíte mezi poli a díváte se do krajiny, kde se odehrávaly naše dějiny, tak si uvědomíte, že je jen těžko uvěřit v jaké smršti se tu dějiny hnaly a čeho všeho byly kamenné zdi svědkem. Ale když budete chtít, budou vám možná vyprávět. Můžete se tu jen tak posadit a užívat si výlet, nebo si zkoušet představit hrdé hradiště v dobách své nepokořené slávy, kdy mocná knížata spřádala politickou budoucnost nic netušíc o jejich krvavém konci. A pokud Vás putování historií přece jen unaví a budete potřebovat osvěžení, mám pro Vás ještě jeden tip. Nedaleko hradiště, hned za jeho valem vede cesta mezi mokřady a vonící loukou a po této cestě za pár minut dojdete k pískovému jezeru. A pak už je jen na Vás, jestli se osvěžíte ve vodě, nebo se jen tak posadíte na jeho písčitém břehu, zadíváte se do dáli a užijete si slunečný den babího léta. Protože ať si to uvědomíte či nikoli, tak i dnes v tuto chvíli se píší naše dějiny a my jsme právě teď jejich součástí… 

Pokračovat na článek


Malá a Velká Amerika

Každý určitě zná Ameriku, tu za tou velkou louží. To ale není jediná Amerika, kterou byste mohli navštívit. Tady v Čechách máme dokonce dvě! A to Malou a Velkou. Jedná se o dva vápencové lomy, které naleznete v Českém krasu, kousek od známého hradu Karlštejn.Můžete zažít krásný jednodenní výlet spojený s dobrodružstvím. Trasa začíná u vlakové stanice Karlštejn, odkud stačí jít po ukazatelích vedoucích až na hrad. Ten si v případě zájmu samozřejmě můžete prohlédnout, neboť trasa vede přímo přes něj. Určitě bude čas i na komentovanou prohlídku, které zde probíhají po celý den.Od hradu se vydáte po červené turistické značce, která vás dovede na rozcestí jménem Dub Sedmi bratří. Zde je ideální chvilka na svačinu. Nejen, že naberete energii, ale můžete zde vyzkoušet, kolik je potřeba lidí na obejmutí opravdu starého dubu. A kolik mu je let? To vám prozradí informační cedule poblíž starého stromu. Jakmile si odpočinete, můžete pokračovat, tentokrát po žluté trase, která vás dovede až do lomu Malá Amerika. Hned z kraje se vám otevře úžasný výhled na celý lom. Po těžbě zde zůstaly ve stěnách těžební cesty, které jsou rozházené po celém okruhu a v různých úrovních těžebních pater. Pokud máte dost odvahy, můžete sejít až dolů k vodě a vychutnat si plavání v azurově modré vodě. Nečekejte ale, že bude voda teplá. Ba naopak!Pokud se u informační cedule Malé Ameriky vydáte vlevo kolem lomu, najdete malou lesní pěšinku, půjdete dál kolem ruin staré budovy a zhruba po 200 metrech se dáte malou odbočkou vpravo a po několika metrech jste na místě. A kde? Budete se nacházet u vchodu do staré štoly. Tu si také můžete projít, ale pozor, bez baterky to opravdu nepůjde. Nemusíte se bát, že byste se ztratili, chodby jsou slepé a žádný velký komplex to není. V zimních měsících se zde chovejte tiše, jedná se také o zimoviště netopýrů. Pokud by vám tato štola nestačila, stačí hledat. V okolí se jich nachází více a větších, k té nejbližší stačí přejít kopec za vchodem do této štoly a jste tam.Po prohlídce štoly se vrátíte zpět k Malé Americe a po turistické značce můžete pokračovat dále. Po nějaké době se vám po pravé ruce, když trochu sejdete ze stezky, ukáže lom Kanada. Nemusíte se bát, že byste lom přešli. Jsou tam vyšlapané cestičky, jak tam stále chodí výletníci lom obdivovat.Kousek před hlavním cílem se vám ukáže ve své plné kráse ještě jeden lom, lom Mexiko. Jedná se o druhý největší lom v blízkém okolí. Na okraji je krásná vyhlídka, která však není pro každého. Ten, kdo se bojí výšek, bude mít možná problémy se k zábradlí přiblížit. Za ním se totiž nachází několik desítek metrů propasti.Lom Velká Amerika se již nachází jen kousek od vás. Stačí ujít pár metrů a jako na dlani se vám otevře neskutečný výhled. Krásný dlouhý lom s azurově modrou vodou. Do lomu je oficiálně vstup zakázán, ale pokaždé, když půjdete okolo a bude svítit slunce, uvidíte dole plno koupajících se a opalujících lidí. Dolu se dostanete z jeho čela, ke kterému přijdete od Mexika. Cesta je trochu strmá, ale dá se zvládnout bez větší fyzické zátěže. Koupání je to opravdu náramné. Vidíte několik metrů pod sebe,voda se krásně leskne a chvílemi vidíte i nějakou tu rybku.Po vykoupání a uschnutí můžete pokračovat dále. Nyní už vás čeká cesta zpět na nádraží. Vylezete stejnou cestou z lomu, obejdete ho dále po turistické trase, projdete vesničkou Mořina, kde se napojíte na modrou turistickou trasu a půjdete směr Karlštejn. Po zhruba 2 kilometrech se objevíte pod rozcestím Dub Sedmi bratří, kde už to budete znát. V restauraci Pod Dračí skálou, která se nachází kousek po hlavní silnici za rozcestím, se můžete naposledy občerstvit a pak už jen a jen z kopce až k nádraží. 

Pokračovat na článek


Do hloubky – vodní elektrárna Lipno

Během prohlídky mají návštěvníci možnost se dozvědět zajímavé informace o historii a současnosti za doprovodu názorné videoprojekce, a to přímo v informačním centru vodního díla Lipna. Výstavba elektrárny Lipna 1 započala v roce 1951 a byla dokončena v roce 1959, kdy se do chodu uvedla první ze dvou turbín elektrárny, přičemž o rok později ta druhá. Zajímavé je, že vodní elektrárna Lipno 1 se řadí mezi elektrárny špičkové, což znamená, že je v provozu zejména ráno nebo večer, popřípadě v období jarního tání sněhu či během přívalových dešťů, kdy je nezbytné přítok vody regulovat.Pro zvídavější návštěvníky umožňují po domluvě vybraní zaměstnanci přístup do podzemí, do samotného nitra elektrárny, což je samozřejmě kapacitně i věkově z bezpečnostních důvodů omezeno. I přesto, zdali se vám poštěstí, ocitnete se na místě, které bylo vybudováno do žulové skály 160 m pod hladinou vody. Jediná přístupová cesta do podzemí prochází obrovskou, 210 m dlouhou šachtou, jejíž součástí je osobní výtah, který vás pod úhlem 45° dopraví přímo do strojovny.Prostor strojovny je tvořen celkem ze tří podlaží, přičemž my se nacházíme v podlaží generátorů turbín elektrárny. Samozřejmě navzdory tomu, že elektrárna je plně automatizovaná a její najíždění a odstavování je řízeno dálkově z Prahy ze Štěchovic, přítomnost zaměstnanců je nezbytná také přímo na místě. Nebylo by to zarážející, kdybych se o celý provoz elektrárny se vždy během směny stará pouze jedna osoba, což je neskutečně obrovská odpovědnost.Zájem o elektrárnu neustále roste. V minulém roce návštěvnost vodního díla Lipno dosáhla prozatím rekordních čísel. Za rok 2014 navštívilo vodní elektrárnu přes 9.000 osob, což bylo o více než 1.000 návštěvníků více než rok předešlý. Jak to bude v letošním roce, zatím ještě nevíme.

Pokračovat na článek


České Švýcarsko

Sice u nás v Česku nemáme takové přírodní památky, jako jinde ve světě, ale přeci jen se zde najde několik míst s překrásnou přírodou. Jedním z nich je Národní park České Švýcarsko, který se rozkládá na severu na hranicích s Německem. NP byl vyhlášen v roce 2000 a hlavním předmětem ochrany jsou unikátní pískovcové útvary. Najdeme zde skalní věže, brány, stěny, rokle a města, jež vznikly v období čtvrtohor. Nejznámějším skalním útvarem Českého Švýcarska je Pravčická brána, která se stala symbolem parku.V Českém Švýcarsku jsme strávili dva dny a jako výchozí bod jsme zvolili Děčín. Jedná se o větší město, které má samo o sobě co nabídnout. Děčín se nám moc líbil a panoramata okolo byla opravdu úžasná. V Děčíně si můžete prohlédnout Zámek Děčín, který je umístěný na skále a pyšní se krásnými zahradami a chovem pávů. Dále je Děčín známý především svými mosty. Najdeme zde Staroměstský kamenný most a jedinečný řetězový most Dr. Tyrše. V Děčíne jsme byli ubytovaní v Zámecké Sýpce přímo u zámku a hned v centru. Ubytování můžeme jen a jen doporučit. Super cena (250 Kč/osoba/noc), čisto, zdarma Wi-Fi, společná kuchyňka s ledničkou a non stop recepce. První den jsme měli naplánovanou asi 25 km dlouhou túru, která měla být završena u Pravčické brány. Vstali jsme brzy ráno, abychom vše stíhali a vyrazili vlakem na poslední zastávku v ČR - Dolní Žleb, kde jsme se chtěli nechat převézt přívozem přes Labe a poté pokračovat po druhé straně řeky na vyhlídku Belvedér. Bohužel byla velká sucha a přívoz nebyl v provozu. Museli jsme se tedy vrátit vlakem zpět do Děčína a na druhou stranu dojet autobusem. Ještě jsme nic neušli a už jsme měli dvouhodinové zpoždění. Autobusem jsme se poté svezli až přímo k vyhlídce Belveder (zastávka Labská Stráň, 27 Kč/osobu), která nás zabavila na dobrou půl hodinku. Výhled byl opravdu krásný! Poté jsme již šli pěšky (po zelené) k Suché Kamenici do Hřenska. Suchá Kamenice je malý potok plný balvanů, který je unikátní v tom, že přes léto je většinou vyschlý. No, zrovna nebyl. :-D Cesta trvala asi hodinku a asi v půlce začal velký liják. Byli jsme celí promrzlí, zmoklí, otrávení dopoledními komplikacemi a měli jsme chuť se vrátit zpět do Děčína a nechat túru na jindy. Naštěstí nás ale zachránil malý penzion, kde jsme si dali rozpustné kafčo za 15 korun a česnečku a mezitím nám oblečení uschlo a my získali opět chuť chodit. Než jsme došli do Hřenska (po červené), dokonce vysvitlo sluníčko a my byli šťastní, že jsme to nevzdali. V Hřensku začíná stezka soutěskami (rozcestník Hřensko - hotel Klepáč, poté po žluté), která byla opravdu perfektní. Nádherná příroda a v rámci možnosti i klid od turistů. Cesta se nám velmi líbila. Došli jsme až k Edmundově soutěsce, přes kterou se dá dostat pouze převozem. Cesta po vodě je dlouhá asi 1 km a pan převozník nás u toho neustále bavil různými historkami. Převoz vychází na 80 Kč pro dospělého, 40 Kč děti do 15 let. Otevřeno je denně 9.00 – 18.00. Pro zájemce cesta soutěskami pokračuje k další, Divoké, soutěsce, my se ale vydali již jinudy k Pravčické bráně (po zelené až k rozcestníku Mezní Louka, poté po červené až k samotné Pravčické bráně). Cesta byla dlouhá asi 6 km a po překonání výškového rozdílu jsme se většinu cesty kochali krásnou přírodou a pískovcovými útvary. K Pravčické bráně jsme dorazili kolem páté hodiny večer. Pravčická brána je opravdu majestátná a je symbolem NP, nicméně vstup 75 Kč pro dospělého nám přišel trochu přehnaný. Studenti a děti 25 Kč. Otvírací doba denně 10.00 – 18.00.Zpět do Děčína jsme využili opět autobusové dopravy (zastávka Hřensko, Pravčická brána, 27 Kč/osoba). Další den jsme vyrazili do Jetřichovic a z nich poté na Malou Pravčickou bránu a zříceninu hradu Šaunštejn ze 14. století. Od zastávky autobusu (Jetřichovice, Vysoká Lípa, rest., 40 Kč/osobu) to bylo asi 1,5 km, takže příjemná procházka (po žluté, následně po červené). Hrad Šaunštejn, neboli Loupežnický hrad, nás docela překvapil, jelikož se nejednalo o hrad, nýbrž vysoké skály plné žebříků a zábradlí, kde chodili lidé a obdivovali krásy okolí. Cesta nahoru byla docela adrenalinovým zážitkem, ale za ten krásný výhled určitě stála. Poté jsme již pokračovali trošku náročnějším terénem k Malé Pravčické bráně. Brána samotná nebyla nic moc, obzvlášť ve srovnání s její větší sestrou, ale jako procházka dobrý. Poté jsme se vrátili zpět do Jetřichovic a vydali se k Dolskému mlýnu (po žluté, následně po modré). Terén byl docela šílený, obzvlášť pak cesta zpátky. Dolský mlýn je zřícenina mlýnu z 16. století. Známý je Dolský mlýn i z pohádek – můžeme ho vidět například v Pyšné princezně a v Pekle s princeznou. Mlýn se nám moc líbil a byl opravdu fotogenický, radost pohledět. Navštívili jste někdy České Švýcarsko? Co se vám zde líbilo a co vás naopak zklamalo?Podělte se s námi v komentářích... :-)

Pokračovat na článek


Hora Říp

Při naší cestě do Českého Švýcarska jsme se zastavili v Roudnici nad Labem, kde byla naším cílem Hora Říp. Horu Říp jistě nemusíme představovat, a tak jsme se i my rozhodli, že jako správní Češi bychom měli Říp zdolat. Na vrcholu Řípu se nachází románská rotunda sv. Jiří a samotný Říp je památné místo české historie, kam podle pověsti přišel praotec Čech, přehlédl okolní krajinu a rozhodl se zde usadit. Hora Říp leží necelých 6 km od samotné Roudnice nad Labem a ta leží asi 35 km od Prahy. My se sem svezli přímým vlakem a pak už vyrazili po modré turistické značce. Jako první narazíte na Kratochvílovu rozhlednu, která je zdarma a nabídne Vám pohled na město a především na Lobkowiczký zámek. Následovala příjemná cesta, která vedla klidnou přírodou kolem polí a ke konci se napojila na asfaltovou silnici a terén začal stoupat. Když jsme vyšplhali úplně nahoru, byli jsme docela překvapení, jak náročná cesta byla. A hlavně dlouhá. Jelikož jsme na to měli jen půl dne, tak to bylo docela vyčerpávající. Nahoře na Řípu se nachází restaurace, románská rotunda sv. Jiří a krásné vyhlídky na okolí.

Pokračovat na článek


Lipno

Vodní nádrž Lipno je největší vodní plochou v České republice a je oblíbenou letní destinací mnohých Čechů i zahraničních turistů. Lipno nabízí několik možností, jak strávit volný čas za jakéhokoliv počasí. Pokud vyrazíte na výlet právě sem, určitě se nebudete nudit. Největším lákadlem je aktuálně Stezka korunami stromů, která je ojedinělou atrakcí v České republice. Jedná se o dřevěnou stezku v korunách stromů, která nabízí adrenalin a krásné výhledy po okolí. Přímo pod Stezkou je velké parkoviště, které je zdarma. Jelikož se Stezka nachází na kopci, můžete zvolit několik způsobů dopravy nahoru. Prvním způsobem je doprava Skibusem, dále můžete jet lanovkou (100 Kč zpáteční jízdenka) či zvolit sportovnější variantu – jít nahoru pěšky. Cesta je lesem a je dlouhá něco přes 1 km. Nahoře pod Stezkou se nachází rozsáhlý areál, kde se můžete občerstvit, zajít na WC (zdarma) či zapůjčit koloběžky, které jsou poslední, čtvrtou, alternativou dopravy (nicméně jen dolů). :-)Po zdolání kopce jsme vyčkali obrovskou frontu na Stezku. Vstupné je 190 Kč dospělý, 120 Kč dítě do 15 let. Otevírací doba denně 9.30 až 19.00. Dále si můžete dokoupit jízdu tobogánem z věže za 50 Kč. Tobogán byl pro nás naprostým zklamáním a rozhodně nikdy víc! Za 50 Kč jsme čekali 40 minut ve frontě, abychom se během pěti sekund sklouzli dolů tobogánem, kde jsme si málem vymlátili zuby. Děs! Samotná stezka byla asi trošku zklamáním... Jednou stačilo. Na druhou stranu je to něco jiného a unikátního a určitě to byla pěkně strávená půl hodinka. :-) Co podniknout dále, když už jste u lipenské přehrady? Kousek od Lipna se nachází Čertova stěna, což je jedna z nejhezčích skalních lokalit v jižních Čechách. Čertovu stěnu tvoří nakupení mohutných skalních útvarů. Parkování je asi 250 metrů od vyhlídky a parkoviště je zdarma. Vyhlídka je moc pěkná a určitě stojí za to.A samozřejmě pokud bude pěkné počasí, zajděte se vykoupat. V červenci byla voda příjemně teplá a v rámci možností i čistá. Jen jsme zjistili, že nám zabarvuje plavky! Na dně jsou totiž různá rašeliniště a „řasy“, takže má voda hnědou barvu. Pro sportovně založené typy můžeme doporučit různé cyklostezky či in-line stezky.

Pokračovat na článek


Krkonoše a Podkrkonoší – kam vyrazit!

Pojďme se blíže podívat na hlavní krkonošské turistické dominanty a také na přilehlé Podkrkonoší. Krkonoše jsou bezpochyby chloubou naší země a zcela jistě i ideálním místem kam v zimě vyrazit. V tomto článku se budeme zejména věnovat osvědčeným turistickým tahákům a dočtete se také i o méně známých, ale neméně zajímavých místech, které stojí za to navštívit.1.  Špindlerův mlýnŠpindlerův mlýn – vznik se datuje až do 16. století, kdy se zde na úbočí hřebene Kozí hřbety a vrcholu Stoh usadili dřevaři, kteří přišli z alpských zemí, aby zde těžili dřevo a zásobovali jím vrchlabské panství. Leží u soutoku Labe a Dolského potoka (710 m.n.m.) a trvale zde žije okolo 1400 obyvatel.  Od druhé poloviny 19. století se Špindlerův Mlýn začal stávat důležitým střediskem cestovního ruchu a v dnešní době je hlavním tahákem, který do Krkonoš přivádí turisty z celé republiky. Zimní sporty, především lyžování, vysokohorská turistika, cykloturistika – tato široká nabídka určitě potěší a uspokojí každého příznivce aktivního života. Od května do října můžete kromě horské turistiky a cyklistiky, můžete také navštívit venkovní tenisové dvorce, které jsou otevřeny denně a nebo skvělý aquapark přímo v centru města.2.  Pec pod SněžkouDalší významné středisko  - Pec pod Sněžkou - se chlubí nejdelším snowparkem u nás. Mnozí návštěvníci jistě ocení fakt, že pro letošní zimní sezónu došlo ke spojení zimních lyžařských středisek Černá hora a Pec pod Sněžkou, čímž došlo k rozšíření nabídky počtu lanovek, vleků a sjezdovek. Nyní můžete také zakoupit společné jízdenky do skiareálů Černý Důl, Janské Lázně, Svoboda nad Úpou, Pec pod Sněžkou, Velká a Malá Úpa. Takže za jednotnou cenu máte volný výběr až z 33km sjezdových tratí, využít 33 lyžařských vleků a 6 lanovek. Pro snazší přesun mezi areály byla zavedena společná skibusovou linka.3.  VrchlabíJe považováno za hlavní vstupní bránu do Krkonoš. Dominantou města je místní zámek, který v roce 1546 započal Kryštof Gendorf z Gendorfu – syn důlního odborníka ze západních Korutan. Zámek je postaven v renesančním slohu a patří mezi první stavby svého druhu v Čechách. Ačkoliv je stavitel neznámý, zjistilo se, že vycházel ze schématu italského kastelu – čímž stavba získala tvar malé pevnosti či tvrze. Z interiérů můžete bohužel vidět jenom halu, protože zbytek interiérů je využívaný tamním městským úřadem. Do parku je ale vstup volně přístupný, vede zde označená cesta. Park je zaplněn cizokrajnými dřevinami a naleznete v něm i umělá jezírka. Vrchlabí nabízí možnost nejenom sjezdového lyžování, k dispozici jsou i kilometry (35km) upravovaných a uměle zasněžených běžeckých tratí.4.  HarrachovDalší krkonošské město Harrachov poskytuje rovněž lyžařské vyžití, ale pokud vás hory již omrzely a dostali jste zálusk na nějaký ten kulturní zážitek, můžete zde navštívit expozici Hornického muzea, Lesnickou a mysliveckou výstavu anebo si prohlédnout Muzeum skla. V létě se nabídka sportovního vyžití v Harrachově dramaticky navyšuje. V nabídce jsou adrenalinové sporty: lanové centrum, horolezectví (Lubošské skály) bungee jumping; lehčí turistika - nordic walking, cyklistika, geocathing nebo další sportovní atrakce jakou je bobová dráha, která spolu s dopravním zařízením je dlouhá cca 1 kilometr (s převýšením 38 metrů a sklonem až do 12%). V neposlední řadě můžete zajít na golfové hřiště, bowling, tenisový kurt, koloběžky a případně si zajezdit na koních.Dalším milníkem našeho přehledu je Jilemnice. Přesun z Harrachova do Jilemnice zároveň znamená pomyslný skok z oblasti Krkonoš do Podkrkonoší. Nejzajímavějším místem v Jilemnici je nejspíš místní zámek a zámecký park. Uvnitř zámku se nachází Krkonošské muzeum. Dalšími zajímavými stavbami, které stojí za hlédnutí je radnice z konce osmnáctého století a kostel svatého Vavřince. Pokud rádi objevujete krásy naší matičky přírody – a rovnou ty podzemní – neváhejte ani sekundu a zamiřte do nedalekého Bozkova5.  SemilskoNedaleko od okresního města Semily se v obci Bozkov nachází dolomitové jeskyně. Bozkovské dolomitové jeskyně jsou jediné jeskyně na severu Čech, které byly otevřeny veřejnosti. Díky bohaté výzdobě sem často zavítají i turisté z různých konců republiky. Nachází se zde největší podzemní jezero u nás a pro svou jedinečnost byly Bozkovské jeskyně vyhlášeny Národní přírodní památkou. Vydáte-li se ze Semil jihozápadním směrem, dojdete na nejvyšší bod Českého ráje, na vrchol Kozákov (744 m.n.m). Na vrcholu kopce naleznete odpočinek v turistické chatě nebo případně můžete vystoupat na zdejší stejnojmennou rozhlednu. Chcete-li zkusit své štěstí, měli byste vědět, že v okolí Kozákova je naleziště drahých kamenů. Ačkoliv je Turnov důležitým dopravním uzlem, kde se kříží rychlostní silnice R10 směřující na prahu a R35 vedoucí dále na sever do Liberce, rozhodně jím jen neprojíždějte. Turnov je také považován za srdce Českého ráje – území bohaté na rozmanité památky, které je přibližně ohraničené obcemi: Železný brod, Semily, Lomnice nad Popelkou, Jičín, Sobotka, Mnichovo Hradiště a Frýdštejn.  Ve městě narazíte na spoustu krásných historických staveb – novorenesanční radnice, děkanský chrám sv. Mikuláše, Turnovská synagoga, zřícenina hradu Valdštejn a spousta dalších. V muzeu Českého ráje si můžete prohlédnout nejen expozici drahých kamenů, ale i třeba archeologické, etnologické a umělecké kousky. Turnov zažívá v poslední době velká sportovní rozmach – jsou zde florbalové, basketbalové a airsoftové kluby, klub Judo Turnov anebo fotbalový klub. Město každoročně pořádá atletické klání na památku Ludvíka Daňka – bývalého světového rekordmana v hodu diskem – na stadiónu pojmenovaném právě po této české legendě. Šest kilometrů od Turnova směrem na severozápad se nachází v obci stejného jména zámek Sychrov. Zámek Sychrov vznikl v polovině devatenáctého století a veřejnosti byl zpřístupněn až v roce 1950. V nedalekém okolí se natáčely známé filmy a pohádky – např. Zlatovláska, Nesmrtelná teta. 6.  Jičín město pohádkyJe tradiční kulturní festival, který se pořádá každoročně v průběhu září. Jedná se o svátek dětí i dospělých, kdy se na několik dní města Jičín zmocní pohádkové bytosti. Slavný český spisovatel Václav Čtvrtek zde např. vytvořil známou literární pohádkovou postavu Rumcajse. V tomto malebném městečku a jeho okolí se můžete věnovat i sportu. Nejoblíbenější je asi cykloturistika a pěší turistika. V okolí je velké množství značených tras, ze kterých stojí určitě za zmínku tři stezky – Rumcajsova, údolím Plakánek a po stopách války 1866. Nedaleko se nachází turisty velmi oblíbený hrad Kost.7.  Nová pakaPro příznivce historie, motorek a automobilů doporučuji zavítat do Nové Paky. Tamní Muzeum automobilů a motocyklů vystavuje exponáty historických unikátu od roku 1870 až po blízkou současnost. Po zhlédnutí exponátů můžete uhasit žízeň v jednom z Novopackých sklípků. Městské muzeum Nová Paka nabízí několik expozic, ze kterých zmíníme sbírku drahých kamenů. Nedaleko se nachází lázeňské město Lázně Bělohrad. Do zdejších lázní neváhají jezdit na ozdravný pobyt osoby s pohybovými problémy ani ze vzdálenějších koutů republiky.

Pokračovat na článek


Český ráj a Podkrkonoší - Lomnice nad Popelkou

Lomnice nad Popelkou leží v západní části Podkrkonoší, v širokém úvalu říčky Popelky a je jedním z výchozích míst do celé oblasti Podkrkonoší. První písemná zpráva o obci pochází z roku 1308, kdy se v ní zdržoval Albert z Valdštejna. Od 16. století se zde rozvíjela plátenická výroba, ale dnešní Lomnice je známá výrobou lomnických sucharů, oplatek a piškotů. Město skýtá mnohé krásy, na které si nyní poukážeme.1.  Co všechno Lomnice nad Popelkou nabízíVe městě je mimo nezbytných institucí také kino, muzeum, Tylovo divadlo, kulturní a informační středisko, miniplanetárium, krytý zimní stadion, fotbalový stadion, sportovní hala, tenisové kurty, koupaliště, dům dětí a mládeže, sbor dobrovolných hasičů, letiště pro ultralehká letadla, a vzhledem k tradici asi nejvýznamnější pro Lomnici - Lyžařský areál v Popelkách se skokanskými můstky.2.  Lomnice je centrem zimních sportůIdeální terény pro lyžování s příhodnými klimatickými zimními podmínkami, které zde v zimě panují nejen v Lomnici, ale i v jejím okolí, vytvořily z města centrum zimních sportů v této části regionu. Již od začátku 20. století, kdy došlo k založení Lyžařského odboru SK Lomnice nad Popelkou (1925), získal lyžařský sport ve městě stavební kameny pro jeho dlouhodobý rozvoj. Skokanský můstek na Babyloně a nádherné středisko v Popelkách (vybudováno začátkem 50. let 20.stol) se stalo doslova líhní mnoha československých reprezentantů ať už lyžařů ve skoku, v běhu anebo severské kombinaci.Lyžařské trasy Lomnicka v okolí hory Tábor (678 m. n. m.), v blízkém okolí lyžařského areálu v Popelkách i mezi Košovem a Rváčovem tvoří rozhraní Českého ráje a tzv. „Malých Krkonoš“. Lyžaři, kteří do těchto končin zavítají, si mohou užít nejkrásnější panorama Krkonoš a na západní straně zase výhledy přes celý Český ráj; na Lužické hory a kraj Českého středohoří. Asi 250m dlouhý lyžařský vlek je vybudován na východním úpatí Tábora. V komplexu lyžařského střediska v Popelkách čeká na sportovce restaurace a sjezdovka o délce 250 metrů.3.  Velké množství malebných historických stavebNa náměstí stojí kostel sv. Mikuláše z Bari z roku 1782. Městskou část Karlov, jež je od roku 1995 vyhlášena venkovskou památkovou rezervací, založil hrabě Karel Morzin v roce 1739. Nalezneme zde několik přízemních roubených domů s vyřezávanými lomenicemi a podsíněmi na dřevěných sloupech. K historickým cennostem patří i tzv. Lomnický graduál – jedna z nejskvostnějších iluminovaných památek českého renesančního písemnictví. Autorem díla je pražský měšťan Jan Kantor starší. Tylovo divadlo bylo postaveno na zavezené části zdejšího pivovarského rybníka podle návrhu architekta Oldřicha Lisky, který projektoval i sousední spořitelnu. Díky tomu vznikl v meziválečném období nejhezčí urbanistický celek ve městě.V divadle působí divadelní spolek J. K. Tyl, jenž se řadí mezi nejstarší soubory u nás. K historickým památkám patří zdejší zámek, který jako původně gotickou tvrz zbudovali na konci 13. století Košíkové. Původní dřevěná radnice stávala uprostřed rynku, roku 1590 však vyhořela a na stejném místě se v roce 1608 postavila nová radnice, opět dřevěná.Současná radnice je z roku 1724 a do jejího průčelí je vsazen kamenný městský znak. Jak radnice, tak i zdejší zámek byly v období od března do září r. 2009 rekonstruovány a slavnostně znovuotevřeny. Mezi další památky patří Městské muzeum a galerie, zvonice z roku 1654, kaple sv. Jana Křtitele, horní a dolní barokní kašny, morový sloup a pomník mistra Jana Husa.Na nedaleké hoře Tábor nalezneme kostelík, jenž původně býval dřevěnou kaplí. V roce 1897 byl kostel opraven a o rok později k němu přibyla křížová cesta, na jejímž konci nalezneme studánku s názvem Křížovka. Na vrchu Tábora najdeme také Ticháčkovu rozhlednu s turistickou chatou. Původní rozhledna byla postavena v roce 1897 a 17. září 1911 zde byla slavnostně otevřena elegantní cihlová rozhledna, označovaná za jednu z nejkrásnějších v Čechách. V roce 2006 byla po dlouhé době zrekonstruována a zpřístupněna.Nedaleko nalezneme ještě novogotickou Allainovu věž, postavenou roku 1862, a pod Táborem se rozprostírá rašelinové jezírko, kde se vyskytují chráněné druhy vodních a bahenních rostlin. V neposlední řadě nesmíme opomenout také nedalekou zříceninu hradu Kozlov ze 14. století.Lomnice nad Popelkou je krásné město s dlouhou historií, plné malebných staveb a s bohatou lyžařskou tradicí. Ve městě můžete naleznout velké množství kulturních zážitků, sportovního vyžití a také postupně objevovat veškeré krásy, které toto město nabízí a jež opravdu stojí za to postupně rozkrývat. Pevně věříme, že při vybírání vhodné lokality na výlet zvažíte možnost zavítat třeba právě do Lomnice. 

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Cestování

Trip po východní Americe

Východní pobřeží není z hlediska přírodního bohatství tak atraktivní jako pobřeží západní, ale o to více se zde můžeme setkat s kulturními památkami, které jsou známé téměř po celém světě. WASHINGTON D.C. Naše cesta započala letem z Prahy do hlavního města Spojených států Amerických, Washingtonu D.C. Město bylo vyprojektováno koncem 18. stol. francouzským architektem Pierrem L’Enfantem a postaveno takřka „na zelené louce“. Neměli jsme ve městě žádný problém se orientovat. Všechny vládní budovy, slavné monumenty i sídlo prezidenta jsou v centru města blízko sebe, a tak jsme nemuseli podnikat žádné větší vzdálenosti mezi památkami. První památka, ke které jsme se vydali, byl Bílý dům, sídlo amerických prezidentů. Dostat se ale dovnitř je kvůli bezpečnostním důvodům pro turisty nemožné. Naši zvědavost tak uspokojilo návštěvnické centrum, kde kromě prodeje suvenýrů a možnosti zhlédnutí fotografie prezidentské kanceláře jsou vystavovány i fotografie jednotlivých místností, portréty státníků a filmy o amerických příslušnících vlády. Nejimpozantnější budovou tyčící se nad metropolí je Kapitol. Zde sídlí legislativní orgány státu, Senát a Sněmovna reprezentantů. Vstup do Kapitolu je zdarma a je umožněno se podívat i do zasedacích sálů obou komor. Hned naproti Kapitolu se táhne tři kilometry dlouhý park Mall, kde se příležitostně konají koncerty, sportovní utkání, či protestní akce a náboženské mše. Podél parku se nachází desítky muzeí a galerií. Nejvýznamnější z nich je národní archiv, kde jsou uchovány originály Deklarace nezávislosti, Listiny práv a svobod a Ústavy. Parkem jsme došli až k Washingtonovu památníku, slavnému mramorovému obelisku. Tento obelisk měří necelých 170 metrů. Zde jsme si koupili vstupenku do věže a poté si užívali úžasný výhled na město. Po vyhlídce jsme pokračovali, až jsme se přiblížili k západnímu konci promenády, kde se nachází památník věnovaný prezidentu Lincolnovi. Státník shlíží ze svého křesla uprostřed sloupového chrámu na vodní plochu Zrcadlové fontány. Po stranách Lincolnova monumentu jsme si prohlédli velmi působivé památníky věnované vojákům padlým ve Vietnamu a v Koreji.  Za památníkem přes řeku Potomac se nachází snad nejznámější hřbitov na světě, a to hřbitov Arlingtonský, kde je pochováno na 400 000 zesnulých amerických veteránů a padlých vojáků. Kousek od hřbitova leží sídlo ústředního štábu ozbrojených sil, zvané Pentagon. Jak už název napovídá, jedná se o stavbu ve tvaru pětiúhelníku a jde o největší budovu světa. PITTSBURGHPři večerním příjezdu k městu jsme již zdálky uviděli krásně osvícené seskupení obchodních mrakodrapů, kterému místní přezdívají Malý Manhattan. Ubytování v Pittsburghu jsme sehnali přes mezinárodní webovou službu Airbnb, kde lidé nabízejí své byty a domy k pronájmu. Následující den ráno jsme vyrazili do významné obchodní a také finanční čtvrti, která je charakteristická svým trojúhelníkovým tvarem, kterému se zde říká Golden Triangle. Ten vytváří soutok řek Allegheny a Monongahela, jež se slévají v jednu, nesoucí název Ohio. Místo, kde dochází k soutoku řek, se nazývá Point, který je obklopen stejnojmenným parkem. A právě k tomuto místu směřuje mnoho návštěvníků za klidem, procházkou a odpočinkem stejně jako my před dlouhou cestou k Niagarským vodopádům.Ve městě Pittsburgh a jeho blízkém okolí bychom napočítali neuvěřitelných 446 mostů s typickým žlutým zbarvením. Přímo v centru města jich je hned čtyřicet, a proto je Pittsburgh známý také pod názvem „město mostů“. Pokud někdy uslyšíte o „ocelovém městě“, bude se opět jednat o Pittsburgh. Toto označení vzniklo ještě v době, kdy bylo město významným centrem ocelářství. Dnes je především městem finančních a obchodních středisek a proto v centru není pro turisty nic příliš zajímavého k vidění. Avšak na své jsme si zde přišli mi, jakožto příznivci sportu, jelikož jsou za řekou postavěny dva moderní stadiony, basebalový a hokejový.  NIAGARSKÉ VODOPÁDYNoc jsme přespali kousek za hranicemi v Kanadě a následné ráno jsme vyrazili směr Niagarské vodopády. Vodopády se nacházejí na hranici USA a Kanady a návštěvníkům jsou z obou stran nabízeny nádherné vyhlídky, lodní výlety, stezka podél divoké řeky a akvárium. Pokud na vodopády a okolí máte čas celý den, rozhodně všechny tyto atrakce stojí za navštívení. K lodi jsme sjeli výtahem skrz vyhlídkovou věž, a jelikož jsme jeli z kanadské strany, tak jsme dostali červené pláštěnky, v opačném případě, kdybychom jeli z americké strany, dostali bychom pláštěnky žluté. Následovala krásná 20 minutová vyjížďka lodí, během které jsme se lehce osvěžili deštěm z vodopádů.Vydržíte-li až do pozdních hodin, kdy se začíná stmívat, naskytne se Vám úžasný nezapomenutelný pohled na barevně podsvícené vodopády Niagary. Očekávali jsme, že Niagarské vodopády jsou obklopeny pouze přírodní krajinou, avšak tomu tak není, jelikož místní podnikatelé kolem vodopádů vystavěli mnoho budov sloužících turistům k zábavě a ubytování.Zajímavost: Pětina veškeré pitné vody v USA proteče skrz Niagarské vodopády.TORONTODalší den jsme pokračovali ve výletě ke kanadským sousedům. Náš hlavní cíl bylo město Toronto, vzdálené jen 2 hodiny autem od Niagara Falls. Toronto je nejlidnatější město Kanady a je také hlavním městem v provincii Ontario. Torontu je přezdíváno město parků, protože je zde opravdu hodně zeleně. Nepobyli jsme zde příliš dlouho, takže jsme neměli šanci projít si celé město. Uchvátila nás CN Tower, telekomunikační a turistická věž, vysoká 553 metrů, jejíž původním účelem bylo zlepšit TV signál, ale v těchto dnech se již z věže můžete pokochat výhledem na celé Toronto, okolní přírodu a jezera. BUFFALOKdysi průmyslové Buffalo se přeměnilo do podoby spíše turistické. Město nás překvapilo původní architekturou, které vévodí působivá radnice ve stylu art deco, novogotická budova staré pošty, ale i první moderní mrakodrap z roku 1895, dnešní Prudential Building. Když jsme si chtěli po celodenním chození odpočinout, vydali jsme se do parku Delaware, kde kromě laviček a upravených trávníků je i úžasná galerie Albright-Knox Art se sbírkou francouzských impresionistů. Když nám po celém dni vyhládlo, tak jsme navštívili restauraci přezdívanou Dino, kde jsme po příchodu měli pocit, že celé město se sešlo právě zde. Ochutnali jsme jídlo, jímž je toto město světově známé a to pálivé Buffalo wings (kuřecí pálivé křidélka). Po večeři jsme se vydali směrem k hotelu a připravovali se na následujících pár dní v New Yorku.   NEW YORKPoslední město, do kterého jsme se na naší cestě vydali, bylo město, které nikdy nespí. Perfektně organizovaný chaos v monumentálním stylu, i tak by se dalo popsat jedno z nejrušnějších měst světa.V New Yorku byste mohli být několik měsíců a stále by bylo co objevovat. Většina turistů se proto omezí na poznávání centrálního ostrova Manhattan a ostatní čtvrtě jako je Brooklyn, Queens, Bronx a Staten Island si prohlédnou jen z dálky. Ostatně tak jsme učinili i my jelikož jsme neměli tolik času. Na Manhattanu jsme navštívili pouze největší ikony New Yorku, a to finanční centrum Financial District s burzou na Wall Street a gotickým kostelem Trinity Church, neonově blikající Times Square, kterému je přezdíváno žehlička podle protáhlého trojúhelníkového tvaru, památník dvojčat Světového obchodního centra a odpočinkový Central Park. Nenechali jsme si ujít ani návštěvu Metropolitního muzea, jednoho z nejlepších uměleckých muzeí na světě. Také jsme navštívili proslulý Empire State Building, z kterého je možno za vhodného počasí vidět panorama celého Manhattanu. Poslední naší atrakcí před odletem se stala projížďka lodí kolem světově proslulé sochy Svobody, kterou jsme krásně zakončili naše cestování po Americe.

Pokračovat na článek


Výšlap na Kilimandžáro, střechu Afriky

Kilimandžáro, ne nadarmo označováno jako „střecha Afriky“. Jedná se o horský masiv sopečného původu ležící v Tanzanii při hranici s Keňou. Pyšnit se může vrcholem Uhuru peak, což je nejvyšší vrchol afrického kontinentu, tyčící se 5 985 m.n.m. Je to také nejvyšší vrchol na světě, který se dá vylézt turisticky, tudíž bez jakéhokoliv horolezeckého vybavení.Na úplný vrchol vede několik tras a výstup trvá, podle dané trasy, 5-6 dní. My jsme si vybrali trasu Marangu, které se také přezdívá Coca-cola, jejíž výstup zabere 5 dní. Je to turisty nejoblíbenější trasa, nejspíše proto, že má na všech stanovištích noclehárny, takže nemusíte spát ve stanu.Městečko Moshi, kde obvykle před výstupem vyspíte, je cca 900 m.n.m. a odtud vás autobus také odveze k hlavní bráně do parku, Marangu gate, kdy překonáte prvních 1000 metrů převýšení. Zatím ještě snadno a pohodlně. Zde čekáte, než se vyřídí všechny formality, přijdou všichni vaši nosiči a průvodci. Těch bývá opravdu hodně. K naší 11ti členné skupině připadlo 26 nosičů, 2 kuchaři, 2 číšníci a 6 horských vůdců. Je jich tolik, protože všem nesou krosnu a jídlo na celých pět dní. Voda se převařuje průběžně v táborech z potoků, které z hory stékají.První den nás čekala trasa dlouhá 6 km, která se táhla deštným pralesem. Cesta byla příjemná, nic prudkého, spíš taková procházka. Kochali jsme se přírodou, pozorovali opice a zatím ještě odpočívali. Náš cíl byla chata Mandara, kde jsme se dostali do výšky 2 700 m. Po příchodu jsme dostali malou svačinu, popcorn a čaj, a šli jsme se ubytovat. Okolo šesté nás čekala vydatná večeře a následně večerní meeting s hlavním horským vůdcem Nelsnem, který nás seznamoval s nadcházejícím dnem. Každý večer nám řekl, co nás čeká, co si máme sbalit do svých malých batohů, které jsme si nesli a jak se máme obléknout. Spát se chodí brzo, aby se síly načerpaly co nejvíce.Začátek druhého dne vedl ještě chvíli pralesem. Ač se trasa může zdát snadná, horští vůdci nás nutili jít pomalu. Je potřeba šetřit síly na další dny. Trasa dlouhá 12 km se postupem času z pralesa změnila v suchou pustinu, kdy ze začátku ještě pár stromů bylo, ale následně jsme zahlédli už jen keře. Cesta byla strmější než první den a vyčerpávající byly i odvodňovací strouhy, které každých pár metrů křižovaly cestu. Museli jsme buď udělat dlouhý krok, nebo do ni stoupnout a vyhoupnout se zpátky na cestu. Ke konci dne už někteří z nás začínali pociťovat nadmořskou výšku. Nebylo divu, chata Horombo, která nám poskytla nocleh druhou noc, leží ve výšce 3 720 m.n.m. Zde už musíte chodit pomalu a nedělat rychlé pohyby, abyste se nezadýchali či se vám nezamotala hlava.

Pokračovat na článek


Německo - Berlín

V dubnu jsme podnikli asi nejspontánnější výlet vůbec. Asi rok zpátky jsme na internetu našli tip na aplikaci Hotel Tonight, která nabízela pro nové klienty, popřípadě za promo kódy, bonus ve formě kreditů v eurech. Tak se nám podařilo každému nasbírat 101 €, ale jak šel čas, tak jsme na tuto aplikaci málem zapomněli… Náhodou v dubnu zapínáme aplikaci a koukáme, že začátkem května vyprší platnost nasbíraných kreditů. A tak jsme si naplánovali víkend v Berlíně! Byla by přeci škoda to nevyužít, nemyslíte?DopravaAutobusDopravu do Berlína jsme řešili přibližně týden dopředu, pravděpodobně se dají lístky koupit levněji, než jsme je koupili my. Rozhodovali jsme se mezi autobusovými přepravci Eurolines a Student Agency. Jelikož to cenově vycházelo téměř stejně (Student byl levnější o 20 Kč), dali jsme nakonec přednost společnosti Student Agency, jelikož nám jejich servis přijde lepší. Nakonec nás tedy zpáteční cesta vyšla na 1 063 Kč na osobu a trvala pět hodin. Jelo se bez pauzy, stavěli jsme pouze na pět minut v Drážďanech, což byla zároveň naše jediná zastávka. MHDBerlín je poměrně velké město, takže jsme se tady nevyhnuli využití dopravních prostředků. Jenom samotná cesta z autobusového nádraží je do centra celkem dlouhá. Velkou výhodou v Berlíně je to, že na lístek na MHD můžete využívat všechny dopravní prostředky a ne jak to mnohdy jinde bývá (Francie), že má každý dopravní prostředek svůj lístek. V Berlíně jsou tři základní tarifní zóny: vnitřní město – A, vnější město – B a okolí Berlína – C. Pro pohyb v centru postačuje zakoupení zóny A. Nejvýhodněji potom vychází celodenní lístek (platí do 3.00 následujícího dne, ne 24 hodin!), který vychází na 6.90 €. Za jednorázové lístky zaplatíte 2.70 € a platí dvě hodiny. Na lístku je napsáno, že platí jenom v jednom směru, což jsme tedy úplně nepochopili, ale usoudili jsme, že takovýto lístek nemůžete použít k cestě do centra pro nákup a na stejný lístek jet zpět domů… Výhodněji vycházel potom balíček čtyř jednorázových lístků za 9 €, kde pak jeden lístek vyšel na 2.25 €. Trasu si můžete naplánovat a vyhledat na oficiálních stránkách městské dopravy.Automaty na lístky jsou přehledné a snadno pochopitelné. Akceptují platební karty, mince a bankovky (nejvyšší akceptovatelná bankovka je 10 €).Metro zde má několik linek, je poměrně rozvětvené, ale dá se zde dobře orientovat a vše je zde moderní (tabule se směry, často i elektronické tabule ve voze, …). Jen je třeba si dát pozor na označovací turnikety, které jsou občas umístěny docela nešikovně. Co se týče revizorů, tak jsme žádné ani nezahlédli. :-)Městem dále jezdí klasické tramvaje, příměstské vlaky a autobusy. Vše je dobře značené a platné na jeden a ten samý lístek. Zajímavé byly některé dvoupatrové autobusy. Dočetli jsme se, že údajně autobus číslo 100 jezdí kolem zajímavých památek, takže si za cenu MHD můžete udělat vyhlídkovou jízdu. :-) My to bohužel nestihli, tak třeba příště.StravováníNejdříve musíme určitě zmínit vynikající snídaně, které byly v ceně našeho ubytování. Příjemné bylo, že se snídaně podávaly od 6.30 do 12.00, což jistě ocení i ti, co mají plán již od brzkého rána a nemusí tedy čekat do 8.00, jak tomu často bývá. Snídaně byly formou švédských stolů, což není neobvyklé ani u tříhvězdičkových hotelů, ale kvalita jídla byla o poznání lepší (možná to je Německem samotným, nemůžeme porovnat). Několik druhů teplého pečiva, nejrůznější šunky, salámy a sýry (zapomeňte na šunkový nářez a Eidam třicítku), müsli, jogurty, marmelády, nutella, ovoce, zelenina, saláty, losos, palačinky, grilovaná rajčata, několik druhů dezertů, teplé croissanty, … K pití káva, čaj (sypaný nebo sáčkový), čtyři druhy džusu Granini, minerální voda či mléko. No byla to opravdu paráda a bohužel jsme za ty dva dny ani nestihli vše ochutnat.Jelikož jsme se poměrně obstojně nasytili u snídaně, tak jsme většinou přeskakovali oběd a pouze večeřeli. Ke svačině jsme si občas vzali jablko na recepci nebo koupili něco v místních supermarketech. Nemohli jsme ale vynechat typickou berlínskou pochoutku Currywurst. Jedná se o bílou klobásu zalitou kečupem a kari omáčkou, ke které se většinou jí pečivo nebo hranolky. Další variantou byla bílá klobása v housce s hořčicí. A nezapomněli jsme si vychutnat pravé berlínské pivečko na střešní terase našeho hotelu. UbytováníUbytování bylo vlastně důvodem, proč jsme se rozhodli navštívit Berlín. Začátkem května nám každému končila platnost kreditů v hodnotě 101 € na ubytování přes mobilní aplikaci Hotel Tonight. Částka už je to poměrně slušná, tak jsme se rozhodli, že každý zaplatíme jednu noc a budeme mít pěkný víkend v lepším hotelu za hubičku. Ubytování se přes tuto aplikaci dá zabookovat maximálně týden dopředu. Aplikace je přehledná a vše proběhlo naprosto v pořádku. Vybírali jsme z několika hotelů tak, aby nás ubytování nestálo vůbec nic, popřípadě pár korun. Všechny hotely zde vycházely minimálně na 1 800 Kč na noc. Nakonec jsme si zvolili čtyřhvězdičkový hotel Upstalsboom Hotel Friedrichschein, který nám vyhovoval dostupností, polohou a recenzemi. Hotel nás tedy vyšel na krásných 9 Kč pro jednoho za dvě noci! Navíc ještě ale musíme připočítat poplatek (pobytová taxa), který byl placen přímo v hotelu a činil 3.50 € (96 Kč) za osobu. Jelikož se řadíme mezi low cost cestovatele, tak tenhle hotel pro nás byl opravdu luxus. Navíc ve čtyřhvězdičkovém hotelu snad nikdo z nás zatím ještě nebyl, pokud nás paměť neklame. Hotel byl pěkný, moderně zařízený, čistý a klidný. Leží v klidné ulici trochu dál od centra. V ceně hotelu byla snídaně, fitness centrum, sauna a střešní terasa. Pokoje byly vybaveny minibarem a vodou zdarma a celý pokoj byl moc útulně zařízený, stejně tak koupelna, kde bylo mýdlo, šampon a jiné drobnosti jako tyčinky do uší, odličovací tamponky samozřejmostí. O to větší radost z hotelu jsme měli, když jsme ho pořídili prakticky zadarmo. Musíme přiznat, že jsme museli i trošku „osekat“ náš program, abychom stihli využít alespoň nějaké aktivity našeho hotelu. :-) ObchodyNáš výlet, původně za pár korun, se nám trošku prodražil právě díky obchodům. Hned po příjezdu jsme navštívili Rossmann, abychom dokoupili nějakou kosmetiku a drogerii (jedeme autobusem, tak proč ne). Nakoupili jsme si nějaké krémy, mýdla, kosmetiku a podobné nezbytnosti, včetně pár narozeninových dárků. Hned první den jsme chtěli oběhat i jiné obchody, protože jsme se jimi nechtěli v sobotu zdržovat a v neděli tu mají zavřeno. Večer jsme teda vyrazili do Primarku, kde jsme se zdrželi snad dvě hodiny. Byla to naše první návštěva tohoto řetězce a moc jsme nevěděli, co očekávat… Čtyři patra narvaná oblečením, bižuterií, doplňky do domácnosti, botami, … A v tom všem i kolem osmé večer pobíhaly stovky lidí. Nabrali jsme si každý několik věcí, co nás zaujaly, a šli je vyzkoušet do zkušebních kabinek u pánského oddělení (tam je podstatně méně lidí). Nakonec jsme si odnesli jednu slušně velkou a ještě slušněji těžkou tašku a na hotel jsme dorazili kolem jedenácté večer. Oblečení vyšlo cenově opravdu pěkně, takže nemusíme litovat. Navíc jsme nenakupovali jen pro sebe, ale už jsme sfoukli i nějaké vánoční dárky. :-D Další věcí, kterou jsme na internetu našli jako „typickou berlínskou“ byly Fotoautomaty. Jsou to ty klasické fotoautomaty, které vám blýsknou čtyři různé fotky pod sebou v rozmezí několika sekund. Po Berlíně je několik automatů jak na černobílé, tak na barevné fotky, které vychází na 2 €. Rozhodli jsme se tedy automaty vyzkoušet – v barevné verzi.Dále je zde velké nákupní centrum Alexa nedaleko Primarku, kde se dá taky velmi pěkně nakoupit. Nachází se zde kolem 180 obchodů. Téměř ihned vedle Primarku je T. K. Maxx, což je několikapatrový outlet se značkovým oblečením. Obchod má několik pater a je to tu poměrně na dlouho, my se zde z časového hlediska moc nezdrželi. Pro ty, co mají rádi luxusní zboží, je zde KaDeWe, neboli Kaufhaus des Westens, což je obchodní dům plný značkové módy a kosmetiky. KaDeWe je druhým největším obchodním domem v Evropě. My sem jenom nakoukli, ochutnali citronovou makronku a šli pryč. :-D Zajímavá místaGendarmenmarktJedná se o krásné náměstí v centru Berlína nedaleko Alexandrplatz a jeho historie sahá až do 17. století. V jeho středu se nachází socha básníka Fridricha Schillera a dvě katedrály v barokním stylu – Deutscher Dom (vstupné zdarma, ÚT-SO od 12 do 17 hod., NE od 11 do 17 hod.) a Francösischer Dom (2 €, denně od 10 do 18 hod.). Náměstí je poměrně klidné, dá se zde posedět na lavičkách nebo ve venkovní restauraci. Checkpoint CharlieCheckpoint Charlie je patrně nejznámějším hraničním přechodem Berlína z doby studené války, kde měli přechod z jedné části Berlína do druhé dovolený s povolením pouze diplomaté, novináři či obyvatelé jiné než německé národnosti. Dnes se zde nachází kopie původní tabule s nápisem ve čtyřech jazycích, který příchozím připomínal, že opouštějí americký sektor a vstupují do sovětského sektoru. K vidění zde je i kopie první strážní budky z roku 1961 a vojáci s vlajkami, kteří se s vámi za 1 € rádi vyfotí. Pokud si budete chtít fotku pořídit sami, pravděpodobně se jim to nebude moc líbit. Poblíž je Museum Haus s historickými dokumenty a Photoautomat na černobílé fotky. OberbaumbrückeOberbaumbrücke je most vedoucí přes řeku Spree, který kdysi spojoval berlínské čtvrti Friedrichshain a Kreuzberg. Je považován za symbol znovu nalezené jednoty města. Jedná se o krásný historický most v Berlíně, přes který dnes jezdí i auta a metro. Vedle mostu začíná známá East Side Gallery – nejdelší kus berlínské zdi. Berlínská zeďEast Side Gallery je muzeum pod širým nebem, které se nachází na pomezí bývalých berlínských čtvrtí Friedrichshain a Kreuzberg, tedy hned vedle Obermanbrücke. Jedná se o jedno z mála míst ve městě, kde ještě můžete spatřit zbylé kusy berlínské zdi. Jedná se vůbec o největší muzeum pod širým nebem na světě, neboť vystavená zeď táhnoucí se podél břehu řeky Spree je více jak 1,3 km dlouhá. Dnes jsou zbylé kusy zdi pomalovány až 106 grafikami různého typu od umělců ze všech koutů světa. Většinou se jedná o náměty z historie města nebo dějin Německa. Asi nejznámější grafikou na zbylých kusech zdi je polibek Ericha Honeckera a Leonida Brežněva od Dmitrije Trubela. Palác CharlottenburgPalác Charlottenburg byl postaven jako barokní letní palác pro Charlotte Sofii, ženu krále Fridricha I. Pruského. Jedná se o největší palác v Berlíně, kde se v současnosti nacházejí umělecké sbírky francouzských obrazů z 18. století či sbírky čínského a japonského porcelánu. K paláci se jde nádhernou alejí a v okolí paláce jsou obrovské zahrady, do kterých je vstup zdarma a lidé sem chodí běhat, se psy na procházku nebo relaxovat. Vstupné do paláce je kolem 10 €, my uvnitř nebyli. Olympijský stadionOlympijský stadion je největším sportovním stadionem Německa, který byl postaven při příležitosti Letních olympijských her v roce 1916. Kvůli první světové válce se však LOH nekonaly, nicméně i přesto Německo pokračovalo s výstavbou stadionu, který byl později využit jako místo pro konání finálových zápasů Mistrovství světa ve fotbale. Ve své době se jednalo o největší sportovní stadion světa a bylo možné v něm usadit na 40 000 diváků. Otevřeno je denně od 9 do 19 hod., snížené vstupné – 3 €. Budova Říšského sněmu v Berlíně Budova Reichstagu byla vystavěna jako sídlo původního parlamentu Německé říše. V současné době se v budově nachází sídlo německého spolkového sněmu a od roku 1994 se zde koná každých pět let Spolkové shromáždění, které volí prezidenta. Budova byla poničena sovětskými vojsky v roce 1945. Po rozdělení Německa se budova ocitla na území Západního Berlína a byla používána pouze pro reprezentační setkání a výstavu o dějinách Německa. V roce 1992 byla vypsána architektonická soutěž na rekonstrukci budovy, kterou vyhrál britský architekt Norman Foster a největší vizuální změnou je nová kupole, sloužící zároveň jako vyhlídka. Do Reichstagu je umožněn vstup zdarma, ale vzhledem k velkému zájmu je potřeba zamluvit si prohlídku aspoň den dopředu, což my bohužel neudělali a museli jsme si tedy prohlídku nechat ujít. Televizní věžVěž má 368 m a je nejvyšším vyhlídkovým bodem v Berlíně. Vrchol věže má údajně připomínat sovětskou družici Sputnik 1. Věž je také čtvrtou nejvyšší stavbou v Evropě. Na jejím otáčivém vrcholu se nachází kavárna a vyhlídkový ochoz, z nějž je za jasného počasí vidět až 42 km daleko. Otevřeno je denně od 9 hod. do půlnoci. Vstupné je 10 € pro dospělé. Holocaust MahnmalPamátník holocaustu se nachází mezi Braniborskou bránou a náměstím Potsdamer Platz. Památník tvoří 2 711 šedivých betonových kvádrů různé výšky a velikosti a rozkládá se na ploše více než 19 000 m2. Z výšky má památník tvořit dojem vln. Pod památníkem se nachází informační centrum, kde jsou k vidění různé materiály, jenž úzce souvisí s holocaustem. Vstup do venkovního památníku je 24 hodin denně a je zdarma stejně jako vstup do informačního centra, kam se čeká fronta a prochází se bezpečnostní kontrolou.Pamětní kostel Viléma I.Jedná se o novorománský pamětní kostel Viléma I. z konce 19. století. Z původních čtyř věží, které jej obklopovaly, dnes stojí pouze věž jedna a střecha hlavní věže částečně chybí, neboť byl kostel za 2. SV vážně poničen. Po skončení války se vedly spory o tom, zda kostel zničit úplně a postavit na jeho místě kostel nový. Nakonec byl původní kostel zachován a dnes je jednak symbolem válečných hrůz, ale i snah o udržení míru. Vedle něj vznikl kostel nový v moderním stylu a designu. Otevřeno je denně od 9 do 19 hod., vstup je zdarma.Braniborská bránaBraniborská brána z roku 1791 je asi nejznámější památkou v Berlíně vůbec, díky čemuž se stala jeho symbolem. Symbol brány můžete vidět téměř na každém kroku, nejvíce nás zaujala okna v metru, která jsou zdobena tímto symbolem. Brána původně sloužila jako městská brána, kde se platilo mýtné. Brána je inspirována především antickou Akropolí. Řecká bohyně vítězství, která řídí vůz tažený čtyřmi koňmi, měla symbolizovat mír a pokoj v hlavním městě pruského království. Berlínská katedrála (Berliner Dom)Berliner Dom je největším kostelem ve městě a byl vystavěn v polovině 18. století. Berliner Dom byl téměř zničen během 2. SV a trvalo několik dekád, než se jeho rekonstrukce dokončila. Lustgarten, neboli Zahrada touhy, na níž se nachází Berliner Dom, sloužila v minulosti k různým účelům. V 16. století ji vládnoucí dynastie Hohenzollernů využívala jako místo pro pěstování exotických plodin a o století později se z ní stala vycházková zahrada. Nyní se jedná o pěkný park. Vstupné pro dopělé je 5 € (snížené vstupné činí 3 €), otvírací doba je PO-SO od 9 do 20 hod., NE od 12 do 20 hod. Alexandrovo náměstíNáměstí bylo pojmenováno podle ruského cara Alexandra I. a sloužilo jako dobytčí trh a posléze jako prostor pro výstavy nebo přehlídky. Dnes se zde nachází kancelářské prostory, obchody (Primark, T. K. Maxx, New Yorker, …), stánky a restaurace. Určitě nepřehlédnete slavné Hodiny světa z roku 1969, které ukazují čas v různých městech po celém světě. Korunu Hodin světa tvoří rotující sluneční soustava. Poblíž se také nachází Červená radnice, kde má dnes sídlo starosta Berlína a berlínský senát.Victoria ParkVictoria park je park dále od centra s krásným vodopádem, který stéká shora kopce Kreuzberg, který je o výšce pouhých 66 metrů vůbec nejvýše položeným místem v Berlíně. Park byl teď na jaře krásně rozkvetlý, bylo zde plno lidí a ze samého vrcholku je pěkný výhled na město. KalkulacePůvodně jsme očekávali, že bude výlet do Berlína trochu levnější, ale díky nákupům se nám trošku posunul rozpočet. Pokud tedy do celkové částky započítáme i nákupy, vyšel nás víkend v Berlíně na 6 446 Kč, což dělá 3 223 Kč pro jednoho. A to jsme měli ubytování téměř zadarmo. Pokud ale zahrneme jenom základní výdaje, dostaneme se na částku 2 953 Kč pro dva, tedy 1 477 Kč na jednoho, což už vypadá lépe. :-) NezbytnéKčAutobus2 125 KčUbytování18 Kč + 185 Kč (TAX)Metro625 Kč 2 953 KčExtra Památky0 KčJídlo916 KčNákupy2 577Kč 3 493 Kč  CELKEM:6 446 Kč (2 osoby)ZávěrVíkend v Berlíně byl opravdu super. Počasí nám vyšlo nad naše očekávání, bylo teplo a vše začínalo kvést. Z Prahy do Berlína to trvá pět hodin, což v porovnání s jinými cestami nic není a samozřejmě nejvíce nadšení jsme byli z luxusního ubytování, které jsme sehnali v podstatě zadarmo. Ještě dlouho poté jsme vzpomínali na vynikající snídaně v hotelu! Samotný Berlín nabízí poměrně vyvážený poměr památek, nákupů, zábavy a dobrého jídla. Dojem trochu kazila nejrůznější podivná individua, kterých je v Berlíně poměrně hodně. Feťáci, pouliční „umělci“, žebráci a jiní povaleči. Navíc zde bylo neskutečně mnoho odpadků. Různé obaly, papíry a lahve se válely snad v každém parku a cestě. Tohle bychom zrovna v Německu nečekali. Sice tento výlet do Berlína nebyl náš první, ale věříme, že se sem zase někdy podíváme – tentokrát včetně Tropical Islandu.TipyV neděli je většina obchodů zavřená.Pokud budete mít čas a lístek na MHD, projeďte se dvoupatrovým autobusem číslo 100 okolo nejznámějších památek.

Pokračovat na článek


Německo - Norimberk

Letos jsme navštívili vánoční trhy v Německu – Norimberku a to dokonce zadarmo! Jak se nám to povedlo? Zúčastnili jsme se soutěže na Facebooku, kterou pořádalo Centrum Černý Most, a byli jsme mezi šťastlivci, kteří zájezd vyhráli. Úkolem bylo co nejrychleji uhodnout tři slova s vánoční tématikou (obdoba šibenice). Dvacet tři nejrychlejších se poté mohlo těšit na návštěvu Norimberku a vánočních trhů. Zájezd pro CČM organizovala cestovní kancelář Čedok a byla to docela příjemná změna – nemuset se starat o dopravu, hledat trasu prohlídky ani zajišťovat program. Norimberk byl super, při příjezdu nám sněžilo a atmosféra byla dokonale vánoční. Náš autobus odjížděl v šest hodin ráno z Černého Mostu a po cestě jsme měli půl hodiny pauzu v Rozvadově v McDonald´s. Cesta nám rychle utekla. Celou jsme ji totiž prospali, protože vstávání kolem čtvrté je docela náročné. :-) Po příjezdu do Norimberku jsme vyrazili společně s naší skupinou s tím, že si užijeme prohlídku města bez sebemenšího hledání památek a ještě se dozvíme něco zajímavého. Nicméně již ve druhém navštíveném kostele nám paní průvodčí utekla (což je zvláštní, jelikož nás bylo asi deset a odešla pouze se čtyřmi členy skupiny :D). Museli jsme si tedy vystačit sami a zbytek města jsme obešli tak, že jsme šli „s davem“, což nebylo těžké, jelikož lidí tu bylo opravdu hodně.V Norimberku jsme navštívili tři místní kostely – kostel sv. Lorenze, kostel Panny Marie s historickým orlojem a pro nás nejzajímavější a nejstarší městský farní kostel sv. Sebalduse. Dále jsme si nenechali ujít Norimberský hrad z 11. století, který se tyčí nad městem. Nejvíce se nám líbilo hradní nádvoří a na druhou stranu nás zklamal výhled z hradu, který byl poměrně nezajímavý.Odpoledne jsme zavítali do pár obchodů a poté se vydali na samotné krásně osvícené vánoční trhy, kde byly k vidění všelijaké dobroty, vánoční ozdoby a jiné, převážně domácí, výrobky.Výlet byl moc fajn a určitě doporučujeme navštívit nějaké ty vánoční trhy, ať už u nás nebo v zahraničí. Konkrétně norimberský Christkindlesmarkt je největší vánoční trh ve střední Evropě. Rádi jsme se podívali po několika letech na vánoční trhy jinde než v Praze, ochutnali místní svařák a typické Norimberské klobásky.

Pokračovat na článek


Paklenica, horolezecký a turistický ráj

Většina turistů si dovolenou v Chorvatsku představí jako týden strávený na prosluněných plážích. Vzhledem ke kráse a rozmanitosti vnitrozemí je to tak trochu škoda. Jako jeden příklad za všechny uvedu Národní park Paklenica. Monumentální skalní masivy i rozlehlé bukové lesy Vás ohromí na první pohled. Paklenica, malý ráj v Severní DalmáciiPaklenica se nachází v jižní části horského masivu Velebit. Vápencové pohoří považují chorvaté za své národní hory. Rozmanitá flóra i fauna láká k návštěvě tisíce turistů ročně. Impozantní skalní masivy utvářejí dojem divoké a nespoutané přírody. V pohoří Velebit můžete zpozorovat lasici, kunu, divoké prase i některou ze šelem, třeba medvěda nebo vlka. V kontrastu k tomu je Velebit známý výskytem pestrobarevných motýlů, brouků i ptactva. Pozor si ale dejte na jednovaté hady. Setkání se zmijí růžkatou nemusí být zrovna příjemné. Oku bedlivého pozorovatele neuniknou zástupci unikátní endemické flóry, rododendrony nebo šalvěj. Ale vraťme se zpět k Paklenici. Národní park tvořený vápencovými soutěskami láká rekreační turisty i nadšené horolezce. Samotný areál se skládá z Malé a Velké Paklenice.Malá PaklenicaSkalní kaňon Malá Paklenica není tolik známý ani navštěvovaný. Chybí zde infocentrum i zpevněné turistické stezky. Ale právě díky tomu bývá návštěva Malé Paklenice nezapomenutelným, i když náročným zážitkem. Značená cesta vede velmi zajímavým a rozmanitým terénem. Během výpravy musíte překonat mnoho kamenů, balvanů i husté lesní porosty. Malá Paklenica je zkrátka to pravé pro dobrodružné povahy a milovníky náročných výprav. Horké chorvatské počasí Vám cestu nijak neulehčí a možnost občersvení zde také nečekejte. Ideálním výchozím bodem je městečko Soline nebo Starigrad, které je zároveň i cílem okružní túry. Malá Paklenica není určena horolezcům. Lezení je zde narozdíl od Velké Paklenice zakázané.Velká PaklenicaVelká Paklenica je hotovým rájem horolezců i turistů. Vápencový kaňon skýtá ohromné množství tras pro horolezení všech možných obtížností a pavučinu propletených turistických stezek. Areál Velké Paklenice je vybaven vším, co turisté potřebují. Najdete zde dvě parkoviště, stánky se suvenýry i toalety. Při vstupu do národního parku Paklenica projdete, popřípadě projedete recepcí, kde si zaplatíte vstupné ve výši třiceti Chorvatských kun za dospělého a dvaceti HRK za dítě. Pak už nic nebrání tomu, abyste si bez obav vychutnali nezapomenutelnou atmosféru sklaní soutěsky. Vzheledem k terénu není Paklenica vhodná pro kočárky ani invalidní vozíky.Velká Paklenica je cílem horolezců...Paklenica nabízí lehké trasy pro úplné začátečníky i ohromné skalní masivy s fyzicky náročnými cestami. Najdete zde trasy dlouhé několik desítek metrů a vyjímkou nejsou ani sto metrové cesty. Vymezený úsek pro lezení bývá plný nadšenců z celé Evropy, ani čeští hrolezci nejsou žádnou vyjímkou. Pokud jste Přijeli do paklenice za lezením, nezapomeňte se ohlásit na recepci. Dominantu Velké Paklenice tvoří skála Anica Kuk, jejiíž lezecké trasy jsou skutečnou výzvou. Dosahují délky až třista padesáti metrů.... i turistůKanoň Velké Paklenice se táhne podél stejnojmenné říčky. V období dešťů i při jarním tání nabízí úchvatnou podívanou. Říčka se dere skrze balvany a vytváří malá jezírka. Chladná horská voda láká k osvěžení, takže plavky si rozhodněte vezměte s sebou. Jestliže jste nepřijeli za horolezením, dobře značené turistické stezky v Paklenici vás zavedou třeba do jeskyně Manita Pecina. Její návštěva je možná v doprovodu zaměstnanců parku. Po klikaté cestě dojdete na odpočívadlo Anica luka. Trasa je sice náročná, ale za odměnu se můžete pokochat výhledem na kamenité pláně a vychutnat si čistou horskou vodu. Celý park Paklenica je protkaný značnými trasami různých obtížností. Hned u vstupu si zakupte podrobnou mapu, abyste si mohli zvolit tu nejzajímavější cestu vhodnou právě pro Vás. Vyhnete se tak zároveň i zbytečným komplikacím během delší výpravy. Ono sejít z cesty po namáhavém výstupu není zrovna příjemné. Neméně důležité je vybavit se i vhodným oblečením. Sportovní oděv z kvalitních materiálů při náročné túře jistě oceníte. 

Pokračovat na článek


Vítá Vás chorvatský Biograd na Moru

Biograd na Moru je klasické letní prázdninové středisko. Na své si tady přijdou mladší i starší ročníky, zklamány nebudou ani rodiny s dětmi. Biograd je hezké menší město s pěti a půl tisíci obyvateli. Promenádu na pobřeží lemují nesčetné stánky, obchůdky i restaurace. Nechte se zlákat výbornou zmrzlinou nebo chorvatským pivem a užijte si tu pravou letní dovolenou.Biograd na MoruPrvní zmínky o tvz. Bílém městu neboli Biogradu na Moru pocházejí z desátého století našeho letopočtu. Město v severní Dalmácii bylo několikrát zcela zničeno tureckou armádou a ušetřeno nezůstalo ani sporům mezi Benátkami a chorvatsko- uherskými králi. Historicky nejstarší památkou je zde kostel Sv. Ivana z roku 1069. Biograd na Moru je protkaný i dalšími kostely a katedrálami nebo spíše jejich pozůstatky. V Biogradu najdeme malé muzeum s celou řadou starochorvatských a římských památek.Většina turistů míří do Chorvatska za odpočinkem. Biograd na Moru leží pouhých dvacet pět kilometrů jižně od Zadaru. Okolí Biogradu tvoří krásné písčito- kamenité pláže. Pokud sem přijedete uprostřed sezóny, věřte, že mnoho soukromí mít nebudete. Oblast severní Dalmácie je každoročně cílem tisíců turistů.Okolí Biogradu tvoří krásné plážePláže leží jen několik minut pěší chůze od hlavní biogradské promenády. Nejznámější pláž Dražica je ideální pro rodinné výlety. K jejímu vybavení patří tobogány, trampolíny, samozřejmostí jsou sprchy a převlékací kabinky. Vedlejší pláž Soline je v těsné blízkosti jednoho z kempů. Celé okolí lemují borové lesy. Při celodenním pobytu na pláži rozhodně hlady ani žízní neumřete. Pláže jsou plné různých stánků s klasickým rychlým občerstvením, alko a nealko nápoji i místními specialitami a pivem.Klidné a průzračné Chorvatské mořeVýhledu na rozbouřené moře si ale moc neužijete. Několik kilometrů od pobřeží se nachází malé i větší ostrůvky. Moře je zde většinou poměrně klidné a průzračně čisté. Stejně jako v celém Chorvatsku se ani tady nevyhnete mořským ježkům, proto si s sebou nezapomeňte přibalit boty do vody. Jestliže se do severní Dalmácie vydáte ještě před hlavní sezónou, musíte počítat se studenějším mořem. Večery bývají chladné a některé dny deštivé, jistotu krásného počasí budete mít spíše v některé z afrických zemí. Ideální čas pro dovolenou v severní Dalmácii je od července do září.Chorvatsko je oblíbenou destinací českých turistůChorvatsko je velmi oblíbenou českou turistickou destinací, proto i tady většina místních obyvatel umí alespoň několik základních slovíček a frází v naší mateřštině. V Biogradu na Moru najdete samozřejmě i poštu, banku, lékárnu nebo obchody s potravinami.   Romantická promenádaRomantická biogradská promenáda bývá v sezóně přeplněna turisty. Kromě klasických obchůdků a restaurací zde narazíte na rychlá občerstvení, zmrzlinové stánky i nezbytné stánky s nejrůznějšími suvenýry. Samotný Biograd je útulné městečko s tou pravou prázdninou atmosférou. Znavení turisté mohou posedět v některé z příjemných restaurací a kochat se pohledem na zapadající slunce nad marinou. Místní marina je velmi oblíbená, neustále zde kotví mnoho a mnoho luxusních jachet. Chorvatské pobřeží je jednou z nejoblíbenějších lokalit jachtařů.Biograd nabízí vyžití i pro sportovcePokud Vás přestane bavit "válení se na pláži", můžete si vyzkoušet třeba šnorchlování nebo potápění v některém z center. Biograd nabízí možnost využití tenisových a volejbalových kurtů nebo třeba minigolf. Pokud patříte mezi nadšence cyklistiky, určitě si vezměte kolo s sebou. Na výlet se můžete vydat například k nedalekému sladko- slanému Vranskému jezeru. Cesta vede po prašných cestách i asfaltových silničkách a skýtá krásné výhledy do okolní krajiny.Okolí Biogradu láká k výletůmOkolí Biogradu nabízí nesčetné možnosti výletů. Lodí se můžete vydat na průzkum některého z blízkých ostrovů. Během několika minut se autem nebo autobusem dostanete do Zadaru, střediska severní Dalmácie s bohatou historií. Ráda bych Vás pozvala na výlet do jednoho z nejkrásnějších přírodních parků Paklenica.Ubytování v BiograduUbytovat se můžete v některém z přilehlých kempů, které nabízejí možnost stanování, pronájmu mobilhomů nebo chatek. Ve městě naleznete i hotely různých úrovní a apartmány. Problémem není ani příjemné ubytování v některém ze soukromých penzionů. Čím zaplatit?V Chorvatsku stále platí místní měna Chorvatská kuna (HRK). Její hodnota se pohybuje kolem třech korun a padesáti haléřů za jednu kunu. Ve valné většině turisticky oblíbených měst a center můžete bez obav platit i Eury. Ceny potravin v obchodech nejsou nijak závratné, horší to bývá v turistických střediscích.Biograd na Moru je příjemným městem, ale pokud trávíte dovolenou raději na liduprázdných plážích, toto místo Vás zrovna nenadchne. Davy turistů obléhají každoročně město i pláže. Čeština se na Vás valí ze všech stran. Na druhou stranu zde odpadají problémy způsobené jazykovou bariérou. Sama za sebe můžu říct, že okolí města je překrásné, stejně jako Biograd samotný. Vzhledem k značnému množství turistů se pobyt příliš neliší od pobytu v některém českém kempu.

Pokračovat na článek