Výsledky vyhledávání pro dotaz velmi

Výsledky vyhledávání v sekci: Turistika

Zámek Hrádek u Nechanic – jeden z nejmladších zámků v Čechách

 roce 1829 zakupuje rod Harrachů sádovské panství spolu s Nechanicemi od rodu Schafgotschů. Na takzvaném Lubenském vrchu se pak rozhodli nechat vystavět zámek. V roce 1839 započínají stavební práce na novém reprezentačním a letním sídle hraběcího rodu Harrachů. Člověk, který učinil rozhodnutí nechat sídlo vystavit, byl František Arnošt, hrabě z Harrachu. Ten byl významným představitelem jilemnické rodové linie. Stavební práce na zámku byly finálně dokončeny v roce 1857 a lesk a sláva hraběcího rodu Harrachů se vtiskla do nového zámku nesoucí jméno Hrádek u Nechanic. Chytří si tedy jednoduše spočítají, že zámku je pouhých 160 let. Přesto však na Vás na nechanickém zámku dýchne atmosféra starých časů. Hrádek u Nechanic je poslední velkou novostavbou svého druhu u nás a zároveň jedním z prvních zámků oděných do romantického novogotického hávu. KAMENNÝ MOTÝL NA ZELENÉ PLÁNI ANEB KOUSEK ANGLIE V ČECHÁCHStavební práce svěřili majitelé mladému vídeňskému architektovi Karlu Fischerovi, který se podílel i na výzdobě a vybavení interiéru. Jako předloha pro stavbu romantického zámku posloužil projekt vypracovaný anglickým architektem Edwardem Buctonem Lambem  ve stylu tudorské gotiky. Lamb se nechal inspirovat návrhem přestavby anglického zámku Crewe Hall.  Karl Fischer si pak Lambovi plány poupravil.„Zámku je často přezdíváno Malá Hluboká.“Architektům byla do jisté míry ponechána volná ruka v jejich práci. Zámek měli totiž vystavět na zelené louce, zelené ploše. I proto zde mohla být dodržena dispozice typická pro stará anglická sídla 16. a 17. století. Snad i z tohoto důvodu má zámek na české poměry velmi neobvyklý půdorys. Připomíná totiž motýla s rozevřenými křídly. Možná jste tedy už zaslechli jednu z přezdívek hradu – kamenný motýl. Mezi návštěvníky je však více rozšířen název Malá Hluboká.V roce 1844 souběžně se stavbou zámku pak Harrachové pověřují zahradního projektanta L. Krügera úpravou okolního lesa. Společně se zámkem se tak mění i jeho okolí, a to konkrétně v krajinářský park, oboru a bažantnici. A že byl pozemek hraběcího rodu Harrachů opravdu rozlehlý dokládá i fakt, že pouze zmiňovaná bažantnice dosahovala výměry 200 hektarů. TAJEMNÁ POVĚST, MASKOVANÉ DVEŘE A TAK TROCHU ZVLÁŠTNÍ KŘESLONa vybavení zámeckých interiérů Harrachové rozhodně nešetřili. Kromě vybavení dle návrhu Karla Fischera, zhotoveného v převážné míře místními řemeslníky, byla na zámek svezena řada starožitností a to zejména z Itálie a Rakouska. Často se jednalo o celé portály, stropy či kompletní vybavení celé místnosti.Zámek Hrádek u Nechanic ukrývá 117 pokojů. Jedním z nich, a vlastně také prvním, který při prohlídce zámku navštívíte, je Rytířský sál. Stojíte před velkými, zdobenými dveřmi do Rytířského sálu. Dveře se otevírají a vy za doprovodu hudby vstupujete do bohatě zdobené, honosné místnosti. Právě díky dobové hudbě se přenesete do časů, kdy brnění, které si v sále prohlédnete, bylo nedílnou součástí každého šlechtice. Z obrazů, jež místnost zdobí, na vás shlížejí významní členové rodu. K sálu se však váže také zvláštní a tak trochu strašidelná pověst. Podle ní se na jinak tichém Hrádku ozývají tajemné zvukové úkazy, kdykoli má někdo z rodiny zemřít.Za nejkrásnější místnost celého zámku je však považován sál Zlatý. Podle čeho dostal tento sál své jméno poznáte ihned, jak překročíte jeho práh. Stěny pokrývají tapety ze 17. století. Vyrobeny byly z telecí kůže a dovezeny z Belgie. Do kůže se pak razil ornament, který byl následně pozlacen, postříbřen, kolorován. Tapety sloužily nejen jako dekorace, ale také jako tepelná izolace. Zajímavostí je, že na jeden plát tapety bylo zapotřebí kůže z jednoho telete. Tapetových, čtvercových plátů je pak v celé místnosti na 150. ZAPOMENUTÝ ŽENICHNad dubovým schodištěm, jež vede do pánské části zámku, visí jedna ze 3 existujících kopií renesančního obrazu Diettrichsteinská svatba. Ta se konala v roce 1515, a váže se k ní poněkud kuriózní historka. Původně na něm totiž nebyl namalován ženich. Když si tento nedostatek malíř uvědomil, bylo už pozdě. Na čestném místě, u stolu, nebylo pro ženicha místo. Malíř tedy zapomenutého domaloval úplně doleva k rámu jako pána v zeleném plášti.Harrachové chtěli, aby Hrádek u Nechanic působil starobylým dojmem. Jediná místnost v novogotickém stylu je pracovna samotného hraběte. Právě zde můžeme obdivovat jednu z nejkrásnějších řezbářských prací na zámku, a to skříň, kterou místní řemeslníci vyráběli údajně 10 let. Po důkladnějším prozkoumání však zjistíme, že se zas až tolik o skříň nejedná. Jde totiž o dveře, a to velmi dobře maskované dveře, které vedly na toaletu hraběte. NĚKOLIK DVĚŘÍ, ALE JEN JEDEN KLÍČPánská část zámku je důmyslně oddělená od části dámské, a to hned 2 dveřmi. Aby bylo zajištěno soukromí obyvatel v jednotlivých apartmá, byly dveře dvojité. Ke každým dveřím pak existoval pouze jeden klíč. Bez vzájemné domluvy se tedy dveře používat nedaly.Největší kuriozitou zámku je však křeslo, které odpočívá v salonu hraběte. Křeslo je houpací, má pohyblivé opěradlo, podložku na nohy a svým tvarem připomíná jednu velmi neoblíbenou věc, která v mnohých z nás vyvolává pocit strachu. Sedí se v něm pohodlně, avšak má to jeden háček. Pokud to osoba v křesle sedící s lenošením přehnala a dostala se do polohy v leže, nebylo snadné se z této polohy dostat svépomocí. Sám hrabě si dokonce často musel na pomoc zavolat služebnictvo. Uhodli jste, že křeslo má tvar pohřební rakve?ZÁMECKÝ PARK GOLFOVÉ VYŽITÍNedílnou součástí romantického zámeckého sídla byl přírodně – krajinářský park.Romantické parky kladly důraz na sblížení člověka s přírodou. První parky tohoto typu vznikaly okolo roku 1720 v Anglii. U nás první takový park založil Jan Rudolf Černín v Krásném Dvoře okolo roku 1779. Brzy následoval park ve Veltrusích, založený roku 1785 Janem Rudolfem Chotkem. Nejznámějším parkem tohoto typu je lednicko – valtický areál budovaný od roku 1790 Liechtensteiny.Zámecký park na Hrádku u Nechanic byl založen původně na rozloze 29 hektarů. Dnes má park rozlohu asi 18 hektarů. Základ parku tvoří rozlehlá louka s kulisami stromů a vklíněnými lesy. Přístupovou cestu k zámku pak lemuje lipová alej. Parkem také vede okružní cesta, která návštěvníkům naskytne malebné pohledy na zámek. Na zámecký park pak dříve navazovala lovecká obora o rozloze 412 hektarů.V roce 1995 v prostorách zámeckého parku vzniká golfové hřiště s 9 jamkami. Na své si přijdou ostřílení golfisté, i úplní začátečníci, kteří mohou využít tréninkového centra pro začínající golfisty.KDYŽ SE NA ZÁMKU OBJEVILA VEČERNICEZámek je jako vystřižený z pohádky. Proto není divu, že se stal oblíbenou destinací filmařů.  Třeba režisér Václav Vorlíček tu v roce 1978 natočil krásnou českou pohádku Princ a Večernice. V roli Večernice se nám tehdy představila Libuška Šafránková, která se na zámek vrátila znovu v roce 1990 při natáčení seriálu Náhrdelník. Z pohádek pak můžeme dále jmenovat například Aničku s lískovými oříšky. Zavítal sem i Jan Svěrák s filmem Tmavomodrý svět. Zámek je však oblíben i režiséry zahraničními. Proto Hrádek u Nechanic přivítal také filmařské návštěvy z Ruska, Velké Británie i Ameriky.

Pokračovat na článek


Na hradišti Slavníkovců

Když pojedete z Poděbrad podél řeky Labe, tak východním směrem asi po pěti kilometrech vyjedete z lužních lesů do krajiny luk a polí. Vzduch zde voní řekou, čerstvě zoranými poli a babím létem. K zemi se snášejí zlatavé lístky přicházejícího podzimu a na stromech podél cesty dozrávají červená jablka. Po chvíli jízdy si povšimnete, že se změnilo i jméno řeky podél které jedete. A tou je řeka Cidlina, která se zde vlévá do Labe.A za chvíli dojedete do malebné obce jejíž jméno zní Libice nad Cidlinou. Dle slov kronikáře Kosmy z počátku 12.století „ležící v místech, kde řeka Cidlina ztrácí své jméno a vlévá se do volnějšího toku řeky Labe“.A tady, v těchto místech, na vás dýchnou doby dávno minulé, opředené tajemstvím a záhadou proč a co přesně se tady vlastně stalo.Zde totiž stojí nížinné hradiště, situované kdysi do blat, která vytvářela rychle tekoucí řeka Cidlina. Dnes je situace trochu jiná, protože soutok Labe a Cidliny se posunul kousek od hradiště a z původního řečiště vznikly mokřady.Hradiště LibiceVe své době se jednalo o velmi významné hradiště o rozloze asi 26 hektarů rozdělené na tři díly – akropole a hradiště v západní části a východní část předhradí, která je dnes zastavěna obcí.  Hradiště bylo chráněné od východu starým korytem řeky Cidliny a bylo opásáno poměrně mohutnou hradbou – na západě stála vnitřní centrální část a od východu bylo připojeno předhradí.Hradiště bylo hlavním sídlem rodu Slavníkovců, velmi mocným rodem v období raného středověku. Na akropoli měli Slavníkovci vybudovanou pohodlnou rezidenci – stál zde zděný kostel a dřevěný palác, nejméně tři chrámy, hospodářské stavby a měli zde dokonce i vlastní mincovnu, kde razili své mince – denáry.  Východně v předhradí stával ještě jeden kostel, který snad býval předchůdcem dnešního obecního kostela. V blízkosti hradiště vznikaly osady.Vyvraždění rodu SlavníkovcůRostoucí moc Slavníkovců čím dál víc zasahovala do politiky vládnoucích Přemyslovců a mocenské rozpory nakonec vyústily v otevřený konflikt.28. září v roce 995 s vědomím Přemyslovců napadlo Libici vojsko Vršovců a všechny přítomné Slavníkovce vyvraždilo. Velká část rodu včetně žen a dětí byla zabita. Přežili pouze biskup sv. Vojtěch, hlava rodu „dux“ Soběslav a jejich nevlastní bratr Radim, kteří tou dobou nebyli v Libici přítomni. Zničení Slavníkovců ukončilo sjednocování Čech a stálo u založení českého státu pod vládou Přemyslovců.Hradiště bylo tedy vypáleno, ale nedlouho poté tu vzniklo přemyslovské správní centrum. Přemyslovci vybudovali na troskách původního hradiště podezděnou palácovou stavbu a zřídili zde správní středisko polabského kraje. Celé hradiště zasáhl někdy kolem roku 1130 mohutný požár, a tak osidlování místa pokračovalo již jen v místě východního předhradí – v místech dnešní obce, které tím vlastně položilo základy. Kronikář Kosmas popisuje přepadení Libice a vyvraždění Slavníkovců takto:„Toho času kníže nemohl vládnouti sám sebou, ale vládli předáci. Tito obrátivše se v nenávistníky Boha, ničemných otců nejhorší synové vykonali velmi zlý a ničemný skutek. Neboť jednoho svátečního dne vnikli do hradu Libice, v němž bratří svatého Vojtěcha a hradští bojovníci všichni jako nevinné ovečky stáli při slavné mši svaté, slavíce svátek. Oni však jako draví vlci ztekli hradní zdi, muže a ženy do jednoho pobili, a sťavše čtyři bratry svatého Vojtěcha se vším potomstvem před samým oltářem, hrad zapálili, ulice krví zkropili, a obtíženi krvavým lupem a krutou kořistí, vesele se vrátili domů.“Co však bylo motivem ke krveprolití?Tato otázka je sporná a odborníci na ní nemají přesnou odpověď.Motivem mohlo být bohatství Slavníkovců a jejich hradů Libice a Malín položených na obchodních koridorech do Slezska, na Moravu a do Malopolska. Mluví se také o zásobách stříbra nebo zlata těženého v okolí. Vládnoucím Přemyslovcům mohlo toto přílišné bohatství vadit. Roli tak hrálo jejich bohatství i nepřátelství vůči nim.Dalším motivem mohl možná být incident, při kterém Vojtěch jakožto pražský biskup poskytl na Pražském hradě církevní azyl cizoložnici a zastal se tak jí i cizoložníka, svého jáhna. Nepohodl se přitom velmi ale s nějakými bojovníky, patrně Vršovci, kteří církevní azyl nerespektovali a přes jeho naléhání ženu vyvlekli z kostela a přes nesouhlas jejího manžela jí před zraky Vojtěcha sťali hlavu. V závěru přepadení pak bylo vyhrožováno Slavníkovcům pomstou za to, že jejich člen Vojtěch bránil okamžitému trestu ženy. V rámci incidentu tak do hry vstupovala dvě práva. Církevní azyl zakódovaný v církevním právu nebyl respektován a v rámci tehdejšího zvykového rodového práva bylo vyhrožováno vendetou, krevní mstou, obvyklým způsobem tehdejšího řešení obdobných problémů. Panovník Boleslav II. pak této případné vendetě nedokázal zabránit, ačkoliv to bylo jeho úlohou, protože byl indisponován mozkovou mrtvicí a nebyl schopen vládnout. Hradiště Libice v dnešní doběHradiště je dnes archeologickou expozicí v přírodě a jeho okolím vede naučná stezka, která spojuje soutok řek Cidliny a Labe s obcí  Libice nad Cidlinou. Trasa je nenáročná, zcela bez převýšení, vede téměř výhradně po kvalitních asfaltových cestách a je bez problémů sjízdná například s kočárky nebo invalidními vozíky. K samotnému hradišti se dostanete po zelené turistické značce ze stanice ČD Libice nad Cidlinou. Místo leží kousek od frekventované silnice spojující Poděbrady s dálničním sjezdem a silnicí na Kolín.Hradiště je od roku 1989 chráněno jako Národní kulturní památka.V jeho západní části dnes naleznete zakonzervované a rekonstruované zbytky základů kostela, paláce, vstupní brány a věže. Před základy kostela stojí bronzové sousoší sv. Vojtěcha a jeho bratra sv. Radima. A když tu tak stojíte mezi poli a díváte se do krajiny, kde se odehrávaly naše dějiny, tak si uvědomíte, že je jen těžko uvěřit v jaké smršti se tu dějiny hnaly a čeho všeho byly kamenné zdi svědkem. Ale když budete chtít, budou vám možná vyprávět. Můžete se tu jen tak posadit a užívat si výlet, nebo si zkoušet představit hrdé hradiště v dobách své nepokořené slávy, kdy mocná knížata spřádala politickou budoucnost nic netušíc o jejich krvavém konci. A pokud Vás putování historií přece jen unaví a budete potřebovat osvěžení, mám pro Vás ještě jeden tip. Nedaleko hradiště, hned za jeho valem vede cesta mezi mokřady a vonící loukou a po této cestě za pár minut dojdete k pískovému jezeru. A pak už je jen na Vás, jestli se osvěžíte ve vodě, nebo se jen tak posadíte na jeho písčitém břehu, zadíváte se do dáli a užijete si slunečný den babího léta. Protože ať si to uvědomíte či nikoli, tak i dnes v tuto chvíli se píší naše dějiny a my jsme právě teď jejich součástí… 

Pokračovat na článek


Zpátky do minulosti – archeopark Netolice

Netolice se nacházejí na křižovatce několika význačných obchodních cest. Procházela tudy například odbočka Zlaté stezky do Bavorska nebo stezka Linecká do Rakouska, na které právě probíhá související projekt cestovního ruchu. Takto významný bod nemohl zůstat bez povšimnutí, a proto zde bylo vybudováno hradiště, tzv. kastelánský hrad. Jedná se o uměle opevněné místo, částečně chráněné přírodním terénem, například kopcem, plnící řadu důležitých funkcí, jako politickou a mocenskou, bylo také nezbytným útočištěm, strážným bodem, kulturním a náboženským centrem. Existují důkazy, že místní lokalita byla osídlena už od pradávna, protože archeologové zde nalezli artefakty z doby pravěku, avšak vznik hradiště je datován až v 10. století, tudíž v období budování českého státu. Raně středověké hradiště bylo součástí první rozsáhlé správní soustavy, o jejíž vybudování v Čechách usiloval kníže Boleslav I.Od roku 2000 je na místě bývalého netolického hradiště Na Jánu prováděn archeologický průzkum společností Archeos za spolupráce pracovníků a studentů Jihočeské univerzity z Českých Budějovic. Na jeho místě se zároveň před několika lety začala budovat replika podle předpokládané podoby hradiště, a to pod vedením tesaře pana Petra Růžičky. V současné době jsou vystavěny ukázky opevnění, palisády s věží, sloužící návštěvníkům jako rozhledna, ze které je velice hezký výhled na převážnou část Netolic a šumavské vrchy. Velmi ceněným faktem je i to, že na výstavbu této repliky byla použita výhradně dobová technika, včetně materiálu i nástrojů, bez použití hřebíků.  Spodní část palisád a strážní věže tvoří mohutné dřevěné sruby s dubových klád vyplněné kamením. Do budoucna je v plánu celý komplex ještě rozšířit o repliku raně středověkého kostela na místě, kde stával kostelík svatého Jana, dále kastelánský palác, několik obytných srubů, které by sloužily k předvádění dobových řemesel, a návštěvnické centrum.Netolické hradiště je součástí dvou naučných stezek, jejichž souhrnný název je „Historická krajina Netolicko“. První naučná stezka, takzvaný „malý okruh“, provede návštěvníky významnými kulturními památkami města Netolice a skládá se celkem z 16 zastávek. Tento okruh není nikterak náročný, protože je dlouhý zhruba 3 km. Druhá stezka, neboli „dlouhý okruh“, je přibližně 50 km dlouhá cyklotrasa, vedoucí nádhernou jihočeskou krajinou v nenáročném terénu po zpevněných komunikacích, jejíž středem jsou právě Netolice. Tato trasa má také 16 zastávek, kde je možné, kromě hradiště Na Jánu, shlédnout další zajímavé historické památky. Například mohylová pohřebiště v Krtelském lese, renesanční statek Greinarov, zaniklý hrad Poděhusy nebo zámek Kratochvíle a mnoho dalších. Cyklostezka je pro lepší orientaci značena rožmberskou růží, zřejmě i z důvodu, že značná část trasy prochází bývalou rožmberskou oborou, zvanou Netolická.

Pokračovat na článek


Vyšebrodský poklad

Když navštívíte cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě, je to jakoby se na malou chvíli zastavil čas. Ten neúprosný čas, který Vás neustále nutí vytvářet stále nové a nové hodnoty, nejen v práci, ale i v osobním životě, protože máte strach, aby Vám něco neuteklo. Ne vždy je podle mě dobře se zarytě snažit dosáhnout svého vysněného „štěstí.“ Mnohem důležitější je umět se v dnešní hektické době zastavit, vychutnávat si líbezný zvuk poklidného ticha. Není to jen pokladnice naší historie, ale i místo kde se můžete alespoň na malou chviličku poklidně zastavit. Pojďte tedy s námi navštívit perlu Vyššího Brodu.U zrodu kláštera stála významná osobnost rodu Vítkovců a jedné z jeho rodových větví Rožmberků, Vok z Rožmberka, který se stal fundátorem kláštera v roce 1259. Podle legendy Vok z Rožmberka zatoužil navštívit malou kapli, stojící na místě dnešního klášterního hřbitova, protože se v ní nacházel uctívaný obrázek Matky Boží Sedmibolestné, avšak aby dosáhl svého toužebného přání, musel překonat řeku Vltavu. Naneštěstí takto učinil v době, kdy byla Vltava značně rozvodněná a Vok z Rožmberka v ní téměř utonul. Díky své víře a příslibu, že pokud přežije, nechá postavit v nedalekém okolí klášter, přežil a dostalo se mu pomoci ze shora. Přes anděla, matku boží se mu podařilo dostat se na břeh z rozbouřených vod a svůj slib dodržel.Pokud chcete navštívit cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě, máte možnost si vybrat ze dvou prohlídkových tras. Ta první je zaměřena především na klášterní kostel, obrazovou galerii, knihovní chodbu, filosofický sál a teologický sál. Za zmínku rozhodně stojí například filosofický sál, který společně s druhým sálem teologickým představuje nádherné prostory, zdobené tematickými freskami. Jedná se o třetí největší klášterní knihovnu v České republice a není se čemu divit. Nachází se zde přes 70.000 svazků v několika světových jazycích. Samozřejmě mezi dominující jazyky patří zejména němčina nebo latina, avšak své zástupce čeština, řečtina a mnohé další. Nejstarší rukopisy, které jsou v klášterní knihovně uschovány, zasahují až do roku 765, což je velmi úctyhodné a ne každá klášterní knihovna se takovými unikáty může pyšnit. Nosným kamenem druhé prohlídkové trasy je Závišův kříž, relikvie byzantského původu, jedinečná národní památka představující skvostnou práci zlatnického umění. Tento 70 cm vysoký unikát, je protkán pestrou škálou drahokamů a obrovských perel a jedná se o skutečný poklad vyšebrodského kláštera. Říká se, že v nitru tohoto skvostu je ukrytý kus dřeva s pravého Kristova kříže.

Pokračovat na článek


Velká Fatra

Kantorská dolina, Turčianská Štiavnička, Sklabinský hrad, Katova skalaCelá tato oblast má mnoho k nabídnutí. Turčianská Štiavnička je obec, kde je Révayovský zámeček (v rekonsturkci) s krásným parkem a arboretem, nebo bývalá Révayovská krypta, která dnes slouží jako obecní dům smutku. V těsném sousedství jsou tzv. Teplické serpentíny, což je soustava rybníků spojených potůčkem, který teče v serpentýnách podél cesty. Vyúsťuje zde Kantorská dolina, ve které se nachází zřícenina Sklabinského hradu a vesnička Sklabinský podzámok. Cestou ze Štiavničky směrem k Podzámku je chutný a upravený minerální pramen. Nad Podzámkem se tyčí impozantní a pověstmi opředená Katova skala. Výstup na ní je spíše středně náročný (převýšení je cca 400m), výhled na Turiec, Velkou i Malou Fatru se ale vyplatí. V Podzámku je i trampská osada Kantor s tábořištěm, kam může kdokoliv zavítat a obeznámit se s trampským způsobem života. Základnu mají v místní hospůdce, kde seženete potřebné informace. Dále dolinou vedou cyklistické a turistické značky, které navazují na Turčianský hřeben a především vedou na Velkofatranský Kľak (1394m), hrdě se tyčící nad koncem doliny.Sklabinská dolina, Velkofatranský Kľak, Turčianký hřeben, Sučianský hradPoblíž obce Sklabiňa a Sklabinského hradu je několik dalších míst, které by někoho mohli zajímat a zároveň leží na cestě na dominantu Turčianského hřebene - Velkofatranského Klaku. Jedna možnost, jak se dostat na hřeben je Sklabinská dolina, do které se dostaneme z obce Sklabiňa. Po cestě je odbočka na nižší vrchol Lučenec a hlouběji v dolině je prozměnu menší horský hřbet široký pouze 1km, který odděluje Sklabinskou a Jasenskou dolinu. Dále dojdeme na vrchol Jarbiná (1314m, střední obtížnost), která leží na Turčianském hřebeni a pak pokračujeme na nejlepší vyhlídkový bod okolí - Klak (střední až náročné). Jiná možnost je tůra na Klak z obce Podhradie. Při tomto výletu lze navštívit Sučiasnký hrad, což jsou jen zarostlé základy a nic moc k vidění zde není. Cestou na hrad z vesnice Podhradie je asi 100m od rozcestí Kľak/Sučiasnký hrad slabý minerální pramen (nikde nezaznamenaný). Další prameny jsou směrem na Kľak, na okraji vesnice vedle potoka. Jsou však nevyužívané a často zanesené vodou z potoka. Na Turčianském hřebeni severně od Klaku jsou nižší nevýrazné vrcholy, na kterých jsou však v některých místech louky poskytující úchvatné pohledy na blízkou Malou Fatru.Lysec, Jasenská dolinaLysec ne příliš výrazná hora, která je vidět při pohledu od města Martin. Leží na konci boční rozsochy vycházející z Turčianského hřebene a díky tomu je poměrně málo navštěvovaná. Přitom z ní lze přehlédnout celé pohoří. Podle vrcholu je pojmenovaná i jedna z oblastí Velké Fatry, do které patří nejen sousední vrcholy a doliny, včetně známé Jasenské s turistickým zázemím a lyžařským střediskem, či sousední Belianské doliny, na jejímž konci je turistické zařízení Havranovo a krásný vodopád v Došnej - ale i další lokality, o kterých již bylo psáno výše. V bezprostředním okolí hory Lysec lze vymyslet několik výletů různých náročností a to včetně návštěvy Lysce samotného a dále Malého Lysce a i Borišova, který je v dosahu.Gader, Ostrá, TlstáGader je podle původního rozdělení pohoří celá podčást Velké Fatry. Leží na západním okraji hor a vstupní branou je starobylá vesnice Blatnica. V podstatě se jedná o labyrint divotvorně zpřehýbaných horských masívů, skalních věží, galerií, alpínských luk a strmých údolí. Oblast obsahuje několik dolin a vrcholů a táhne se až pod hlavní Fatranský hřeben. Je pojmenovaná po Gaderské dolině, která je turisticky nejoblíbenější. Kromě přírodních krás je v ní zřícenina Blatnického hradu . Do lokality se kromě jiných počítají např. také Blatnická a Žarnovická dolina a hlavními dominantami viditelnými ze širokého okolí jsou vrcholy Tlstá a Ostrá, které jsou oblíbeným vyhlídkovým místem. Za zmínku stojí i vrchol Drieňok, potažmo z okolních kopců viditelná místa jako Pekárová, Kozia Skala, Skalná, či dolina Padva (ty však nejsou přístupné po turistických stezkách).Turčianske Teplice, Harmanecká dolinaBezprostředně u hranic NP Velká Fatra leží lázeňské městečko Turčianské Teplice, ve kterém je kromě klasických lázní (koupele, léčba, lázeňský park, atd.) i aquapark. Turistické a cyklotrasy vedou přímo z města do Velké Fatry, přes lokality, jako je místní lesopark s atrakcemi pro děti a veřejným ohništěm, kolem salaše u obce Čremošné, nebo přes Rakšianské rašeliniště. Město leží na silniční a železniční spojnici Žilinského a Banskobystrického kraje, která vede mezi Velkou Fatrou, Kremnickými vrchy a Starohorskými vrchy tzv. Harmaneckou dolinou. Silnice vede serpentýnami přes sedlo Malý Šturec a železnice soustavou tunelů a viaduktů. Tunely byly budovány tzv. rakouskou metodou a je zde známý Čremošnianský tunel, který je nejdelším železničním tunelem Slovenska i někdejších ČSD. Každopádně cestovat tudy jak vlakem, tak i silnicí (např. na kole) je zážitek. Dalšími zajímavostmi je známá Harmanecká jeskyně, nebo přírodní rezervace Harmanecká tisina, což je původní tisový les, jeden z největších v Evropě. Na první pohled to však není poznat :-). Harmanecká dolina, Turecká dolina a obec Staré Hory jsou pak místa, ze kterých je to nejblíže na Královu Studňu a vrchol Krížna, které jsou při volbě jiných přístupových cest mnohem více z ruky. No a v neposlední řadě Harmanecká dolina sousedí se zmíněnými Kremnickými vrchy, ale také se Starohorskými vrchy, které jsou také turisticky velmi zajímavé a kdo tu tráví nějaký ten čas, neměl by se omezovat jen na Velkou Fatru.Hôlna Fatra, centrální částHolý hlavní hřeben a okolí je výztižně nazýván Holná Fatra. Na ose vodorovné leží zhruba uprostřed a na ose svislé ve střední a jižní části hor. Spadají sem nejhezčí části pohoří, které jsou samozřejmě i nejnavštěvovanější. Např. Králova Studňa, Ostredok, Borišov, Čierny Kameň, Rakytov atd. Z Turčianské strany je nejdostupnější vůbec nejoblíbenější část s vrcholy Borišov, Ostredok, Krížna a v rámci tohoto úseku chata pod Borišovom a horský hotel Králova Studňa. Je však nutné absolvovat poměrně dlouhé a nudné cesty dolinami do centrální části pohoří, než se člověk dostane do vyšších poloh, proto je lepší naplánovat dvoudení trek. Při něm je možné využí spaní ve zmíněných zařízeních (nutno domluvit předem), nebo v některé z hojných útulen a salaší (samo že ve spacáku). Odměnou je však návštěva nezapomenutelných míst.

Pokračovat na článek


Horné Považie

Region někdy nazývaný také Severné Považie sousedí se severní Moravou. Je to místo, kde se snoubí vyspělá civilizace, slovenská tradice, historie a legendy s netknutou přírodou. Na jeho území se nacházejí okresy Žilina, Bytča, Považská Bystrica a Púchov. Město velkého významu je především Žilina. Po historické, kulturní, ale i ekonomické stránce je na předních příčkách celého Slovenska, v roce 1918 se dokonce na chvíli stala hlavním městem Slovenska. Významné kulturně historické město je ale i Bytča, ležící jižně od Žiliny. Většinu území regionu zabírají hory a kopce, konkrétně Javorníky, Malá Fatra, Strážovské a Súľovské vrchy, Kysucká vrchovina a Žilinská pahorkatina. Středobodem je pak protékající řeka Váh, která je zde značně regulována přehradami. Zde je na co se koukat, za hezkého počasí již při cestě po dálnici směrem od Bratislavy berou pohledy do okolní krajiny dech.Nejvýznamnějším turistickým centrem je obec Terchová a Vrátna dolina v Malé Fatře. Toto pohoří patří mezi top na celém Slovensku a kromě toho je úzce spjato s Jánošíkem. Však se také této oblasti dost často říká „Jánošíkův kraj“. To že je nejlepším umělecem příroda, nám ukázala na území Súľovských skal, které je nutné vidět. Termální lázně jsou samozřejmostí, možná Vám bude něco říkat jméno Rajecké Teplice, Rajecká dolina, Rajec... Kromě toho je region mimořádně bohatý na stavební památky různých historických období a to nejen v Žilině, ale i v ostatních městech a vesnicích, z čehož jsou nejzajímavější perníkové chaloupky v Čičmanech. Bohužel pro lyžaře je zde jen jedno lepší středisko ve Vrátné dolině, v Malé Fatře.Kultura a civilizaceŽilinaČtvrté největší město Slovenska, Žilina (cca 85000 obyvatel) leží na severozápadě země, poblíž hranic s Českem a Polskem. Nachází se v regionu Horné Považie na soutoku řek Váh a Kysuca a je to krajské město. Žilina je důležitý dopravní uzel (automobilová, vlaková, letecká doprava), přirozené obchodní, kulturní i průmyslové centrum a vyznačuje se prudkým rozmachem.Ve městě je mnoho historických památek a kulturních zařízení. Například celé historické centrum města je přímo výstavní a bylo vyhlášené městskou památkovou rezervací (je zde např. kostol Najsvätejšej Trojice, Babuškov dom, Stará radnice, Kostol Obrátenia sv. Pavla Apoštola a kláštor, Dom umenia Fatra, Rosenfeldov palác, Remeselnícky dom atd.), nicméně i v širším centru je mnoho dalších památek, včetně židovských (Budatínsky hrad, kostol sv. Štefana kráľa, Kostol sv. Juraja (celodřevěný ze 13. století), Ortodoxná židovská synagóga, Neologická synagóga atd.). Kulturních institucí je zde také mnoho. Několik galerií, muzeí a divadel, mimo jiné nejstarší profesionální loutkové divadlo na Slovensku - Bábkové divadlo Žilina.Nejvýraznějším pohořím v okolí je Malá Fatra, která je co do turizmu velmi oblíbená. Zvláště pak oblast Terchová je hojně navštěvovaná destinace. Velmi oblíbeným a snadno dostupným místem je také Rajecká dolina, rozkládající se mezi Strážovskými vrchy a Lúčasnkou Fatrou (jihozápadní podcelek Malé Fatry), kde čistou přírodu doplňují termální a léčivé prameny. V okolí města se nachází velké množství cyklistických tras a okruhů, které jsou vhodné jak pro zdatné sportovce, tak pro rodiny s dětmi a speciálně i pro seniory. Na kole je možné vyrazit za krásami přírody i po okolních památkách. V Žilině se koná mnoho velmi oblíbených a atraktivních akcí a festivalů, výběrem Carneval Slovakia Žilina, Staromestské slávnosti, Bábková Žilina, Rezbárske sympózium, Stredoveký deň…Žilina, Mariánské nám.…Žilina, kostel sv. Pavla…Žilina, trnové, kostel…Žilina, Budatínský…více >>Památky, kultura:Mariánske námestie – je historicky nejcennějším celkem ve městě. Dříve bylo osídleno nejbohatšími a nejvýznamnějšími měšťany, sídlily zde nejdůležitější instituce města.Námestie Andreja Hlinku - další historické náměstí. Je na něm zpívající fontnána a konají se zde trhy a další kulturní akce.Městská radnice – Žilinská radnice je historický skvost. Podle historických pramenů funguje jako radnice od roku 1508. Současná budova byla postavena 1894 a po celou dobu její existence se zastupitele města snaží, aby byla důstojným místem reprezentujícím město a městské orgány.Kostol sv. Pavla Apoštola a Kláštor Jezuitov - Významný kostel a klášter, jsou přímo na Mariánském náměstí.Kostol Najsvätejšej Trojice - Pochází z roku 1400. Patří k němu i nedaleká Burianova veža, která slouží jako jeho zvonice.Malá synagóga - po architekronické stránce jedna z nejvýznamějších budov v Evropě. Uvnitř je expozice muzea židovské kultury.Budatínsky hrad - Dominanta Žiliny s unikátním muzeem drátenického umění.Považská galéria umenia - Jejími výstavnímy síněmi prochází každý rok velké množtví současného malířského umění slovenských i zahraničních výtvarníků.Kostol sv. Barbory a kláštor františkánov – Kostel je první barokní stavbou na území Žiliny.Rosenfeldov palác - byl postaven v r. 1907 a je napodobeninou vídeňského zámku Belveder.Dom umenia Fatra - památka a zároveň koncertní síň a sídlo Štátneho komorného orchestra Žilina.Remeselnícky dom - Tento secesní dům dal postavit řemeslnický sbor v roce 1910. V současnosti je v soukromých rukách a případné prohlídky organizuje pouze turistická, informační kancelář Žilina.Považská galéria umenia v Žiline - konají se zade výstavy známých slovenských, ali i zahraničních výtvarníků.Jsou zde i stálé expozice díl Vincenta Hložníka a výstava s názvem drotARStvo.Považské múzeum v Žiline - Městské muzem, sídlící s oblasti Budatínského hradu, které spravuje několik dalších muzeí a expozic: objekty lidové architektury v Čičmanoch, expozici "Jánošík a Terchová" v Těrchové, hrad Strečno, Budatínsky hrad a Sobášny palác v Bytči.Múzeum židovskej kultúry - Je umístěno v budově bývalé ortodoxní synagogy a je zde stálá expozice judaík.Bábkové divadlo Žilina - První profesionální loutkové divadlo na Slovensku. Kromě loutkových představení organizuje festival Bábková Žilina.Mestské divadlo Žilina - Bylo založeno až v roce 1992 a též organizuje společenské a kulturní akce.Expozícia drotárstva v obci Veľké Rovné - Jedna z mála autentických expozicí, vázaná ke konkrétní osadě.Slovenský Betlehém - Řezbářské veledílo vytvořil mistr Jozef Pekara. Je poměrně mladé, přístupné od r. 1995. Betlém znázorňuje celé Slovensko, jeho historii a tradice. Ústředním motivem je samozřejmě narozní Krista a zhruba polovina postav se pohybuje.Terchová(Čti „těrchová“) nemůže soutěžit se starobylými městy Slovenska, která mají zrekonstruovaná historická centra. Je to spíše velká vesnice složená z téměř sedmdesáti osad. Ovšem v otázce turistického ruchu hraje velmi významnou roli v rámci celého Slovenska. Leží na severní hranici Malé Fatry, v údolí rozdělující zmíněné pohoří s Kysuckou vrchovinou. Je významným centrem turismu Malé Fatry, respektive její severní, Kriváňské části.Za svojí slávu vděčí i faktu, že se zde narodil a žil snad nejslavnější Slovák všech dob, národní hrdina Juraj Jánošík (*1688). Do mlýna si nutnou dávkou přihodila i příroda. Kriváňska Malá Fatra je totiž extrémně atraktivní pohoří. Za zmínku určitě stojí její vrcholy i hřebeny, nebo její severní bradlová, čili skalnatá část, jejíž hlavní dominantou je snad nejkrásnější hora Slovenska, Veľký Rozsutec. Zapomenout nesmíme ani na krasovou část pod Rozsutcem, ve které je soustava soutěsek a děr, příznačně pojmenovaná Janošíkove Diery. V zimě se zde pak nachází pěkné lyžařské středisko Vrátna. Vrátna Dolina se stala místem organizované turistiky již v r. 1879. Místo je plné kvalitních služeb, pěstuje se zde agroturistika a koná se zde mnoho akcí.HistorieZmínky o historii regionu se váží především na Žilinu a okolí, kde byly nalezeny známky osídlení již z doby kamenné. Později zde bylo halštatské hradiště a slovanské mohylové pohřebiště. V 9. století zde vznikl první románský kostel. První městká práva dostala roku 1290, po příchodů němců. Žilina se pak dlouhou dobu řídila německým, tzv. Magdeburgským právem. V roce 1381 vydal král Ludvík I. Veliký listinu, kterou zrovnoprávnil žilinské Slováky a Němce. V patnáctém století získalo město právo mít vlastní hradby, které obepínaly dnešní historické jádro města. To bylo vyhlášené roku 1988 městskou památkovou rezervací. Po roce 1848 zde bylo jedno z ohnisek národního obrození. K tomu se do města přistěhovala židovská komunita, která sem přinesla kapitál a založila zde bankovnictví. Na přelomu 19. a 20. století zde bylo zřízeno ministerstvo s plnou mocí pro správu Slovenska, ve kterém sídlila první slovenská vláda. 1918 po vzniku Československa byla Žilina na necelé 2 měsíce hlavním městem. V roce 1938 zde byla podepsána Žilinská dohoda o autonomii Slovenska. Po roce 1945 město překotně rostlo. Později ztrácí status krajského města a rozvoj se zpomaluje, nicméně po roce 1996 je status obnoven a nastupuje opětovný rozmach.Region, jako takový se proslavil hlavně díky dráteníkům (slovensky "drotári") v 19. století. Již tehdy byly jejich služby velmi žádané a později povýšili svoje řemeslo na umění a jsou tak známí po celém světě. Oblast, především v okolí Rajecké doliny se proslavila zase díky svému řezbářství, které vyvrcholicho výše zmíněným světovým unikátem v podání Jozefa Pekary - Slovenským Betlémem.

Pokračovat na článek


České Švýcarsko

Sice u nás v Česku nemáme takové přírodní památky, jako jinde ve světě, ale přeci jen se zde najde několik míst s překrásnou přírodou. Jedním z nich je Národní park České Švýcarsko, který se rozkládá na severu na hranicích s Německem. NP byl vyhlášen v roce 2000 a hlavním předmětem ochrany jsou unikátní pískovcové útvary. Najdeme zde skalní věže, brány, stěny, rokle a města, jež vznikly v období čtvrtohor. Nejznámějším skalním útvarem Českého Švýcarska je Pravčická brána, která se stala symbolem parku.V Českém Švýcarsku jsme strávili dva dny a jako výchozí bod jsme zvolili Děčín. Jedná se o větší město, které má samo o sobě co nabídnout. Děčín se nám moc líbil a panoramata okolo byla opravdu úžasná. V Děčíně si můžete prohlédnout Zámek Děčín, který je umístěný na skále a pyšní se krásnými zahradami a chovem pávů. Dále je Děčín známý především svými mosty. Najdeme zde Staroměstský kamenný most a jedinečný řetězový most Dr. Tyrše. V Děčíne jsme byli ubytovaní v Zámecké Sýpce přímo u zámku a hned v centru. Ubytování můžeme jen a jen doporučit. Super cena (250 Kč/osoba/noc), čisto, zdarma Wi-Fi, společná kuchyňka s ledničkou a non stop recepce. První den jsme měli naplánovanou asi 25 km dlouhou túru, která měla být završena u Pravčické brány. Vstali jsme brzy ráno, abychom vše stíhali a vyrazili vlakem na poslední zastávku v ČR - Dolní Žleb, kde jsme se chtěli nechat převézt přívozem přes Labe a poté pokračovat po druhé straně řeky na vyhlídku Belvedér. Bohužel byla velká sucha a přívoz nebyl v provozu. Museli jsme se tedy vrátit vlakem zpět do Děčína a na druhou stranu dojet autobusem. Ještě jsme nic neušli a už jsme měli dvouhodinové zpoždění. Autobusem jsme se poté svezli až přímo k vyhlídce Belveder (zastávka Labská Stráň, 27 Kč/osobu), která nás zabavila na dobrou půl hodinku. Výhled byl opravdu krásný! Poté jsme již šli pěšky (po zelené) k Suché Kamenici do Hřenska. Suchá Kamenice je malý potok plný balvanů, který je unikátní v tom, že přes léto je většinou vyschlý. No, zrovna nebyl. :-D Cesta trvala asi hodinku a asi v půlce začal velký liják. Byli jsme celí promrzlí, zmoklí, otrávení dopoledními komplikacemi a měli jsme chuť se vrátit zpět do Děčína a nechat túru na jindy. Naštěstí nás ale zachránil malý penzion, kde jsme si dali rozpustné kafčo za 15 korun a česnečku a mezitím nám oblečení uschlo a my získali opět chuť chodit. Než jsme došli do Hřenska (po červené), dokonce vysvitlo sluníčko a my byli šťastní, že jsme to nevzdali. V Hřensku začíná stezka soutěskami (rozcestník Hřensko - hotel Klepáč, poté po žluté), která byla opravdu perfektní. Nádherná příroda a v rámci možnosti i klid od turistů. Cesta se nám velmi líbila. Došli jsme až k Edmundově soutěsce, přes kterou se dá dostat pouze převozem. Cesta po vodě je dlouhá asi 1 km a pan převozník nás u toho neustále bavil různými historkami. Převoz vychází na 80 Kč pro dospělého, 40 Kč děti do 15 let. Otevřeno je denně 9.00 – 18.00. Pro zájemce cesta soutěskami pokračuje k další, Divoké, soutěsce, my se ale vydali již jinudy k Pravčické bráně (po zelené až k rozcestníku Mezní Louka, poté po červené až k samotné Pravčické bráně). Cesta byla dlouhá asi 6 km a po překonání výškového rozdílu jsme se většinu cesty kochali krásnou přírodou a pískovcovými útvary. K Pravčické bráně jsme dorazili kolem páté hodiny večer. Pravčická brána je opravdu majestátná a je symbolem NP, nicméně vstup 75 Kč pro dospělého nám přišel trochu přehnaný. Studenti a děti 25 Kč. Otvírací doba denně 10.00 – 18.00.Zpět do Děčína jsme využili opět autobusové dopravy (zastávka Hřensko, Pravčická brána, 27 Kč/osoba). Další den jsme vyrazili do Jetřichovic a z nich poté na Malou Pravčickou bránu a zříceninu hradu Šaunštejn ze 14. století. Od zastávky autobusu (Jetřichovice, Vysoká Lípa, rest., 40 Kč/osobu) to bylo asi 1,5 km, takže příjemná procházka (po žluté, následně po červené). Hrad Šaunštejn, neboli Loupežnický hrad, nás docela překvapil, jelikož se nejednalo o hrad, nýbrž vysoké skály plné žebříků a zábradlí, kde chodili lidé a obdivovali krásy okolí. Cesta nahoru byla docela adrenalinovým zážitkem, ale za ten krásný výhled určitě stála. Poté jsme již pokračovali trošku náročnějším terénem k Malé Pravčické bráně. Brána samotná nebyla nic moc, obzvlášť ve srovnání s její větší sestrou, ale jako procházka dobrý. Poté jsme se vrátili zpět do Jetřichovic a vydali se k Dolskému mlýnu (po žluté, následně po modré). Terén byl docela šílený, obzvlášť pak cesta zpátky. Dolský mlýn je zřícenina mlýnu z 16. století. Známý je Dolský mlýn i z pohádek – můžeme ho vidět například v Pyšné princezně a v Pekle s princeznou. Mlýn se nám moc líbil a byl opravdu fotogenický, radost pohledět. Navštívili jste někdy České Švýcarsko? Co se vám zde líbilo a co vás naopak zklamalo?Podělte se s námi v komentářích... :-)

Pokračovat na článek


Zámek Hluboká

Hluboká je dle našeho názoru jeden z nejkrásnějších zámků v České republice. Zámek je v dnešní podobě teprve krátce, ale jeho vnější podoba, interiéry a obrovské parky jsou božské. Pokud zavítáte do jižních Čech, určitě doporučujeme prohlídku zámku nevynechat. Navíc se zámek Hluboká nachází jen pár kilometrů od jihočeské metropole - Českých Budějovic. Zámek Hluboká je dalším zámkem v Jihočeském kraji, který jsme navštívili během naší dvou týdenní cesty. Doprava vlakem je velmi omezená a vlakové nádraží je od zámku ještě pořádný kus cesty. Doporučujeme proto zvolit autobus nebo ještě lépe auto. Zámek určitě nepřehlédnete, je opravdu majestátný. Velmi se nám líbila celková organizace a prostředí uvnitř zámku, kde jako velkou výhodou shledáváme skříňky, kde si může kdokoli nechat batohy či jiná zavazadla. My toho využili, jelikož jsme přišli akorát poté, co odešla prohlídka, a museli jsme hodinu čekat na další. Mezitím jsme si prošli část parku a zahrady. Parky jsou opravdu obrovské, nicméně žádné extra úpravy nečekejte, upravená část je pouze v zahradách bezprostředně u zámku. Prohlídka se nám líbila, bohužel náš průvodce byl trošku zvláštní a ne příliš sympatický pán, což určitě ubralo na dojmu. Ale i tak byl zámek moc pěkný a prohlídka trvající asi 60 minut stála za to. Vstupné je 150 Kč pro dospělé a 100 Kč pro děti/studenty. Otevírací doba v sezóně denně 9.00 až 17.00. Byli jsme zde kolem poledne, a tak jsme se rozhodli dát si něco dobrého k snědku. Na náměstí jsme při cestě k zámku viděli Čínskou restauraci, ale při cestě zpět nám padla do oka denní nabídka před Hotelem Štekl přímo u zámku, kde měli meníčko i s polévkou za 99 Kč. Řekli jsme si, že to tedy zkusíme. Celý hotel i s restaurací je veden v „zámeckém stylu“ a to samé platí i o zahradě. Prostředí bylo opravdu moc krásné. Jídlo bylo dobré, ale že bychom byli nějak nadšení se říct nedá. Normální ceny jídel zde byly docela vysoké, takže bychom čekali o trochu lepší i samotné jídlo.

Pokračovat na článek


Luhačovice

První dovolená tohoto léta byla v České republice. Luhačovice patřily vždy mezi mé nejoblíbenější lázně a tak tomu asi bude i nadále. Letos jsme se opět podívali do Luhačovic, tentokrát na týden a poprvé jsme s sebou vzali i kola.DopravaDo Luhačovic jsme jeli autem, takže žádné levné lístky doporučit nemůžeme. Jde o malé město, takže na Student Agency můžeme zapomenout, pravděpodobně by se dalo jet vlakem s několika přestupy. Luhačovice leží ve Zlínském kraji asi 15 km od Zlína.UbytováníUbytovaní jsme byli v hotelu Vincent Luhačovice. Poloha penzionu byla opravdu pěkná, do centra to bylo kousek a v okolí spousta zajímavých míst. Ubytování v dvoulůžkovém pokoji vyšlo na super cenu. Parkovat se dalo uhotelu bez poplatku.Pokoj i koupelna byly čisté a dostačující s televizí a Wi-Fi. V penzionu byla velmi příjemná a rodinná atmosféra a soukromí.ObchodyKaždý správný lázeňský švihák by neměl vynechat obchod s lázeňskými oplatky. Druhů je nespočet a teplý oplatek do ruky nabízí za 5 Kč. A samozřejmě lázeňský hrneček. Byla jsem docela překvapená, jak se tyto hrnečky vytrácí, na kolonádě pil skoro každý z plastových kelímků a tyhle fešné hrnečky mělo jen pár lidí. Obchodů zde moc není, v centru Luhačovic je pouze Albert, drogerie a pár vietnamských obchůdků. Největším trendem léta byl stánek Ovocňák na luhačovické přehradě, kde dávali ovocné šťávy do plastové palmičky. To jsme prostě museli mít! :DZajímavá místaTak pro mě osobně v lázních vždy vedou prameny. Miluji Ottovku a letos byl k mému překvapení otevřen nový pramen – Nový Jubilejní. Pitných pramenů je tu celkem šest (co já vím a co jsem ochutnala). Prameny jsou studené a poměrně hodně mineralizované. Krásná je luhačovická kolonáda s dominantním Jurkovičovým domem, kašna Jestřábí a japonská zahrada. Každoročně se tu koná i hudební festival Leoše Janáčka. Nedaleko je luhačovická přehrada, kde je vybudován nově aquapark. Přehrada je bohužel koncem léta většinou už velmi špinavá, my se v ní ale začátkem července koupali bez újmy na zdraví. :-) Aquapark nás moc nelákal, jelikož v teplých dnech byl přeplněný a přišel nám vhodný spíše pro děti. Kolem přehrady si přijdou na své i sportovci. Okruh kolem přehrady má 3,25 km a je z krásné hladké asfaltové cesty. Ideální pro in-liny nebo skateboardy/longboardy. Z velkých měst je v okolí Uherské Hradiště a Zlín. My si s sebou přivezli kola. Krásná rovina spojovala větší města, jinak to byl samý kopec (no jo, Bílé Karpaty :D). Největší „dojem“ na nás udělala „cyklostezka“ z Uherského Brodu do Uherského Hradiště. Čekalo nás deset kilometrů pustinou do kopce přes nejrůznější pole, štěrk, kameny, kukuřici… Stálo nás to plno nervů a jedno píchlé kolo, takže rekreačním cyklistům rozhodně nedoporučujeme!ZávěrLuhačovice byly krásné jako vždy předtím, hotel byl příjemný a na pěkné lokalitě. Obzvlášť se nám líbila blízkost k pramenu Aloiska, kde je větší klid od naparáděných důchodců, dá se tam v klidu číst a užívat volna aniž by člověk poslouchal, kdo trpí jakou nemocí a co zrovna dělá Pepíček od Andulky. Kola jsme si celkem užili, ale už nikdy víc, kopců máme hodně i na Vysočině u rodičů! Užitečné odkazy:https://www.treking.cz/regiony/luhacovicke-toulky.htmhttps://inzine.cz/clanek/lazne-luhacovicehttps://www.horydoly.cz/turiste/prochazka-po-lazenskem-meste-luhacovice.htmlhttps://vincentluhacovice.cz/cs/poloha-a-okoli

Pokračovat na článek


Kam za pivem na východě Čech

Pivovarnictví má ve Východních Čechách velkou tradici. Pivovary Nová Paka, trutnovský Krakonoš, náchodský Primátor, broumovský Opat, pardubický Pernštejn či hlinský Rychtář jsou známé nejen v Čechách ale i v zahraničí. Rozšiřte si svůj "pivní" obzor o další východočeské pivovary. V článku vám přinášíme ucelený přehled včetně popisu pivovaru, seznamu pivních produktů a informací o možnostech prohlídky. Pivo z východu Čech mají lidé velmi rádi a svědčí o tom i řada úspěchů a ocenění. Za rok 2012 byla oceněna piva z Poličky, Žlebských Chvalovic, Pardubic, či z Náchoda. 1.  Pivovar KrakonošPivovar Krakonoš se nachází v centru města Trutnov. V současné době se zde vaří pět druhů piva, na Vánoce a Velikonoce je trh obohacen o speciální světlé pivo Krakonoš. Pivo se distribuuje především ve Východních Čechách a na Moravě. V červenci 2005 byla dokončena rekonstrukce “pivovarské restaurace” na hotel Krakonoš.  Historie sahá daleko do minulosti. Do první poloviny 16. století se vařilo po jednotlivých domech. Od druhé poloviny začínají vznikat společné pivovary, z nichž se připomínají Dolní a Horní. Od roku 1582 se však všichni spojili a začali vařit pivo v jednom pivovaru. Historii poznamenaly četné požáry.Možnost prohlídkyV době tvorby článku nebyla prohlídka pivovaru možná. Součástí areálu pivovaru je hotel Krakonoš a podniková prodejna. V prodejně je možné zakoupit jak lahvové, tak i sudové pivo Krakonoš. Dále jsou k dispozici propagační předměty a materiály. V hotelu Krakonoš, který byl zrekonstruován v červenci roku 2005, je možné se ubytovat. Nabízí 65 lůžek ve 26 pokojích. V přízemí hotelu se nachází restaurace, letní zahrádka, pivnice a vinárna.  2.  Pivovar se sladovnou v Nové Pace    Historie vaření piva v Nové Pace má dlouhou minulost. Již v 16. století získalo město povolení pro stavbu pivovaru, sladovny, vaření piva a následný prodej. Historické prameny ale potvrzují, že zde pivovar i sladovna stávaly dříve předtím. Před vybudováním pivovaru se nacházely dva menší v Dřevěnici a na Pecce. Poté, když byl v roce 1871 vybudován nový moderní pivovar, oba zanikly. Od dob založení se nikdy nepřestalo vařit. V současné době má pivovar 60 zaměstnanců a vaří se 7 druhů piva. Místní pivovar je orientován především na export do zahraničí. Téměř 40% míří za hranice České republiky, především do USA, pobaltských států, Německa, Polska, Izraele, Jižní Koreje a do Finska.2.2.  Možnost prohlídkyExkurzi s průvodcem je možné si objednat pro skupiny minimálně 10 osob. Při prohlídce jsou návštěvníci seznámeni s výrobou sladu, přičemž si prohlédnou naduvníky a prostory sladovny. Dále pokračuje výkladem na historické varně s technologií z roku 1929. Cestou do sklepa se prochází přes prostor bývalých chladicích štoků. Sklep je plný ležáckých tanků se zrajícím pivem. Pro některé návštěvníky může být splněný sen nacházet se na místě s takovým množstvím piva. Prohlídka pokračuje do nově vybudované varny, kde mohou ochutnávat již hotové pivo. Za pomocí moderních technologií je znovu představen pivovar i s historickým vývojem a postupy při výrobě piva.Ceny – dospělí 120,- studenti 80,- děti do 10 let v doprovodu rodičů zdarmaPivo je možné nakoupit ve dvou podnikových prodejnách. První se nachází přímo v areálu pivovaru a a druhá prodejna se nachází na Kumburském Újezdě u silnice vedoucí do Jičína. 3.  Pivovar BroumovPivovar Broumov je malý soukromý východočeský pivovar, který se nachází v městečku Broumov, v okrese Náchod. Pivovar má vlastní sladovnu a zdroj vody, je tak téměř soběstačný. Nakupuje pouze chmel z žatecké oblasti. Výrobky jsou rozváženy po celých východních Čechách. Část sortimentu putuje za hranice do sousedního Německa.   Historické začátky vaření piva jsou datovány k roku 1348, kdy byly městu uděleny městská práva od Karla IV. Po druhé světové válce byla postavena nová varna a zahájilo se stáčení do lahví. Od roku 1994 funguje nová stáčírna.3.2.  Možnost prohlídkyPivovar zve organizované skupiny na prohlídky pivovaru a výrobních prostor. Při nich lze nahlédnout do tajemství jednoho z nejstarších klášterních piv. Prohlídky jsou obohacené o ochutnávky. Nyní se však nabídka ještě rozšířila o malou stálou expozici pivovarnictví zaměřenou především na počátky zdejšího pivovaru. 4.  Pivovar NáchodHistorie vaření piva v Náchodě sahá až do Středověku, kdy se zde vařilo pivo po domech. Avšak v roce 1871 rozhodla městská rada o zřízení vlastního obecního pivovaru. Základní kámen stavby byl položen v dubnu roku 1872 a první várka piva se vařila již o rok později. Do 19. století se vařilo hlavně deseti a jedenácti stupňové pivo. Vícestupňové bylo k dodání pouze na Vánoce a Velikonoce. Jelikož oblíbenost stále rostla, tak se rozhodlo pro rozšíření a v roce 1925 byla postavena nová varna. Již o 10 let později se začala užívat ochranná známka Primátor. V roce 2006 pak zahájil pivovar rekonstrukci technologie sklepa. O rok později začal pivovar dodávat svým zákazníkům lahvové pivo Primátor s novými graficky moderními etiketami. V současnosti se zde vyrábí třináct druhů piva a limonády.4.2.  Možnost prohlídkyPivovar Primátor v Náchodě zve skupiny návštěvníků od 10 do 120 na prohlídky. Prohlídka trvá zhruba jednu hodinu a návštěvníci se během ní dozví vše důležité o historii a výrobě piva ve zdejším pivovaru, prohlédnou si prostory a pak mají možnost zakončit prohlídku ochutnávkou piv ve vagónu z první republiky, či využít posezení v moderním návštěvnickém centru s kapacitou pro 120 osob. Samozřejmostí je také prodej vybraného sortimentu, dárkových balíčků, či reklamních předmětů. 5.  Pivovar TamborPivovar Tambor ve Dvoře Králové vznikl v roce 2009, avšak to neznamená, že se dříve zde ve městě pivo nevařilo. Stejně jako v ostatních větších městech se pivo vařilo po domech již kolem třináctého století. Bylo zde několik větších pivovarů, avšak dlouho nevydržely. Jeden vyhořel a další byl obsazen a vydrancován pruskými vojáky. V dražbě ho později zakoupil pan František Klazar z Kruhu u Jilemnice, a později ho převzal jeho syn Jan. V roce 1978 zde byl pozastaven provoz sladovny a o rok později bylo zrušeno i vaření piva. Ještě tři roky poté se pivo vozilo z Trutnovského pivovaru a stáčelo se zde, avšak v roce 1982 byla zrušena i “lahvovna a sodovkárna”. Přesně třicet let trvalo obnovení vaření piva. V únoru roku 2009 proběhlo slavnostní vysvěcení varny nového pivovaru.5.2.  Možnost prohlídkyPivovar Tambor nabízí prohlídky po pivovaru pro skupiny 10 osob. V letech 2009 a 2010 pořádal pivovar tyto prohlídky zdarma, ale protože většina návštěvníků nebyla ani schopna vyjádřit dík zakoupením výrobků ani drobných suvenýrů, tak bylo rozhodnuto v roce 2011, že se bude ročně pořádat cca 20 prohlídek v 10 dnech během roku pro ty, co mají opravdu zájem o to, zjistit něco více o místním pivovaru a jsou za to ochotni zaplatit 200,- Kč. Samozřejmě, v ceně prohlídky je i ochutnávka piva. V areálu se nachází pivovarská prodejna, kde můžete zakoupit lahvové i sudové pivo a také drobné suvenýry.7.  Pivovar PoličkaPrvní zmínky o vaření piva v Poličce pocházejí z roku 1517, kdy se vařilo ve 113 domech. V 18. století, za císaře Josefa I. bylo rozhodnuto o stavbě pivovaru. Netrvalo však dlouho a nastaly problémy, nejdříve požár a poté se zde přestalo pivo dokonce vařit. V roce 1865 se začal stavět nový pivovar, který zde stojí i dnes. Pivovar získal za dobu své existence řadu ocenění, mezi která například patří ocenění Pivovar století z roku 2000, nebo Zlatá pečeť pro 10° výčepní světlé Hradební pivo.7.2.  Možnost prohlídkyDo pivovaru se můžete samozřejmě podívat. Probíhají zde exkurze s vnitřní prohlídkou pivovaru spojené s kulturně historickým výkladem. Celá prohlídka trvá asi hodinu a půl a je zakončena ochutnávkou nefiltrovaného piva. Poté si zde můžete nakoupit pivo a reklamní předměty.  8.  Pivovar PardubicePardubický pivovar a vaření piva ve městě má stejně jako většina velkých současných pivovarů dlouhou tradici, která sahá až do počátků 14. století. Až o dvě století později se pivovarnictví začná více rozvíjet. V této době si konkurovaly čtyři pivovary – městský, obecní, zámecký a farní. V roce 1871 pardubičtí podnikatelé rozhodli o vybudování nového pivaru. Specialitou pivovaru je tmavé pivo Porter 19°, které se zde vaří již od roku 1890 a získalo již desítky ocenění.8.2.  Možnost prohlídkyPardubický pivovar zve návštěvníky na prohlídku výrobních prostor, kde se vaří pivo již od roku 1871.Součástí prohlídky je samozřejmě výklad o historii a výrobě piva v místním pivovaru. Připravený je krátký videofilm o pivovarnictví. Správným zakončením prohlídky je ochutnávka piva a nealko výrobků ve stylové Staročeské restauraci. Exkurze se pořádají pro skupiny minimálně 10 osob. Firemní prodejny - “Pivovarky” se nacházejí nejen v Pardubicích (jedna přímo v areálu pivovaru), ale také v Chrudimi, Přelouči, Hradci, Holicích, Vysokém Mýtě a v Lázních Bohdaneč.9.  Pivovar RychtářPivovar Rychtář v Hlinsku se řadí mezi pivovary s krátkou historií, protože byl založen poměrně pozdě a to až v roce 1913. V době vzniku se řadil mezi nejmodernější pivovary, avšak jeho vývoj zabrzdila okupace a další problémy. V 80. letech minulého století se opět začínalo pivovaru dařit, zvyšovala se výroba, proběhla rekonstrukce stáčírny lahví a byl vybudován nový sklep. Od roku 2005 získal pivovar více než dvě desítky ocenění. Nejúspěšnějším pivem je Rychtář Speciál.Možnost prohlídkyExkurzi je možné objednat po telefonické dohodě předem. Prohlídka je možná jen od pondělí do pátku od 8 do 13 hodin. Maximální počet osob je 30. Samozřejmostí je na konci prohlídky ochutnávka piva. Návštěvníci si mohou také nakoupit všechny druhy sortimentu včetně propagačních materiálů přímo v prodejně v areálu pivovaru.

Pokračovat na článek


Krkonoše a Podkrkonoší – kam vyrazit!

Pojďme se blíže podívat na hlavní krkonošské turistické dominanty a také na přilehlé Podkrkonoší. Krkonoše jsou bezpochyby chloubou naší země a zcela jistě i ideálním místem kam v zimě vyrazit. V tomto článku se budeme zejména věnovat osvědčeným turistickým tahákům a dočtete se také i o méně známých, ale neméně zajímavých místech, které stojí za to navštívit.1.  Špindlerův mlýnŠpindlerův mlýn – vznik se datuje až do 16. století, kdy se zde na úbočí hřebene Kozí hřbety a vrcholu Stoh usadili dřevaři, kteří přišli z alpských zemí, aby zde těžili dřevo a zásobovali jím vrchlabské panství. Leží u soutoku Labe a Dolského potoka (710 m.n.m.) a trvale zde žije okolo 1400 obyvatel.  Od druhé poloviny 19. století se Špindlerův Mlýn začal stávat důležitým střediskem cestovního ruchu a v dnešní době je hlavním tahákem, který do Krkonoš přivádí turisty z celé republiky. Zimní sporty, především lyžování, vysokohorská turistika, cykloturistika – tato široká nabídka určitě potěší a uspokojí každého příznivce aktivního života. Od května do října můžete kromě horské turistiky a cyklistiky, můžete také navštívit venkovní tenisové dvorce, které jsou otevřeny denně a nebo skvělý aquapark přímo v centru města.2.  Pec pod SněžkouDalší významné středisko  - Pec pod Sněžkou - se chlubí nejdelším snowparkem u nás. Mnozí návštěvníci jistě ocení fakt, že pro letošní zimní sezónu došlo ke spojení zimních lyžařských středisek Černá hora a Pec pod Sněžkou, čímž došlo k rozšíření nabídky počtu lanovek, vleků a sjezdovek. Nyní můžete také zakoupit společné jízdenky do skiareálů Černý Důl, Janské Lázně, Svoboda nad Úpou, Pec pod Sněžkou, Velká a Malá Úpa. Takže za jednotnou cenu máte volný výběr až z 33km sjezdových tratí, využít 33 lyžařských vleků a 6 lanovek. Pro snazší přesun mezi areály byla zavedena společná skibusovou linka.3.  VrchlabíJe považováno za hlavní vstupní bránu do Krkonoš. Dominantou města je místní zámek, který v roce 1546 započal Kryštof Gendorf z Gendorfu – syn důlního odborníka ze západních Korutan. Zámek je postaven v renesančním slohu a patří mezi první stavby svého druhu v Čechách. Ačkoliv je stavitel neznámý, zjistilo se, že vycházel ze schématu italského kastelu – čímž stavba získala tvar malé pevnosti či tvrze. Z interiérů můžete bohužel vidět jenom halu, protože zbytek interiérů je využívaný tamním městským úřadem. Do parku je ale vstup volně přístupný, vede zde označená cesta. Park je zaplněn cizokrajnými dřevinami a naleznete v něm i umělá jezírka. Vrchlabí nabízí možnost nejenom sjezdového lyžování, k dispozici jsou i kilometry (35km) upravovaných a uměle zasněžených běžeckých tratí.4.  HarrachovDalší krkonošské město Harrachov poskytuje rovněž lyžařské vyžití, ale pokud vás hory již omrzely a dostali jste zálusk na nějaký ten kulturní zážitek, můžete zde navštívit expozici Hornického muzea, Lesnickou a mysliveckou výstavu anebo si prohlédnout Muzeum skla. V létě se nabídka sportovního vyžití v Harrachově dramaticky navyšuje. V nabídce jsou adrenalinové sporty: lanové centrum, horolezectví (Lubošské skály) bungee jumping; lehčí turistika - nordic walking, cyklistika, geocathing nebo další sportovní atrakce jakou je bobová dráha, která spolu s dopravním zařízením je dlouhá cca 1 kilometr (s převýšením 38 metrů a sklonem až do 12%). V neposlední řadě můžete zajít na golfové hřiště, bowling, tenisový kurt, koloběžky a případně si zajezdit na koních.Dalším milníkem našeho přehledu je Jilemnice. Přesun z Harrachova do Jilemnice zároveň znamená pomyslný skok z oblasti Krkonoš do Podkrkonoší. Nejzajímavějším místem v Jilemnici je nejspíš místní zámek a zámecký park. Uvnitř zámku se nachází Krkonošské muzeum. Dalšími zajímavými stavbami, které stojí za hlédnutí je radnice z konce osmnáctého století a kostel svatého Vavřince. Pokud rádi objevujete krásy naší matičky přírody – a rovnou ty podzemní – neváhejte ani sekundu a zamiřte do nedalekého Bozkova5.  SemilskoNedaleko od okresního města Semily se v obci Bozkov nachází dolomitové jeskyně. Bozkovské dolomitové jeskyně jsou jediné jeskyně na severu Čech, které byly otevřeny veřejnosti. Díky bohaté výzdobě sem často zavítají i turisté z různých konců republiky. Nachází se zde největší podzemní jezero u nás a pro svou jedinečnost byly Bozkovské jeskyně vyhlášeny Národní přírodní památkou. Vydáte-li se ze Semil jihozápadním směrem, dojdete na nejvyšší bod Českého ráje, na vrchol Kozákov (744 m.n.m). Na vrcholu kopce naleznete odpočinek v turistické chatě nebo případně můžete vystoupat na zdejší stejnojmennou rozhlednu. Chcete-li zkusit své štěstí, měli byste vědět, že v okolí Kozákova je naleziště drahých kamenů. Ačkoliv je Turnov důležitým dopravním uzlem, kde se kříží rychlostní silnice R10 směřující na prahu a R35 vedoucí dále na sever do Liberce, rozhodně jím jen neprojíždějte. Turnov je také považován za srdce Českého ráje – území bohaté na rozmanité památky, které je přibližně ohraničené obcemi: Železný brod, Semily, Lomnice nad Popelkou, Jičín, Sobotka, Mnichovo Hradiště a Frýdštejn.  Ve městě narazíte na spoustu krásných historických staveb – novorenesanční radnice, děkanský chrám sv. Mikuláše, Turnovská synagoga, zřícenina hradu Valdštejn a spousta dalších. V muzeu Českého ráje si můžete prohlédnout nejen expozici drahých kamenů, ale i třeba archeologické, etnologické a umělecké kousky. Turnov zažívá v poslední době velká sportovní rozmach – jsou zde florbalové, basketbalové a airsoftové kluby, klub Judo Turnov anebo fotbalový klub. Město každoročně pořádá atletické klání na památku Ludvíka Daňka – bývalého světového rekordmana v hodu diskem – na stadiónu pojmenovaném právě po této české legendě. Šest kilometrů od Turnova směrem na severozápad se nachází v obci stejného jména zámek Sychrov. Zámek Sychrov vznikl v polovině devatenáctého století a veřejnosti byl zpřístupněn až v roce 1950. V nedalekém okolí se natáčely známé filmy a pohádky – např. Zlatovláska, Nesmrtelná teta. 6.  Jičín město pohádkyJe tradiční kulturní festival, který se pořádá každoročně v průběhu září. Jedná se o svátek dětí i dospělých, kdy se na několik dní města Jičín zmocní pohádkové bytosti. Slavný český spisovatel Václav Čtvrtek zde např. vytvořil známou literární pohádkovou postavu Rumcajse. V tomto malebném městečku a jeho okolí se můžete věnovat i sportu. Nejoblíbenější je asi cykloturistika a pěší turistika. V okolí je velké množství značených tras, ze kterých stojí určitě za zmínku tři stezky – Rumcajsova, údolím Plakánek a po stopách války 1866. Nedaleko se nachází turisty velmi oblíbený hrad Kost.7.  Nová pakaPro příznivce historie, motorek a automobilů doporučuji zavítat do Nové Paky. Tamní Muzeum automobilů a motocyklů vystavuje exponáty historických unikátu od roku 1870 až po blízkou současnost. Po zhlédnutí exponátů můžete uhasit žízeň v jednom z Novopackých sklípků. Městské muzeum Nová Paka nabízí několik expozic, ze kterých zmíníme sbírku drahých kamenů. Nedaleko se nachází lázeňské město Lázně Bělohrad. Do zdejších lázní neváhají jezdit na ozdravný pobyt osoby s pohybovými problémy ani ze vzdálenějších koutů republiky.

Pokračovat na článek


Lázeňský trojúhelník si zcela určitě zaslouží vaši pozornost

Vycestujte do těch nejkrásnějších lázeňských měst u nás. Na mysli máme věhlasné Karlovy Vary, Mariánské a Františkovy Lázně. Relax, zábava a památky - tohle vše a ještě více zažijete při návštěvě proslulého lázeňského trojúhelníku. Do lázní míří nejen starší lidé, ale také ti, jež se chtějí uvolnit a zapomenout na starosti všedních dní.1.  Co všechno vás čeká?Protáhlé kouzelné kolonády, zelené parky, bělostné pavilony, minerální prameny, ale také fontány, ze kterých šplouchá průzračná voda. Pohodová atmosféra, optimističtí lázeňští hosté a lahodné křupání lázeňských oplatek. Nezapomenutelné večery, kde si milovníci klasické hudby přijdou na své.Přesně tohle vás čeká, pokud se rozhodnete navštívit některé z lázní. Nesmíme ovšem také opomenout, že pokud jedete za ozdravným pobytem, vaše tělo se bude cítit jako v ráji. Do lázní se však již nejezdí pouze za účelem léčivých kůr, ale také kvůli známému programu – wellness.  Nevšední masáže, uklidňující koupele a bylinkové zábaly, určitě si vybere každý z vás. Díky relaxačnímu pobytu můžete načerpat dostatek energie a dokonale se uvolní i vaše mysl.V západních Čechách se nachází známý lázeňský trojúhelník – Karlovy Vary, Mariánské lázně  a  Františkovy lázně.2.  Mariánské LázněLákají nejen na téměř pohádkové kolonády, ale také na panensky čistou přírodu. Ročně právě sem přijíždí tisíce návštěvníků jak českých, tak i zahraničních. Léčí se zde však lidé s trávícími onemocněními, potížemi respiračního charakteru či nervovými poruchami. Léčebných kůr se dostane také pacientům s onemocněním ledvin, močových cest a žláz s vnitřní sekrecí. Jednou z léčivých forem je také bahnitá koupel. K dispozici vám vždy samozřejmě budou odborní terapeuti.3.  Lázně Karlovy VaryPatří mezi velmi oblíbené. Léčí se zde hlavně nemoci spojené s omezeným pohybem, ale také neurologické choroby či poruchy metabolismu. Vynikajícím pomocníkem jsou termální koupele, sauny či horké koupele v páře. Ubytováni můžete být v hotelích, ať už nižší či velmi vysoké kvality. Některé hotely jsou obzvláště velmi luxusní.4.  Františkovy LázněSe pyšní romantickým duchem. Byly pojmenovány podle císaře Františka I. Celou kolonádu lemuje 20 minerálních pramenů, ze kterých mohou léčivou vodu všichni návštěvníci kdykoliv ochutnat. Nejznámějšími prameny jsou Františkův, Glauber, Lesní, Studený, Luisin, Kostelní a Solný. Každý pramen má kolem 10 stupňů Celsia. Obsahují důležité minerály a látky, které pozitivně ovlivňují zdraví každého z nás. Známé jsou už od pradávna díky léčbě ženských problémů a neplodnosti.Ubytujte se v srdci lázeňských měst a odpočiňte si! Okolní atmosféra vás nabije energií!

Pokračovat na článek


Jak se starat o stan a spací pytel?

Pokud se chcete z krásného nového stanu a teplého spacího pytle radovat co nejdéle, je potřeba se o ně správně postarat. Stejně jako všechno vybavení i stany a spacáky podléhají stáří a nešetrné zacházení jejich životnost jen a jen zkrátí. Jste zvědaví, co je potřeba udělat, aby Váš stan zůstal nepromokavý a spacák skvěle izoloval po dlouhá léta? Čtěte dále...Údržba spacího pytleSprávné zacházení se spacím pytlem není důležité jen po návratu z kempu. Podstatné je dodržovat několik základních pravidel už při samotném pobytu v horách nebo ve skalním městě. Vlhké podnebí a déšť spacákům příliš nesvědčí. Obzvláště péřové spací pytle snadno absorbují vlhkost a tím pádem rychle podléhají plísním i působení dalších mikroorganismů. Nejen proto je důležité rozepnutý spacák vyvětrat pokaždé, kdy jen to podmínky dovolí.Časté praní v automatické pračce je největším nepřítelem životnosti a kvality spacích pytlů. Nešetrné praní v bubnu pračky výrazně narušuje izolační vlastnosti spacáku a agresivní chemické prostředy zkázu jen dokonají. Nejšetrnějším způsobem údržby spacích pytlů je ruční praní ve speciálních prostředcích, které jsou v obchodech běžně k dostání.Pokud se rozhodnete spací pytel vyprat v automatické pračce, dejte pozor, aby teplota vody nepřesáhla 40 stupňů a neždímejte. Jemné šetrné programy spacáku nijak neuškodí, ale nic se nemá přehánět. Spací pytel neždímejte ani po ručním čištění. Mokrý spacák nechte vykapat a rozložte jej na teplém suchém místě. Nikdy jej nevystavujte přímému slunci. Syntetické i péřové spacáky sušte pokud možno ve vodorovné poloze, aby nedocházelo k polámání křehké výplně. Péřové spacáky je potřeba čas od času propřepat, v nejlepším případě i několikrát denně. Drobná pírka se Vám za to při příštím výletě odvděčí skvělou tepelnou izolací. Musíte se připravit na to, že péřové spací pytle schnou i několik dní.Pokud je Váš spacák jen lehce zašpiněný, raději jej očistěte vlhkým haříkem. Jak už jsme napsala, spací pytle a bubny automatických praček si opravdu jen stěží porozumí.Spací pytel nikdy nenechávejte dlouhodobě sbalený. Jemná vlákna jsou v obalu zafixována ve stejné poloze, což je jen zbytečně namáhá. Kompresní obaly stlačují výplň, která následkem toho ztrácí své izolační vlastnosti. Spacák raději volně pověste třeba do skříně, protože tím nejlepším, co pro něj můžete udělat, je nechat jej volně rozložený v tmavém prostoru.Spací pytel vždy skladujte čistý a především dokonale suchý.  Údržba stanuA jak je to se stanem? Znovu začneme základní údržbou už během samotného výletu. Stan se vždy snažte postavit na suchém rovném a nejlépe i vyvýšeném místě ve stínu. Nejen, že spaní v mokrém důlku a na kamenech je více než dosti nepohodlné, ale zároveň by mohlo dojít i k protržení podlážky. A silné sluneční paprsky materiálu tropika zrovna nesvědčí.Pro očištění stanu je nejlepším pomocníkem obyčejná voda. Agresivní chemické prostředky by mohli výrazně narušit voděodolný zátěr i další důležité vlastnosti stanu. Výjímkou jsou speciální přípravky pro čištění stanu, které si můžete běžně koupit.Stan nikdy neperte v automatické pračce. Před uskladněním stanu zkontrolujte zipy. Drobná zrnka písku a hlíny, která se v něm zachytila, dokáží po čase napáchat pěknou škodu. K jejich odstranění je nejlepší malý kartáček.Po návratu z výletu nezapomeňte stan řádně vysušit, protože vlhký materiál má bohužel sklony plesnivět. Vnitřní stan a tropiko sušte odděleně tak, aby se stěny vzájemně nedotýkaly. Nikdy jej nenechávejte vystavený ohni ani jinému sálavému teplu. Pro uskladnění stanu je nejlepší nějaké suché tmavé místo. Kvalitě a životnosti materiálu nijak neprospívají ani vysoké teploty. Pokud to Vaše možnosti dovolí, stan skladujte rozložený. Jestliže jej skladujete v obalu, nezapomeňte zkontrolovat, zda je před sbalením opravdu čistý a hlavně suchý. Stan se snažte pokaždé sbalit trochu jinak, aby některé partie nebyly dlouhodobě přetěžovány. Voděodolný zátěr by se jinak mohl velmi poničit.Pro opravu protržených částí nebo švů snadno seženete speciální lepidla i pásky. Součástí většiny stanů bývá originální sada na opravu.Životnost stanu prodloužíte používáním impregnace. Zvláště tropiko a podlážka časem ztrácí voděodolnost. Namáhané zipy a šňůrky je dobré čas od času převoskovat. Prodloužíte tak jejich životnost. O spoje prutů je nejlepší se starat za pomoci konzervačních prostředků s příměsí silikonu. Pokud Vám to podmínky umožní, tyče skladujte složené. Spojovací guma nebude zbytečně přetěžována a vydrží déle.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Cestování

Trip po východní Americe

Východní pobřeží není z hlediska přírodního bohatství tak atraktivní jako pobřeží západní, ale o to více se zde můžeme setkat s kulturními památkami, které jsou známé téměř po celém světě. WASHINGTON D.C. Naše cesta započala letem z Prahy do hlavního města Spojených států Amerických, Washingtonu D.C. Město bylo vyprojektováno koncem 18. stol. francouzským architektem Pierrem L’Enfantem a postaveno takřka „na zelené louce“. Neměli jsme ve městě žádný problém se orientovat. Všechny vládní budovy, slavné monumenty i sídlo prezidenta jsou v centru města blízko sebe, a tak jsme nemuseli podnikat žádné větší vzdálenosti mezi památkami. První památka, ke které jsme se vydali, byl Bílý dům, sídlo amerických prezidentů. Dostat se ale dovnitř je kvůli bezpečnostním důvodům pro turisty nemožné. Naši zvědavost tak uspokojilo návštěvnické centrum, kde kromě prodeje suvenýrů a možnosti zhlédnutí fotografie prezidentské kanceláře jsou vystavovány i fotografie jednotlivých místností, portréty státníků a filmy o amerických příslušnících vlády. Nejimpozantnější budovou tyčící se nad metropolí je Kapitol. Zde sídlí legislativní orgány státu, Senát a Sněmovna reprezentantů. Vstup do Kapitolu je zdarma a je umožněno se podívat i do zasedacích sálů obou komor. Hned naproti Kapitolu se táhne tři kilometry dlouhý park Mall, kde se příležitostně konají koncerty, sportovní utkání, či protestní akce a náboženské mše. Podél parku se nachází desítky muzeí a galerií. Nejvýznamnější z nich je národní archiv, kde jsou uchovány originály Deklarace nezávislosti, Listiny práv a svobod a Ústavy. Parkem jsme došli až k Washingtonovu památníku, slavnému mramorovému obelisku. Tento obelisk měří necelých 170 metrů. Zde jsme si koupili vstupenku do věže a poté si užívali úžasný výhled na město. Po vyhlídce jsme pokračovali, až jsme se přiblížili k západnímu konci promenády, kde se nachází památník věnovaný prezidentu Lincolnovi. Státník shlíží ze svého křesla uprostřed sloupového chrámu na vodní plochu Zrcadlové fontány. Po stranách Lincolnova monumentu jsme si prohlédli velmi působivé památníky věnované vojákům padlým ve Vietnamu a v Koreji.  Za památníkem přes řeku Potomac se nachází snad nejznámější hřbitov na světě, a to hřbitov Arlingtonský, kde je pochováno na 400 000 zesnulých amerických veteránů a padlých vojáků. Kousek od hřbitova leží sídlo ústředního štábu ozbrojených sil, zvané Pentagon. Jak už název napovídá, jedná se o stavbu ve tvaru pětiúhelníku a jde o největší budovu světa. PITTSBURGHPři večerním příjezdu k městu jsme již zdálky uviděli krásně osvícené seskupení obchodních mrakodrapů, kterému místní přezdívají Malý Manhattan. Ubytování v Pittsburghu jsme sehnali přes mezinárodní webovou službu Airbnb, kde lidé nabízejí své byty a domy k pronájmu. Následující den ráno jsme vyrazili do významné obchodní a také finanční čtvrti, která je charakteristická svým trojúhelníkovým tvarem, kterému se zde říká Golden Triangle. Ten vytváří soutok řek Allegheny a Monongahela, jež se slévají v jednu, nesoucí název Ohio. Místo, kde dochází k soutoku řek, se nazývá Point, který je obklopen stejnojmenným parkem. A právě k tomuto místu směřuje mnoho návštěvníků za klidem, procházkou a odpočinkem stejně jako my před dlouhou cestou k Niagarským vodopádům.Ve městě Pittsburgh a jeho blízkém okolí bychom napočítali neuvěřitelných 446 mostů s typickým žlutým zbarvením. Přímo v centru města jich je hned čtyřicet, a proto je Pittsburgh známý také pod názvem „město mostů“. Pokud někdy uslyšíte o „ocelovém městě“, bude se opět jednat o Pittsburgh. Toto označení vzniklo ještě v době, kdy bylo město významným centrem ocelářství. Dnes je především městem finančních a obchodních středisek a proto v centru není pro turisty nic příliš zajímavého k vidění. Avšak na své jsme si zde přišli mi, jakožto příznivci sportu, jelikož jsou za řekou postavěny dva moderní stadiony, basebalový a hokejový.  NIAGARSKÉ VODOPÁDYNoc jsme přespali kousek za hranicemi v Kanadě a následné ráno jsme vyrazili směr Niagarské vodopády. Vodopády se nacházejí na hranici USA a Kanady a návštěvníkům jsou z obou stran nabízeny nádherné vyhlídky, lodní výlety, stezka podél divoké řeky a akvárium. Pokud na vodopády a okolí máte čas celý den, rozhodně všechny tyto atrakce stojí za navštívení. K lodi jsme sjeli výtahem skrz vyhlídkovou věž, a jelikož jsme jeli z kanadské strany, tak jsme dostali červené pláštěnky, v opačném případě, kdybychom jeli z americké strany, dostali bychom pláštěnky žluté. Následovala krásná 20 minutová vyjížďka lodí, během které jsme se lehce osvěžili deštěm z vodopádů.Vydržíte-li až do pozdních hodin, kdy se začíná stmívat, naskytne se Vám úžasný nezapomenutelný pohled na barevně podsvícené vodopády Niagary. Očekávali jsme, že Niagarské vodopády jsou obklopeny pouze přírodní krajinou, avšak tomu tak není, jelikož místní podnikatelé kolem vodopádů vystavěli mnoho budov sloužících turistům k zábavě a ubytování.Zajímavost: Pětina veškeré pitné vody v USA proteče skrz Niagarské vodopády.TORONTODalší den jsme pokračovali ve výletě ke kanadským sousedům. Náš hlavní cíl bylo město Toronto, vzdálené jen 2 hodiny autem od Niagara Falls. Toronto je nejlidnatější město Kanady a je také hlavním městem v provincii Ontario. Torontu je přezdíváno město parků, protože je zde opravdu hodně zeleně. Nepobyli jsme zde příliš dlouho, takže jsme neměli šanci projít si celé město. Uchvátila nás CN Tower, telekomunikační a turistická věž, vysoká 553 metrů, jejíž původním účelem bylo zlepšit TV signál, ale v těchto dnech se již z věže můžete pokochat výhledem na celé Toronto, okolní přírodu a jezera. BUFFALOKdysi průmyslové Buffalo se přeměnilo do podoby spíše turistické. Město nás překvapilo původní architekturou, které vévodí působivá radnice ve stylu art deco, novogotická budova staré pošty, ale i první moderní mrakodrap z roku 1895, dnešní Prudential Building. Když jsme si chtěli po celodenním chození odpočinout, vydali jsme se do parku Delaware, kde kromě laviček a upravených trávníků je i úžasná galerie Albright-Knox Art se sbírkou francouzských impresionistů. Když nám po celém dni vyhládlo, tak jsme navštívili restauraci přezdívanou Dino, kde jsme po příchodu měli pocit, že celé město se sešlo právě zde. Ochutnali jsme jídlo, jímž je toto město světově známé a to pálivé Buffalo wings (kuřecí pálivé křidélka). Po večeři jsme se vydali směrem k hotelu a připravovali se na následujících pár dní v New Yorku.   NEW YORKPoslední město, do kterého jsme se na naší cestě vydali, bylo město, které nikdy nespí. Perfektně organizovaný chaos v monumentálním stylu, i tak by se dalo popsat jedno z nejrušnějších měst světa.V New Yorku byste mohli být několik měsíců a stále by bylo co objevovat. Většina turistů se proto omezí na poznávání centrálního ostrova Manhattan a ostatní čtvrtě jako je Brooklyn, Queens, Bronx a Staten Island si prohlédnou jen z dálky. Ostatně tak jsme učinili i my jelikož jsme neměli tolik času. Na Manhattanu jsme navštívili pouze největší ikony New Yorku, a to finanční centrum Financial District s burzou na Wall Street a gotickým kostelem Trinity Church, neonově blikající Times Square, kterému je přezdíváno žehlička podle protáhlého trojúhelníkového tvaru, památník dvojčat Světového obchodního centra a odpočinkový Central Park. Nenechali jsme si ujít ani návštěvu Metropolitního muzea, jednoho z nejlepších uměleckých muzeí na světě. Také jsme navštívili proslulý Empire State Building, z kterého je možno za vhodného počasí vidět panorama celého Manhattanu. Poslední naší atrakcí před odletem se stala projížďka lodí kolem světově proslulé sochy Svobody, kterou jsme krásně zakončili naše cestování po Americe.

Pokračovat na článek


Livigno – ráj lyžařů

Livigno je městečko v italské provincii Sondrio v oblasti Lombardie. Toto krásné středisko se nachází nedaleko státní hranice se Švýcarskem v Italských Alpách. Je známé především jako lyžařské středisko.Uvažujete i vy o lyžování v Alpách? Pak je pro vás zimní dovolená ve středisku Livigno určitě jedním z největších favoritů při výběru, jelikož zájezdy do této destinace patří k nejoblíbenějším a není se čemu divit. Livigno, také označované pro svůj výrazně vysokohorský ráz jako „italský Tibet“ je díky dokonalé infrastruktuře považováno za jedno z nejmodernějších a také absolutně nejlepších italských zimních středisek, zkrátka je reklamou na lyžování v Dolomitech.Areál nabízí úctyhodných 74,5 km sjezdovek abnormální průměrné šířky i délky. Jsou zde dokonale upravované sjezdovky orientované na všechny světové strany, atak se můžete s chutí pustit do celodenního cestování za slunečními paprsky. Mají zde i jeden z vůbec nejrozsáhlejších a nejdokonalejších snowparků v celých italských Alpách. Podle dlouholetých statistik je toto místo s ojediněle bohatým přídělem sněhové pokrývky, vysoká nadmořská výška i orientace svahů a stále propracovanější a rozšiřující se systém umělého zasněžování aneb ta nejlepší garance pestrých lyžařských možností i v okrajových termínech sezóny.Největší plocha sjezdovek Livigna náleží východnímu hřebenu Carosello 3000 s vrcholem Vetta Blesaccia (2 796 m), kam vedou z obou konců Livigna kabinkové lanovky a výše pak sedačkové lanovky. Nejprudší sjezdovky se nachází podél kabinkové lanovky Carosello. Jsou štědré šířkou i sklonem. Z vrcholu Blesaccia jsou z opačné strany přejezdovou cestou připojeny mírnější, ale rovněž královsky široké dálnice s krytými sedačkami.Menší, ale celkově sportovnější je areál Mottolino , ten spojuje s Livignem 12místná gondola. Především tratě spadající z vrcholů Monte Sponda a Monte della Neve holým svahem směrem k Livignu jsou špičkové. Hustý spletenec sjezdovek obsluhují kryté několikamístné sedačky, přičemž se vesměs jedná o dálniční červené až černé tratě, jedna členitá černá pak pokračuje od spodní stanice sedačky až do města. Ideální pro rozlyžování, široká a mírnější červená sjezdovka míří z Mottolina do průsmyku Trepalle. Podél kabinkové lanovky do Livigna stéká široká a oblíbená červená sjezdovka.Na své si příjdou i milovníci běžeckých stop, kdy středisko nabízí až 40 km perfektně udržovaných tras.V samotném městečku, dlouze roztaženém podél silnice, je velké množství hotelů a apartmánů v pěší vzdálenosti od přibližovacích lanovek. Nově je zde i aquapark Aquagranda s wellness areálem. Celé město pak v častých intervalech pročesávají tři linky skibusů.Hlavní příjezdová trasa z Česka vede přes rakouský Landeck a švýcarský Zernez, do Livigna se pak vjíždí jednosměrným tunelem s vysokým mýtným a kyvadlově řízeným provozem – zvláště o sobotách je vhodné počítat i s výrazným zdržením, jelikož nejčastější turnusy jsou právě od soboty do soboty, takže je jak nájezd turistů, tak i odjezd turistů.Dále doporučujeme i procházku po centru, kde na Vás na každém rohu čekají obchůdky a bary.Jedná se o absolutní unikát, jelikož je to poslední bezcelní zóna v rámci EU a proto i nákupy jsou zde velmi výhodné. 

Pokračovat na článek


Německo - Berlín

V dubnu jsme podnikli asi nejspontánnější výlet vůbec. Asi rok zpátky jsme na internetu našli tip na aplikaci Hotel Tonight, která nabízela pro nové klienty, popřípadě za promo kódy, bonus ve formě kreditů v eurech. Tak se nám podařilo každému nasbírat 101 €, ale jak šel čas, tak jsme na tuto aplikaci málem zapomněli… Náhodou v dubnu zapínáme aplikaci a koukáme, že začátkem května vyprší platnost nasbíraných kreditů. A tak jsme si naplánovali víkend v Berlíně! Byla by přeci škoda to nevyužít, nemyslíte?DopravaAutobusDopravu do Berlína jsme řešili přibližně týden dopředu, pravděpodobně se dají lístky koupit levněji, než jsme je koupili my. Rozhodovali jsme se mezi autobusovými přepravci Eurolines a Student Agency. Jelikož to cenově vycházelo téměř stejně (Student byl levnější o 20 Kč), dali jsme nakonec přednost společnosti Student Agency, jelikož nám jejich servis přijde lepší. Nakonec nás tedy zpáteční cesta vyšla na 1 063 Kč na osobu a trvala pět hodin. Jelo se bez pauzy, stavěli jsme pouze na pět minut v Drážďanech, což byla zároveň naše jediná zastávka. MHDBerlín je poměrně velké město, takže jsme se tady nevyhnuli využití dopravních prostředků. Jenom samotná cesta z autobusového nádraží je do centra celkem dlouhá. Velkou výhodou v Berlíně je to, že na lístek na MHD můžete využívat všechny dopravní prostředky a ne jak to mnohdy jinde bývá (Francie), že má každý dopravní prostředek svůj lístek. V Berlíně jsou tři základní tarifní zóny: vnitřní město – A, vnější město – B a okolí Berlína – C. Pro pohyb v centru postačuje zakoupení zóny A. Nejvýhodněji potom vychází celodenní lístek (platí do 3.00 následujícího dne, ne 24 hodin!), který vychází na 6.90 €. Za jednorázové lístky zaplatíte 2.70 € a platí dvě hodiny. Na lístku je napsáno, že platí jenom v jednom směru, což jsme tedy úplně nepochopili, ale usoudili jsme, že takovýto lístek nemůžete použít k cestě do centra pro nákup a na stejný lístek jet zpět domů… Výhodněji vycházel potom balíček čtyř jednorázových lístků za 9 €, kde pak jeden lístek vyšel na 2.25 €. Trasu si můžete naplánovat a vyhledat na oficiálních stránkách městské dopravy.Automaty na lístky jsou přehledné a snadno pochopitelné. Akceptují platební karty, mince a bankovky (nejvyšší akceptovatelná bankovka je 10 €).Metro zde má několik linek, je poměrně rozvětvené, ale dá se zde dobře orientovat a vše je zde moderní (tabule se směry, často i elektronické tabule ve voze, …). Jen je třeba si dát pozor na označovací turnikety, které jsou občas umístěny docela nešikovně. Co se týče revizorů, tak jsme žádné ani nezahlédli. :-)Městem dále jezdí klasické tramvaje, příměstské vlaky a autobusy. Vše je dobře značené a platné na jeden a ten samý lístek. Zajímavé byly některé dvoupatrové autobusy. Dočetli jsme se, že údajně autobus číslo 100 jezdí kolem zajímavých památek, takže si za cenu MHD můžete udělat vyhlídkovou jízdu. :-) My to bohužel nestihli, tak třeba příště.StravováníNejdříve musíme určitě zmínit vynikající snídaně, které byly v ceně našeho ubytování. Příjemné bylo, že se snídaně podávaly od 6.30 do 12.00, což jistě ocení i ti, co mají plán již od brzkého rána a nemusí tedy čekat do 8.00, jak tomu často bývá. Snídaně byly formou švédských stolů, což není neobvyklé ani u tříhvězdičkových hotelů, ale kvalita jídla byla o poznání lepší (možná to je Německem samotným, nemůžeme porovnat). Několik druhů teplého pečiva, nejrůznější šunky, salámy a sýry (zapomeňte na šunkový nářez a Eidam třicítku), müsli, jogurty, marmelády, nutella, ovoce, zelenina, saláty, losos, palačinky, grilovaná rajčata, několik druhů dezertů, teplé croissanty, … K pití káva, čaj (sypaný nebo sáčkový), čtyři druhy džusu Granini, minerální voda či mléko. No byla to opravdu paráda a bohužel jsme za ty dva dny ani nestihli vše ochutnat.Jelikož jsme se poměrně obstojně nasytili u snídaně, tak jsme většinou přeskakovali oběd a pouze večeřeli. Ke svačině jsme si občas vzali jablko na recepci nebo koupili něco v místních supermarketech. Nemohli jsme ale vynechat typickou berlínskou pochoutku Currywurst. Jedná se o bílou klobásu zalitou kečupem a kari omáčkou, ke které se většinou jí pečivo nebo hranolky. Další variantou byla bílá klobása v housce s hořčicí. A nezapomněli jsme si vychutnat pravé berlínské pivečko na střešní terase našeho hotelu. UbytováníUbytování bylo vlastně důvodem, proč jsme se rozhodli navštívit Berlín. Začátkem května nám každému končila platnost kreditů v hodnotě 101 € na ubytování přes mobilní aplikaci Hotel Tonight. Částka už je to poměrně slušná, tak jsme se rozhodli, že každý zaplatíme jednu noc a budeme mít pěkný víkend v lepším hotelu za hubičku. Ubytování se přes tuto aplikaci dá zabookovat maximálně týden dopředu. Aplikace je přehledná a vše proběhlo naprosto v pořádku. Vybírali jsme z několika hotelů tak, aby nás ubytování nestálo vůbec nic, popřípadě pár korun. Všechny hotely zde vycházely minimálně na 1 800 Kč na noc. Nakonec jsme si zvolili čtyřhvězdičkový hotel Upstalsboom Hotel Friedrichschein, který nám vyhovoval dostupností, polohou a recenzemi. Hotel nás tedy vyšel na krásných 9 Kč pro jednoho za dvě noci! Navíc ještě ale musíme připočítat poplatek (pobytová taxa), který byl placen přímo v hotelu a činil 3.50 € (96 Kč) za osobu. Jelikož se řadíme mezi low cost cestovatele, tak tenhle hotel pro nás byl opravdu luxus. Navíc ve čtyřhvězdičkovém hotelu snad nikdo z nás zatím ještě nebyl, pokud nás paměť neklame. Hotel byl pěkný, moderně zařízený, čistý a klidný. Leží v klidné ulici trochu dál od centra. V ceně hotelu byla snídaně, fitness centrum, sauna a střešní terasa. Pokoje byly vybaveny minibarem a vodou zdarma a celý pokoj byl moc útulně zařízený, stejně tak koupelna, kde bylo mýdlo, šampon a jiné drobnosti jako tyčinky do uší, odličovací tamponky samozřejmostí. O to větší radost z hotelu jsme měli, když jsme ho pořídili prakticky zadarmo. Musíme přiznat, že jsme museli i trošku „osekat“ náš program, abychom stihli využít alespoň nějaké aktivity našeho hotelu. :-) ObchodyNáš výlet, původně za pár korun, se nám trošku prodražil právě díky obchodům. Hned po příjezdu jsme navštívili Rossmann, abychom dokoupili nějakou kosmetiku a drogerii (jedeme autobusem, tak proč ne). Nakoupili jsme si nějaké krémy, mýdla, kosmetiku a podobné nezbytnosti, včetně pár narozeninových dárků. Hned první den jsme chtěli oběhat i jiné obchody, protože jsme se jimi nechtěli v sobotu zdržovat a v neděli tu mají zavřeno. Večer jsme teda vyrazili do Primarku, kde jsme se zdrželi snad dvě hodiny. Byla to naše první návštěva tohoto řetězce a moc jsme nevěděli, co očekávat… Čtyři patra narvaná oblečením, bižuterií, doplňky do domácnosti, botami, … A v tom všem i kolem osmé večer pobíhaly stovky lidí. Nabrali jsme si každý několik věcí, co nás zaujaly, a šli je vyzkoušet do zkušebních kabinek u pánského oddělení (tam je podstatně méně lidí). Nakonec jsme si odnesli jednu slušně velkou a ještě slušněji těžkou tašku a na hotel jsme dorazili kolem jedenácté večer. Oblečení vyšlo cenově opravdu pěkně, takže nemusíme litovat. Navíc jsme nenakupovali jen pro sebe, ale už jsme sfoukli i nějaké vánoční dárky. :-D Další věcí, kterou jsme na internetu našli jako „typickou berlínskou“ byly Fotoautomaty. Jsou to ty klasické fotoautomaty, které vám blýsknou čtyři různé fotky pod sebou v rozmezí několika sekund. Po Berlíně je několik automatů jak na černobílé, tak na barevné fotky, které vychází na 2 €. Rozhodli jsme se tedy automaty vyzkoušet – v barevné verzi.Dále je zde velké nákupní centrum Alexa nedaleko Primarku, kde se dá taky velmi pěkně nakoupit. Nachází se zde kolem 180 obchodů. Téměř ihned vedle Primarku je T. K. Maxx, což je několikapatrový outlet se značkovým oblečením. Obchod má několik pater a je to tu poměrně na dlouho, my se zde z časového hlediska moc nezdrželi. Pro ty, co mají rádi luxusní zboží, je zde KaDeWe, neboli Kaufhaus des Westens, což je obchodní dům plný značkové módy a kosmetiky. KaDeWe je druhým největším obchodním domem v Evropě. My sem jenom nakoukli, ochutnali citronovou makronku a šli pryč. :-D Zajímavá místaGendarmenmarktJedná se o krásné náměstí v centru Berlína nedaleko Alexandrplatz a jeho historie sahá až do 17. století. V jeho středu se nachází socha básníka Fridricha Schillera a dvě katedrály v barokním stylu – Deutscher Dom (vstupné zdarma, ÚT-SO od 12 do 17 hod., NE od 11 do 17 hod.) a Francösischer Dom (2 €, denně od 10 do 18 hod.). Náměstí je poměrně klidné, dá se zde posedět na lavičkách nebo ve venkovní restauraci. Checkpoint CharlieCheckpoint Charlie je patrně nejznámějším hraničním přechodem Berlína z doby studené války, kde měli přechod z jedné části Berlína do druhé dovolený s povolením pouze diplomaté, novináři či obyvatelé jiné než německé národnosti. Dnes se zde nachází kopie původní tabule s nápisem ve čtyřech jazycích, který příchozím připomínal, že opouštějí americký sektor a vstupují do sovětského sektoru. K vidění zde je i kopie první strážní budky z roku 1961 a vojáci s vlajkami, kteří se s vámi za 1 € rádi vyfotí. Pokud si budete chtít fotku pořídit sami, pravděpodobně se jim to nebude moc líbit. Poblíž je Museum Haus s historickými dokumenty a Photoautomat na černobílé fotky. OberbaumbrückeOberbaumbrücke je most vedoucí přes řeku Spree, který kdysi spojoval berlínské čtvrti Friedrichshain a Kreuzberg. Je považován za symbol znovu nalezené jednoty města. Jedná se o krásný historický most v Berlíně, přes který dnes jezdí i auta a metro. Vedle mostu začíná známá East Side Gallery – nejdelší kus berlínské zdi. Berlínská zeďEast Side Gallery je muzeum pod širým nebem, které se nachází na pomezí bývalých berlínských čtvrtí Friedrichshain a Kreuzberg, tedy hned vedle Obermanbrücke. Jedná se o jedno z mála míst ve městě, kde ještě můžete spatřit zbylé kusy berlínské zdi. Jedná se vůbec o největší muzeum pod širým nebem na světě, neboť vystavená zeď táhnoucí se podél břehu řeky Spree je více jak 1,3 km dlouhá. Dnes jsou zbylé kusy zdi pomalovány až 106 grafikami různého typu od umělců ze všech koutů světa. Většinou se jedná o náměty z historie města nebo dějin Německa. Asi nejznámější grafikou na zbylých kusech zdi je polibek Ericha Honeckera a Leonida Brežněva od Dmitrije Trubela. Palác CharlottenburgPalác Charlottenburg byl postaven jako barokní letní palác pro Charlotte Sofii, ženu krále Fridricha I. Pruského. Jedná se o největší palác v Berlíně, kde se v současnosti nacházejí umělecké sbírky francouzských obrazů z 18. století či sbírky čínského a japonského porcelánu. K paláci se jde nádhernou alejí a v okolí paláce jsou obrovské zahrady, do kterých je vstup zdarma a lidé sem chodí běhat, se psy na procházku nebo relaxovat. Vstupné do paláce je kolem 10 €, my uvnitř nebyli. Olympijský stadionOlympijský stadion je největším sportovním stadionem Německa, který byl postaven při příležitosti Letních olympijských her v roce 1916. Kvůli první světové válce se však LOH nekonaly, nicméně i přesto Německo pokračovalo s výstavbou stadionu, který byl později využit jako místo pro konání finálových zápasů Mistrovství světa ve fotbale. Ve své době se jednalo o největší sportovní stadion světa a bylo možné v něm usadit na 40 000 diváků. Otevřeno je denně od 9 do 19 hod., snížené vstupné – 3 €. Budova Říšského sněmu v Berlíně Budova Reichstagu byla vystavěna jako sídlo původního parlamentu Německé říše. V současné době se v budově nachází sídlo německého spolkového sněmu a od roku 1994 se zde koná každých pět let Spolkové shromáždění, které volí prezidenta. Budova byla poničena sovětskými vojsky v roce 1945. Po rozdělení Německa se budova ocitla na území Západního Berlína a byla používána pouze pro reprezentační setkání a výstavu o dějinách Německa. V roce 1992 byla vypsána architektonická soutěž na rekonstrukci budovy, kterou vyhrál britský architekt Norman Foster a největší vizuální změnou je nová kupole, sloužící zároveň jako vyhlídka. Do Reichstagu je umožněn vstup zdarma, ale vzhledem k velkému zájmu je potřeba zamluvit si prohlídku aspoň den dopředu, což my bohužel neudělali a museli jsme si tedy prohlídku nechat ujít. Televizní věžVěž má 368 m a je nejvyšším vyhlídkovým bodem v Berlíně. Vrchol věže má údajně připomínat sovětskou družici Sputnik 1. Věž je také čtvrtou nejvyšší stavbou v Evropě. Na jejím otáčivém vrcholu se nachází kavárna a vyhlídkový ochoz, z nějž je za jasného počasí vidět až 42 km daleko. Otevřeno je denně od 9 hod. do půlnoci. Vstupné je 10 € pro dospělé. Holocaust MahnmalPamátník holocaustu se nachází mezi Braniborskou bránou a náměstím Potsdamer Platz. Památník tvoří 2 711 šedivých betonových kvádrů různé výšky a velikosti a rozkládá se na ploše více než 19 000 m2. Z výšky má památník tvořit dojem vln. Pod památníkem se nachází informační centrum, kde jsou k vidění různé materiály, jenž úzce souvisí s holocaustem. Vstup do venkovního památníku je 24 hodin denně a je zdarma stejně jako vstup do informačního centra, kam se čeká fronta a prochází se bezpečnostní kontrolou.Pamětní kostel Viléma I.Jedná se o novorománský pamětní kostel Viléma I. z konce 19. století. Z původních čtyř věží, které jej obklopovaly, dnes stojí pouze věž jedna a střecha hlavní věže částečně chybí, neboť byl kostel za 2. SV vážně poničen. Po skončení války se vedly spory o tom, zda kostel zničit úplně a postavit na jeho místě kostel nový. Nakonec byl původní kostel zachován a dnes je jednak symbolem válečných hrůz, ale i snah o udržení míru. Vedle něj vznikl kostel nový v moderním stylu a designu. Otevřeno je denně od 9 do 19 hod., vstup je zdarma.Braniborská bránaBraniborská brána z roku 1791 je asi nejznámější památkou v Berlíně vůbec, díky čemuž se stala jeho symbolem. Symbol brány můžete vidět téměř na každém kroku, nejvíce nás zaujala okna v metru, která jsou zdobena tímto symbolem. Brána původně sloužila jako městská brána, kde se platilo mýtné. Brána je inspirována především antickou Akropolí. Řecká bohyně vítězství, která řídí vůz tažený čtyřmi koňmi, měla symbolizovat mír a pokoj v hlavním městě pruského království. Berlínská katedrála (Berliner Dom)Berliner Dom je největším kostelem ve městě a byl vystavěn v polovině 18. století. Berliner Dom byl téměř zničen během 2. SV a trvalo několik dekád, než se jeho rekonstrukce dokončila. Lustgarten, neboli Zahrada touhy, na níž se nachází Berliner Dom, sloužila v minulosti k různým účelům. V 16. století ji vládnoucí dynastie Hohenzollernů využívala jako místo pro pěstování exotických plodin a o století později se z ní stala vycházková zahrada. Nyní se jedná o pěkný park. Vstupné pro dopělé je 5 € (snížené vstupné činí 3 €), otvírací doba je PO-SO od 9 do 20 hod., NE od 12 do 20 hod. Alexandrovo náměstíNáměstí bylo pojmenováno podle ruského cara Alexandra I. a sloužilo jako dobytčí trh a posléze jako prostor pro výstavy nebo přehlídky. Dnes se zde nachází kancelářské prostory, obchody (Primark, T. K. Maxx, New Yorker, …), stánky a restaurace. Určitě nepřehlédnete slavné Hodiny světa z roku 1969, které ukazují čas v různých městech po celém světě. Korunu Hodin světa tvoří rotující sluneční soustava. Poblíž se také nachází Červená radnice, kde má dnes sídlo starosta Berlína a berlínský senát.Victoria ParkVictoria park je park dále od centra s krásným vodopádem, který stéká shora kopce Kreuzberg, který je o výšce pouhých 66 metrů vůbec nejvýše položeným místem v Berlíně. Park byl teď na jaře krásně rozkvetlý, bylo zde plno lidí a ze samého vrcholku je pěkný výhled na město. KalkulacePůvodně jsme očekávali, že bude výlet do Berlína trochu levnější, ale díky nákupům se nám trošku posunul rozpočet. Pokud tedy do celkové částky započítáme i nákupy, vyšel nás víkend v Berlíně na 6 446 Kč, což dělá 3 223 Kč pro jednoho. A to jsme měli ubytování téměř zadarmo. Pokud ale zahrneme jenom základní výdaje, dostaneme se na částku 2 953 Kč pro dva, tedy 1 477 Kč na jednoho, což už vypadá lépe. :-) NezbytnéKčAutobus2 125 KčUbytování18 Kč + 185 Kč (TAX)Metro625 Kč 2 953 KčExtra Památky0 KčJídlo916 KčNákupy2 577Kč 3 493 Kč  CELKEM:6 446 Kč (2 osoby)ZávěrVíkend v Berlíně byl opravdu super. Počasí nám vyšlo nad naše očekávání, bylo teplo a vše začínalo kvést. Z Prahy do Berlína to trvá pět hodin, což v porovnání s jinými cestami nic není a samozřejmě nejvíce nadšení jsme byli z luxusního ubytování, které jsme sehnali v podstatě zadarmo. Ještě dlouho poté jsme vzpomínali na vynikající snídaně v hotelu! Samotný Berlín nabízí poměrně vyvážený poměr památek, nákupů, zábavy a dobrého jídla. Dojem trochu kazila nejrůznější podivná individua, kterých je v Berlíně poměrně hodně. Feťáci, pouliční „umělci“, žebráci a jiní povaleči. Navíc zde bylo neskutečně mnoho odpadků. Různé obaly, papíry a lahve se válely snad v každém parku a cestě. Tohle bychom zrovna v Německu nečekali. Sice tento výlet do Berlína nebyl náš první, ale věříme, že se sem zase někdy podíváme – tentokrát včetně Tropical Islandu.TipyV neděli je většina obchodů zavřená.Pokud budete mít čas a lístek na MHD, projeďte se dvoupatrovým autobusem číslo 100 okolo nejznámějších památek.

Pokračovat na článek


Top 13: Co vidět v San Franciscu?

1. Golden Gate BridgeAsi nejznámější visutý most světa, který si v San Franciscu nenechá ujít žádný turista. Most pochází z roku 1937 a je typický svou oranžovo-červenou barvou. Krásný výhled na most s pěknou procházkou je od Palace od Fine Arts podél pobřeží po West Beach. Další úžasný výhled je z druhé strany mostu z vyhlídkového místa Battery Spot.2. AlcatrazSkalnatý ostrov asi 2 km od pobřeží, na kterém je vystavěna věznice. Alcatraz byl velmi silnou pevností, kde byli drženi největší zločinci z USA, například včetně Al Capone. Během let se pokoušelo o útěk mnoho vězňů, nicméně bez úspěchu. Věznice je od roku 1963 zavřená a pořádají se sem turistické prohlídky. Zvolit si můžete denní prohlídku (33 USD) nebo noční prohlídku (40 USD).3. Lombard StreetUlice tak strmá a klikatá, že je jistě světovým unikátem. Samotný pohled na ulici je úžasný, natož když si ji sami sjedete autem! Ulice byla navržena v roce 1922, aby se zmírnilo 27 % klesání.4. Pier 39 & Fisherman´s WharfPravděpodobně nejvíce turistická oblast v San Franciscu. Pier 39 je plný obchůdků a restaurací, je odtud pěkný výhled na Alcatraz a můžete odsud sledovat i lachtany.5. Twin PeaksNejlepší vyhlídka na město je určitě z Twin Peaks. Twin Peaks jsou dva kopečky tyčící se nad městem a je z nich dokonalý výhled na město, oceán a most. Ideální na západ slunce. :)6. ChinatownVelká čtvrť v San Franciscu plná dobrého jídla, levných suvenýrů a čínské kultury. Určitě doporučuji na suvenýry, protože zde jsou za moc pěkné ceny.7. Baker BeachNaše nejoblíbenější pláž v San Franciscu. Pláž s tmavým až černým pískem a krásným výhledem na most. U pláže je park, kde jsou lavičky a grily, kde si může kdokoliv udělat BBQ. Tady se člověk jen tak nudit nebude. :)8. Golden Gate ParkObří park plný zeleně, bizonů a krásných míst. Nachází se zde například Japonské zahrady, které jsou asi nejhezčí z celého parku. Do zahrad je vstup zdarma do 10 hod ráno každé pondělí, středu a pátek.9. Coit TowerVěž v centru města, od které je krásný výhled na město. Vstupné nahoru do věže je 8 USD, ale výhled je pěkný i zespodu.10. Painted LadiesUlice s Viktoriánskými domy, na které je překrásný výhled z parčíku naproti. Ideální místo na piknik :)11. Heights StreetUlice pamatující Hippies, kde se za ty roky moc nezměnilo. Je zde plno kaváren, obchodů a zajímavých lidí.12. Lands EndMoc pěkná procházka kamenitým parkem Lands End, na jehož konci je krásný výhled na oceán a most a je zde i bludiště. Příjemné je, že to zde není přeplněné turisty.13. Dolores ParkNejlepší park v San Franciscu, akorát byl nově otevřen po rekonstrukci. Je zde dětské hřiště, hřiště na fotbal, basketbal a z vrcholku je perfektní výhled na město. Obzvlášť krásné to tu je v noci.

Pokračovat na článek


V NEW YORKU NECHÁTE SVÉ SRDCE! - CESTOVNÍ PRŮVODCE

Podívat se do New Yorku byl vždycky můj sen. Nevím proč, ale odjakživa jsem věděla, že je tohle město přesně to pravé pro mě. Stejně tak jsem věděla, že si tento sen pravděpodobně nikdy nesplním. Jak by se holka z malé vesničky na Slovácku mohla ocitnout v jednom z největších měst na světě?  A tak se přání vidět New York ocitlo v šuplíku hned vedle toho vyhrát Oscara a vyřešit dluh třetího světa, tedy v kategorii „nikdy se nesplní“.Slyšeli jste někdy o tom, že některé sny se splní? A tak se mi léta páně roku 2012 splnil největší sen. Maminka napekla buchty, sbalila raneček a poslala mě prvním ranním autobusem do Vídně, odkud jsem odlétala do USA. Že skoro týdenní pobyt v New Yorku bude adrenalinový zážitek, bylo jasné už při samotném příjezdu. Ze Staten Island do Brooklynu jsme se dostali přes známý Verrazano-Narrows Bridge, který jak mi řekl kamarád, je jeden z mostů v New Yorku v nejhorším technickém stavu, což bylo patrno i přes hodně špinavé okna v autě a moc tomu nepomáhala ani houpající se konstrukce.  Nicméně jsme most úspěšně přejeli a k mému údivu je funkční ještě dnes. Zaparkovali jsme s naším autem v ne nijak frekventované ulici v Brooklynu, kousek od už rušnější 5th Avenue kde jsme pravidelně navštěvovali česko-slovenskou hospůdku U Milana. I když je Brooklyn určitě zajímavý nejrůznějšími obchůdky a farmářskými trhy, naše pozornost se den co den soustřeďovala na Manhattan, kam jsme každé ráno vyráželi a pozdě v noci se zase vraceli naprosto zničení a vyčerpaní. Ale stálo to za to.NEJSLAVNĚJŠÍ MOSTNa Manhattan se z Brooklynu můžete dostat buď metrem, nebo přes jeden z mnoha mostů. Rozhodně doporučuju Brooklyn Bridge, který samotný je úžasným architektonickým skvostem, ale také z něj budete mít nezapomenutelný pohled na Manhattan. Poté, co se tedy dostanete přes jeden z nejznámějších mostů na světě, kde napráskáte zaručeně tisíce fotek, se ocitnete konečně na Manhattanu. Kousínek od Brooklyn Bridge je místo, kde stálo World Trade Center, tedy dvojčata pro které bylo osudné 11. září 2001. Ty už tam samozřejmě nejsou, ale je tam monumentální památník na počest obětem tohoto teroristického útoku, který rozhodně stojí za vidění.CELÝ SVĚT NA JEDNOM MÍSTĚOstrov Manhattan se skládá z několika naprosto rozdílných částí, které jsou kulturně naprosto rozdílné. Jako v Číně se budete cítit v Chinatown. Tato část Manhattanu je plná čínských restaurací, kde se můžete překvapivě levně a dobře najíst. Hned vedle Chinatown je čtvrť Little Italy, která je známá filmem Kmotr, který se zde odehrával. Mimo to zde najdete nespočet vynikajících italských pizzerií. Čtvrť, která se mně jako ženě líbila nejvíc, byla bezkonkurenčně Soho. Tato část Manhattanu je vyhlášená díky nespočtu luxusních butiků, jejichž výčet je delší než seznam nepřátel USA, na kafe můžete skočit do módních kaváren, která Soho plné. O galerie s nejrůznějšími uměleckými děly rozhodně také nebude nouze. Určitě se vám také bude líbit místní průmyslová architektura, díky které se Soho přezdívá čtvrť oceli.CENTRAL PARKTento městský park o úctyhodné rozloze 3,41 km². Je plný chodníků, jezer, nebo dětských hřišť a laviček, na které se můžete posadit s kelímkem horké kávy ze Starbucksu, která je doslova na každém rohu a jen tak sledovat, jak Newyorčani běhají, jezdí na in-linech nebo na kolech. I když vy nebudete nic dělat, zaručuji vám, že se budete cítit plní energie. Central Park je také známý díky přidrzlým a obtloustlým veverkám, kterých je plný. Proto si nachystejte pytlík oříšků nebo jiných dobrůtek, veverky vám za něj utrhnou ruce a vy si užijete nemalou legraci. Ujít vám také nesmí známá socha Alenky z říše divů, kterou znáte určitě z nejednoho filmu, kde si prostě musíte pořídit fotku. Nepsanou povinností je také půjčení si lodičky a užít si nádhernou plavbu s výhledem na manhattanské mrakodrapy. Romantika zaručena.KULTURNÍ VELKOMĚSTOJe logické, že tak obrovské město jako je New York, nebude zapomínat také na kulturní vyžití svých obyvatel a návštěvníků. Proto si vyčleňte dostatek času ve vašem harmonogramu na tamní muzea. Celosvětově nejprofláknutější je bezkonkurenčně Metropolitní muzeum, které se pyšní tím, že je nejstarší a největší muzeum v celých státech. Jen ve své stálé sbírce má více než dva miliony uměleckých děl, takže se máte na co těšit. Pokud plánujete navštívit toto muzeum ještě s někým, doporučuji držet se co nejvíce u sebe, protože pokud se v tomto muzeu ztratíte, tak se už jen stěží zase najdete. Věřte mi, vím, o čem mluvím. Jestliže se budete procházet po Páté Avenue, rozhodně vaší pozornosti neujde velmi nápadná bílá budova ve spirálovitém tvaru. Jedná se o Guggenheimovo muzeum, které je jednou z nejslavnějších galerií moderního umění vůbec. Neméně slavným je také MoMa, neboli muzeum moderního umění. Najdete ho v Midtownu mezi Pátou a Šestou Avenue a pokochat se tam můžete slušnou sbírkou moderního a současného umění.NA CO JEŠTĚ NEZAPOMENOUT?Když už se vydáte do New Yorku, připravte si hodně pohodlné boty, protože je budete opravdu potřebovat. New York je obrovské město, které je plné zajímavostí a které opravdu nikdy nespí. Ostatně přesvědčit se o tom můžete ve tři ráno na Times Square, kde bude živo stejně jako na pravé poledne. Osobně jsem noční Times Square navštěvovala pravidelně, protože mě dokázal neuvěřitelně nabít energií. Nevím, jestli to bylo všudypřítomnými velkoplošnými obrazovkami, na kterých běžely reklamy světových značek, nebo jen energií která tepala ve všem okolo, ale fungovalo to. Neodpustitelným hříchem by bylo zapomenout na Sochu Svobody, nebo také Empire State Building, která se řadí mezi jedny z nejvyšších budov světa. Za nemalý peníz si můžete koupit vstupenku do jedné z vyhlídkových věží, které se nacházejí v 86. a 102. patře této budovy.I když je New York jedním z nejdražších měst na život, jeho návštěva bude jedním z největších životních zážitků. Zaručeně se vyplatí tento výlet plánovat s určitou časovou rezervou dopředu. Už jenom kvůli letenkám, které můžete pořídit mezi deseti až dvanácti tisíci. S ubytováním by také neměl být problém za rozumnou cenu přímo na Manhattanu. Při jeho hledání využijte internetového portálu booking.com, kde si můžete přečíst recenze bývalých zákazníků hotelů a jejich spokojenost se službami.

Pokračovat na článek


Djerba, severní brána orientu

Pokud se chystáte Vaši dovolenou strávit právě tady, jistě Vás potěší některé základní informace týkající se místních hotelů, obyvatel i kultury. Djerba je prosluněné místo s pravou letní prázdninovou atmosférou. Místní obyvatelé jsou velmi milí a vstřícní lidé. Djerba samotná je takovým malým slunečným rájem ve středozemním moři.Djerba je turisticky velmi oblíbený ostrov na okraji severní Afriky. Z Česka se na tuniskou Djerbu dostanete přibližně po tříhodinovém letu a vybrat si můžete ze středisek  Zarzis, Midoun a Houmt Souk. Písčité sluncem zalité pláže a jasná modrá obloha Vás jistě na první pohled okouzlí. Rozloha Djerby je asi 520 km2 a počet místních obyvatel se pohybuje kolem 120 000 tisíc. Najdeme zde především olivovníky, datle a fíky nevalné kvality sloužící spíše pro krmení velbloudů. Cestovní ruch je velmi významnou složkou místní ekonomiky.Subtropické suché podnebí je ideální pro dovolenou od května do října.  V ostatních měsících zde může foukat silný vítr a převládat sychravé počasí s teplotami kolem šestnácti stupňů.Ubytování na Djerbě a animační programyPokud se rozhodnete pro dovolenou na Djerbě, doporučovali bychom Vám volit hotel s minimálně třemi hvězdičkami. Hotely bývají moderní a luxusní. Animační týmy složené většinou z místních obyvatel Vám zajistí zábavu po celý den. Ve většině hotelů potkáte i evropské animátory pracující většinou pro některou z cestovních kanceláří. Denní program skládající se z nejrůznějších sportovních aktivit, vtipných soutěží a tance bývá následován večerní show pro děti i dospělé. Takže pokud nemáte zrovna chuť vyrazit na pláž, o Vaši zábavu bude i tak postaráno. Většina tuniských hotelů je též vybavena relaxačním studiem nabízejícím masáže či možnost fitness. Přibalte si proto do kufru i nějaké to lehké sportovní oblečení. Hotelové obchůdky nabízejí základní praktické zboží, místní výrobky i suvenýry. Ceny často ale bývají o něco vyšší než ve městech. Bakšiš je drobný poplatek, který se zanechává personálu. Většinou se Vám za to pak odmění a nějakým způsobem vylepší své služby, které jinak nemusí zcela odpovídat Vašim představám. Je zvykem nechávat bakšiš například hotelovým zaměstnancům za pomoc s kufry či úklid pokoje.Pláže na DjerběPláže jsou krásné a písčité, ovšem může se stát, že čas od času moře připlaví řasy, které uvíznou na pláži. Platí zde přísný zákaz jejich masivního odklízení, protože “co moře dalo, zase si vezme zpět„ a za krátkou dobu je vše zase jako v pohádce. Na plážích můžete často narazit na velbloudáře, koňáky i prodavače suvenýrů. Většinou to bývají milí lidé, ovšem i mezi nimi najdeme podvodníky stejně jako v každé jiné zemi. Pokud se rozhodnete využít nabídku výletu, je nejlepší předem se domluvit na ceně. Předejdete tak nemilému překvapení, kdy se z Vás ten milý pán s velbloudem bude snažit dostat příliš vysokou částku. To samé platí i o fotografování zvířat. Mělké moře je ideální pro dospělé i děti.Bohatství i chudobaDjerba je plná moderních luxusních hotelů v kontrastu chudých okolních vesniček. Místní obchodníci jsou velmi milí a rádi si povídají. Ovšem jak už to tak v arabském světě chodí, nejeden z nich se Vám bude snažit nabídnout „zaručeně originální a kvalitní“ zboží od oblečení světoznámých značek přes keramiku až po koberce za neuvěřitelně přemrštěné ceny. Ti z Vás oplývající obchodním talentem jistě usmlouvají výraznou slevu:).  Ovšem prodejci pak už zdaleka nebývají tak milí a přívětiví. Většinou se snaží hrát na city a dohnat Vás k tomu, abyste si neúměrně drahé výrobky koupili za jejich cenu.Hlavní město Houmt Souk a další zajímavá místaZa jakési hlavní město Djerby je považováno zhruba čtyřiceti tisícové město Houmt Souk ležící v severní části ostrova. Je plné nejrůznějších kamenných obchůdků. Turisticky zajímavé jsou pravidelně pořádané trhy se zbožím všeho druhu. Zvědavci mohou dále navštívit například honosnou pevnost Borj el-Kebir u břehu moře. Po náročné procházce jistě ocení možnost občerstvení se v některé z místních kaváren, rychlých občerstvení či restaurací.Druhým největším městem je Midoun, do kterého směřují kroky nejednoho z turistů. Známé jsou především tradiční páteční trhy. Městečko je nabyté nejrůznějším obchůdky s oblečením, orientálním kořením, šperky či upomínkovými předměty pro turisty. Nechybí zde ani klasické potraviny či lékárna. Po dlouhém dni si můžete odpočinout v jedné z nesčetných kaváren či restaurací. Velkým lákadlem je unikátní krokodýlí farma nedaleko města. Stovky krokodýlů od těch nejmenších až po opravdové obry se pohromadě skutečně nevidí každý den.Vesničku Guellala celosvětově proslavila výroba keramiky. Originální a kvalitní kousky můžete zakoupit v některém z místních obchůdků. Někteří z výrobců Vám jistě rádi své umění předvedou. Synagoga La Ghriba je jednou z nejznámějších synagog vůbec. Nachází se nedaleko vesničky Er Riadh a patří mezi nejvýznamnější tuniská poutní místa. Její interiér je opravdu nádherný. V minulosti se stala terčem teroristického útoku. Pro cestování po Djerbě bývají ideální volbou žluté taxíky, které jsou bezpečnou, lacinou a rychlou variantou pro cesty za zábavou či na nákupy do měst. Cena jízdného je v nočních hodinách nepatrně vyšší než přes den. Cestovatelé jistě ocení lehké volnější volnočasové oblečení z chladivých materiálů.Místní stravaCo se týče stravování, obezřetní by měli být Ti z Vás trpící především žaludečními či střevními potížemi. Voda z vodovodů není vhodná k pití, ovšem vyčistit zuby si v ní můžete. Ovoce a zelenina bývá často mytá právě v této vodě, proto někomu nemusí udělat dobře kombinace místního jídla a horkého počasí… Už před odletem je dobré si nechat preventivně předepsat léky na žaludeční nevolnost. K dostání jsou u nás bez problémů na lékařský předpis. Pro tuniskou kuchyni jsou typické ryby a mořské plody, skopové maso, ovoce a zelenina. Tradičním arabským pokrmem je kuskus vytvořený z krupice z tvrdé pšenice, zeleniny a kousků masa. Mezi řadou dalších arabských pokrmů vyniká harrisa. Jedná se o opravdu velmi pálivou pastu vyrobenou z chilly papriček, oleje a česneku. Cukrovinky bývají až nezvykle sladké, většinou se jedná o různé druhy ovoce a oříšků v marcipánu, medu či cukru.Arabská káva i čaj jsou velmi silné. Káva je navíc výrazně aromatická a je možno ji podávat s mlékem. Tradiční čaj je hořký a bývá servírován s mátovými lístky. Tuniský dinár a co si za něj můžete užítNa Djerbě, stejně jako v celém Tunisku platí měna Tuniský dinár, který se dále dělí na milimy.  Kurz měny se pohybuje kolem třinácti korun za jeden dinár. Djerba žije i v noci. Pro turisty nabízí velké množství diskoték, kaváren či restaurací. V každém případě bychom Vám, především dívkám a ženám, doporučovali pohyb minimálně ve dvojicích. Místní rádi a často na kolemjdoucí či tančící slečny rádi povykují a někteří mohou být i dotěrní… Na co nezapomenout v TuniskuDjerba již dlouhá léta patří mezi oblíbené turistické destinace. S místními obchodníky i hotelovým personálem se lépe či hůře domluvíte francouzsky, anglicky či německy. Ovšem každý správný turista ovládající řeč „ rukama, nohama“ se nakonec s Tunisany nějak dohodne. :) Lidé pracující v cestovním ruchu a obchodech Vás povětšinou mile překvapí i několika frázemi v Češtině. V posledních letech mají mladí Tunisané zavedenou povinnou školní docházku. Některé předměty jsou vyučovány v jejich rodné Arabštině, ovšem od vyšších ročníků jsou nejdůležitější předměty vyučovány Francouzsky. Tunisko, jakožto bývalá francouzská kolonie má na tuto evropskou zemi stále silné vazby, což dokazuje i velký příliv právě francouzských turistů. Tunisko patří mezi muslimské země. Jejich kultura je naprosto odlišná od té naší, evropské. I přestože je zde islám méně radikální než například v Egyptě, neměli byste tuto skutečnost opomínat. Místní ženy především v turistických oblastech už většinou nechodí zcela zahalené. Můžete je potkat v hezkých tričkách s dlouhými rukávy a džínách či sukních s délkou k zemi. Mešity, které jsou veřejnosti přístupné, smíte navštěvovat pouze se zahalenými rameny a koleny. Někdy je vyžadována i pokrývka hlavy. Jedním z nejznámějších znaků islámu je Ramadán, devátý měsíc islámského kalendáře. Muslimové si půstem připomínají okamžik, kdy Bůh zjevil Mohamedovi první poselství. V období Ramadánu muslimové smí (nebo spíš by měli :)) jíst a pít až po západu slunce, zříci se veškerých požitků a věnovat více času modlitbám. Na chod hotelů to v dnešní době nemá až takový vliv, ale pokud se na Djerbu dostanete právě v tomto období, je dobré o něm vědět alespoň základní informace. 

Pokračovat na článek


Paklenica, horolezecký a turistický ráj

Většina turistů si dovolenou v Chorvatsku představí jako týden strávený na prosluněných plážích. Vzhledem ke kráse a rozmanitosti vnitrozemí je to tak trochu škoda. Jako jeden příklad za všechny uvedu Národní park Paklenica. Monumentální skalní masivy i rozlehlé bukové lesy Vás ohromí na první pohled. Paklenica, malý ráj v Severní DalmáciiPaklenica se nachází v jižní části horského masivu Velebit. Vápencové pohoří považují chorvaté za své národní hory. Rozmanitá flóra i fauna láká k návštěvě tisíce turistů ročně. Impozantní skalní masivy utvářejí dojem divoké a nespoutané přírody. V pohoří Velebit můžete zpozorovat lasici, kunu, divoké prase i některou ze šelem, třeba medvěda nebo vlka. V kontrastu k tomu je Velebit známý výskytem pestrobarevných motýlů, brouků i ptactva. Pozor si ale dejte na jednovaté hady. Setkání se zmijí růžkatou nemusí být zrovna příjemné. Oku bedlivého pozorovatele neuniknou zástupci unikátní endemické flóry, rododendrony nebo šalvěj. Ale vraťme se zpět k Paklenici. Národní park tvořený vápencovými soutěskami láká rekreační turisty i nadšené horolezce. Samotný areál se skládá z Malé a Velké Paklenice.Malá PaklenicaSkalní kaňon Malá Paklenica není tolik známý ani navštěvovaný. Chybí zde infocentrum i zpevněné turistické stezky. Ale právě díky tomu bývá návštěva Malé Paklenice nezapomenutelným, i když náročným zážitkem. Značená cesta vede velmi zajímavým a rozmanitým terénem. Během výpravy musíte překonat mnoho kamenů, balvanů i husté lesní porosty. Malá Paklenica je zkrátka to pravé pro dobrodružné povahy a milovníky náročných výprav. Horké chorvatské počasí Vám cestu nijak neulehčí a možnost občersvení zde také nečekejte. Ideálním výchozím bodem je městečko Soline nebo Starigrad, které je zároveň i cílem okružní túry. Malá Paklenica není určena horolezcům. Lezení je zde narozdíl od Velké Paklenice zakázané.Velká PaklenicaVelká Paklenica je hotovým rájem horolezců i turistů. Vápencový kaňon skýtá ohromné množství tras pro horolezení všech možných obtížností a pavučinu propletených turistických stezek. Areál Velké Paklenice je vybaven vším, co turisté potřebují. Najdete zde dvě parkoviště, stánky se suvenýry i toalety. Při vstupu do národního parku Paklenica projdete, popřípadě projedete recepcí, kde si zaplatíte vstupné ve výši třiceti Chorvatských kun za dospělého a dvaceti HRK za dítě. Pak už nic nebrání tomu, abyste si bez obav vychutnali nezapomenutelnou atmosféru sklaní soutěsky. Vzheledem k terénu není Paklenica vhodná pro kočárky ani invalidní vozíky.Velká Paklenica je cílem horolezců...Paklenica nabízí lehké trasy pro úplné začátečníky i ohromné skalní masivy s fyzicky náročnými cestami. Najdete zde trasy dlouhé několik desítek metrů a vyjímkou nejsou ani sto metrové cesty. Vymezený úsek pro lezení bývá plný nadšenců z celé Evropy, ani čeští hrolezci nejsou žádnou vyjímkou. Pokud jste Přijeli do paklenice za lezením, nezapomeňte se ohlásit na recepci. Dominantu Velké Paklenice tvoří skála Anica Kuk, jejiíž lezecké trasy jsou skutečnou výzvou. Dosahují délky až třista padesáti metrů.... i turistůKanoň Velké Paklenice se táhne podél stejnojmenné říčky. V období dešťů i při jarním tání nabízí úchvatnou podívanou. Říčka se dere skrze balvany a vytváří malá jezírka. Chladná horská voda láká k osvěžení, takže plavky si rozhodněte vezměte s sebou. Jestliže jste nepřijeli za horolezením, dobře značené turistické stezky v Paklenici vás zavedou třeba do jeskyně Manita Pecina. Její návštěva je možná v doprovodu zaměstnanců parku. Po klikaté cestě dojdete na odpočívadlo Anica luka. Trasa je sice náročná, ale za odměnu se můžete pokochat výhledem na kamenité pláně a vychutnat si čistou horskou vodu. Celý park Paklenica je protkaný značnými trasami různých obtížností. Hned u vstupu si zakupte podrobnou mapu, abyste si mohli zvolit tu nejzajímavější cestu vhodnou právě pro Vás. Vyhnete se tak zároveň i zbytečným komplikacím během delší výpravy. Ono sejít z cesty po namáhavém výstupu není zrovna příjemné. Neméně důležité je vybavit se i vhodným oblečením. Sportovní oděv z kvalitních materiálů při náročné túře jistě oceníte. 

Pokračovat na článek


Vítá Vás chorvatský Biograd na Moru

Biograd na Moru je klasické letní prázdninové středisko. Na své si tady přijdou mladší i starší ročníky, zklamány nebudou ani rodiny s dětmi. Biograd je hezké menší město s pěti a půl tisíci obyvateli. Promenádu na pobřeží lemují nesčetné stánky, obchůdky i restaurace. Nechte se zlákat výbornou zmrzlinou nebo chorvatským pivem a užijte si tu pravou letní dovolenou.Biograd na MoruPrvní zmínky o tvz. Bílém městu neboli Biogradu na Moru pocházejí z desátého století našeho letopočtu. Město v severní Dalmácii bylo několikrát zcela zničeno tureckou armádou a ušetřeno nezůstalo ani sporům mezi Benátkami a chorvatsko- uherskými králi. Historicky nejstarší památkou je zde kostel Sv. Ivana z roku 1069. Biograd na Moru je protkaný i dalšími kostely a katedrálami nebo spíše jejich pozůstatky. V Biogradu najdeme malé muzeum s celou řadou starochorvatských a římských památek.Většina turistů míří do Chorvatska za odpočinkem. Biograd na Moru leží pouhých dvacet pět kilometrů jižně od Zadaru. Okolí Biogradu tvoří krásné písčito- kamenité pláže. Pokud sem přijedete uprostřed sezóny, věřte, že mnoho soukromí mít nebudete. Oblast severní Dalmácie je každoročně cílem tisíců turistů.Okolí Biogradu tvoří krásné plážePláže leží jen několik minut pěší chůze od hlavní biogradské promenády. Nejznámější pláž Dražica je ideální pro rodinné výlety. K jejímu vybavení patří tobogány, trampolíny, samozřejmostí jsou sprchy a převlékací kabinky. Vedlejší pláž Soline je v těsné blízkosti jednoho z kempů. Celé okolí lemují borové lesy. Při celodenním pobytu na pláži rozhodně hlady ani žízní neumřete. Pláže jsou plné různých stánků s klasickým rychlým občerstvením, alko a nealko nápoji i místními specialitami a pivem.Klidné a průzračné Chorvatské mořeVýhledu na rozbouřené moře si ale moc neužijete. Několik kilometrů od pobřeží se nachází malé i větší ostrůvky. Moře je zde většinou poměrně klidné a průzračně čisté. Stejně jako v celém Chorvatsku se ani tady nevyhnete mořským ježkům, proto si s sebou nezapomeňte přibalit boty do vody. Jestliže se do severní Dalmácie vydáte ještě před hlavní sezónou, musíte počítat se studenějším mořem. Večery bývají chladné a některé dny deštivé, jistotu krásného počasí budete mít spíše v některé z afrických zemí. Ideální čas pro dovolenou v severní Dalmácii je od července do září.Chorvatsko je oblíbenou destinací českých turistůChorvatsko je velmi oblíbenou českou turistickou destinací, proto i tady většina místních obyvatel umí alespoň několik základních slovíček a frází v naší mateřštině. V Biogradu na Moru najdete samozřejmě i poštu, banku, lékárnu nebo obchody s potravinami.   Romantická promenádaRomantická biogradská promenáda bývá v sezóně přeplněna turisty. Kromě klasických obchůdků a restaurací zde narazíte na rychlá občerstvení, zmrzlinové stánky i nezbytné stánky s nejrůznějšími suvenýry. Samotný Biograd je útulné městečko s tou pravou prázdninou atmosférou. Znavení turisté mohou posedět v některé z příjemných restaurací a kochat se pohledem na zapadající slunce nad marinou. Místní marina je velmi oblíbená, neustále zde kotví mnoho a mnoho luxusních jachet. Chorvatské pobřeží je jednou z nejoblíbenějších lokalit jachtařů.Biograd nabízí vyžití i pro sportovcePokud Vás přestane bavit "válení se na pláži", můžete si vyzkoušet třeba šnorchlování nebo potápění v některém z center. Biograd nabízí možnost využití tenisových a volejbalových kurtů nebo třeba minigolf. Pokud patříte mezi nadšence cyklistiky, určitě si vezměte kolo s sebou. Na výlet se můžete vydat například k nedalekému sladko- slanému Vranskému jezeru. Cesta vede po prašných cestách i asfaltových silničkách a skýtá krásné výhledy do okolní krajiny.Okolí Biogradu láká k výletůmOkolí Biogradu nabízí nesčetné možnosti výletů. Lodí se můžete vydat na průzkum některého z blízkých ostrovů. Během několika minut se autem nebo autobusem dostanete do Zadaru, střediska severní Dalmácie s bohatou historií. Ráda bych Vás pozvala na výlet do jednoho z nejkrásnějších přírodních parků Paklenica.Ubytování v BiograduUbytovat se můžete v některém z přilehlých kempů, které nabízejí možnost stanování, pronájmu mobilhomů nebo chatek. Ve městě naleznete i hotely různých úrovní a apartmány. Problémem není ani příjemné ubytování v některém ze soukromých penzionů. Čím zaplatit?V Chorvatsku stále platí místní měna Chorvatská kuna (HRK). Její hodnota se pohybuje kolem třech korun a padesáti haléřů za jednu kunu. Ve valné většině turisticky oblíbených měst a center můžete bez obav platit i Eury. Ceny potravin v obchodech nejsou nijak závratné, horší to bývá v turistických střediscích.Biograd na Moru je příjemným městem, ale pokud trávíte dovolenou raději na liduprázdných plážích, toto místo Vás zrovna nenadchne. Davy turistů obléhají každoročně město i pláže. Čeština se na Vás valí ze všech stran. Na druhou stranu zde odpadají problémy způsobené jazykovou bariérou. Sama za sebe můžu říct, že okolí města je překrásné, stejně jako Biograd samotný. Vzhledem k značnému množství turistů se pobyt příliš neliší od pobytu v některém českém kempu.

Pokračovat na článek